Učitel

Učitel řekne, že ne. Tak mu mladík prozradí, že byl jeho žákem.

A ten starý učitel se ho zeptá: „Opravdu? A co děláš?“ Mladík odpoví: „No, jsem učitel.“ „To je hezké, tedy jako já?“ podotkne učitel. „No, ano. Vlastně jsem se stal učitelem, protože jsem chtěl být jako vy.“

Starý učitel zvědavě požádá mladíka, aby mu vyprávěl, jak se to stalo. A mladík mu vypráví tento příběh:

„Jednou přišel můj spolužák do školy s krásnými novými hodinkami a já jsem mu je ukradl. Zanedlouho si toho můj kamarád všiml a postěžoval si učiteli, to jste byl vy. A vy jste řekl třidě: ‚Při dnešním vyučování byly vašemu spolužákovi ukradeny hodinky. Kdo je ukradl, ať je prosím vrátí.‘

Já jsem je ale nevrátil, protože jsem nechtěl. Vy jste pak zavřel dveře a řekl nám, ať se všichni postavíme a zavřeme oči, že nám postupně prohledáte kapsy. Tak jsme si stoupli a vy jste postupně hledal ve všech kapsách, a když jste došel ke mně, našel jste hodinky a vzal jste si je. Pak jste prohledal ještě všechny zbývající kapsy a nakonec jste řekl: ‚Můžete otevřít oči, hodinky jsem našel.‘

Nikdy jste mi nic neřekl a o příhodě jste už nikdy nemluvil. Nikdy jste neřekl, kdo hodinky ukradl. Toho dne jste mi navždy zachránil čest. Styděl jsem se jako nikdy v životě.

Nikdy jste mi nic neřekl, a i když jste mi nikdy nevynadal ani si mě nezavolal na kobereček, dostal jsem od vás pořádnou lekci.

Díky vám jsem pochopil, že takhle jedná skutečný vychovatel. Pamatujete se na tu událost, pane učiteli?“

A učitel odpoví: „Pamatuji se na tu událost, na ty ukradené hodinky a jak jsem hledal ve všech kapsách, ale tebe jsem si nepamatoval, protože jsem měl při hledání také zavřené oči.“

Toto je podstatou výchovy. Jestli musíš pro nápravu chyb někoho ponižovat, neumíš učit.

Ukázka z knihy Požehnání pro duši, kterou vydal Portál a kterou koupíte zde.