Já nechápu

Tak tohle zase nechápu já. Jak by mohlo být vše ovlivněno výchovou a prostředím - toto padlo už s Rousseauem, který se pokoušel razit tezi, že dítě je tabula rasa a výchovou dětí se jim pokoušel vštěpit konkrétní charakteristiky - neuspěl, samozřejmě. Rozdílný přístup rodičů k jednotlivým dětem - nebývá rozdílný v tom hlavním. Všichni víme, jaké to je, když se pokoušíme všem svým dětem dodat možnost strukturovaného času, všechny děti vybízíme k přiměřené činnosti v domácnosti - a dvě děti reagují vlažně či chladně, to třetí pak naprosto negativně a nikdy si návyk po sobě sklidit třebas oblečení neosvojí...

Ano, dědičnost je složitá, můžeme dědit po dost vzdáleném předkovi, na nějž se rodová paměť již nedochovala... ale podíl výchovy rozhodně sahá pod 50% a přitom je nesmírně důležité se pokoušet své dítě V MEZÍCH JEMU JIŽ DANÝCH MANTINELŮ dále ovlivnit. Že ale máme dané mantinely, ze kterých dokážeme vykročit jen ve velmi výjimečných životních okolnostech, na tom výchova změní pramálo až nic. Bohužel pro některé z nás, pro jiné ale bohudík!