| Petra | •
 |
(22.9.2010 11:27:56)
Ty procenta, které paní doktorka uvádí mě také docelá děsí..., ale asi na tom bude kus pravdy, má dcera, která tráví více času s ex manželem a je jim vlastně dost ovlivńováná, má ale mou povahu nenechá si vnutit jeho názory a sympatizuje s těmi mými, také její povaha byla to, na co jsem tak trochu po rozvodu spoléhala
Další zkušenost mám se synem mého známeho, byl vždy hodné dítě, teď ale v dospělosti, co se týká jeho partnerek je na ně agresivní a velmi žárlivý, přitom to doma nikde nevidí můj známy se vždy choval k ženam s úctou a hezky, ženu by nikdy neuhodil, doma to nevidí, takže má ten správný vzor, ale bohužel otec jeho manželky, je násilník a agresor, jeho syn se s ním nikdy nesetkal, babička se stačila rozvést, než se narodil, přesto se chová podobně:-( tak mi řekněte
|
| barri + cervnova dvojcatka | 
|
(22.9.2010 11:51:13)
muj bratr zacal kolem 10-ti let krast, ikdyz drive velmi hodne citlive dite, dnes ve svych 23 letech je agresivni, ma sklony k alkoholismu, praci flaka, nema motivaci neco dokoncit, chovat se zodpovedne. Rodice nas vychovavali prisne, ale s laskou, hodne se nam venovali. Vsichni jsme z neho nestastni. Myslime si, ze tuto povahu podedil po dedovi, s nimz se babicka rozvedla, kdyz bylo memu tatovi pet, prave proto ze byl akoholik a zacal ji i syna bit. My deti jsme dedu nikdy nepoznaly, presto to vypada, ze bracha zdedil povahove rysy po svem dedovi.
|
| verca,4 děti | •
|
(22.9.2010 12:35:08)
Z těch předešlých vstupů mám pocit,že ve společnosti je jistý druh xenofobie.To bychom pak mohli prověřovat rodiče a v případě negativních povah rodičů jejich děti utrácet(neb co z toho vyroste,že?).Sociopat,agresor bude mít naprosto normální dítě pokud ho nebude vychovávat.Dítě přebírá vzor,který vidí.Agresivitu máme každý je jen skrytá a záleží na podnětu,který dostáváme zvenčí.A co se týká psů,tak agresivita není dědičná.Vše záleží na výchově a prostředí.Skutečně jsem překvapená i tím,jak někdo tvrdí,že se IQ dědí.To je absolutní nesmysl.Začínají tady tvrdě prosakovart Hitlerovské názory.Každý cikán je nepřizpůsobiví,nemakačenko,zloděj,neb to má v genech,že?Fakt nechápu,jak nesmyslné názory tady někteří píší.
|
| chikamichi | 
|
(22.9.2010 12:46:02)
Verco, ale zase nemůžeš popřít zcela genetiku...
|
| Verča,4 děti | •
|
(22.9.2010 12:58:29)
Neexistuje jediný solidní výzkum,který by potvrdil,že vrah bude mít dítě opět vraha.Psychologové jsou lidé,kteří neustále mlží,řeční,ale nic podstatného nedělají.Prostě tlachání o ničem a nikam nevedoucí.Když Vám doma dítě ve třech letech rozmlátí kladívkem úplně nové autíčko poběžíte za psychologem?Začnete pátrat,kdo z rodiny byl destrukta?Asi ne,že?Budete hledat ten nejlepší způsob,jak to dítěti vysvětlit,že to byla chyba.Můžete se též nechat unést a dítě ztřískat do bezvědomí(vždyť to autíčko stálo tisícovku).Vše záleží na vedení.Vy jste průvodci dětí životem a záleží jen na Vás co mu nabídnete.Nejednoduší výmluva je,že to přeci podědil a po kom?Vždycky se někdo najde.Chování,povaha,nadání-to je něco co se nedědí.Prostředí nás ovlivňuje,to co je nám nabízeno.A v raném věku,vzhledem k rychlému růstu mozku získáváme nejvíc.Prostě podnětné prostředí.
|
| PEtra Neomi | •
|
(22.9.2010 13:12:32)
No, nevím, jakou máš motivaci to popírat, ale dědí. Pokud nemáš schopnosti, je ti podnětné prostředí celkem na pytel, naopak, někdy i z zcela nevyhovujícího prostředí vyroste někdo výjimečný.
Na rozmlácení autíčka není nic patologického, ale když mi bude pětileté dítě zaživa pitvat kočky, tak se nad tím asi pozastavím.
|
| Verča,4 děti | •
|
(22.9.2010 13:22:17)
Pleteš si pojmy s dojmy.Co je to schopnost?Vše je v procesu učení,poznávání a vývoje..A co je divného na pitvání živé kočky?To dítě nikdo během jeho vývoje nepoučil,že jo to živá bytost co cítí.Takže trest by měl mít rodič.A v pěti letech pitvat živou kočku?No ,kde máme ty rodiče?U televize?V supermarketu?
|
| Petra Neomi | •
|
(22.9.2010 13:53:00)
Nic ve zlém, ale tohle myslíš vážně? Opravdu nevidíš rozdíl mezi přirozeným chováním a chováním patologickým? Pětileté dítě už je na takové intelektuální úrovni, aby dokázalo pochopit, že působí bolest, ne? Takže, pokud v pěti letech někdo pitvá kočku, tak je k tomu buď cíleně veden, nebo není normální a to bez ohledu na to, jestli s ním jeho rodič přehrává stupnice, nebo dřepí u telky. Je to příznak nemoci.
MMch, psychologie není exaktní věda, psychiatrie je normální medicínská disciplína, která pracuje i s měřitelnými parametry.
|
| Verča,4 děti | •
|
(22.9.2010 14:12:09)
Dítě tu bolest s tím zvířetem neprožívá.Nikdo ho k tomu nevedl.
|
| maw | 
|
(24.9.2010 18:05:01)
Dost se pleteš. Jako parta dětí jsme chodili chytat pulce, ale jen jeden jim trhal ocásky. Všem nám ostatním to přišlo patologické, v nepořádku, i mladším ap. Nedal si říct, museli bychom ho zmlátit. A že se v tom vyžíval. Neměli jsme ho rádi, nechtěli jsme se na to dívat a nikdy do party nezapadl. Prostě psychouš. Jak to přesně měli doma nevím.
|
|
|
|
|
|
| Petra | •
|
(22.9.2010 13:47:30)
navím, kde bereš tu jistotu, je jisté, že povahové vlastností se prostě dědí, jak jinak vysvětliš, že ja a má sestra máme uplně stejnou výchovu, ale přesto jinou povahu, napsalas opravdu hloupost promiň
|
| Verča,4 děti | •
|
(22.9.2010 13:58:32)
Povaha se nedědí.Je to jen o odlišném vnímání světa.A výchovu stejnou určitě nemáte.Přístup rodiče je totiž ka každému dítěti jiný.Ale je pro tebe těžké si to přiznat.
|
| Petra | •
|
(22.9.2010 14:02:16)
Takže ty říkaš, že každé z tvých dětí má stejnou povahu, a nebo se chováš ke každému jinak???
Myslím, že na to , že máš 4 děti máš poněkud omezené názory, nebo že by to bylo tím???
|
| Verča,4 děti | •
|
(22.9.2010 14:09:12)
Samozřejmě,že se chovám ke každému jinak.Jiný věk,rozdílný vývoj,jiné zájmy.Každý jiný přístup.Ale povahu nesdědily.Každé dítě vnímá svět jinak.Samozřejmě je miluji a udělám pro ně vše,ale ke každému musím jít jinou cestou.To ty tvrdíš,že máte ze sestrou stejnou výchovu,což je nesmysl.Když se nad tím zamyslíš,tak přijdeš na to,že tobě rodiče tolerují něco,za co by třeba sestru potrestali.
|
| bravad |
|
(22.9.2010 14:12:46)
Jestli to nebude souviset s jejich různýma povahama.  Se tu musím smát.
|
| Verča,4 děti | •
|
(22.9.2010 14:16:34)
Zřejmě jsi méně inteligentní.Tříleté dítě může jen stěží štípat dříví,malovat pokoj apod.15-ti leté už takové věci udělá samo a zcela bez toho,aby mu kdokoli a cokoli řekl.15-ti leté se musí umět dokonale postarat o chod celé rodiny zatímco to tříleté si po sobě uklidí nádobí,oblečení a možná si i vyčistí boty.
|
| Petra | •
|
(22.9.2010 14:21:44)
Ty jsi asi trochu mimo ne??? mám na mysli všechny tvé děti ve stejném věku, to je fakt divné že 3 leté neštípe dřívi)
|
| Verča,4 děti | •
|
(22.9.2010 14:26:55)
Štípe i to tříleté,ale dlouho to trvá.Starší štípou, mladší uklízí.Jedno dítě si ve 4 nezaváže tkaničku,druhé to umí ve dvou.Přesto nejde o genetiku.Jednomu dozrává mozek rychleji jinému pomaleji.Každý má svůj vývoj.Přijde mi,že vaší rodičovskou neschpnost svedete na genetiku a stůl je čistý.
|
| Petra | •
|
(22.9.2010 14:32:27)
tady nikdo na nic nesvádí, jen se ti snaží vysvětlit, že pokud je matka výborná malířka tak je prostě pravděpodobné, že to některé z dětí pravděpodobně zdědí a to je GENETIKA!!!!
|
|
| latisana |
|
(22.9.2010 23:42:38)
No, ono dozrávání mozku asi souvisí s tou pro tebe tak zapeklitou genetikou. Tvé příspěvky jsou ale naprosto mimo, jedna větší blbost než druhá. Fakt jsem se zasmála 
|
|
|
|
| bravad |
|
(22.9.2010 14:39:20)
Ano, zřejmě jsem méně inteligentní, což vůbec nesouvisí s dědičností, ale jenom a jedině s mojí výchovou. Moji rodiče totál selhali. 
|
| Petra | •
|
(22.9.2010 14:46:25)
Já myslela, že to je na mě že já jsem ten neinteligent,co nepochopí že povaha se prostě nedětí)
|
| bravad |
|
(22.9.2010 14:50:26)
Nene, prej jsem blbá já.
|
| Petra | •
|
(22.9.2010 14:52:32)
Já ti začínam normalně závidět, už jsem se stím smířila a ono to bylo na tebe
|
|
|
|
|
|
|
| Petra | •
|
(22.9.2010 14:15:52)
A to že mají jiné zájmy přisuzuješ čemu????? v DD mají všechny dětí stejný přístup a přitom jsou jiné, ale to je jedno stejně to tady nevyřešíme
|
|
|
|
| Verča,4 děti | •
|
(22.9.2010 14:04:50)
Většina rodičů razí heslo-hlavně,že to není naše dítě a víc neřeší.Př.nedávno policie uspořádala v jedné střediskové obci akci -namaskovaná zraněná figurína ležela u krajnice.Policie schovaná za stromy,skutečně nebyla vidět.Byla jsem 151 řidič,který okolo projel a jediná jsem zastavila co se stalo a chtěla pomoci.Policie vylezla z poza stromů a o akci mě informovala.Sami policisté byli šokováni ignorancí a na konci vesnice samozřejmě chytali každého,kdo nezastavil.Mimochodem,to,že se jedná o figurínu jsem zjistila až když jsem stála nad ní.
|
| maw |
|
(24.9.2010 18:08:53)
Jenomže je potřebamít to v širším aspektu: zastavovat v zatáčce je blbost (ale blondýna se tím ráda pochlubí, že zastavila), když jedu sama žena v autě, nezastavuju - nechci, aby mě zbili, okradli, ublížili. Děje se to. Je to pud sebezáchovy a je to proto, že mně by pak těžko někdo zastavil - známe to. Stačí konflikt MHD, lidi čumí jinam a jsou hluší. Nespoléhám na nic. Samozřejmě, když vidím mladýho kluka s nohou v sádře bez podpatěnky, tak ho pustím sednout - no jak koukal chudák, asi jsem byla první, a že už tu sádru nějakou dobu měl.
|
|
|
| bravad |
|
(22.9.2010 14:05:29)
Samozřejmě, že povaha se dědí. Já jsem třeba tvrdohlavá a vztekloun. Vždycky jsem měla jasnou představu, co chci a co nechci (a to i celkově - v životě), mám organizační talent a obchodní taky. S naprostou jistotou můžu říct, že nic z toho není dosaženo nebo ovlivněno mojí výchovou.
|
| Petra | •
|
(22.9.2010 14:10:48)
přesně tak, jsme 3 sestry my dvě starší, jsme každá úplně jiná, já kopiruji otce, který s náma nevyrůstal a sestra je celá matka ta nejmladší je mix nás obou. Tak jako se dětí vzhled dědí se také povahové vlastnosti
|
| Veča,4 děti | •
|
(22.9.2010 14:20:56)
Tak podle tvého názoru bude některé z tvých dětí opouštět svou rodinu a kašlat na péči o své potomstvo.Ale zřejmě ti to kopírování vyhovuje,tak kopíruj i nadále.
|
| Petra | •
|
(22.9.2010 14:25:54)
Já samozřejmě na sobě stále pracuji, ale nikdy nebudu tak dobrá malířka, jako má sestra, nemám proto vlohy stejně ona nikdy nebude stejně dobrý sportovec jako já ikdyž se snaží )
|
|
|
|
|
| Petra Neomi | •
|
(22.9.2010 14:09:41)
No, u někoho, kdo zcela popírá dědičnost, bych řekla spíš "dogmatickém vnímání světa".
|
|
|
| ronja | •
|
(22.9.2010 15:32:49)
to bude asi tím, že jste každá jiná kombinace spousty genů po spoustě přesků, nemyslíš?
|
|
|
| MirkaEyrová | 
|
(24.9.2010 22:49:50)
Verčo, ta čísla jsou fakt hrozná a deprimující. Řekla bych to asi tak: mám dojem, že se obáváš, že podobných statistik lidi zneužijí, přestanou vychovávat své děti a všechno svedou na geny. Případně se něčeho bojíš ve svém osobním životě, protože (třeba) doufáš, že přebiješ geny "toho druhého". Jenže ty geny tady prostě jsou. Já třeba o sobě vím, že mám mix po mamce (úzkostnost např.), babičce (čich jak ohař, sluch jak trénovaný špion ) i taťkovi (snílek, citlivá duše). Manžel je taky empatický, tolerantní a flegmatik. A syn má mix po bůhvíjakých předcích. Každopádně když jsme např. chtěli, aby neříkal "blbečku" (ze školky, doma jsme nepoužívali), ocitla se polovina jeho autíček postupně na skříni (za každé opakování slova jedno), než syn postřehl jakousi snahu o výchovu. Až mnohem později vyšlo najevo, že má jednu z poruch autistického spektra; ano, něco bychom měli šanci ovlivnit o něco odlišnější výchovou (desítky probrečených večerů ála "co by bylo, kdyby"): ale jak hodně by se nám vrozenou dispozici podařilo přebít výchovou, to se lze jen dohadovat...
|
| Verča,4 děti | •
|
(26.9.2010 15:13:42)
Já se nebojím vůbec ničeho.Jen se ti pohodlní rodiče schovávají za geny.Ono je to jednodušší,že?Mohou za to geny,tak co bychom se namáhali.Ve škole za vše může učitel,v práci vedoucí.Tak gratuluji armádo lenochů a ignorantů.Za chvíli můžete tvrdit,že ráno se vám nechce do práce,protože máte špatné geny a je jedno či po mamince,dědečkovi,apod.
|
| Renata | •
|
(26.9.2010 17:46:07)
Já tedy zírám, jak demagogický názor dokážete vytvořit na tvrzení, že temperament a povaha člověka je převážně vrozená-tudíž i dědičná...
Můj názor to je, ale nechápu, proč bych si měla myslet, že za negativa v chování či povaze dítěte můžou geny?? Já ovlivňuju nejdůležitější věc, a to je přístup k sobě samému, svému okolí a životním situacím. Toto podle mě může výchova. Negativistu nikdy nenaučíte vidět svět na první pomyšlení optimisticky, ale můžete ho naučit nefňukat a nepoddávat se svým emocím - pokud tedy on bude chtít...
Co se genů týče, já vycházím z toho, že si svoje rodiny (tudíž i svoje geny) vybíráme sami, za co potom můžou "geny"? Svobodnou vůlí jsme se narodili v rodině, která má nějaké kořeny, a tyto kořeny potřebujeme, abychom se učili. Kdo si myslí, že větší část blízkého člověka vymodeloval výchovou, přikládá si podle mě příliš váhy.
|
|
|
|
|
|
| vetvicka | 
|
(22.9.2010 12:49:24)
Mě zase udivuje, že se tady tolik lidí zabývá jen některými věcmi z toho článku, např. dědičností a nikdo nekomentoval ten příběh toho 13tiletého chlapce, kterého málem spolužák zastřelil a ještě ho pak ve škole pronásledoval. To se vás tento příběh nikoho nedotkl? Mě teda na tomto příběhu šokuje to, že toho ten kluk, co střílel, vůbec nelitoval a že nebyl nikdo - ani ten kluk, ani jeho rodiče - potrestán, prý nešťastná náhoda... Jakto, že začíná být u nás normální někoho zranit, nebo zabít a nemít žádné následky. To je pro mě mnohem strašnější, než se pozastavovat nad genetikou a procenty.
|
| Verča,4 děti | •
|
(22.9.2010 13:31:12)
Protože násilí je v této společnosti normální.Vítězí ten agresivnější a drzejší.Zkus vytáhnout úplně nové hračky ve školce a sdělit dětem,že ty hračky jsou pro ně,že si je odnesou domů.Postav je doprostřed třídy a uvidíš čeho jsou schopné.Tu nejlepší hračku si doslovo urve ten nejagresivnější jedinec a bude mu jedno,že přitom bude šlapat po hlavách svých kamarádů.Chvíli se bude brečet a pak začne boj o pozici komu bude z těch ostatních hračka půjčena.A pro porovnání jsem kdysi neco podobného zkusila i s jejich rodiči a hádejte kdo vyhrál?Většina rodičů Vám dnes řekne,že bez agresivity a drzosti se nikam nedostanou.Děti to mají nastavené jako normální chování.Urvat si dokud můžou.
|
| bravad |
|
(22.9.2010 13:37:29)
Já myslím, že porovnávat naprosté selhání orgánů činných v trestním řízení s chováním školkových dětí, je trochu mimo mísu.
|
| Verča,4 děti | •
|
(22.9.2010 13:43:10)
ono to souvisí s tím ,že agresivita a sobeckost jsou tolerovány společností.Prostě je to pro hodně lidí společensky přijatelné.Koneckonců nebylo to naše dítě,že?
|
| bravad |
|
(22.9.2010 13:51:21)
Takže podle tebe je společensky tolerováno, když jedno dítě druhému dítěti prostřelí srdce? Trochu plácáš, nezdá se ti? Jestli spíš my (a tím myslím i ty zmiňované org. činné v tr. řízení, školu a další) nejsme co se přístupu k agresivitě, agresorovi a oběti týká, poněkud bezradní a bezzubí. Šokuje mě to stejně jako větvičku, že se policie a st. zastupitelství nenamáhalo věc pořádně dotáhnout do konce. Je to hanba.
|
| Petra Neomi | •
|
(22.9.2010 13:56:38)
No, ona je taky otázka, jak to bylo doopravdy. Nechce se mi věřit, že rodiče ostatních spolužáků nebyli zneklidněni, že jejich dítě chodí do třídy s někým, kdo postřelil kamaráda. V médiích často vyzní věci jinak, než jak se staly.
|
| bravad |
|
(22.9.2010 13:59:36)
Tohle je rozhovor s psychiatričkou. Je jasné, že je otázka, jak se to opravdu stalo, ale nedělám si iluze. Uzavřít vyšetřování s tím, že šlo o nešťastnou náhodu je přece tááák pohodlné... (navíc - mluví ze mě jistá zkušenost s prací policie, kolikrát mě kvalita jejich práce doslova šokovala).
|
| Petra Neomi | •
|
(22.9.2010 14:08:14)
Na uzavření případu s verdiktem nešťastná náhoda věřím, ale ne na "pohodovou" reakci okolí na agresora. Sama bych nebyla nadšená, kdyby se moje dítě zdržovalo ve společnosti někoho tak nevyrovnaného a pochybuju, že to ostatní rodiče mají jinak.
|
| bravad |
|
(22.9.2010 14:11:58)
Já na pohodovou reakci taky nevěřím, taky o ní nikdo kromě Veroniky nemluví. (Na druhou stranu - pokud to policie uzavře jako nešťastnou náhodu, tak škola podle mě nemá páky, jak se takového žáka zbavit, takže jsem pochopila, proč nabídli oběti, aby přestoupil na jinou školu...)
|
| maw |
|
(24.9.2010 18:11:39)
Škoda, že přestup neřešili rodiče všech ostatních dětí - aspoň ve třídě - ona by se škola trochu divila. Ale jak to tu je "nehas, co tě nepálí", tak mají pocit, že když prostřelený si za to vlastně mohl, a jejich dítěti se nic takového nemůže stát... To je ta krátkozrakost, každý sám za sebe, pak jeden agresor utiskuje 30 jiných - a to je dnes zcela běžný jev
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Petra Neomi | •
|
(22.9.2010 13:46:12)
No, to je u malých dětí, nespoutaných konvencemi, snad přirozené jednání, ne? Kdybys to zkusila s patnáctiletými, možná by byl výsledek jiný, minimálně by se snažili své chování nějak "maskovat". Ale společnost, kde by něco velmi žádaného dostal ten nejslabší, to by asi nebyla společnost savců na téhle planetě :)
|
| Verča,4 děti | •
|
(22.9.2010 13:54:36)
Pokud si děti šlapou po hlavách,tak na tom nevidím nic pozitivního.A bohužel se takto chovali i rodiče.
|
|
|
|
| Gladya, bývalá dasa, | 
|
(22.9.2010 16:00:25)
Souhlas, a hrozná je i reakce okolí a hlavně rodičů agresora. Asi jsem z iné planety, ale právě proto, že svého syna miluju, bych mu tohle v žádném případě netolerovala. Nějak by následky svého agresivního chování měl nést. Tím nemyslím zrovna kriminál.
|
|
|
| Renata | •
|
(22.9.2010 18:56:58)
Tak tohle zase nechápu já. Jak by mohlo být vše ovlivněno výchovou a prostředím - toto padlo už s Rousseauem, který se pokoušel razit tezi, že dítě je tabula rasa a výchovou dětí se jim pokoušel vštěpit konkrétní charakteristiky - neuspěl, samozřejmě. Rozdílný přístup rodičů k jednotlivým dětem - nebývá rozdílný v tom hlavním. Všichni víme, jaké to je, když se pokoušíme všem svým dětem dodat možnost strukturovaného času, všechny děti vybízíme k přiměřené činnosti v domácnosti - a dvě děti reagují vlažně či chladně, to třetí pak naprosto negativně a nikdy si návyk po sobě sklidit třebas oblečení neosvojí...
Ano, dědičnost je složitá, můžeme dědit po dost vzdáleném předkovi, na nějž se rodová paměť již nedochovala... ale podíl výchovy rozhodně sahá pod 50% a přitom je nesmírně důležité se pokoušet své dítě V MEZÍCH JEMU JIŽ DANÝCH MANTINELŮ dále ovlivnit. Že ale máme dané mantinely, ze kterých dokážeme vykročit jen ve velmi výjimečných životních okolnostech, na tom výchova změní pramálo až nic. Bohužel pro některé z nás, pro jiné ale bohudík!
|
| maw |
|
(24.9.2010 18:43:31)
Já s Tebou souhlasím.
Ovšem to jsou normální podmínky.
Za krizových podmínek - a to je zajímavé - se kápo stávalo z kdekoho do té doby ctnostného dobrého. Pak byl schopen masakrovat cizí lidi, jen aby "ochránil" ty svoje - když to šlo. Jen málokterý kápo měl opravdu špatný osobnostní profil - většina z nich byli do té doby dobří lidé.
Za extrémních podmínek se lecos mění. Stejně jako kdekdo je pak schopen druhému rozbít hlavu pro kus chleba.
Já třeba nevěřím lidem, kteří říkají "nikdy bych nejedl skopové" (zpravidla ti, co ho dosud nejedli), "nikdy bych nejedl červy" (a zeptejte se Jakuba Vágnera, "nikdy bych to neduělal" - a kolikrát jsme si to mysleli my sami o nějaké chybě, že ji nebudeme opakovat, cizím zlozvyku, něčem, co nám přišlo hrozné, nebo třeba ti, co říkali "nikdy bych se nerozvedl" a hle - jsou rozvedení. Je to podobné jako když máme pocit, že něco nevydržíme, že tak rychle nemůžeme běžet - a když za vámi poběží naštvaný býk, to byste se divili, jak byste běželi, co vydrržíte v zimě, jak dlouho vydržíte nejíst (ačkoli svačinu máte v batůžku, ale jíst se pro počasí nedá), jak se vám strašně chce čůrat, už je to opravdu akutní, normálně by to už člověk opravdu nevydržel, hle, a pak zjistí, že to byly ještě další 3 hodiny - protože kombinace šráků, oblečení a počasí byla tak děsná... Asi adrenalin umí svoje.
Čili ony ty limity jsou někde jinde. Taky mám pocit, že si ty limity stavíme sami - jeden řekne "to nedokážu", druhý "hmm, to zkusím", třetí "to musím dát". Jeden z nich se vyřadil už předem. Ovšem poznat, co má dáno a co má okoukáno od okolí...
Myslím ale, že se tu zapomíná ještě jedna věc - a to je vlastní zkušenost. Když někomu něco připadalo těžké, ale zvládl to, tak má zkušenost, že to jde a zvládne další zdánlivě nezvladatelné věci. Kdo něco zkusil, a nabil si u toho kokos, třeba rezignuje a nebude se pak tak snažit a nebude věřit, že by toho mohl dosáhnout - tak ani nedosáhne. (Vliv okolí, povzbuzování rodiči, jejich přístup, jejich zkušenosti, jejich chování je dlaší věc, a to by bylo na další téma. Pak jsou lidi, kteří se "těší na problém" - pže budou mít co řešit. Taky to není obvyklé. Atp.
|
| Renata | •
|
(26.9.2010 23:00:51)
I já souhlasím, proto píšu, že za výjimečných okolností se z mantinelů dostat lze. Kritické situace jsou příklad, a je pravda, že bez ohledu na osobnostní profil se v extrémních podmínkách z člověka stává zvíře. Ale výchova extrémní situaci nenavozuje, navíc pokud je tlak dlouhodobý, lidská psychika má schopnost obrnit se a otupět a stává se vůči tlaku odolnější (pokud nepodlehne). Ale jít mimo mantinely chce mimořádné úsilí a toto není dáno každému. Sama výchova tady podle mě nestačí, musí tu být vlastní vůle, a v případě překonávání silných dispozic to musí být velmi silná vůle. Na volní dosahování úspěchů podle mě žádná procenta neexistují, když je vůle, je možné prakticky všechno - ale to není výchova.
|
|
|
|
| trefa | 
|
(22.9.2010 20:24:50)
Verco, uplne s Vami souhlasim.Jeste bych dodala k te agresivite,hnev je normalni cit a i ty deti potrebuji ze sebe hnev vyndat,akorat kazde dite vidi u dospelych lidi okolo nej,jak se s hnevem maji vyporadat.Nekdy se matka zlobi na sve dite a jednu mu vrazi-tim dite vidi co ma delat ve chvili kdy se rozzlobi ono na nekoho.Ta matka okolo sebe v detstvi videla taky takove vzory a sama se stim nevyporadala,tudis to predava dal.
|
| Verča,4 děti | •
|
(22.9.2010 21:05:00)
No konečně někdo inteligentní,kdo skutečně chápe souvislosti a neschovává se za geny.Většina pisatelek by za geny schovala i svou lenost,špatný sex,horečku dítěte.Přeji hezký večer
|
| metty, 3 kluci |
|
(22.9.2010 22:16:35)
Takže když to shrnu, blbec je každý, kdo má jiný názor, než ty? Pokud máš tak úžasně vychované děti, tak ti přeju, aby jsi nemusela na geny měnit názor, až se dostanou do puberty. Myslím, že třeba paní Tereza Boučková by měla o čem na tohle téma vyprávět.
|
| Verča,4 děti | •
|
(22.9.2010 22:30:28)
Mám již dvě dospělé děti.Obě studují vysokou školu a pubertou propluly naprosto lehce.15-ti leté je v pohodě a tříleté též.A mimochodem máme genetika v rodině a ten se na tou snůškou nesmyslů,které tady většina z vás píše neskonale pobavil.Popravdě byl zpočátku zaskočen tím,jak máme nevzdělané osazenstvo na netu.Byť je genetika oborem mého muže,tak nikdy nesvaloval jakýkoli problém svých dětí na geny.
|
| metty, 3 kluci |
|
(22.9.2010 22:43:52)
Ja také nesvaluji problémy mých dětí na geny, ale z mého extrovertního syna prostě tiché klidné dítko neudělám, kdybych se rozkrájela. Naopak druhý syn není průbojnější ani po použití nejrůznějších fíglů. Také jsem studovala genetiku a právě proto bych tak radikální v soudech nebyla.
|
|
| bravad |
|
(23.9.2010 13:47:36)
Tak takovýho genetika bych teda chtěla vidět..
|
|
|
| maw |
|
(24.9.2010 18:46:52)
To jsi mi vzala slova z pera. Ano, kdo s ní souhlasí, je inteligent, ostatní jsou blbci.
Ovšem, že ona sama se pasovala do role soudce, je opravdu
|
|
|
| Dana, dvě děti | •
|
(25.9.2010 18:40:45)
Doporučuju knížku Matta Ridleyho, jmenuje se Genom. Dle něj se toho dědí mnohem víc, než si lidi mysleli. Gen ovlivní tvorbu hormonů, hormony ovlivňují chování. To ale člověka nezbavuje zodpovědnosti - má totiž rozum. Nechápu,jak můžete ignorovat fakt,že i povaha se dědí. Žádný genetik by se o to dnes nepřel, jen by diskutoval o míře vlivu genů na chování. Přece vidíte, že se děti podobají někomu z rodiny. Proč by se neměly podobat i povahově? A říkám, že se podobají, ne, že jsou identickými kopiemi.
|
|
|
| maw |
|
(24.9.2010 18:44:57)
Pardon, kde se vzal cholerik u flegmatických rodičů? Nebo totální flegmouš a bohém u spořádaných dříčů, co je občas něco rozčílí?
|
|
|
| Anna | •
|
(23.9.2010 7:54:44)
Myslím, že to jsou silná slova. Ale na druhou stranu, než jsem s manželem měla dítě, dost mě jeho rodina zajímala (jak po stránce povahové, tak zdravotní), možná to pro tebe bude znít děsivě, ale docela mě zajímalo, jaký "materiál" můžeme očekávat v podobě společného dítěte. Kdyby v jeho rodině bylo něco, co bych nebyla ochotná přijmout, dítě bych s ním neměla. To "něco" může pro každého znamenat něco jiného
|
| maw |
|
(24.9.2010 18:50:54)
He, to docela překvapuje, žes našla...
Nebo ses spíš nedozvěděla všechno... ;-)
Já do toho šla i s tím, že po všech příbuzných dítě je nutně na zabití a konflikt, pže všichni jsou vzdorovití, tvrdohlaví, nebo obojí. Mírná je jedna jediná osoba v bližším příbuzenstvu, a jaká je asi tak pravděpobnost...!
Zase ty přestřelky jsou tak krásná věc!
Aneb na druhém Ti nejvíc vadí, co máš sám...
Ale mě by ve skutečnosti vadila jen tupá ovce, co automaticky uznává autority, udělá, co se po ní chce...
Konflikty jsou sranda, vývoj, dynamika, učíme se, poznáváme se... A co se škádlivá, rádo se mívá. Kdo nemá zkušenost s konfliktem, není připraven do života. (Máme se rádi a pohoda je u nás často, nicméně někomu naše drobné výměny názoru připadají jako Itálie, zatímco nám připadá nenormální hned láskyplně uhnout, aby náhodou nevznikla výměna názorů, bouřky čistí vzduch.)
|
|
|
| maw |
|
(24.9.2010 18:02:10)
Já zas nechápu Tvoji gramatiku: "Každý cikán je nepřizpůsobiví" mě fakt pobavilo.
To, že je agrese u psů dědičná JE PROKÁZANÉ. A to ti psi spolu nežijí, štěně tátu nikdy nevidělo, a přesto se ty rysy zcela jasně projeví.
Povaha je součástí bonitace, zkoušek. Pes, kterej ji nemá, ji neudělá. Exteriérák neudělá žádné pořádné zkoušky, protože odmítá kousat i do hadru. Viděla jsi už někdy německýho ovčáka (lidově zvaný vlčák a la Rex" jak otáčí hlavu jako "toto mi nedávejte"?
A pak štěně jiných rodičů, pracáků, který sotva chodí, moč neudrží, ale do všeho kouše a když vidí hýbající se hadr, tak se zahryzne a drží, než usne. Takovejhle je nabuzenej ve 3 měsících k akci jako hrom a když je to půlroční štěňátko, tak by Tě celkem dost sejmul.
Rozdíl v I je tam taky značný.
|
|
|
|
| JankaP | 
|
(23.9.2010 8:21:46)
Petro,
některé věci, přesněji vzory chování se skutečně dědí. Není nutné, aby je dítě "odkoukalo", tj. vidělo na vlastní oči. Důležité je vědět, se téhle dědičnosti se umí postavit do cesty homeopatika (mluvím o klasické homeopatii ;-) )
|
| maw |
|
(24.9.2010 18:51:43)
Důležitější je vědět, že homeopatika jsou placebo a reálný efekt je roven nula, stačí se zeptat chemika.
|
|
|
|
. Na druhou stranu, když mají rodiče nějaké, dejmte tomu agresivní sklony, jak se pozná, nakolik je agresivita dítěte ovlivněna genetikou a nakolik výchovou? 
. 
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)