Stop nálepkování dětí

„Jsou příšerní. Drzí, neukáznění, agresivní a líní. Nečtou. Nemají žádné zájmy. Znají jen počítač.“ Podobné výroky na adresu dnešních dětí slýcháme od učitelů často. Jsou ale opravdu tak hrozné? A nemůžeme za to spíše my dospělí?

Příběh Zdeňka

Zdeňkovi je 14 let, chodí do 8. třídy. Má o rok starší sestru Annu, jedničkářku, kterou teď zrovna nesnáší. Zdeněk rád hraje fotbal, trénuje v místním klubu, kromě toho ho baví hry na počítači a facebook. Rád listuje časopisy o autech a čte komiksy.

Školu upřímně nenávidí. Jedničku v žákovské knížce jeho rodiče neviděli od druhé třídy, zato poznámky za drzost a časté absence čtou pořád. Zdeněk učitele považuje za nespravedlivé, říká, že si jich vůbec neváží.

„Co z tebe bude? Jsi nevychovaný spratek, zasloužíš pár facek! Podívej se na Aničku, jak je chytrá, na ní je samá chvála, všichni jí mají rádi a ty? Ty nás jenom trápíš! Jsi k ničemu.“ Tato slova Zdeněk slýchá z úst svých rodičů již pěknou řádku let. Zvykl si. Slova učitelů jsou konec konců podobná. „Tak kdo dnes půjde k tabuli? Zdeňku, pojď nám říct nějaké moudro,“ vyzývá ho učitel a jen nepatrně krotí salvy smíchu ve třídě. „Opět nic nevíš, nezklamal jsi. Z tebe nikdy nebude dobrý student. Jsi lajdák,“ říká po zkoušení. Není divu, že Zdeněk je sám přesvědčený, že nikdy nemůže ničeho pořádného dosáhnout, že nemá cenu se snažit. Už dávno rezignoval. Přijal nálepku lajdáka.

K čemu nálepkování vede?

Pokud nejdůležitější osoby (rodič, učitel) dítěti neustále opakují, že je líné, je takřka jisté, že se dítě samo brzy začne za líné považovat. Nálepkování neboli labelling je podle teorie sociální deviace jednou z příčin deviantního jednání. Dítě, které se začne považovat za líné, se tak následně přirozeně také začne chovat. A další lajdák je na světě. Nicméně jsme to do značné míry my, dospělí, kdo z dětí vytváří lajdáky, agresory a nevím co ještě. Chování dítěte je silně determinováno genetickými dispozicemi a temperamentem, avšak jeho projevy ovlivňujeme také výchovou. Dítě se učí nápodobou a přejímá vzory chování od dospělých. Chyba tak mnohdy spočívá spíše ve špatné komunikaci a přístupu k dítěti. Jeho negativní projevy posilujeme a upevňujeme, a zapomínáme povzbuzovat ty dobré.

Autor pracuje ve společnosti SCIO, kde v současné době připravuje projekt Pohoda, který bude pomáhat třídním učitelům základních škol vytvářet příznivé klima v jejich třídách.