4.2.2011 11:44:49 Jája
Re: Je fajn, když se člověk rozhodne a je pak spokojený
Tak přesně tuhle "idylku" znám od bráchy:
Městečko na Vysočině, asi 1.200 odbyvatel. Školka, škola v místě, je tam pošta, asi 3 malé obchody, z toho dva s potravinami, 2 hospody. Je tam lékař, gynekolog a zubař jen 1-2x týdně. Autobus tam taky jezdí. V místě je zemědělské družstvo a fabrika, na místní poměry docela velká. Jiná práce tu není, je tu několik soukromníků. Takže za prací se jezdí 12, ale taky 30 nebo 40 km. Na autobus se čeká tak hodinku, pokud vůbec jede, jinak je nutné vlastní auto.
Ale: autobus jede jen ve všední dny. Poslední autobus tam přijede v Pá asi v 18.30 a do Po cca 5.30 tam nejede nic. Nemocnice 30 km, bazén 30 km, lékařská pohotovost 30 km, zubní pohotovost 40 km. Učební obory pro děti nebo střední školy jsou ve vzdálenosti 30 nebo 40 km.
A v "idylce" pokračujeme dále: není tu plyn ani dálkové vytápění. V zimě proto můžou topit uhlím/dřevem nebo elektřinou. Elektřina je drahá, takže si v létě zvyšují fyzičku tím, že chodí do lesa porážet dřevo, pak ho musí dovézt domů, naštípat a nařezat na polínka. Starší člověk, co už nemá tu fyzičku, si dřevo koupí nebo jde do domova důchodců. Za větším nákupem se jezdí 12 km do nejbližšho města, ale protože tam jsou jen 2 markety, tak taky 30 nebo 40 km. V zimě občas neprohrnutá silnice, je na ní i 60 cm sněhu.
Já jsem teda na vesnici vyrostla, ale nevrátila bych se tam ani za zlaté prase. Leda někam do blízkosti města. My bydlíme na kraji okresního města, za námi jsou už jen pole a louky. Pro mne naprosto ideální místo k životu. Když chci do města, sednu na MHD (jede cca 1x za hodinu) a za 10 minut jsem tam nebo jdu pěšky (něco přes hodinu chůze).
Odpovědět