25.9.2010 20:31:24 Zuzka
Skvělej článek!
Milá Kaničko - príma článek ze života!
Ještě by se tam dalo připsat i cosi o duševní závislosti a oddanosti k agresorovi, o obdivu oběti k agresorovi a pozdějším ztotožněním s agresorem. Ten genetický poměr versus rodina a výchova je pravdivý. A dále si myslím že určitá míra agresivity je nutná, zdravá a hlavně máme ji v genech po předcích je to nutné pro holé přežití, jsme prostě predátoři, teplokrevní živočichové kteří potřebují energii k přežití - prostě v určitém věku se toto projeví ale nesouvisí to s tím že dítě později bude agresívní. Jednání takových to dětí je prostě ventil - únik - a to i v případě že jsou to agresoři. Pistolky u chlapečků jsou normální a v dospělém věku jsou z nich většinou antimilitaristi a pacifisté. Kdyby nebylo agresivity - není pokroku. A dalším bodem je i to, že děti obecně nemají vyvinuté takové to sebehodnocení, lítost s obětí, soucit. Právě proto jsou děti ve věku 13-16 let hromadně zneužívány k vraždícím akcím (chorvatsko, slovinsko, černá hora apod., nigerie, rwanda), prostě netrpějí vyčítajícím svědomím. To ostatní se dá ovlivnit tím že se s dětmi mluví ale stejně je nejvíce ovlivní jejich vrstevníci. A to i děcko dobře vedené. Některé věci uložené v podvědomí může probudit třeba situace, příležitost, apod.
Odpovědět