| Viola |
 |
(9.5.2015 20:31:15)
Před pár dny jsem jela MHD. Za zády sedícího čtoucího dítěte stála postarší paní (nevidělo ji). Mladík opodál dítě vyzval, aby paní pustilo sednout, to si slušně začalo ukládat knížku a zvedat se, ovšem paní spustila: "A to je dobrý, jen ho nechte, stejně za chvíli vystoupí, tak si sednu až potom...". Dítě si opět bezelstně vybalilo knížku, mladík ho opět vyzval, aby paní pustilo, takže znovu zavřelo čtení a sedadlo uvolnilo. Paní se s řečmi, že sedět nemusí usadila. Dítě se tvářilo mírně zmateně a vystoupilo.
Před chvílí tady debata o tom, že když někdo 3x jasně řekne kamarádce, že opravdu nechce přinést brambory, tak kamarádka nelení a s bramborama vyšle manžela.
O nabízení, odmítání "ze slušnosti" a pobízení ohledně pohoštění a jídla ani nemluvě.
Kde se berou ty obkecávací společenské hry, kdy jedna osoba cosi říká a druhá si to přebere jasně opačně? Případně člověk něco jiného říká, něco jiného dělá a ještě kdovíco jiného si u toho myslí?
Chápu, že to dítě v MHD se svojí dětskou sociání inteligencí nemohlo odhadnout co paní skutečně chce, ale často takhle ulítnou i dospělí.
Proč někteří lidi používají tohle matoucí mlžení a nevyjadřují se jasně? (Lze přeci klidně mluvit otevřeně a zároveň zdvořile a slušně.)
Máte okolo sebe "komunikační mlžiče"? A je to otázka generační, že "zdvořilostní obkecávání" mají ve zvyku spíš starší lidi a mladí jsou přímější, otevřenější?
|
| Tante Bante | 
|
(9.5.2015 20:49:04)
https://is.muni.cz/www/179456/Eric-Berne-Jak-si-lide-hraji.pdf
|
|
| mamoch |
|
(9.5.2015 20:52:26)
Jsem už dost stará, ale NE u mně znamená NE a pokud bych někomu řekla, že něco nechci, tak bych si to od něj prostě nevzala, byť by mi to přinesl. Na návštěvě si přirozeně něco vezmu k jídlu a nemusí mě nikdo x krát pobízet.To samé, když přijde někdo k nám, nabídnu, ale ne x krát po sobě. Nesnáším plané kecání a nějaké přemlouvání. V MHD poděkuju a sednu si a neokecávám, že nechci sedět, jak to vidím kolem sebe. Bába říká, že sedět nechce a sotva stojí na nohách, proč si nesedne, je to trapný i pro toho mladého , co ji pouští... A musím pochválit mladé, že opravdu sednout pouštějí... ne vždy se to setká aspoň s poděkováním.
|
| Jutta+L08/08+K04/10 | 
|
(10.5.2015 14:24:16)
Myslím, že někdy je pro starého důchodce, který sotva stojí na nohou, namáhavější si sednout a potom zvednout, než tu jednu zastávku odestát ...
Ne vždycky to jsou jen hry, může opravdu chtít stát, ale když už mu to místo uvolní, tak si ze slušnosti sedne. Až tak bych se nad tím nepozastavovala.
Ale taky chválím, nejezdím zas tak často, ale nesetkala jsem se s žádným arogantním chováním mládeže vůči starším, vždycky bez okolků místo uvolnili.
|
|
|
| Martina, 3 synové | 
|
(9.5.2015 21:28:52)
Mlžiče kolem sebe nemám, ale vím, o čem mluvíš - je to nepříjemné, už proto, že to nikdy neprokouknu. 
Moje matka bývala taková, ale tu už jsem to odnaučila. 
|
|
| Monika |
|
(9.5.2015 21:29:43)
Pokud jde o konkrétní příklad, tak bych řekla, že ta by nejspíš opravdu klidně vydržela stát, ale když už kvůli ní místo bylo uvolněno (i když třeba trochu proti její vůli), tak už nechtěla být tak "trapná", aby ho nechala neobsazené - myslím taky, že jí to bylo divné vůči tomu dítěti?
|
|
| Mirka77,Luky6/05,Míša4.11.07 | 
|
(9.5.2015 21:59:12)
Mě zase nedávno udivilo, že jsem omylem v autobuse kopla paní do nohy. Bylo to jasné a ona se mi omluvila. Proč se mi omluvila. Proč třeba neřekla "au"? Nebo něco podobného k situaci?
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 | 
|
(9.5.2015 22:56:54)
to jsem mohla být klidně já... když jsem zamyšlená, duchem nepřítomná (takže skoro pořád), jedu na autopilota a ten má zafixováno, že škodu páchám obvykle já (nebo mé děti) a tak v okamžiku vynucené reakce prostě vypadne omluva 
jinak co se týče těchhle společenských her, jsou mi z duše protivné... zastávám názor, že když něco chci, řeknu si o to a když něco odmítnu, tak to prostě nechci... dlouho mi trvalo, než si můj muž zvykl, že ze zásady nenaznačuju t.j. když řeknu že ten řetízek je hezký, neznamená to, že ho má koupit, pokud ho budu chtít, řeknu, že bych si ho přála... 
|
|
|
| Suza007 | 
|
(10.5.2015 12:30:35)
Nenaznačuji a naznačování nechápu. Když někdo řekne, že mám zůstat na večeři a ve skutečnosti myslí, abych už šla, tak to nepochopím a vypadám jako nezdvořák. Zatímco když já řeknu, zůstaňte na večeři, myslím to pozvání vážně. Tyhle hry nesnáším.
|
| Jutta+L08/08+K04/10 |
|
(10.5.2015 14:25:43)
Ale na druhou stranu říct někomu, ať už jde, že s ním na večeři nepočítám, to bych nedokázala 
|
| Suza007 |
|
(10.5.2015 15:19:22)
Tak můžu říct, že jsem s ním na večeři nepočítala a že nemám porci navíc. Což je zdvořile, dostatečně jasné a u nás obvykle i pravdivé
|
|
|
|
|
| Jutta+L08/08+K04/10 |
|
(10.5.2015 14:27:11)
Jak tak o tom přemýšlím, nechápu, proč tu paní nepustil ten mladík a musel si hrát na vychovatele 
|
| Monika |
|
(10.5.2015 15:04:32)
No, možná ten mladík taky stál?
|
|
|
| Ema | •
|
(16.5.2015 10:43:13)
Ja si myslim, ze tohle je jaksi "kulturne vzite". Vsichni jsme tak vychovani a mame to vrostle pod kuzi.
"nic se nemuze prijmout okamzite, protoze .." vysavetlit to nikdo z nas nemuze, ale jak reagujeme, kdyz nekdo SKUTECNE dela to, o cem tady pisete?
Ja ziju temer pul stoleti v jine zemi. Moje deti jsou tu narozene a vyrostle, do CR jsme jezdili kazdy rok.
V puberte zacali tyhle "problemy" registrovat, a ja, temer po 20 letech, jsem zacala uvazovat.
Moje deti desne nesnazely, kdyz babicka nutila jejich stejne stareho bratrance, "tak vem si taky". Babicka rekla "tak si berte", tak si vzaly, ja zahledla pribuzne pohled "jak jsi to ty deti vychovala, takhle se vrhnout...". Jeji syn se nechal pobizet a teprve po ctvrtem pobidnuti si vzal.
A kdyz jsme prijeli domu, zacala jsem si vsimat. Kamaradi mych deti si vzaly, kdyz jsem pobidla. Vzaly si tak moc, jak uvazily, ze zvladnou. A ja: "No tak si vem jeste, ber si, nedej se pobizet, klidne si ber..." Deti po mne slehaly pohledem a posleze nastvane vysvetlily, ze kdyz bude chtit, tak si veme! A ja na jazyku "doufam, ze se na to u nich takhle nevrhnete...", ale vcas jsem se zadrhla.
Pak nastaly casy, kdy se domu vodili napadnici. Dcery mne predem tvrde informovaly, ze takhle teda ne, matinko, von si veme, kdyz bude chtit.
Napadnik zdvorily slysny mlady muz, ja se slysim, jak svitorim "ale tak si ber, Tonicku, nesinyruj se...", ovsem mlady muz slusne podekuje (vychovan v teto kulture, je nasycen, ale po ctvrtem nuceni si teda veme, i kdyby mel puknout, aby neurazil.... A dcery hlasite u stolu "Nech ho bejt, von nechce, kdyby chtel..." Proste ta nase kultura "takhle a ne jinak, my to zname", je pekne vrostla pod kuzi.
Pak k nam prijela stejne stara dcera me nejlepsi kamaradky s manzelem. S edeli jsme se vsemi mymi detmi a partnery na verande, ja po letech treninku vycepovana, ze si kazdy veme, kdyz chce, dokud je co, si najednou vsimla prazdnych cistych taliru navstevniku. Takze jsme je pobidla. Vzali si, ne moc, takze po dojedeni jsem opet pobidla. Jednou, dvakrat, po treti si opet trochu pridali. Nasyceni nemohli byt, tak zas jedno kolo. To uz jsem videla sikme pohledy mych dcer, co je porad nutim, vemou si, kdyz... Jelikoz ostatni byli najedeni svym stylem - berem si, kdyz je dojedeno, a navsteva nasycena nevypadala, byla jsem nucena jim vysvetlit "kulturni strety".
Takze se dojedli, spokojeni ---- a cela scena se opet opakovala stejnym postupem u vecere.
Zrejme to mame tak vrostle, ze si to ani neuvedomujeme, a vidime jen ty malicke nyance na stejne tema.
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)