| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Mluvím s dětmi, co milují Hitlera a kreslí oběšence

 Celkem 120 názorů.
 withep 


Dědičnost x výchova 

(22.9.2010 9:37:55)
Ten poměr 60-70 ku 15-20% mi připadá dost děsivý (a nevěrohodný) a doufala jsem, že ho autorka zpochybní, takhle to vypadá, že ani nemá moc smysl se o nějakou výchovu pokoušet... ~a~. Na druhou stranu, když mají rodiče nějaké, dejmte tomu agresivní sklony, jak se pozná, nakolik je agresivita dítěte ovlivněna genetikou a nakolik výchovou?
 verca,4 děti 
  • 

Re: Dědičnost x výchova 

(22.9.2010 9:59:38)
Paní doktorka je úplně mimo.Co je to za výraz ,,odhaduje se´´.Sklony k agresivitě se nedědí.Každý je máme v sobě a jen prostředí ve kterém žijeme je buď probudí nebo potlačí.Vědec nikdy nepracuje s odhady,ale se skutečnými výsledky.Mezi námi,když si před Vás někdo stoupe a začne Vás fackovat,jak dlouho Vám bude trvat než mu facku vrátíte.Také máme jisté pudy sebezáchovy.A mimo jiné to slavné dítě bylo k té agresivitě vychováno svými rodiči a jejich arogantním přístupem k okolí.A též je v dnešní době tzv.in jít přes mrtvoly.Stačí se podívat do naší vlády-tam tento systém jen kvete.Takže svá dítka vychovávejte s láskou a k úctě k druhým a buďte jim dobrým vzorem a na dědičnost se vykašlete.Ta vám totiž nalajnuje jen barvu vlasů,očí,výšku,křivý nos, apod.A jen tak mezi námi kolik psychologů a psychiatrů jsou normální lidé.Neustále něco řadí do tabulek,hodnotí,testují.Víte kolik je mezi nimi agresorů či pedofilně zaměřených?
 Petra Neomi 
  • 

Re: Dědičnost x výchova 

(22.9.2010 10:59:00)
Sklony k agresivitě se samozřejmě dědí, na to nemusíte být psycholog, stačí chovat psy. Je to to jeden z důvodů, proč existují "povahové" bonitace. Pravděpodobnost, že cholerické, agresivní zvíře bude mít potomstvo buď extrémně agresivní, nebo naopak bázlivé, je velmi vysoká a u lidí je to podobné, jen rejstřík povah je mnohem širší. Sociální chování je získané, povaha sama o sobě spíš vrozená.
 withep 


Re: Dědičnost x výchova 

(22.9.2010 11:05:29)
No, ono je vážně dost problematické "změřit" ten podíl. Není ani definována nějaká "správná výchova", není způsob, jak ověřit, v jaké míře byla tato "správná výchova" aplikována. Kdyby to šlo, mohli bychom pak říct, že v x% případů výchova geny přebila a ve zbývajícím vzorku nikoliv. Jenže to nejde. Psychologie není exaktní věda.
 Kvíza 
  • 

Re: Dědičnost x výchova 

(22.9.2010 11:10:05)
Jak jsem uvedla výše, geny "nepřebiješ". Ale na to si každý musí přijít sám a většinou to chce delší časový úsek, aby si to dokázal přiznat.
 withep 


Re: Dědičnost x výchova 

(22.9.2010 11:17:24)
Netrvám na tom výrazu, klidně může být "dostatečně usměrnila" místo "přebila".
 Kvíza 
  • 

Re: Dědičnost x výchova 

(22.9.2010 11:18:21)
Good Luck!
 maja 
  • 

Re: Dědičnost x výchova 

(23.9.2010 21:59:38)
Kvízo souhlas, tak ymám své zkušenosti a ještě se pěkně "vybarví" :) ...jinak si holky přečtěte tu knihu, ona má teda dva díly, občas je dost nezábavná, ale řekla bych že pravdivá a skutečně depresivní ...paní doktorka není žádné "ořezávatko"....
 Blanka 
  • 

Re: Dědičnost x výchova 

(22.9.2010 11:26:25)
Chcete říct, že povaha se nedědí ? To snad ne. A povaha souvisí s chováním, které je samozřejmě do určité míry ovlivnitelné výchovou.
 Betina 


Re: Dědičnost x výchova 

(22.9.2010 13:45:46)
jo s tím dost souhlasím a navíc nedědíme jen po rodičích, ale po všech předcích a ta kombinace genů je velká, takže úplně těžko říct, co po kom máme (asi to píšu dost laicky pardon) někdy je dítě kopie rodiče - myslím povahově - a to třeba i když s ním nevyrůstá, někdy je úplně jiné
a nepodobné ani jednomu z rodičů
já jsem třeba nevyrůstala se svým otcem vůbec a kromě vzhledu - povahově z něj nemám nic, naopak se chovám a projevuji dot podobně jako můj nevlastní otec, se kterým jsem vyrostla
takže teorie dědičnostim je opravdu jen teorie
já myslím, že máme dané určité předpoklady - schopnost učit se jazyky, manuální zručnost, rychlost, pomalost atd., ale jednoznačně se vše vyvíjí podle toho, v jakém prostředí vyrůstáme
 Vanilka 4 děti 


Re: Dědičnost x výchova 

(24.9.2010 8:25:37)
Souhlasím. My jsme se v psychologii učili, že agresivita je vrozená, dříve to bylo potřeba pro přežití. Ale výchovou se musíme naučit svou agresi ovládat. A jde to. Pak také záleží, jaký temperament nám byl dán do vínku. Sice jsme se učili, že jen 30-40 %, lze ovlivnit výchovou, ale já myslím, že to je více.
 Ananta 


Re: Dědičnost x výchova 

(26.9.2010 18:31:54)
Jistě že dědí, mimo jsi ty, aspoň si přečti nějaké základy psychologie než něco plácneš.
 Jenda00 


Re: Dědičnost x výchova 

(22.9.2010 10:03:04)
Chodím občas pomáhat do DD a jeho ředitel mi jednou řekl:

Geny jsou geny, jen v málo případech je výchoba přebije, jen v málo případech.
 Verča,4 děti 
  • 

Re: Dědičnost x výchova 

(22.9.2010 10:14:09)
Od kdy je kolektivní výchova správná?Vždyť v děcáku nemají žádné citové vazby.Žijí tam jako zvířata-společně výkrmna,společně do sprch,společně spát.Hlavně nevyčnívat.V 18 letech je vykopnou na ulici a starej se.Jenže to dítě ani neví,jak vypadá třeba kostka cukru.Stát by měl přestat vyhazovat peníze za děcáky a děti dát pěstounům.Bylo by jich dost-jen stačí dát ty ušetřené peníze místo děcákům těm rodinám co se postarají i o citové pouto.
 Jenda00 


Re: Verčo 

(22.9.2010 13:24:00)
Od kdy je kolektivní výchova správná?Vždyť v děcáku nemají žádné citové vazby.Žijí tam jako zvířata-společně výkrmna,společně do sprch,společně spát.Hlavně nevyčnívat.V 18 letech je vykopnou na ulici a starej se.Jenže to dítě ani neví,jak vypadá třeba kostka cukru.Stát by měl přestat vyhazovat peníze za děcáky a děti dát pěstounům.Bylo by jich dost-jen stačí dát ty ušetřené peníze místo děcákům těm rodinám co se postarají i o citové pouto.

Verčo, buď jsi nikdy a nebo hodně dlouho nebyla v DD. Jinak by jsi takovou blbinu nenapsala, už dávno nejsme v komunismu holka, probuď se.
 Verča,4 děti 
  • 

Re: Verčo 

(22.9.2010 13:38:43)
Děcáků jsem v poslední době navšívila nespočet a nic se od těch dob nezměnilo.O citech si mohou nechat jen zdát.Je to poloviční kriminál.
 Jana + 4 


Re: Verčo 

(22.9.2010 14:17:29)
Verčo s názorem na DD do jisté míry souhlasím, jen se obávám, že pěstounů není zase tolik, alespoň např. v našem kraji se za poslední dva roky přihlásilo kolem pěti nových pěstounů (párů či jednotlivců).
 Verča, 4 děti 
  • 

Re: Verčo 

(22.9.2010 14:22:58)
Bylo by jich daleko víc,kdyby stát peníze místo na DD dal těm pěstounům.Většina pěstounů chce dětem dát to nejlepší a škola,běžný provoz a koníčky též něco stojí.
 Jana + 4 


Re: Verčo 

(22.9.2010 20:06:13)
Nějak si bohužel nemyslím, že zvýšení pěstounských dávek by přilákalo více pěstounů a pokud ano, nejsem si jistá, jestli by byli pro děti ti nejlepší. Nebyla bych samozřejmě proti zvýšení (to bychom si polepšili :-), ale nemyslím si, že by to pro zvýšení počtu pěstounů bylo rozhodující.
 maw 


Re: Verčo 

(24.9.2010 17:41:26)
Problém je spíš v té buzeraci okolo. Lidi, co mají děti svoje, je často zanedbávají, týrají, ví se to, nic se neděje.
Kdo se chce starat o dítě jiných (adopce, pěstounství), tak prochází neustálým martyriem, a spoustu lidí nebaví mít Zubaté neustále v ložnici, kuchyni, za zadkem, jestli náhodou něco neudělali podle jiného, než Zubatého názoru - aby se nedostali do potíží a nechtěli jim děti zase vzít.
Když má někdo svoje děti, třeba 8, tak to ještě jde, aby mu domů neustále někdo nelozil... Ovšem kdyby stejné podmínky poskytli náhradní rodiče, Zubaté by se zbláznily, že každé dítě nemá svůj vlastní pokoj, svůj vlastní snowboard a nevímco je dle nich standard. O lásku, o tu jim nejde. Ta se hůř měří, hůř uvádí do protokolů.
 Jája 
  • 

Re: Verčo 

(22.9.2010 20:17:09)
Pěstounů by bylo dost. Jenže pěstoun dostane na dítě životní minimum, DD cca 20.000,- měsíčně. Takže není snaha děti předat do pěstounské péče, DD by přišly o práci.
Já v něm kdysi taky dělala a fakt je to poloviční kriminál. Děti se pro život nic nenaučí. V rodině se naučí sebeobsluze, domácím pracem (třeba uvařit, hospodařit s penězi atd.), v DD se nenaučí ničemu. Na všechno je tam uklízečka, topič, kuchařka, správce budovy... Rodina tyto funkce zajišťuje sama ve své režii a dítě je za pobytu v rodině do sebe jaksi automaticky "nasaje".

V r. 1990 jsem se zajímala o podmínky pěstounské péče. Můj roční výdělek byl tehdy 40.000,- Kč. Z toho jsem živila sebe a dítě. DD v téže době dostával na dítě 80.000,- na rok. Já za polovinu té částky živila osoby dvě. Sledovala jsem to několik let a pak mne podobná aktivita přešla. Za práci by měl člověk dostat alespoň nějakou odměnu a nemusel by se cítit jako žebrák. Tuto činnost bych ale těžce dotovala a z jiných příjmů bych na ni neměla zdroje. Takže smekám klobouk před každým, kdo do toho jde. Já to nezvládla, hlavně finančně. Jo, mít stejné zdroje jako státní zařízení, tak by měly "moje" děti do začátku života i vlastní byt, z těch zdrojů by se na to postupně podařilo ušetřit. Dneska už je ale situace lepší (ale já už ji tak podrobně nesleduju).
 Betina 


Re: Verčo 

(22.9.2010 13:50:34)
aha - takže v DD se vychovávají pohodoví bezproblémoví mladí lidé a je to vlastně idelání způsob výchovy
 Jenda00 


Re: Verčo 

(22.9.2010 15:52:55)
Betino, no jasně že v DD nejsou bezproblémové děti, ale právě lidé s názorem jako máš a další jim ten vstup mezi společnost neulehčují a ještě ho šíří po netu.

U "našem DD" tady tam kam chodím já, jsou děti po skupinkách s jednou či dvěma tetami, sami bydlí, sami si uklízejí, sami chodí do školy, sami jezdí do města na kroužky, sami si i perou, teta má na starosti vždy cca 4 děti a s těmi prostě žije, DD se snaží aby děti měli život co nejpodobnějšímu modelu celé rodiny.Dostávají určitou částku peněž na měsíc a s tou prostě žijí.

Plus už dvě skupiny bydlí na sídlišti v normálním bytě.

Je mi na zvracení z názorů jakože třeste se strachy jdou děcka z děcáku.:-©:-© samože je tam ta genetická vybava asi nic moc, sám ten ředitel to potvrdil, ale ty děti za to nemůžou.
 maw 


Re: Verčo 

(24.9.2010 17:46:55)
Sorry, ale taky jak to může vypadat, když je vzdělává někdo, kdo píše "děti samI"?

Z praxe víme, že pro děti z DD je největší zážitek jet na víkend, kde se třeba podílí na vaření - brambory nejsou jen to žluté z talíře, nýbrž z hroud hlíny se vyrobí žluté jídlo... Připadají si jak v alchymistické dílně.

Ostatně, nemusíme chodit daleko. Dnes ubývá mláděžníků a mladých dospělých, kteří jsou ve věku ca okolo 20 s to si na sebe vydělat, sehnat si bydlení (klidně při studiu), vyprat si, vyžehlit, normálně vařit...
A pak jsou ti druzí, co jim doma pořád se vším pomáhají, tihle netuší ani, kolik stojí elektrika - ale k čemu by to potřebovali vědět, že? Uvařit umí jen připálený puding, neumí si udržovat v čistotě a pořádku svůj pokoj, neví, jak umýt umyvadlo, okna, záchod... Mně tohle normální nepřijde. Dřív byl sem tam někdo takovej divnej nepoužitelnej, dnes jsou jich spousty. Takže lecos na tom děcákovým principu bude.
 Verča,4 děti 
  • 

Re: Verčo 

(26.9.2010 15:08:59)
Ty si nejspíš sedíš na vedení.Moje děti jsou vychované k samostatnosti od nejútlejšího věku.Nebyl problém,abych je nechala v osmi letech samotné a šla na 24 hodin do práce.Uvařily si bez problémů.Děti z děcáku neumějí nic.Jen čekají,co jim spadne do huby.Pokud si ty doma vychováváš lenochy je to tvůj problém.Budeš mít doma své mamánky ještě ve 30 a budeš jim utírat zadek.Tak si to užij.
 Vanilka 4 děti 


Re: Verčo 

(24.9.2010 8:36:30)
On je ale opravdu někdy lepší DD než špatná rodina. Ve vesnici máme takovou rodinku, kluka jim pro nedostatek péče vzali ve dvou letech, domů se vrátil po vyučení. Díky DD je vyučen, všichni ostatní členové rodiny mají s bídou základní vzdělání, má hygienické základy (což by ve své rodině nikdy nedostal), zná základní pravidla slušného chování a umí se začlenit do společnosti. Nyní jako jediný z rodiny pracuje, kdyby vyrůstal s nimi, věřím, že by byl stejný povaleč jako ostatní členové rodiny.
 maja 
  • 

Re: Dědičnost x výchova 

(23.9.2010 22:01:48)
Verčo...nevíš o čem mluvíš, najdi si ve svém okolí nějakou ado nebo PP rodinu :)
 Kvíza 
  • 

Re: Dědičnost x výchova 

(22.9.2010 11:07:54)
To, že vrozené sklony ani sebeusilovnější výchovou nezměníš, je prostý a holý fakt. Vrozené dispozice je možné výchovou korigovat a usměrňovat - naučit se s nimi pracovat, nikoliv je potlačit.
 chikamichi 


Re: Dědičnost x výchova 

(22.9.2010 11:25:29)
Tak výborný článek s tolika pravdami a výbornými postřehy včetně závěrů jsem nečetla. Děkuji autorce a přeji další profesní úspěchy. A nenechte se odradit, jste na správné cestě. Výborné!
 Orion 


Re: Dědičnost x výchova 

(22.9.2010 11:45:14)
Nevím, ale na VŠ nám naši osobnost ukazovali jako rovnostranný trojúhelník. Jedna strana osobnosti byla ovlivněna dědičností, druhá výchovou a společností a až ta třetí byla to co jsme sami.
 bono 


Re: Dědičnost x výchova 

(22.9.2010 11:53:28)
a co agresivita a psychopatologie získaná né geneticky? Přidušením u porodu, nemocí matky v prenatálním věku, poškozením mozku při předčasném narození atd.? S tím se nekalkuluje?
 maw 


Re: Dědičnost x výchova 

(24.9.2010 17:49:20)
Agresivita se sníží, sebeovládací schopnosti se zvýší, pokud jsou za určité špatné věci řádné tresty.
Bys viděla, jak by se zvýšila sebeovládací schopnost zlodějů, kdyby se sekaly ruce a jak by se snížila agresivita útočníků, když by se chodilo na 30 let do lomu o chlebu a vodě.
 mellie 


Re: Dědičnost x výchova 

(22.9.2010 14:08:52)
Parádní článek, díky.

Mně tenhle poměr 60-70% povahy připadá dědičnosti přijde naprosto adekvátní. Čím víc poznávám maminky, jejich děti, a hlavně způsoby jejich výchovy, tím víc si říkám, že výchovou člověk ovlivní strašně málo. Může ovlivnit nějaký morální kodex, slušné vychování, ale temperament, vlohy, agresivitu nebo submisivitu jen v naprosto nepatrné míře. Dokonce bych řekla, že i sebevědomí se dost těžko ovlivňuje výchovou.

Takže souhlasím s Petrou Neomi.

Navíc uvědomte si, dědičnost neznamená, jaký byl otec, musí být syn. Jak už tu lidi psali, kombinací vlastností desítek předků je strašně moc, navíc při kombinování chromozomů může vzniknout nějaká unikátní vlastnost, kterou žádný z předků neměl.

Jen by mě zajímalo, když připadá 15-20% na výchovu, co těch zbývajících 10-25%? :-)
 Petra Neomi 
  • 

Re: Dědičnost x výchova 

(22.9.2010 14:11:40)
Lecos se může kombinací vloh vyštěpit :) A někdy taky :(
 Anna 
  • 

Re: Dědičnost x výchova 

(23.9.2010 7:43:41)
Ty zbývající procenta připadají na zážitky a zkušenosti, které nás formují (v dobrém i zlém smyslu).
Já bych ten podíl genů viděla dokonce ještě vyšší. Ale chápu i odpůrkyně vyjádřeného názoru, když s dítětem zůstanou doma, zhorší se jim pozice na trhu práce, tak chtějí mít aspoň pocit, že dělají něco, co má smysl (teda má vyšší smysl než 15%)
 maw 


Re: Dědičnost x výchova 

(24.9.2010 17:56:30)
Genetika - ano. Ale to nezbavuje člověka zodpovědnosti za své činy - to pouze ve velice výjimečných případech - a ani v těch by neměl chybět trest, vyjma výjimek z výjimek, které musí být zajištěny tak, aby nemohly nikomu ublížit.
Svádění na geny, těžké dětství ap. vede k absenci zodpovědnosti. A tady sorry, pro psa je přirozené kousnout, když jde do sporu, ale můžete i bestii naučit, že vás prostě nekousne i kdyby šlo do tuhýho a ruku jste jí do huby rvali... Ale musíte mít tu bestii odmalička, musíte být důslední, a musíte ji dát řádně najevo, kdo je pánem a přiměřeně potrestat, když si příliš prosazuje svou.
Kdo je na děti či na psy příliš hodný, tak se mu pak stane, že ho pes nepustí domů (je schopen opravdu svého pána zabít) atp. je to s dětmi. Co znám děti, co občas nějakou dostaly, na rodiče by ruku nevztáhly. Ale ty, které nikdy řádnou nedostaly, rodiče na ně byli pořád hodní, tak ti jsou někdy nebezpeční - a je to výchovná chyba.
Samozřejmě nám tu zbývá ta množina patologických jedinců - vždy byli a budou, ale jejich množství je menší, když jsou tresty tvrdší + společnost musí být chráněna, i kdyby měl jedinec trochu trpět. Nemůžou trpět tisíce nevinných lidí za to, že někdo má patologickou úchylku. V tom vidím problém.
Znásilníš - vykastrovat. Žádné souhlasy, žádné možné útěky, žádná možná opakování. Ukradneš? Ruka pryč a žádné dávky, hned by bylo "kleptomanů" méně. Zavraždíš? Doživotí do lomu. Ublížení na zdraví? Ne že oběť byla silná a měla štěstí a přežila, tak trest je malý - ne, jako by se stalo, tak trestat.
 maja 
  • 

Re: Dědičnost x výchova 

(23.9.2010 22:06:43)
těch zvývajících % do sta to jsou právě ty další okolnosti...přidušení při porodu aspol :)
 ronja 
  • 

Re: Dědičnost x výchova 

(22.9.2010 15:24:47)
my jsme se to ale ve škole učili taky tak.
 Binturongg 


IQ se dědí z 80%, 

(22.9.2010 11:25:56)
tdíž EQ aj. jsou samosebou dědičné taky. O procentech se budou odborníci dohadovat ještě dlouho, ale já bych to pro laiky spíš podala tak, že je tu
a) genetika
b) výchova a prostředí
c) psychopatologie, kterou lze ovlivnit do jisté míry, protože poruch je mnoho a je třeba pracovat s každým individuálně.

Nicméně je dost jasné, že agresívní a neurotičtí rodiče nebudou mít asi klidné a milé dítě.
Sociopat nebude mít dítě, které se spolehlivě orientuje v kolektivu příbuzných, vrstevník, neřkuli cizích dospělých.

Říká se - jaký pán, takový pes.
U dětí to platí taky... ~d~
 Anna 
  • 

Re: IQ se dědí z 80%, 

(23.9.2010 7:47:22)
Ano, IQ se dědí, na přesná procenta si už nevzpomenu. Ale šance, že dva jedinci s nadprůměrným IQ budou mít dítě s podprůměrným IQ je 4-6% a naopak, bez ohledu na to, jestli je dítě chtěné či nechtěné.
 Petra 
  • 

Názor 

(22.9.2010 11:27:56)
Ty procenta, které paní doktorka uvádí mě také docelá děsí..., ale asi na tom bude kus pravdy, má dcera, která tráví více času s ex manželem a je jim vlastně dost ovlivńováná, má ale mou povahu nenechá si vnutit jeho názory a sympatizuje s těmi mými, také její povaha byla to, na co jsem tak trochu po rozvodu spoléhala:-)
Další zkušenost mám se synem mého známeho, byl vždy hodné dítě, teď ale v dospělosti, co se týká jeho partnerek je na ně agresivní a velmi žárlivý, přitom to doma nikde nevidí můj známy se vždy choval k ženam s úctou a hezky, ženu by nikdy neuhodil, doma to nevidí, takže má ten správný vzor, ale bohužel otec jeho manželky, je násilník a agresor, jeho syn se s ním nikdy nesetkal, babička se stačila rozvést, než se narodil, přesto se chová podobně:-( tak mi řekněte
 barri + cervnova dvojcatka 


Re: Názor 

(22.9.2010 11:51:13)
muj bratr zacal kolem 10-ti let krast, ikdyz drive velmi hodne citlive dite, dnes ve svych 23 letech je agresivni, ma sklony k alkoholismu, praci flaka, nema motivaci neco dokoncit, chovat se zodpovedne. Rodice nas vychovavali prisne, ale s laskou, hodne se nam venovali. Vsichni jsme z neho nestastni. Myslime si, ze tuto povahu podedil po dedovi, s nimz se babicka rozvedla, kdyz bylo memu tatovi pet, prave proto ze byl akoholik a zacal ji i syna bit. My deti jsme dedu nikdy nepoznaly, presto to vypada, ze bracha zdedil povahove rysy po svem dedovi.
 verca,4 děti 
  • 

Re: Názor 

(22.9.2010 12:35:08)
Z těch předešlých vstupů mám pocit,že ve společnosti je jistý druh xenofobie.To bychom pak mohli prověřovat rodiče a v případě negativních povah rodičů jejich děti utrácet(neb co z toho vyroste,že?).Sociopat,agresor bude mít naprosto normální dítě pokud ho nebude vychovávat.Dítě přebírá vzor,který vidí.Agresivitu máme každý je jen skrytá a záleží na podnětu,který dostáváme zvenčí.A co se týká psů,tak agresivita není dědičná.Vše záleží na výchově a prostředí.Skutečně jsem překvapená i tím,jak někdo tvrdí,že se IQ dědí.To je absolutní nesmysl.Začínají tady tvrdě prosakovart Hitlerovské názory.Každý cikán je nepřizpůsobiví,nemakačenko,zloděj,neb to má v genech,že?Fakt nechápu,jak nesmyslné názory tady někteří píší.
 chikamichi 


Re: Názor 

(22.9.2010 12:46:02)
Verco, ale zase nemůžeš popřít zcela genetiku...
 Verča,4 děti 
  • 

Re: Názor 

(22.9.2010 12:58:29)
Neexistuje jediný solidní výzkum,který by potvrdil,že vrah bude mít dítě opět vraha.Psychologové jsou lidé,kteří neustále mlží,řeční,ale nic podstatného nedělají.Prostě tlachání o ničem a nikam nevedoucí.Když Vám doma dítě ve třech letech rozmlátí kladívkem úplně nové autíčko poběžíte za psychologem?Začnete pátrat,kdo z rodiny byl destrukta?Asi ne,že?Budete hledat ten nejlepší způsob,jak to dítěti vysvětlit,že to byla chyba.Můžete se též nechat unést a dítě ztřískat do bezvědomí(vždyť to autíčko stálo tisícovku).Vše záleží na vedení.Vy jste průvodci dětí životem a záleží jen na Vás co mu nabídnete.Nejednoduší výmluva je,že to přeci podědil a po kom?Vždycky se někdo najde.Chování,povaha,nadání-to je něco co se nedědí.Prostředí nás ovlivňuje,to co je nám nabízeno.A v raném věku,vzhledem k rychlému růstu mozku získáváme nejvíc.Prostě podnětné prostředí.
 PEtra Neomi 
  • 

Re: Názor 

(22.9.2010 13:12:32)
No, nevím, jakou máš motivaci to popírat, ale dědí. Pokud nemáš schopnosti, je ti podnětné prostředí celkem na pytel, naopak, někdy i z zcela nevyhovujícího prostředí vyroste někdo výjimečný.
Na rozmlácení autíčka není nic patologického, ale když mi bude pětileté dítě zaživa pitvat kočky, tak se nad tím asi pozastavím.
 Verča,4 děti 
  • 

Re: Názor 

(22.9.2010 13:22:17)
Pleteš si pojmy s dojmy.Co je to schopnost?Vše je v procesu učení,poznávání a vývoje..A co je divného na pitvání živé kočky?To dítě nikdo během jeho vývoje nepoučil,že jo to živá bytost co cítí.Takže trest by měl mít rodič.A v pěti letech pitvat živou kočku?No ,kde máme ty rodiče?U televize?V supermarketu?
 Petra Neomi 
  • 

Re: Názor 

(22.9.2010 13:53:00)
Nic ve zlém, ale tohle myslíš vážně? Opravdu nevidíš rozdíl mezi přirozeným chováním a chováním patologickým? Pětileté dítě už je na takové intelektuální úrovni, aby dokázalo pochopit, že působí bolest, ne? Takže, pokud v pěti letech někdo pitvá kočku, tak je k tomu buď cíleně veden, nebo není normální a to bez ohledu na to, jestli s ním jeho rodič přehrává stupnice, nebo dřepí u telky. Je to příznak nemoci.
MMch, psychologie není exaktní věda, psychiatrie je normální medicínská disciplína, která pracuje i s měřitelnými parametry.
 Verča,4 děti 
  • 

Re: Názor 

(22.9.2010 14:12:09)
Dítě tu bolest s tím zvířetem neprožívá.Nikdo ho k tomu nevedl.
 maw 


Re: Názor 

(24.9.2010 18:05:01)
Dost se pleteš. Jako parta dětí jsme chodili chytat pulce, ale jen jeden jim trhal ocásky. Všem nám ostatním to přišlo patologické, v nepořádku, i mladším ap. Nedal si říct, museli bychom ho zmlátit. A že se v tom vyžíval. Neměli jsme ho rádi, nechtěli jsme se na to dívat a nikdy do party nezapadl. Prostě psychouš. Jak to přesně měli doma nevím.
 Petra 
  • 

Re: Názor 

(22.9.2010 13:47:30)
navím, kde bereš tu jistotu, je jisté, že povahové vlastností se prostě dědí, jak jinak vysvětliš, že ja a má sestra máme uplně stejnou výchovu, ale přesto jinou povahu, napsalas opravdu hloupost promiň
 Verča,4 děti 
  • 

Re: Názor 

(22.9.2010 13:58:32)
Povaha se nedědí.Je to jen o odlišném vnímání světa.A výchovu stejnou určitě nemáte.Přístup rodiče je totiž ka každému dítěti jiný.Ale je pro tebe těžké si to přiznat.
 Petra  
  • 

Re: Názor 

(22.9.2010 14:02:16)
Takže ty říkaš, že každé z tvých dětí má stejnou povahu, a nebo se chováš ke každému jinak???
Myslím, že na to , že máš 4 děti máš poněkud omezené názory, nebo že by to bylo tím???
 Verča,4 děti 
  • 

Re: Názor 

(22.9.2010 14:09:12)
Samozřejmě,že se chovám ke každému jinak.Jiný věk,rozdílný vývoj,jiné zájmy.Každý jiný přístup.Ale povahu nesdědily.Každé dítě vnímá svět jinak.Samozřejmě je miluji a udělám pro ně vše,ale ke každému musím jít jinou cestou.To ty tvrdíš,že máte ze sestrou stejnou výchovu,což je nesmysl.Když se nad tím zamyslíš,tak přijdeš na to,že tobě rodiče tolerují něco,za co by třeba sestru potrestali.
 bravad 


Re: Názor 

(22.9.2010 14:12:46)
Jestli to nebude souviset s jejich různýma povahama. ~;) Se tu musím smát.
 Verča,4 děti 
  • 

Re: Názor 

(22.9.2010 14:16:34)
Zřejmě jsi méně inteligentní.Tříleté dítě může jen stěží štípat dříví,malovat pokoj apod.15-ti leté už takové věci udělá samo a zcela bez toho,aby mu kdokoli a cokoli řekl.15-ti leté se musí umět dokonale postarat o chod celé rodiny zatímco to tříleté si po sobě uklidí nádobí,oblečení a možná si i vyčistí boty.
 Petra 
  • 

Re: Názor 

(22.9.2010 14:21:44)
Ty jsi asi trochu mimo ne??? mám na mysli všechny tvé děti ve stejném věku, to je fakt divné že 3 leté neštípe dřívi:-))
 Verča,4 děti 
  • 

Re: Názor 

(22.9.2010 14:26:55)
Štípe i to tříleté,ale dlouho to trvá.Starší štípou, mladší uklízí.Jedno dítě si ve 4 nezaváže tkaničku,druhé to umí ve dvou.Přesto nejde o genetiku.Jednomu dozrává mozek rychleji jinému pomaleji.Každý má svůj vývoj.Přijde mi,že vaší rodičovskou neschpnost svedete na genetiku a stůl je čistý.
 Petra 
  • 

Re: Názor 

(22.9.2010 14:32:27)
tady nikdo na nic nesvádí, jen se ti snaží vysvětlit, že pokud je matka výborná malířka tak je prostě pravděpodobné, že to některé z dětí pravděpodobně zdědí a to je GENETIKA!!!!
 latisana 


Re: Názor 

(22.9.2010 23:42:38)
No, ono dozrávání mozku asi souvisí s tou pro tebe tak zapeklitou genetikou. Tvé příspěvky jsou ale naprosto mimo, jedna větší blbost než druhá. Fakt jsem se zasmála ~t~
 bravad 


Re: Názor 

(22.9.2010 14:39:20)
Ano, zřejmě jsem méně inteligentní, což vůbec nesouvisí s dědičností, ale jenom a jedině s mojí výchovou. Moji rodiče totál selhali. ~:-D
 Petra  
  • 

Re: Názor 

(22.9.2010 14:46:25)
Já myslela, že to je na mě že já jsem ten neinteligent,co nepochopí že povaha se prostě nedětí:-))
 bravad 


Re: Názor 

(22.9.2010 14:50:26)
Nene, prej jsem blbá já. ~:-D
 Petra 
  • 

Re: Názor 

(22.9.2010 14:52:32)
Já ti začínam normalně závidět, už jsem se stím smířila a ono to bylo na tebe:-)
 Petra 
  • 

Re: Názor 

(22.9.2010 14:15:52)
A to že mají jiné zájmy přisuzuješ čemu????? v DD mají všechny dětí stejný přístup a přitom jsou jiné, ale to je jedno stejně to tady nevyřešíme
 Verča,4 děti 
  • 

Re: Názor 

(22.9.2010 14:04:50)
Většina rodičů razí heslo-hlavně,že to není naše dítě a víc neřeší.Př.nedávno policie uspořádala v jedné střediskové obci akci -namaskovaná zraněná figurína ležela u krajnice.Policie schovaná za stromy,skutečně nebyla vidět.Byla jsem 151 řidič,který okolo projel a jediná jsem zastavila co se stalo a chtěla pomoci.Policie vylezla z poza stromů a o akci mě informovala.Sami policisté byli šokováni ignorancí a na konci vesnice samozřejmě chytali každého,kdo nezastavil.Mimochodem,to,že se jedná o figurínu jsem zjistila až když jsem stála nad ní.
 maw 


Re: Názor 

(24.9.2010 18:08:53)
Jenomže je potřebamít to v širším aspektu: zastavovat v zatáčce je blbost (ale blondýna se tím ráda pochlubí, že zastavila), když jedu sama žena v autě, nezastavuju - nechci, aby mě zbili, okradli, ublížili. Děje se to. Je to pud sebezáchovy a je to proto, že mně by pak těžko někdo zastavil - známe to. Stačí konflikt MHD, lidi čumí jinam a jsou hluší. Nespoléhám na nic. Samozřejmě, když vidím mladýho kluka s nohou v sádře bez podpatěnky, tak ho pustím sednout - no jak koukal chudák, asi jsem byla první, a že už tu sádru nějakou dobu měl.
 bravad 


Re: Názor 

(22.9.2010 14:05:29)
Samozřejmě, že povaha se dědí. Já jsem třeba tvrdohlavá a vztekloun. Vždycky jsem měla jasnou představu, co chci a co nechci (a to i celkově - v životě), mám organizační talent a obchodní taky. S naprostou jistotou můžu říct, že nic z toho není dosaženo nebo ovlivněno mojí výchovou.
 Petra 
  • 

Re: Názor 

(22.9.2010 14:10:48)
přesně tak, jsme 3 sestry my dvě starší, jsme každá úplně jiná, já kopiruji otce, který s náma nevyrůstal a sestra je celá matka ta nejmladší je mix nás obou. Tak jako se dětí vzhled dědí se také povahové vlastnosti
 Veča,4 děti 
  • 

Re: Názor 

(22.9.2010 14:20:56)
Tak podle tvého názoru bude některé z tvých dětí opouštět svou rodinu a kašlat na péči o své potomstvo.Ale zřejmě ti to kopírování vyhovuje,tak kopíruj i nadále.
 Petra 
  • 

Re: Názor 

(22.9.2010 14:25:54)
Já samozřejmě na sobě stále pracuji, ale nikdy nebudu tak dobrá malířka, jako má sestra, nemám proto vlohy stejně ona nikdy nebude stejně dobrý sportovec jako já ikdyž se snaží :-))
 Petra Neomi 
  • 

Re: Názor 

(22.9.2010 14:09:41)
No, u někoho, kdo zcela popírá dědičnost, bych řekla spíš "dogmatickém vnímání světa".
 ronja 
  • 

Re: Názor 

(22.9.2010 15:32:49)
to bude asi tím, že jste každá jiná kombinace spousty genů po spoustě přesků, nemyslíš?
 MirkaEyrová 


Re: Názor 

(24.9.2010 22:49:50)
Verčo, ta čísla jsou fakt hrozná a deprimující. Řekla bych to asi tak: mám dojem, že se obáváš, že podobných statistik lidi zneužijí, přestanou vychovávat své děti a všechno svedou na geny. Případně se něčeho bojíš ve svém osobním životě, protože (třeba) doufáš, že přebiješ geny "toho druhého". Jenže ty geny tady prostě jsou. Já třeba o sobě vím, že mám mix po mamce (úzkostnost např.), babičce (čich jak ohař, sluch jak trénovaný špion ~:-D) i taťkovi (snílek, citlivá duše). Manžel je taky empatický, tolerantní a flegmatik. A syn má mix po bůhvíjakých předcích. Každopádně když jsme např. chtěli, aby neříkal "blbečku" (ze školky, doma jsme nepoužívali), ocitla se polovina jeho autíček postupně na skříni (za každé opakování slova jedno), než syn postřehl jakousi snahu o výchovu. Až mnohem později vyšlo najevo, že má jednu z poruch autistického spektra; ano, něco bychom měli šanci ovlivnit o něco odlišnější výchovou (desítky probrečených večerů ála "co by bylo, kdyby"): ale jak hodně by se nám vrozenou dispozici podařilo přebít výchovou, to se lze jen dohadovat...
 Verča,4 děti 
  • 

Re: Názor 

(26.9.2010 15:13:42)
Já se nebojím vůbec ničeho.Jen se ti pohodlní rodiče schovávají za geny.Ono je to jednodušší,že?Mohou za to geny,tak co bychom se namáhali.Ve škole za vše může učitel,v práci vedoucí.Tak gratuluji armádo lenochů a ignorantů.Za chvíli můžete tvrdit,že ráno se vám nechce do práce,protože máte špatné geny a je jedno či po mamince,dědečkovi,apod.
 Renata 
  • 

Re: Názor 

(26.9.2010 17:46:07)
Já tedy zírám, jak demagogický názor dokážete vytvořit na tvrzení, že temperament a povaha člověka je převážně vrozená-tudíž i dědičná...

Můj názor to je, ale nechápu, proč bych si měla myslet, že za negativa v chování či povaze dítěte můžou geny?? Já ovlivňuju nejdůležitější věc, a to je přístup k sobě samému, svému okolí a životním situacím. Toto podle mě může výchova. Negativistu nikdy nenaučíte vidět svět na první pomyšlení optimisticky, ale můžete ho naučit nefňukat a nepoddávat se svým emocím - pokud tedy on bude chtít...

Co se genů týče, já vycházím z toho, že si svoje rodiny (tudíž i svoje geny) vybíráme sami, za co potom můžou "geny"? Svobodnou vůlí jsme se narodili v rodině, která má nějaké kořeny, a tyto kořeny potřebujeme, abychom se učili. Kdo si myslí, že větší část blízkého člověka vymodeloval výchovou, přikládá si podle mě příliš váhy.
 vetvicka 


Re: Názor 

(22.9.2010 12:49:24)
Mě zase udivuje, že se tady tolik lidí zabývá jen některými věcmi z toho článku, např. dědičností a nikdo nekomentoval ten příběh toho 13tiletého chlapce, kterého málem spolužák zastřelil a ještě ho pak ve škole pronásledoval. To se vás tento příběh nikoho nedotkl? Mě teda na tomto příběhu šokuje to, že toho ten kluk, co střílel, vůbec nelitoval a že nebyl nikdo - ani ten kluk, ani jeho rodiče - potrestán, prý nešťastná náhoda... Jakto, že začíná být u nás normální někoho zranit, nebo zabít a nemít žádné následky. To je pro mě mnohem strašnější, než se pozastavovat nad genetikou a procenty.
 Verča,4 děti 
  • 

Re: Názor 

(22.9.2010 13:31:12)
Protože násilí je v této společnosti normální.Vítězí ten agresivnější a drzejší.Zkus vytáhnout úplně nové hračky ve školce a sdělit dětem,že ty hračky jsou pro ně,že si je odnesou domů.Postav je doprostřed třídy a uvidíš čeho jsou schopné.Tu nejlepší hračku si doslovo urve ten nejagresivnější jedinec a bude mu jedno,že přitom bude šlapat po hlavách svých kamarádů.Chvíli se bude brečet a pak začne boj o pozici komu bude z těch ostatních hračka půjčena.A pro porovnání jsem kdysi neco podobného zkusila i s jejich rodiči a hádejte kdo vyhrál?Většina rodičů Vám dnes řekne,že bez agresivity a drzosti se nikam nedostanou.Děti to mají nastavené jako normální chování.Urvat si dokud můžou.
 bravad 


Re: Názor 

(22.9.2010 13:37:29)
Já myslím, že porovnávat naprosté selhání orgánů činných v trestním řízení s chováním školkových dětí, je trochu mimo mísu.
 Verča,4 děti 
  • 

Re: Názor 

(22.9.2010 13:43:10)
ono to souvisí s tím ,že agresivita a sobeckost jsou tolerovány společností.Prostě je to pro hodně lidí společensky přijatelné.Koneckonců nebylo to naše dítě,že?
 bravad 


Re: Názor 

(22.9.2010 13:51:21)
Takže podle tebe je společensky tolerováno, když jedno dítě druhému dítěti prostřelí srdce? Trochu plácáš, nezdá se ti? Jestli spíš my (a tím myslím i ty zmiňované org. činné v tr. řízení, školu a další) nejsme co se přístupu k agresivitě, agresorovi a oběti týká, poněkud bezradní a bezzubí. Šokuje mě to stejně jako větvičku, že se policie a st. zastupitelství nenamáhalo věc pořádně dotáhnout do konce. Je to hanba.
 Petra Neomi 
  • 

Re: Názor 

(22.9.2010 13:56:38)
No, ona je taky otázka, jak to bylo doopravdy. Nechce se mi věřit, že rodiče ostatních spolužáků nebyli zneklidněni, že jejich dítě chodí do třídy s někým, kdo postřelil kamaráda. V médiích často vyzní věci jinak, než jak se staly.
 bravad 


Re: Názor 

(22.9.2010 13:59:36)
Tohle je rozhovor s psychiatričkou. Je jasné, že je otázka, jak se to opravdu stalo, ale nedělám si iluze. Uzavřít vyšetřování s tím, že šlo o nešťastnou náhodu je přece tááák pohodlné... (navíc - mluví ze mě jistá zkušenost s prací policie, kolikrát mě kvalita jejich práce doslova šokovala).
 Petra Neomi 
  • 

Re: Názor 

(22.9.2010 14:08:14)
Na uzavření případu s verdiktem nešťastná náhoda věřím, ale ne na "pohodovou" reakci okolí na agresora. Sama bych nebyla nadšená, kdyby se moje dítě zdržovalo ve společnosti někoho tak nevyrovnaného a pochybuju, že to ostatní rodiče mají jinak.
 bravad 


Re: Názor 

(22.9.2010 14:11:58)
Já na pohodovou reakci taky nevěřím, taky o ní nikdo kromě Veroniky nemluví. (Na druhou stranu - pokud to policie uzavře jako nešťastnou náhodu, tak škola podle mě nemá páky, jak se takového žáka zbavit, takže jsem pochopila, proč nabídli oběti, aby přestoupil na jinou školu...)
 maw 


Re: Názor 

(24.9.2010 18:11:39)
Škoda, že přestup neřešili rodiče všech ostatních dětí - aspoň ve třídě - ona by se škola trochu divila. Ale jak to tu je "nehas, co tě nepálí", tak mají pocit, že když prostřelený si za to vlastně mohl, a jejich dítěti se nic takového nemůže stát... To je ta krátkozrakost, každý sám za sebe, pak jeden agresor utiskuje 30 jiných - a to je dnes zcela běžný jev
 Petra Neomi 
  • 

Re: Názor 

(22.9.2010 13:46:12)
No, to je u malých dětí, nespoutaných konvencemi, snad přirozené jednání, ne? Kdybys to zkusila s patnáctiletými, možná by byl výsledek jiný, minimálně by se snažili své chování nějak "maskovat". Ale společnost, kde by něco velmi žádaného dostal ten nejslabší, to by asi nebyla společnost savců na téhle planetě :)
 Verča,4 děti 
  • 

Re: Názor 

(22.9.2010 13:54:36)
Pokud si děti šlapou po hlavách,tak na tom nevidím nic pozitivního.A bohužel se takto chovali i rodiče.
 Gladya, bývalá dasa, 


Re: Názor 

(22.9.2010 16:00:25)
Souhlas, a hrozná je i reakce okolí a hlavně rodičů agresora. Asi jsem z iné planety, ale právě proto, že svého syna miluju, bych mu tohle v žádném případě netolerovala. Nějak by následky svého agresivního chování měl nést. Tím nemyslím zrovna kriminál.
 Renata 
  • 

Já nechápu 

(22.9.2010 18:56:58)
Tak tohle zase nechápu já. Jak by mohlo být vše ovlivněno výchovou a prostředím - toto padlo už s Rousseauem, který se pokoušel razit tezi, že dítě je tabula rasa a výchovou dětí se jim pokoušel vštěpit konkrétní charakteristiky - neuspěl, samozřejmě. Rozdílný přístup rodičů k jednotlivým dětem - nebývá rozdílný v tom hlavním. Všichni víme, jaké to je, když se pokoušíme všem svým dětem dodat možnost strukturovaného času, všechny děti vybízíme k přiměřené činnosti v domácnosti - a dvě děti reagují vlažně či chladně, to třetí pak naprosto negativně a nikdy si návyk po sobě sklidit třebas oblečení neosvojí...

Ano, dědičnost je složitá, můžeme dědit po dost vzdáleném předkovi, na nějž se rodová paměť již nedochovala... ale podíl výchovy rozhodně sahá pod 50% a přitom je nesmírně důležité se pokoušet své dítě V MEZÍCH JEMU JIŽ DANÝCH MANTINELŮ dále ovlivnit. Že ale máme dané mantinely, ze kterých dokážeme vykročit jen ve velmi výjimečných životních okolnostech, na tom výchova změní pramálo až nic. Bohužel pro některé z nás, pro jiné ale bohudík!
 maw 


Re: Já nechápu 

(24.9.2010 18:43:31)
Já s Tebou souhlasím.
Ovšem to jsou normální podmínky.
Za krizových podmínek - a to je zajímavé - se kápo stávalo z kdekoho do té doby ctnostného dobrého. Pak byl schopen masakrovat cizí lidi, jen aby "ochránil" ty svoje - když to šlo. Jen málokterý kápo měl opravdu špatný osobnostní profil - většina z nich byli do té doby dobří lidé.
Za extrémních podmínek se lecos mění. Stejně jako kdekdo je pak schopen druhému rozbít hlavu pro kus chleba.
Já třeba nevěřím lidem, kteří říkají "nikdy bych nejedl skopové" (zpravidla ti, co ho dosud nejedli), "nikdy bych nejedl červy" (a zeptejte se Jakuba Vágnera, "nikdy bych to neduělal" - a kolikrát jsme si to mysleli my sami o nějaké chybě, že ji nebudeme opakovat, cizím zlozvyku, něčem, co nám přišlo hrozné, nebo třeba ti, co říkali "nikdy bych se nerozvedl" a hle - jsou rozvedení. Je to podobné jako když máme pocit, že něco nevydržíme, že tak rychle nemůžeme běžet - a když za vámi poběží naštvaný býk, to byste se divili, jak byste běželi, co vydrržíte v zimě, jak dlouho vydržíte nejíst (ačkoli svačinu máte v batůžku, ale jíst se pro počasí nedá), jak se vám strašně chce čůrat, už je to opravdu akutní, normálně by to už člověk opravdu nevydržel, hle, a pak zjistí, že to byly ještě další 3 hodiny - protože kombinace šráků, oblečení a počasí byla tak děsná... Asi adrenalin umí svoje.
Čili ony ty limity jsou někde jinde. Taky mám pocit, že si ty limity stavíme sami - jeden řekne "to nedokážu", druhý "hmm, to zkusím", třetí "to musím dát". Jeden z nich se vyřadil už předem. Ovšem poznat, co má dáno a co má okoukáno od okolí...
Myslím ale, že se tu zapomíná ještě jedna věc - a to je vlastní zkušenost. Když někomu něco připadalo těžké, ale zvládl to, tak má zkušenost, že to jde a zvládne další zdánlivě nezvladatelné věci. Kdo něco zkusil, a nabil si u toho kokos, třeba rezignuje a nebude se pak tak snažit a nebude věřit, že by toho mohl dosáhnout - tak ani nedosáhne. (Vliv okolí, povzbuzování rodiči, jejich přístup, jejich zkušenosti, jejich chování je dlaší věc, a to by bylo na další téma. Pak jsou lidi, kteří se "těší na problém" - pže budou mít co řešit. Taky to není obvyklé. Atp.
 Renata 
  • 

Re: Já nechápu 

(26.9.2010 23:00:51)
I já souhlasím, proto píšu, že za výjimečných okolností se z mantinelů dostat lze. Kritické situace jsou příklad, a je pravda, že bez ohledu na osobnostní profil se v extrémních podmínkách z člověka stává zvíře. Ale výchova extrémní situaci nenavozuje, navíc pokud je tlak dlouhodobý, lidská psychika má schopnost obrnit se a otupět a stává se vůči tlaku odolnější (pokud nepodlehne). Ale jít mimo mantinely chce mimořádné úsilí a toto není dáno každému. Sama výchova tady podle mě nestačí, musí tu být vlastní vůle, a v případě překonávání silných dispozic to musí být velmi silná vůle. Na volní dosahování úspěchů podle mě žádná procenta neexistují, když je vůle, je možné prakticky všechno - ale to není výchova.
 trefa 


Re: Názor 

(22.9.2010 20:24:50)
Verco, uplne s Vami souhlasim.Jeste bych dodala k te agresivite,hnev je normalni cit a i ty deti potrebuji ze sebe hnev vyndat,akorat kazde dite vidi u dospelych lidi okolo nej,jak se s hnevem maji vyporadat.Nekdy se matka zlobi na sve dite a jednu mu vrazi-tim dite vidi co ma delat ve chvili kdy se rozzlobi ono na nekoho.Ta matka okolo sebe v detstvi videla taky takove vzory a sama se stim nevyporadala,tudis to predava dal.
 Verča,4 děti 
  • 

Re: Názor 

(22.9.2010 21:05:00)
No konečně někdo inteligentní,kdo skutečně chápe souvislosti a neschovává se za geny.Většina pisatelek by za geny schovala i svou lenost,špatný sex,horečku dítěte.Přeji hezký večer
 metty, 3 kluci 


Re: Názor 

(22.9.2010 22:16:35)
Takže když to shrnu, blbec je každý, kdo má jiný názor, než ty? Pokud máš tak úžasně vychované děti, tak ti přeju, aby jsi nemusela na geny měnit názor, až se dostanou do puberty. Myslím, že třeba paní Tereza Boučková by měla o čem na tohle téma vyprávět.
 Verča,4 děti 
  • 

Re: Názor 

(22.9.2010 22:30:28)
Mám již dvě dospělé děti.Obě studují vysokou školu a pubertou propluly naprosto lehce.15-ti leté je v pohodě a tříleté též.A mimochodem máme genetika v rodině a ten se na tou snůškou nesmyslů,které tady většina z vás píše neskonale pobavil.Popravdě byl zpočátku zaskočen tím,jak máme nevzdělané osazenstvo na netu.Byť je genetika oborem mého muže,tak nikdy nesvaloval jakýkoli problém svých dětí na geny.
 metty, 3 kluci 


Re: Názor 

(22.9.2010 22:43:52)
Ja také nesvaluji problémy mých dětí na geny, ale z mého extrovertního syna prostě tiché klidné dítko neudělám, kdybych se rozkrájela. Naopak druhý syn není průbojnější ani po použití nejrůznějších fíglů. Také jsem studovala genetiku a právě proto bych tak radikální v soudech nebyla.
 bravad 


Re: Názor 

(23.9.2010 13:47:36)
Tak takovýho genetika bych teda chtěla vidět..
 maw 


Re: Názor 

(24.9.2010 18:46:52)
To jsi mi vzala slova z pera. Ano, kdo s ní souhlasí, je inteligent, ostatní jsou blbci.
Ovšem, že ona sama se pasovala do role soudce, je opravdu ~t~
 Dana, dvě děti 
  • 

Re: Názor 

(25.9.2010 18:40:45)
Doporučuju knížku Matta Ridleyho, jmenuje se Genom. Dle něj se toho dědí mnohem víc, než si lidi mysleli. Gen ovlivní tvorbu hormonů, hormony ovlivňují chování. To ale člověka nezbavuje zodpovědnosti - má totiž rozum. Nechápu,jak můžete ignorovat fakt,že i povaha se dědí. Žádný genetik by se o to dnes nepřel, jen by diskutoval o míře vlivu genů na chování. Přece vidíte, že se děti podobají někomu z rodiny. Proč by se neměly podobat i povahově? A říkám, že se podobají, ne, že jsou identickými kopiemi.
 maw 


Re: Názor 

(24.9.2010 18:44:57)
Pardon, kde se vzal cholerik u flegmatických rodičů? Nebo totální flegmouš a bohém u spořádaných dříčů, co je občas něco rozčílí?
 Anna 
  • 

Re: Názor 

(23.9.2010 7:54:44)
Myslím, že to jsou silná slova. Ale na druhou stranu, než jsem s manželem měla dítě, dost mě jeho rodina zajímala (jak po stránce povahové, tak zdravotní), možná to pro tebe bude znít děsivě, ale docela mě zajímalo, jaký "materiál" můžeme očekávat v podobě společného dítěte. Kdyby v jeho rodině bylo něco, co bych nebyla ochotná přijmout, dítě bych s ním neměla. To "něco" může pro každého znamenat něco jiného
 maw 


Re: Názor 

(24.9.2010 18:50:54)
He, to docela překvapuje, žes našla...
Nebo ses spíš nedozvěděla všechno... ;-)

Já do toho šla i s tím, že po všech příbuzných dítě je nutně na zabití a konflikt, pže všichni jsou vzdorovití, tvrdohlaví, nebo obojí. Mírná je jedna jediná osoba v bližším příbuzenstvu, a jaká je asi tak pravděpobnost...!
Zase ty přestřelky jsou tak krásná věc!
Aneb na druhém Ti nejvíc vadí, co máš sám...
Ale mě by ve skutečnosti vadila jen tupá ovce, co automaticky uznává autority, udělá, co se po ní chce...
Konflikty jsou sranda, vývoj, dynamika, učíme se, poznáváme se... A co se škádlivá, rádo se mívá. Kdo nemá zkušenost s konfliktem, není připraven do života. (Máme se rádi a pohoda je u nás často, nicméně někomu naše drobné výměny názoru připadají jako Itálie, zatímco nám připadá nenormální hned láskyplně uhnout, aby náhodou nevznikla výměna názorů, bouřky čistí vzduch.)
 maw 


Re: Názor 

(24.9.2010 18:02:10)
Já zas nechápu Tvoji gramatiku: "Každý cikán je nepřizpůsobiví" mě fakt pobavilo.

To, že je agrese u psů dědičná JE PROKÁZANÉ. A to ti psi spolu nežijí, štěně tátu nikdy nevidělo, a přesto se ty rysy zcela jasně projeví.
Povaha je součástí bonitace, zkoušek. Pes, kterej ji nemá, ji neudělá. Exteriérák neudělá žádné pořádné zkoušky, protože odmítá kousat i do hadru. Viděla jsi už někdy německýho ovčáka (lidově zvaný vlčák a la Rex" jak otáčí hlavu jako "toto mi nedávejte"?
A pak štěně jiných rodičů, pracáků, který sotva chodí, moč neudrží, ale do všeho kouše a když vidí hýbající se hadr, tak se zahryzne a drží, než usne. Takovejhle je nabuzenej ve 3 měsících k akci jako hrom a když je to půlroční štěňátko, tak by Tě celkem dost sejmul.
Rozdíl v I je tam taky značný.
 JankaP 


Re: Názor 

(23.9.2010 8:21:46)
Petro,
některé věci, přesněji vzory chování se skutečně dědí. Není nutné, aby je dítě "odkoukalo", tj. vidělo na vlastní oči. Důležité je vědět, se téhle dědičnosti se umí postavit do cesty homeopatika (mluvím o klasické homeopatii ;-) )
 maw 


Re: Názor 

(24.9.2010 18:51:43)
Důležitější je vědět, že homeopatika jsou placebo a reálný efekt je roven nula, stačí se zeptat chemika.
 zLATA 
  • 

Genetika 

(22.9.2010 13:54:40)
Myslím, že je hodně dáno geneticky. Máme v rodině příklad, kdy matka odešla od roční holčičky za svým jiným partnerem, kterého pak několikrát vyměnila a pořídila si s každým dítě , cestovala po republice...
opuštěná holčička žila jen s otcem, který se o ni STARAl a miloval ji. Výsledkem je , že ač chování své matky nezažila, je jí věrnou kopií. Mí asi 6 partnera a 3 děti /každý jiného otce / a cestuje taktéž...::(((
 maw 


Re: Genetika 

(24.9.2010 18:53:09)
Ovšem otázka je, kdyby měla stabilní a láskyplné zázemí s oběma rodiči, jak by na tom byla. Ono takhle to bylo nestandardní a určitě si dost zkusila quli absenci matky (stránka citová, výsměch okolí ap.) Nebo se s matkou stýkala, napodobala, proces identifikace...
 ...j.a.s... 


Výchova opravdu není vše 

(22.9.2010 15:06:08)
Docela jsem se nad některými názory pobavila. Myslím, že kdyby vše bylo naučitelné a vychovatelné, tak by mensa praskala s chytrolíny ve švech. Vždyť spousta dnešních rodičů se dětem v dětství věnuje mnohem víc než jejich rodiče a přesto to neznamená, že by jejich děti měli nadprůměrné IQ nebo nadprůměrný úspěch ve společnosti. Citát psychologa Watsona, že vše je naučitelné je už hodně let překonán.
Jasně, pokud rodiče budou dítě podporovat a podněcovat, tak to bude mít snazší než dítě, co je podkopáváno, ale nikdo se mu nevěnuje. Vzpomeňte si na příběhy velmi úspěšných a chytrých rodičů, co mají třeba velmi špatné vztahy se svými dospělými dětmi, protože děti najednou nejsou doktoři, právníci, ale jsou pouze prodavači. A jak je to možné, když měli skvělé podnětné prostředí? Prostě jim nebylo shůry dáno.
 ...j.a.s... 


Re: Výchova opravdu není vše 

(22.9.2010 15:10:47)
"děti měly"... omlouvám se za hrubku.
 Vanilka 4 děti 


Re: Výchova opravdu není vše 

(24.9.2010 8:48:29)
Promiňte ale nesoulasím. Většina dnešních rodičů, umí hlavně dobře mluvit o tom, jak se dětem věnují. Ano děti dáváme na různé kroužky, ale třeba s nimi nemluvíme víc než naše babičky a dědové. Moje maminka musela pomáhat v hospodářství a vždy si při tom měla možnost víc povídat se svou maminkou nebo tatínkem. Oni ji vysvětlovali to a ono a díky tomu se maminka rozvíjela. Dnes zapneme dítěti pc s výbornou vzdělávací hrou, ale komunikace vázne. Je to tak i když mnohá z nás si to nechce přiznat.
 trefa 


Re: Výchova opravdu není vše 

(24.9.2010 13:19:12)
Rodice vychovavaji sve deti nejvice tehdy,kdyz mlci a delaji nejake ciny,tehdy kdy je deti jen sleduji,tehdy kdy nemaji ani potuchy o tom co prave predavaji svym detem.Treba kdyz jsou dva sourozenci a z nejakeho duvodu da jeden druhemu facku-matka priskoci bijici dite chytne a da mu na zadek a ktomu rekne-nesmis byt druhe lidi!Co myslite,ze se tim to dite prave dozvedelo?Pravy opak toho,co ta matka rekla.To ze se lide navzajem biji a je to normalni.To dite se nad tim nebude pozastavovat a premyslet,proc to ta matka resila timto zpusobem.To dite se prizpusobi.
Stejne je to s tim chlapcem co postrelil kamarada,proste vyrusta mezi lidmi,kde lidskost neexistuje,kde je prednejsi ten,kdo ma penize,veci jsou dulezitejsi nez lide(to je zjevne u tech kalhot,ktere postrelenemu sundal).Nemuzeme po chlapci,ktery se prizpusobil svemu prostredi,aby sam dokazal prezit,chtit,aby byl jiny nez je.
 maw 


Re: Výchova opravdu není vše 

(24.9.2010 18:58:00)
Tak to ale není. Znám případy, kdy jedno dítě je podkopáváno, a dávno se o sebe stará líp než to, které bylo chváleno. Líp se a dřív se o sebe postaralo, líp vystudovalo atp.
Pak znám rodiny, kde jsou třeba 3 děti, jedno odmala šikovné na manuální práci - chytré, ale ta práce ho baví. V deseti letech řídilo partu dospěláků, co a jak mají dělat, když táta vypadl z role a bylo potřeba zajistit odborné práce. Odmala je takový.
Další je ukecané a laxnější, není hloupé, ale co by se moc snažilo, žije spořádaně, i dělá, ale... rozdíl tu je.
A pak to třetí, které je studijní typ, nikdo v rodině není, bývají vyučení, občas někdo vyučen s maturitou, a ten vždycky prvně přemýšlí, než něco udělá - jestli je to potřeba, jestli se to oplatí, jestli by to nešlo jinak... Takže chodí na gymnasium a zřejmě to potáhne dost studijně, rodiče poměrně dost nechápou, kde se to vzalo...
 Gladya, bývalá dasa, 


geny 

(22.9.2010 15:37:48)
Ano, geny jsou hodně. Ale pokud já vím, dědí se vlohy, dispozie, temperament, nadání a podobně. Co z člověka nakonec vyroste záleží na tom, jak se vlohy a předpoklady rozvinuly. A to vlohy a předpoklady dobré i špatné. Je tedy o geny, výchovu a další vlivy.

příklad z knížky Vzpoura deprivantů od Koukolíka - jsou tam i přesná čísla ale nemám ji momentálně k dispozici, tak jen nepřesně parafrázuji hlavní myšlenku: "Existuje gen, který mají násilní zločinci. Mají ho i jiní lidé. Zločinci se stali z těch, kdo neměl úplně v pořádku rodinné zázemí."

A dědičnost inteligence? Líbí se mi tento příměr: "Inteligence je jako nafukovací balón. Balón také může být malý nebo velký. Ale mafouknutý malý balón může někdy být víc než prázdný velký balón."

Můj adoptivní syn je na počátku puberty, takže jak je to dopadne s geny a výchovou v jeho případě ještě nevím. Ale už dnes je vidět, že něco si "přinesl" a něco má odkoukané od nás. A na obou stranách je to dobré i to méně chvályhodné. No za pár let uvidím, držte palce puberta mě děsí~:( .
 ...j.a.s... 


Re: geny 

(22.9.2010 15:52:11)
Dášo, ale s těmi zločinci: je také hodně případů, kdy vraždí člověk, co měl super rodiče, super podmínky pro skvělý život, a přesto se z něj stal "asociál". Nikdy nikdo neví, co vyroste z jeho dětí.
 Gladya, bývalá dasa, 


Re: geny 

(22.9.2010 16:09:46)
souhlas, nikdo neví jistě co z dítěte vyroste a snaha nestačí. Přesto si myslím, že na VĚTŠINĚ (ne všech!) zločinců má nezvládnutá výchova svůj podíl. Nemusí to být zanedbání, stačí příliš volná nebo příliš přísná výchova a u některého typu osobnosti je zle.

Uznávám, že je to složité, někde jsem četla, že cca 5% lidí (čísem si nejsem jistá) je nevychovatelných i při sebelepší péči a podobné procento ani nejhorší podmínky nezlomí a "nezkazí".
 Nastassja 
  • 

Re: geny 

(23.9.2010 13:24:36)
Taktiež dúfam, že výchova a pozitívny príklad zmôžu veľa. Ale: žijem v mieste, kde som žila ako dieťa, navštevovala som i miestnu školu, spoločne so mnou tu zostalo veľa mojich vrstovníkov, s mnohými z nich sa už dnes ani nezdravím, ale pamätám si ich ako deti, či teenagerov. Dnes sme rodičmi, ale v ich deťoch vidím ich! Sú to skrátka ich klony!!! Bývalí bitkári majú dnes bitkárov synov, bývalé "radodajky" majú dnes dcéry ktoré sú v 13- rokoch obklopené hordou nadržaných chlapcov a evidentne sa v takej spoločnosti cítia dobre...Samozrejme mnohí z bývalých "problematikov sa postupom času akosi dali dokopy a snažia sa byť dobrými rodičmi a dokážu už svoju povahu ako-tak ukočírovať, ale gény nepustia...Poznala som deti, ktoré na prvom stupni základnej školy boli výborní žiaci s mnoho záujmami, ale keď nastúpila puberta, otočili sa o 180 stupňov, nechali všetko tak a z bývalých veselých a poslušných detí zostali flákači apod. Minule som stretla známu zo školy, ktorá mi opisovala "peripetie" so svojou dospievajúcou dcérou, ktorá sa túla, fajčí, má štvorky od vrchu až dole, behá po chalanoch...mala som pocit, že mi opisuje samu seba v jej veku a na jazyk sa mi dralo "No, celá ty...!
 JankaP 


Tyto problémy dokáže řešit homeopatie 

(23.9.2010 8:41:32)
Je důležité vědět, že při řešení problémů popsaných v článku se dají s velkým úspěchem použít homeopatika předepisovaná klasickým homeopatem. Klasická homeopatie je celostní medicína, tedy vidí člověka jako celek a je schopna léčit
- nejen klasické nemoci (angínu...),
- ale i následky emocionálních traumat (např. následky rozvodu u dětí, stav obětí šikany)
- patologické chování (sklon k šikaně, sklon k tomu být šikanován, nízké sebevědomí, hysterické záchvaty,...)
- odstranit dědičné zatížení, a to nejen jako sklon k určitému druhu chorob, ale i k určitému druhu chování (jedna maminka tu psala o agresivním manželovi, který svou agresivitu zdědil po dědovi, přestože ho nikdy neviděl)

Používám homeopatii v širší rodině i mezi kamarádkami a jejich rodinami. Stále žasnu, co ty bílé kuličky dokážou!
 Zuzka 
  • 

Skvělej článek! 

(25.9.2010 20:31:24)
Milá Kaničko - príma článek ze života!
Ještě by se tam dalo připsat i cosi o duševní závislosti a oddanosti k agresorovi, o obdivu oběti k agresorovi a pozdějším ztotožněním s agresorem. Ten genetický poměr versus rodina a výchova je pravdivý. A dále si myslím že určitá míra agresivity je nutná, zdravá a hlavně máme ji v genech po předcích je to nutné pro holé přežití, jsme prostě predátoři, teplokrevní živočichové kteří potřebují energii k přežití - prostě v určitém věku se toto projeví ale nesouvisí to s tím že dítě později bude agresívní. Jednání takových to dětí je prostě ventil - únik - a to i v případě že jsou to agresoři. Pistolky u chlapečků jsou normální a v dospělém věku jsou z nich většinou antimilitaristi a pacifisté. Kdyby nebylo agresivity - není pokroku. A dalším bodem je i to, že děti obecně nemají vyvinuté takové to sebehodnocení, lítost s obětí, soucit. Právě proto jsou děti ve věku 13-16 let hromadně zneužívány k vraždícím akcím (chorvatsko, slovinsko, černá hora apod., nigerie, rwanda), prostě netrpějí vyčítajícím svědomím. To ostatní se dá ovlivnit tím že se s dětmi mluví ale stejně je nejvíce ovlivní jejich vrstevníci. A to i děcko dobře vedené. Některé věci uložené v podvědomí může probudit třeba situace, příležitost, apod.
 Ananta 


Zbohatlický spratek 

(26.9.2010 18:29:29)
"Je to v podobných případech běžné, že se společnost staví spíš na stranu agresora než oběti?"

Pokud se jedná o nějakého zbohatlického spratka, tak to normální je, prostě se to uklidí pod koberec, je to běžná praxe. Měl skončit v pasťáku a to minimálně, tohle není běžný postup, něco tam smrdí.

Zajímavé akce

Vložte akci

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde

Všechna témata


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.