Jak jsme se rozhodli (ne)vzít si hypotéku

Na úvod musím říci, že oba dva jsme dělníci, žádní inženýři, prostě obyčejní lidé s malými příjmy. Nájmy se pořád zvedaly a my se za poslední dva roky čtyřikrát stěhovali. Začali jsme uvažovat, že by to chtělo něco vlastního, něco, kde bychom byli konečně doma. Ale jak na to?

Návštěva banky dopadla celkem dobře. Hypotéka možná, oba pracujete, není problém. Půjčili by nám 1 milion korun, což by stačilo na 2+1 v paneláku. Spláceli bychom 5 000 Kč měsíčně 25 let. Jenže kdo ví, co bude za 5 let?

Jelikož jsem pocházel z vesnice a ve velkoměstě se mi moc nelíbilo, zvažoval jsem ještě druhou variantu a to koupi chaloupky na vesnici, kterou bychom opravili. Náhoda nebo osud tomu chtěly a na vesnici jsme opravdu skončili.

V létě roku 2007 jsme jeli na návštěvu ke strejdovi na Svitavsko. Bydlí na vesnici, která nemá ani 200 obyvatel. Při procházce jsem si tam všimnul jedné chaloupky. Za oknem cedule na prodej. Spíše ze zvědavosti jsem zavolal, přišel starší pán a otevřel. Stav chalupy byl následující: 4 roky nebydlená, špinavá, zaházená všemi možnými krámy, ale suchá. Elektřina a voda připojeny, dvě místnosti, jedna roubená, jedna cihlová, chodba. Na zahradě suchý záchod. Střecha potažena asfaltem, ale nikde viditelně neteklo. Žena, když to viděla, tak si myslela, že si dělám srandu.

V té chvíli jsem se asi zbláznil a zeptal se na cenu. 100 000 Kč se vším. Dva dny přemýšlení a bylo rozhodnuto, stěhujeme se na vesnici.

První dva roky jsme bydleli v jedné místnosti 36m2, topili v kamnech a vodu ohřívali v brutaru.

Koupelnu jsme udělali provizorní v části chodby. Žena byla na mateřské s dcerou, já vzal dvě zaměstnání a dělal od nevidím do nevidím. Mezitím se nám narodil ještě kluk a tak nás v naší ,,garsonce,, bylo opravdu hodně. Po dvou letech tvrdého odříkání jsme našetřili 350 000 Kč a došlo ke střídání stráží. Synovi byl rok a půl, žena šla do práce a já na mateřskou. A opravy začaly.

Střecha, voda, elektrika, topení a z chléva se udělaly dvě místnosti. Trvalo to dlouho, protože všechno jsme si udělali sami, ale po necelých dvou letech už konečne bydlíme. Z chaloupky vzniklo 3+1, které má 120m2. Topení máme ústřední na dřevo. Ohřev vody také dřevem.

Celá akce vyšla na 500 000 Kč i s nábytkem a nikde nic nedlužíme. Náklady na bydlení s městem neporovnatelné. Elektrika 1 000 Kč, voda 300 Kč a dřevo v lese na celou zimu cca za 5000 Kč.

Sice je pořád co dodělávat, ale nic zásadního už řešit nemusíme.

Neříkám, že toto je řešení pro každého, ale než se stresovat, jestli budu mít na splátku hypotéky nebo co budu dělat, když přijdu o práci, tak budu mít radši bydlení o něco obyčejnější a budu se věnovat dětem. Jezdíme do lesa na dřevo, sbíráme houby. S dětmi se starám o zahrádku a když je nechám hrát si na návsi, nemusím se bát, že se jim něco stane. Tohle se s městem nedá strovnat.

Bohužel to má také jednu zásadní nevýhodu. A tou je potřeba auta. Do práce, k lékaři nebo i na nákup, všude se musí autem. Bez auta by to tady s malými dětmi asi nešlo, naštěstí náš Wartburg nám zatím slouží, tak je všechno v pořádku.

Nemusíte se mnou souhlasit, ale když se ohlédnu zpět a opět zvážím obě varianty, neměnil bych. Než platit 25 let 5 000 Kč měsíčně, bydlet v králíkárně a v hluku města, budu opravdu radši žít na vesnici a užívat si života a dětí.

Nechci makat od rána do večera jenom proto, abych zaplatil bydlení.

Tady je to naše a my jsme opravdu svobodní.