Re: Dědičnost x výchova

Genetika - ano. Ale to nezbavuje člověka zodpovědnosti za své činy - to pouze ve velice výjimečných případech - a ani v těch by neměl chybět trest, vyjma výjimek z výjimek, které musí být zajištěny tak, aby nemohly nikomu ublížit.
Svádění na geny, těžké dětství ap. vede k absenci zodpovědnosti. A tady sorry, pro psa je přirozené kousnout, když jde do sporu, ale můžete i bestii naučit, že vás prostě nekousne i kdyby šlo do tuhýho a ruku jste jí do huby rvali... Ale musíte mít tu bestii odmalička, musíte být důslední, a musíte ji dát řádně najevo, kdo je pánem a přiměřeně potrestat, když si příliš prosazuje svou.
Kdo je na děti či na psy příliš hodný, tak se mu pak stane, že ho pes nepustí domů (je schopen opravdu svého pána zabít) atp. je to s dětmi. Co znám děti, co občas nějakou dostaly, na rodiče by ruku nevztáhly. Ale ty, které nikdy řádnou nedostaly, rodiče na ně byli pořád hodní, tak ti jsou někdy nebezpeční - a je to výchovná chyba.
Samozřejmě nám tu zbývá ta množina patologických jedinců - vždy byli a budou, ale jejich množství je menší, když jsou tresty tvrdší + společnost musí být chráněna, i kdyby měl jedinec trochu trpět. Nemůžou trpět tisíce nevinných lidí za to, že někdo má patologickou úchylku. V tom vidím problém.
Znásilníš - vykastrovat. Žádné souhlasy, žádné možné útěky, žádná možná opakování. Ukradneš? Ruka pryč a žádné dávky, hned by bylo "kleptomanů" méně. Zavraždíš? Doživotí do lomu. Ublížení na zdraví? Ne že oběť byla silná a měla štěstí a přežila, tak trest je malý - ne, jako by se stalo, tak trestat.