| Markéta, 2 malé děti | •
 |
(5.5.2009 15:14:37)
Byla bych ráda, kdyby mi poradil někdo, kdo něco podobného řešil. Hluboce nenávidím našeho psa. Psa jsem "vyvdala" a je opravdu velmi nevychovaný, k dětem však strašně hodný. Partner ho nechce dát pryč. Děti ho mají rády.
Už tolikrát jsem psa před dětmi uhodila nebo mu ošklivě nedávala... Co se týče psa, je mi to jedno, ale bojím se, co na to děti. Starší holčičce jsou teď dva roky a někdy třeba někomu řekne "mazej", což je obrat používaný pouze pro psa. Bojím se, že třeba jednou se takhle bude chovat k malému bráškovi nebo dokonce třeba ke svým vlastním dětem.
Takže Zpátky k článku, máte někdo zkušenost, jak se takhle malé děti berou ve vztahu ke zvířatům? Dokážou pochopit, že to je zvíře a ne člověk, takže vzorce aplikované na zvířata nelze aplikovat na lidi?
|
| Petra Neomi | •
|
(5.5.2009 15:27:13)
No, já svou fenu naopak velmi miluju, ale i tak na ní občas řvu "čubko blbá" a nemyslím, že by to mou dceru do budoucna nějak poznamenalo. :)
A pokud jde o chování ke zvířatům, nejen děti, ale i dospělí kopírují určité vzorce chování. Všimla jsem si, že lidé se ke psům a dětem často chovají dost podobně, dokonce i když o nich mluví, používají stejné obraty.
|
| Markéta, 2 malé děti | •
|
(5.5.2009 15:38:43)
Tak tohle si myslí hodně lidí (že psi=děti), a asi v hodně případech tomu tak i bude, ale já jsem opravdu výjimka.
Pes je pro mě bohužel na škále "člověk" - "věc" blíž té věci. Schválně říkám bohužel, protože kdyby to tak nebylo, určitě bych ty její prohřešky dokázala tolerovat tak, jak nekonečně toleruju prohřešky svých dětí. Bohužel to tak není.
Ani jako dítě mě nikdy nenapadlo, že bych chtěla zvíře a když si ségra pořídila křečka, byla jsem naštvaná. Jediné, co jsem měla ráda, byly rybičky, protože vypadaly hezky a nebylo nutné s nimi mít kontakt.
|
| Petra Neomi | •
|
(5.5.2009 16:28:38)
Někdo k zvířatům prostě nemá vztah... ovšem pak je problém i v komunikaci, protože tak,jak vy neberete to zvíře, ono taky nebere vás, právě proto, že to není věc. Škála vztahů, kterou pes k člověku může mít, je široká, a jednosměrně to nefunguje. Ne, že byste za to mohla, ale komunikace bude asi obtížná :)
|
| Markéta, 2 malé děti | •
|
(5.5.2009 16:40:51)
Petro zase Vás asi zklamu, ale náš pes bere z rodiny nejvíc mě, co řeknu, na to téměř bez vyjímek zareaguje. Asi mě bere jako "alfa" člena rodiny, který o ostatních prostě rozhoduje.
|
| Markéta, 2 malé děti | •
|
(5.5.2009 16:44:56)
A k té výchově, nemazlím se s ním, ale pochválím ho, když udělá něco správně. To bych byla sama proti sobě, kdyby to tak nebylo.
|
|
| brzobohatka | 
|
(5.5.2009 16:54:06)
zase omyl, vás bere jako DESPOTU! a bojí se vás.
|
|
| Petra Neomi | •
|
(5.5.2009 21:19:27)
No, mě se to netýká, tak mě to těžko může zklamat :)) Mmch, co je to za plemeno? :)
|
| Markéta, 2 malé děti | •
|
(5.5.2009 21:30:25)
Dlouhosrstý jezevčík.
|
| Petra Neomi | •
|
(5.5.2009 22:50:36)
Jezevčík? Jak to tak čtu, tak ten pes je hlavně neurotický, je blbost ho dávat Desenskému, najspíš by ho ani nevzal, specializuje se na velké psy a tenhle je nejspíš jen ve stresu.
Ono imho vůbec nejde o to, že ho trestáš, mám čtřicetikilovou fenu československého vlčáka, a klidně ji před dítětem seřežu, už proto, že mocenské rozložení mezi ní a Niki je dané už váhovým rozdílem, vím, že fena na dítě "má" a že si z jeho výchovných snah nic nedělá (mmch, nesnesla bych, aby se malá na Sněhurku nějak vytahovala a ubližovala jí), u jezevčíka je imho problém, že děti vycítí, že ho nemáš ráda a mohou mu ublížit, nebo on v sebeobraně může ublížit jim. Každopádně je to manželův pes, situaci by měl řešit on a snažit se se psem být co nejvíc. A pokud jde o rozkousávání a tak, nejde ho zavřít třeba v předsíni. Nechat mu košík je strašné, nemůže pořádně pít, olízat se, nic a navíc by se na něm mohl i uškrtit.
|
| Lucie | •
|
(6.5.2009 7:53:30)
Petro - k Desenskému se psi NEDÁVAJÍ, tam přijde majitel se psem a Desenský ho naučí jak má MAJITEL se psem zacházet, není to tam žádné odkladiště nepotřebných a nechtěných. Problém je, že majitelé se většinou o nápravu sami nesnaží a myslí si, že Desenský mávne kouzelným proutkem nebo na psa vrhne jakýsi pohled a jejich pes bude jako vyměněný, NEBUDE.
Mimochodem, mlátit čévéčko, no :)))))) tomu se lze jenom vysmát (je dobře, že nevíte, co děláte, protože kdybyste věděla, tak to neděláte) :DDD
|
| Tulka | 
|
(6.5.2009 8:32:04)
Doufám,že to seřezání je myšlený spíš obrazně,tím by se snad nikdo takhle veřejně nechlubil.
|
|
|
| Vrani +3 |
|
(6.5.2009 8:49:44)
Petro Neomi, snad mě už někdo nepředběhl - Desenský bere i malé psy. Já mu volala kvůli našemu číňanovi, ale nakonec jsem to zrušila. Jedním z důvodů bylo i to, že jsem se bála toho, že mi z něj udělá ještě většího neurotika než je.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| brzobohatka |
|
(5.5.2009 16:11:47)
prosím vás, ten pes nemůže za to, že jste ho nevychovala (nebo váš manžel)
nebijte ho, nenadávejte mu, je to ubohost. svým dětem dáváte špatný vzor.
|
| Markéta, 2 malé děti | •
|
(5.5.2009 16:22:14)
Psa na začátku vychovával můj manžel. Když jsme se poznali, byl mu rok. Já zase nemůžu za to, že ho máme.
A samozřejmě ho nebiju pro nic za nic. Příklad z tohoto týdne: pes, když jsme byli pryč, udělal velkou potřebu doprostřed obýváku (byla to schválnost, vyvenčený byl) a rozšlapal to po celém obýváku. Byla byste ledově klidná a řekla si, no ten můj manžel, že on Tě před osmi lety nevychoval líp?
|
| Lucka | •
|
(5.5.2009 16:36:35)
Taky máme psa, ale na zahradě. Taky poslechne na slovo, ale nevíme, na které.
Pes v ybtě je problém. Ale holt měl velkou potřebu větší než by se zdálo. To asi nebyla schválnost. Co má chudák dělat, když mluvit neumí?
Pokud to není doga, stálo by za to naučit ho na piliny (kočkolit).
|
| Markéta, 2 malé děti | •
|
(5.5.2009 16:43:08)
Lucko velkou potřebou to nebude, on to totiž udělá téměř pokaždé, když je doma sám. Možná to nebude schválnost, ale strach, to nevím, každopádně vyvenčením to není. Málo často, jako minulý týden, to pak i rozšlape po pokoji, a to pak mě čeká půl hodinka nad parketama a kobercem pokratýma psíma exkrementama.
Právě protože to není potřebou, myslím, že psí piliny nezaberou. Ale díky za názor.
|
|
|
| brzobohatka |
|
(5.5.2009 16:51:47)
bože, vy o psech nevíte vůbec, ale vůbec nic. pokud jste se s budoucím manželem seznámili, když byl psovi 1 rok, byl prakticky ŠTĚNĚ!, které se musí vychovávat!!!pokud koná velkou potřebu v bytě, když nejste doma, je but málo venčený a nebo- a to je ve vašem případě pravděpodobnější- stresovaný. a já se mu vůbec nedivím, chováte se hrozně.
|
| Markéta, 2 malé děti | •
|
(5.5.2009 17:00:18)
Brzobohatko souhlasím s Vámi, že před osmi lety jsem o psech nic nevěděla. Ale v tom roce už mi přišlo, že měl hodně věcí příliš zažitých a knížky, které jsem si o tom přečetla, mi daly za pravdu. Navíc většina věcí vytanula na povrch až když bylo psovi čtyři roky a manžel dostal práci, ve které psa nemohl mít celý den u sebe.
|
| Jana, 2 děti | •
|
(10.5.2009 21:48:56)
Ptáte se, jestli Vaše hnusné chování ovlivní Vaše děti? No samozřejmě, že ano. Taky budou zřejmě považovat psy za věci, radši se mi v tom nechce patlat...
|
|
|
|
| Lucie | •
|
(6.5.2009 8:04:55)
Markéto - pes nedělá věci naschvál, :)) jeho mozková kapacita toho není fyzicky schopná. VY jste člověk, tak uvažujte na svojí úrovni a psa naučte, že se venčí venku.
|
| Margot+1 | 
|
(6.5.2009 9:47:14)
Lucie, nesouhlasím. Pes může a dělá věci schválně. Sama jsem vyrostla se psy, jako adolescent jsem dokonce měla policejního "vysloužilce". Teď máme desetiletou kokršpanělku, která je natolik "cimrrajn", že když chudák ležela po autonehodě, trvalo dva dny, než čůrání pustila (to už jsme ji doslova prosili). Když jsme si ale na Vánoce přinesli mimčo, nastal typický scénář - cep vprostřed místnosti. Poprvé jsem si také myslela, že to je nedovenčenost, ovšem když nastoupila doprostřed místnosti ve chvíli, kdy jsem začala kojit, bylo vše jasné. Naštěstí jsme to už překonali a ta čistotná fenka je zpátky.  A Markétě radím jediné - venčit, venčit do zblbnutí (tím se zajistí, že psovi to půjde doma hůř, protože nebude mít co a zároveň získá pozornost) a plácnout novinami, pokud ho přistihnou při činu (ovšem pouze přímo při činu!)
|
| brzobohatka |
|
(6.5.2009 9:52:24)
jasně, že může dělat věci schválně, vždy je to ale reakce na vaše chování. přinesla jste si domů miminko a psa jste odsunuli na vedlejší kolej. chtěl na sebe jen upozornit.
|
| brzobohatka |
|
(6.5.2009 16:22:57)
ještě upřesňuju, jak psala hned podemnou Lucie, nedělá schválně-jako že by se mstil, ale schválně ve smyslu ví co dělá, ale nemůže si pomoct, je to reakce na určité zacházení.
|
| Lucie | •
|
(6.5.2009 16:44:37)
brzobohatko - jo jo jo, tak jsem to myslela :)
|
|
|
|
| Lucie | •
|
(6.5.2009 10:01:32)
Pes raeguje na podněty člověka, nedělá nic jenom proto, aby mě nasral :)))
Ale souhlas, venčit, venčit, venčit, trest (neboli přerušení nežádoucí činnosti) má smysl jedině tehdy, když ho chytíme při činu = dodržovat reflexní oblouk, to je základ práce se psem.
Trestání psa až několik minut po činu má efekt jeden jediný a to je, že se člověku uleví - jak charakterní a "lidské" :)))
|
| Mili+2 | 
|
(16.5.2009 15:02:13)
Tedy konkretne-prerusit kojeni mimca a jit podesate vencit cokla?
|
|
|
| Katka,kluci 6 a 10 | •
|
(6.5.2009 13:19:46)
Jak to ty "věci" s chlupama (dle Markéty +2) jen dělají, že žárlí, bojí se ztráty pozornosti, ztráty lásky....
Že by to přece jen bylo něco víc než věci ? Že by přece jen měli něco společného s prvorozeným dítětem sesazeným z piedestalu v okamžiku narození druhého prcka ? Toho taky budeme fackovat, když bude připoutávat pozornost ?
Ježiši: "nenávidím psa"...protože kadí,rozkouše něco...nezlobte se , to je trochu mimo...
To by fakt někdo mohl říci: nenávidím synovce, furt jen kadí do plín, je z toho smrad, ruší mě řevem....pokadí se v nejnevhodnější okamžik, to dělá naschvál, aby nám zkazil večer"
A já bych mohla "nenávidět" morče, páč se mi včera vykadilo na kanape, děti ho tam zapomněly.....
Nějak mi prostě to "nenávidění" ve spojitosti s čoklíkem (byť rozcapeným) přijde nefér. Asi holt opravdu ne každý má ke zvířatům vztah, pak je ale zvláštní, že se najdou a vzájemně si sedí partněři, kteří to mají takto diametrálně odlišné.
|
| Lassie66 | 
|
(6.5.2009 13:29:59)
Katko, a co má Markéta dělat? Já naopak oceňuji, že si dokáže přiznat své slabosti, že ví, že to není v pořádku a že se snaží najít nějaké řešení. Já mám psy velmi ráda, ale ne nevychované. Dokáží člověku hodně znepříjemnit život. Psa by si prostě měli pořizovat lidé zralí, s dostatkem času a láskou ke zvířatům.
Sama nemám ráda kočky - ne od malička, postupně mi začaly vadit. Byla jsem nucena žít s kočkou ve společné domácnosti 3x a vždy to byl průšvih - vždy se na tom podílel majitel zvířete, nicméně můj vztah ke kočkám to ovlivnilo silně. Dokonce se mi velmi zhoršila alergie na kočky, takže s nimi nemohu být delší dobu v místnosti, jinak se mi špatně dýchá. Jelikož je astma psychosomatické, věřím tomu, že tam ten negativní vztah hraje velkou roli.
Náš pes je opravdový člen rodiny, půjčuje si ho na procházky i tchýně s tchánem, je to veselý, hodný a vychovaný společník pro celou rodinu. Je to vhodnou rasou(kolie), pohlavím(fena),dobrou povahou a důslednou výchovou. Jak já říkám, je to můj poslední výchovný úspěch - do výchovy dětí už zasahovalo moc lidí, kdežto na psa jsem před lety byla sama.
|
| Lucie | •
|
(6.5.2009 13:41:50)
Lassie - Co má Markéta dělat? Markétu zajímá, jestli to, že psa nemá ráda a ubližuje mu před dětmi, je nějak do budoucna neovlivní. Nevšimla jsem si, že by žádala radu ohledně psa! Pouze motivaci, jak ho má začít mít ráda - ale to musí vyjít z ní samotné, na to přeci nejde napsat recept od někoho cizího.
Mám taky psy velmi ráda, sama mám dva vořechy - ale nedělím je na vychované a nevychované, ale na schopné a neschopné páníčky a to je dost podstatný rozdíl. Buď máme rádi tento živočišný druh nebo ne - nic mezi tím není. Kromě předsudků teda.. Jo a já mám teda psy vychovaný a stále je vychovávám :))) Respektive se jim věnuji, NA TO JE MÁM!!! Pře se jim věnovat chci a to každý den, celých jejich zhruba 15 let!
|
| Lassie66 |
|
(6.5.2009 13:45:14)
Lucie, já věřím tomu, že by Markéta mít psa neměla. Ona také. Její manžel to odmítá. Já sama to vidím jako problém. Je to jako být nucena žít s chlapem, kterého nechci a ještě hledat cestu, jak ho mít ráda....také nepředstavitelné.
|
| Lucie | •
|
(6.5.2009 13:52:11)
Lassie - No já jsem se totiž původně držela toho, že pes z domu nepůjde, ale taky si myslím, že kdyby mu našli nějakou jinou rodinu, tak by to bylo nejlepší řešení pro všechny... teda kromě manžela (zřejmě dost sobeckého). Uznávám, že to sobecký je dost drsný, ale co si asi tak mám myslet? Když nechá psa manželce na krku.
|
| Lassie66 |
|
(6.5.2009 13:54:41)
Možná nechat ty sra*ky tak, jak jsou a nechat manžela, ať to po příchodu z práce uklidí.To by se pak věci určitě daly do pohybu...
|
| Margot+1 |
|
(6.5.2009 14:00:32)
no jo, ale seď v tom... ale máš recht, to by asi rozhodně věci posunulo, on je leckdy sebelepší popis ve srovnání s realitou slabý kafe. Jenom aby se ale neodkýbloval z bytu manža i s vítězoslavně se tlemícím čoklem pod paží
|
| Lucie | •
|
(6.5.2009 14:03:25)
Magdaléno, to jakože manžel vlastně skrytě týrá manželku krzevá psa a čekaj, kdo vydrží dýl??? To by mě teda nenapadlo :))))
|
| Margot+1 |
|
(6.5.2009 14:07:29)
no nakonec - i tak by se to dalo interpretovat, svět je slzavý údolí 
|
|
|
|
| Lucie | •
|
(6.5.2009 14:00:40)
Lassie - ihihih :))) to jo, ale asi na to Markéta nebude mít žaludek..
|
| Margot+1 |
|
(6.5.2009 14:04:38)
mmch - co říkáte té reklamě "mléko dáme kočičkám" hned vedle? Ty naše po mlíku vždycky předvedly něco podobného, co ten Markétin zoufalec
|
| Lucie | •
|
(6.5.2009 14:07:32)
Magdaléno - hele, já bych se těma reklamama tolik neřídila :)))))
|
| Markéta, 2 malé děti | •
|
(6.5.2009 15:41:45)
Ráda bych se ještě k tomu vyjádřila.
Věřte mi, náš pes se nebojí mě. Bojí se samoty. Vždycky se bál, od štěněte. Proto do 4 let nebyl skoro nikdy sám. Když odejdu (jenom já, ostatní členové rodiny jsou doma) třeba k lékaři, je schopný neomezený počet hodin bez ustání kňučet u dveří, než přijdu. Jenom vidí, že se chystáme pryč z domu (já s dětmi), už se klepe a kňučí strachy, že bude doma sám. Když řeknu ať jde s námi, je šťastný. Bojí se trestu, samozřejmě, ale samoty nesrovnatelně víc.
Pro mě není věc. Jenom není na úrovni dětí a těch mnoho džbánů trpělivosti, které v případě dětí nikdy nepřetečou, v případě psa přetekly už tolikrát, že už ho prostě nejsem schopna mít ráda jako člena rodiny. To je fakt, možná smutný, určitě umocněný tím, že obecně na zvířata moc nejsem, ale je to fakt. Proto nežádám radu jak na psa. To, zda se bude chovat lépe, by bylo samozřejmě super, ale jednak už tomu nevěřím a myslím, že mě to nepomůže ho mít znova ráda. Srovnání se synovcem a morčetem nesedí. Synovce nemusíte řešit denně a morče lze snadno omezit.
A manžel není sobec. Je to báječný chlap, který prostě chce udělat tu správnou věc. Bohužel má na výběr jen mezi dvěma špatnými možnostmi. Třeba časem změní názor a pes půjde. Já manžela miluju tak, že mu nemůžu dát na výběr "Já nebo pes". V tom okamžiku bychom prohráli oba.
Lassie to napsala dobře, tu analogii s tím chlapem, kterého nemusím. Díky za to.
|
| arsiela, | 
|
(7.5.2009 15:58:11)
Markéto dám ti jedinou radu,dejte toho psa někomu,kdo ho chce a bude s ním šťastnej.Pro klid tvůj a pro klid toho psa.Pokud ho mlátíš před dětma z 99% budou děti mlátit psa taky,ne třeba hned,ale za pár let.Asi se mi za tenhle názor dost lidí vysměje,ale dělám kynologii 25 let,dost dlouho jsme dělala i nápravu chování,jezevčíka mám ted třetího.Takže vím co píšu.
Jezevčík,je tvrdohlavej,samostatnej(musí být)a fyzický trest a křik ho zničí.Tak jak píšeš byl bohužel od mala blbě vychovanej,nenaučil se být sám.To že se pokálí v obyváku,je ze stresu,není to pomsta a i kdybys ho venčila milionkrát těsně než pujdete pryč,udělá to znovu.Ty s ním pracovat nechceš,aby se to odnaučil,nemá cenu tě k tomu nutit.To ani nejde.Navíc jednou dojde jezevčíkovi trpělivost a prostě se po fyzickým trestu ožene a kousne.Mám tu ted jezevčinku,která byla jako mladá trestaná a né málo.Dostala jsem ji,protože jinak by ji utratili.Trvalo mi dva roky,než jsem byla schopná ji vysvětlit,že já ji nepraštím.A dodneška si nejsem občas jistá,že si nespojí blbé gesto a nekousne.Jezevčík má fakt velkého pamatováka,jak na dobré tak na zlé.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Vrani +3 |
|
(6.5.2009 9:49:40)
Lucie nepodceňujte mozkovou kapacitu psa. Pes umí dělat věci naschvál. V rodině mého ex měli voříška, kterého můj bejvalý dost trápil. Pes vždy když mohl, tak mu počůral co se dalo. Jak vysvětlit to, že třeba z x kusů oblečení označkoval jen to trapičovo? A nebylo to jednou.
|
| Lucie | •
|
(6.5.2009 10:07:10)
Vrani, já nepodceňuju inteligenční potenciál psů, naopak! :)
Ale myslet si, že pes schválně počůrává oblečení člověku, který ho týral, je blbost. Dělal to z mnoha jiných důvodů, ale ne proro, aby se mu pomstil za týrání.
|
| Vrani +3 |
|
(6.5.2009 10:09:06)
Dobře Lucko, ale jak jinak to vysvětlit. Je fakt, že spousta lidí přisuzuje psům lidské vlastnosti, v tomto případě asi i já) ale nemůžu si v tomto případě pomoci. Prostě mi to tak připadá, asi proto, že jiné vysvětlení mě nenapadá.
|
| Lucie | •
|
(6.5.2009 10:46:59)
Vrani - těch důvodu je strašně moc a jsou navzájem promíchaný různý okolnosti, dělal to třeba ze strachu se před majitelem vyčůrat, byl zastresovanej, pes nevěděl čí je, co má dělat, co nemá dělat, pes nedostal PRO NĚHO srozumitelné vysvětlení, co se od něho očekává.. a tak dál, je toho ale mnohem víc.
Ale psovi neprobíhá v hlavě: tak páníčku, ty mě týráš a já se ti za to pomstím, že se ti vyčůrám na oblečení. Tahle myšlenková spojnice je z hlediska psího uvažování nesmyslná, nereálná..
|
| Lucie | •
|
(6.5.2009 11:20:14)
Vrani: (převzato od neznámého autora - takové ty kolovací mailové dopisy)
Něco o povelech:
Pan Frank sedí v křesle u krbu a sleduje v televizi svůj oblíbený sportovní pořad, když se ve dveřích do pokoje objeví rodinný boxer Bruno. Bruno, velmi živý pes v nejlepších letech, se právě vrátil z procházky s paní Frankovou a je zablácený od hlavy až k patě. Pan Frank, který chce chránit koberec v pokoji, se snaží zahnat Bruna co nejrychleji do kuchyně.
"Bruno!" vykřikne.
Tenhle zvuk znamená "pojď ke mně", to už Bruno dávno ví, a tak celý šťastný vyťapká do koberce řadu blátivých stop až k panu Frankovi, který znovu vykřikne:
"Ne! Ven, Bruno!"
Bruno se zastaví při slovech "ne" a "ven", ale když znovu slyší své jméno, vykročí, teď už pomaleji, k panu Frankovi, který už se přestává ovládat.
"Bruno!" zařve.
Bruno nakloní hlavu do strany; pak, znepokojen páníčkovým agresivním chováním, se přihrbí.
"Bruno!" vykřikne pan Frank, který už je úplně bez sebe, protože se pořád nedostavuje žádaná reakce.
Bruno už je celou situací tak stresovaný, že vyskočí a snaží se dát panu Frankovi najevo svou podřízenost tím, že mu olízne rozzlobený obličej. Pan Frank, s košilí ozdobenou dvěma zablácenými stopami tlapek, málem vyletí z kůže.
"Dolů!" zaječí.
Bruno rychle skočí na podlahu. Pan Frank při pohledu na další blátivé stopy na koberci vykřikne:
"Ven!"
Bruno rozpozná signál "ven" a rychle zamíří ke dveřím. Pan Frank si při pohledu na ustupujícího Bruna neodpustí poslední výčitku.
"Jsi ošklivý pes," procedí mezi zuby.
Bruno se zastaví. To je divné, pochopil pánův povel, vykročil ke dveřím, a stejně k němu pán vysílá agresivní signály, což znamená další problémy, takže Bruno rychle lehne na koberec a převalí se na záda, aby dal najevo podřízenost, a přitom z něj cáká bláto na všechny strany. Reakce pana Franka je působivá a je doprovázena velmi zajímavou řečí.
Paní Franková, která si svlékala kabát a zouvala se, strčí hlavu do dveří, aby zjistila, co se vlastně děje. Naskytne se jí šokující pohled. Koberec je pokrytý otisky tlapek. Bruno leží na zádech a dál dává najevo podřízenost, kterou si rozzlobený pan Frank vykládá jako výsměch a chce psa potrestat.
"Tak hloupého psa jsem ještě neviděl!" prská.
Paní Franková luskne prsty a zavelí: "Do kuchyně!" přičemž ještě podpoří povel tím, že ukáže příslušným směrem. Bruno signály rozpozná a v okamžiku vyskočí a utíká do kuchyně.
"Hodný pes," řekne paní Franková automaticky a Bruno, teď už dokonale chápající, co se po něm chce, šťastně vpochoduje do kuchyně.
Pan Frank padne do křesla a mumlá: "To je zvláštní. Když tomu psovi něco řeknu já, tak si dělá co chce."
Vrani, můžeš aplikovat na různé situace, třeba venku :))))
|
|
|
|
| Lassie66 |
|
(6.5.2009 10:41:28)
Lucie, např. Desenský na svých stránkách úmyslné naschvály u psa nevylučuje, viz. např. zde:
"...Podle mého značkuje demonstrativně už jen proto, že si je jist, že mu to projde. Tomuto jednání se říká drzost, namyšlenost, neúcta, pohrdání ...
Když to sečteš a podtrhneš, vyjde ti výsledek, tím je "rozmazlenost"."
nebo jinde v poradně píše o čůrání psa na pohovku:
"Podle mne přišla na to, že je bezva zábava, když něco takovéhio stropí, protože se jí začne hned někdo věnovat. I když je to napomínání, věnují se jí a to je právě to, co oni chtějí.
Psi dokáží přijít na mnoho způsobů, jak s námi manipulovat.
V tomto případě bych si fenku vyčíhal a v moměntě, kdy nastoupí na provádění louže, zastavila by se až venku, kde je provádění louží dovolené a kam bych ji hiodně rychle přemístil."
Stačí se podívat na jeho web - http://www.psycholog-psu.com/
|
| Lucie | •
|
(6.5.2009 11:12:27)
Lassie - souhlasím s tebou a s Rudou, ale nemyslím si, že tyto příklady pasují na Markétu a na její vztah se psem.
Se psem se pracuje na základě operativního podmiňování. Ale zároveň je nutné mít a chtít mít se psem dobrý vztah založený na ROVNOVÁZE důvěry s respektem (nikolin strachem). Markéta nesplňuje ani jedno.
|
| Lassie66 |
|
(6.5.2009 11:25:54)
Lucie, ano, není to konkrétně Markéty případ - vyjadřovala jsem se k tomu, zda ten pes jedná úmyslně, či zda je kálení v bytě způsobeno nedostatečným venčením, strachem, či průjmem. To, jak moc Markéta toto chování ovlivňuje, je věc jiná.
Jinými slovy bych řekla, že psi nejsou zase až takoví blbci.
|
| Lucie | •
|
(6.5.2009 11:47:27)
Jasněže psi nejsou blbci, ale nedělaj věci naschvál, aby člověka nasrali (nebo se mu pomstili), důvod je naprosto jiný - viz to, co psal Ruda.
|
| Markéta, 2 malé děti | •
|
(6.5.2009 15:48:10)
Jak ho odnaučit špatnému chování, když je doma sám, jsme zkoušeli v minulosti už tolikrát, že jsem už rezignovala. I když ta homeopatika ráda zkusím.
Dodržet reflexní oblouk je hezké, ale on všechno špatné dělá, když nejsme doma. Jinak poslouchá dobře. S tím kakáním - vykakal se pravidelně třeba i když jsme ho jako dvouletého nechali samotného deset minut v autě (byl po procházce, tzn. dobře vyvenčen). Jsem přesvědčená, že je to prostě reakce na jeho strach, ať už úmyslná nebo neúmyslná (to fakt neposoudím).
A ještě jak jste psaly, že ho máme nechávat v předsíni. Obývák pořád minimalizuje škody. Tam ničí jen dveře za 1500 a ne bezpečnostní za 15.000. Z obýváku ho není tolik slyšet k sousedům (je schopný 10 hodin v kuse štěkat). Předsíň je průchozí, když je problém tam, nemůžeme prakticky do bytu (když nechceme roznosti hovínka po bytě). V ložnici pravidelně pročůrával postele. Prostě obývák se ukázal jako nejsnazší řešení.
Ad klec - bála bych se, že si tam ublíží. Je fakt magor. Ale zkusíme o tom popřemýšlet.
|
| Lucie | •
|
(6.5.2009 16:01:28)
Markéto - pokud kaká z nadměrnýho stresu, klaustrofobie, nervozity, ze strachu - dělá to neúmyslně. Tedy ne, aby vás nasral.
Opravdu apelujte na manžela, že takhle se žít se psem nedá! Ovšem nedělejte si iluze, že ho udáte do dobrých rukou, kdo by si taky vzal takto nevyrovnaného a lidmi zkaženého ubohého tvorečka - jsou jich totiž tisíce a inzerátů plný internet.
Další varianta je ta klec - ale velká! Tak aby vám z toho nebylo zle, když si v ní představíte sebe narvanou buchvíkolik HODIN DENNĚ. S miskou vody.
Na klec se musí učit POSTUPNĚ, v klidu, návody jsou na netu.
|
| Stáňa a dva kluci | 
|
(6.5.2009 16:09:17)
Lucie, a u psů neexistuje z těhle problémů jako klaustrofobie a strach být sám cesta ven? U lidí se s tím taky dá pracovat, i když to samozřejmě není jednoduché...
|
| Lucie | •
|
(6.5.2009 16:19:03)
Stáňo - no jasně, že dá :))) ale to by člověk musel chtít s tím něco dělat, psovi se denně intenzivně věnovat, přečíst si kynologický poradny, chtít se učit být pejskařem. Markéta může kontaktovat odborníky, Desenský, Žertová a další.. možností je spousta. Ale tady není chtění. Já osobně ti návod nedám, se svými psy mám hezký vztah, protože na něm vzájemně pracujem, ale jsem začátečník.
|
| Lucie | •
|
(6.5.2009 16:21:02)
A taky jsem spoustu chyb nasekala, ne že ne! Ale psy mám ráda a snažím se mít ráda i lidi kolem sebe :))) Jenomže když kolem sebe vidím takovýho urpení, který se děje bezbranejm, tak to jde někdy těžko.
|
| Markéta, 2 malé děti | •
|
(6.5.2009 16:28:54)
Lucko fakta jsou taková, že jsme se o nápravu pokoušeli nesčetněkrát v minulosti s nulovým výsledkem. Teď když jsou děti už opravdu není čas a ta léta snažení o nápravu nám vzala i naději. Představte si, že máte muže chronického záletníka. Odpustíte mu jednou, dvakrát, desetkrát, padesátkrát, pokaždé na vztahu znova pracujete, ale jednou už dál nechcete. Já jsem v téhle fázi.
|
| Markéta, 2 malé děti | •
|
(6.5.2009 16:30:36)
Každopádně přeposlala jsem manželovi kontakt na tu Falco poradnu a večer se podívám po těch homeopaticích, třeba z toho něco bude.
|
| Lucie | •
|
(6.5.2009 16:47:46)
Markéto, jestli ti můžu poradit, tak Falco nebrat! Dostál je vydřiduch, kterej z lidí tahá akorát peníze a nemalé, mám zkušenosti od kamarádky. Zkus radši toho Desenskýho, ale tady je základ to, že se budete sami snažit o nápravu nežádoucího chování a o změnu přístupu ke psovi. Jinak můžete taplatit kolik peněz chcete, ale lásku si za prachy nekoupíš :DDD
Radši fakt promluv s mužem, ať se pes stěhuje do jiné rodiny...
|
|
|
|
|
|
| Stáňa a dva kluci |
|
(6.5.2009 16:46:45)
Neptám se kvůli sobě:)), nemám psa, jen mě to zaujalo s psychologickýho hlediska:).
|
| Lucie | •
|
(6.5.2009 16:48:24)
Stáňo, já vím :) ale jde to..
|
|
|
|
|
| Lucie | •
|
(6.5.2009 16:03:46)
Markéto - jenom se mi teda vkrádá na mysl, jaksi ze strany manžela, on nevidí, jak v domácnosti všichni trpíte včetně toho psa??? Co jako chce dělat správně? Chce nechat psa v domácnosti, ve které je schopen sice přežívat, ale ne žít kvalitním životem, který si zaslouží?
|
| Markéta, 2 malé děti | •
|
(6.5.2009 16:52:35)
A ještě k téhle otázce, manžel si stejně jako vy pokládá otázku do jaké rodiny by pes šel. Navíc pes se nejspíš nebojí jen samoty, ale samoty bez nás, tzn. konkrétně mě a manžela. Když ho někdo hlídá, i někdo, koho důvěrně zná, kňučí taky, klidně deset hodin v kuse. Proto ho manžel nechce dát do jiné rodiny, říká, že my jsme jeho smečka, s náma bude vždycky šťastnější, než kdyby byl u někoho, kdo by ho měl rád víc než já.
|
| Lucie | •
|
(6.5.2009 16:54:29)
Markéto - to je holý nesmysl, pokud se pes dostane do rodiny, která o něho bude mít zájem, pes na vás během pár dnů zapomene, to že ne, je jenom vaše sobecké zbožné přání.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| ujinka | 
|
(12.5.2009 12:34:27)
Markéto, jezevčíci jsou nejmazanější rasa a ty naschvály děla vám, protože ví, že ho nemáte ráda. Já péjskaře a psy nesnáším...jsem v paneláku a věčné štěkání a kňučení psů a jejich hov.. všude kde se podívám . mě vytáčí !!!
|
|
|
|
| 10.5Libik12 | 
|
(5.5.2009 16:49:13)
Nenávidět zvíře je posunutý, ale nedivím se. Zažila jsem ženskou, co říkala, že nenávidí dítě(manžel ho měl v péči, nebylo její)
Moc to nechápu, na psa člověk nemá ambice, nevěnuje mu tolik energie(zmíněná paní se s tím dítětem třeba hodně učila a čekala, že to bude vidět) naopak vidí, jak to zvíře je věrné a závislé. Nemáš problém s manželem? Nedovedu si představit, že bych nenáviděla manželovo zvíře i kdyby to byla nevímjaká potvora.
|
| Markéta, 2 malé děti | •
|
(5.5.2009 17:02:41)
Libíku zase naopak, svého manžela moc miluju a máme opravdu velmi krásný vztah. Pes je největší problém, co jsme za naše manželství řešili a stále řešíme. Proto mě děsí ta bezvýchodnost, za žádnou cenu se nechci manžela vzdát a ten se nechce vzdát psa, takže i já psa se vším co dělá musím trpět.
|
| Markéta, 2 malé děti | •
|
(5.5.2009 17:04:27)
Ach jo, ale o tomhle jsem vůbec nechtěla psát :( Spíš hledám motivaci pro to začít mít psa víc ráda, pokud bych byla přesvědčená, že moje děti kvůli tomu budou mít třeba psychické problémy, asi by to byla motivace pro mě důležitá.
|
| karma |
|
(5.5.2009 22:23:30)
Dobrý večer. Nevím, jestli to zvýší Vaši motivaci, ale: já mám taky jezevčíka, taky je dost nevychovaný /proto jsem si ho nechala, je svým způsobem "retardovaný"/, navíc starý, v poslední době se pokaká sám doma často...ale proč tzen úvod? Psa před 20ti měsíční dcerou nebiju nikdy. Vím z dřívější zkušenosti, že ona zrcadlí moje chování důsledně. A opravdu se nestalo, že by se ke psovi chovala někdy špatně. Naopak psa stále chodí (přes jeho nerudnost/ hladit, lituje ho , že má "špatný srdíčko".Oproti tomu kamarádka, která je velmi dominantní, si často stýská, že její chlapeček jejich psa a kočku týrá. Když jsem se jí ptala, jestli je trestá před malým, říká, že jo. TJ podle mě ono. Asi to vždy nejde ale na Vašem místě bych možná chování před malou "cenzurovala".
|
| maja | •
|
(6.5.2009 14:31:33)
Souhlasím s tím, že před dětmi by si člověk měl dávat pozor. Pokud psa bouchnete vyjímečně, novinami, usměrníte....opravdu vyjímečně...a doplníte komentářem , proč se tak stalo a jaký by to mělo mít efekt , pak s tím mohu souhlasit. Pokud byste si na něm vybíjela nějaké frustrace z pouhé "jeho existence" a chovala se k němu špatně, můžete si být podle mě jistá, že děcka to okoukají. A co je horší, celkově můžou nabýt negativní vztah ke zvířatům celkem. Nedělala bych to, resp. snažila bych se to nedělat. Je to stejné jako , když dovolíte dítěti říkat, že p. učitelka je kr*va a na druhé straně budete chtít , aby se k ní chovalo s úctou . Vy zase budete určitě chtít, aby děti neubližovali zvířatům , aby se k nim chovali pěkně ,minimálně s nějakou úctou a aby neječeli strachy při pohledu na 1. psa kterého potkáte. Pokud , se ale ke psovi pěkně chovat nebudete vy sama tak je to v pytli, okopírujou Vás. ( my jsme měli pětiletého psa , když byla dcerka miminko. Měli jsme z toho obavu právě proto, aby pes nežárlil, zvládlo se to naštěstí dobře. Další dítě už nebyl vůbec žádný problém ve vztahu se psem. Vždy děti striktně věděli , že "domeček" - psa máme v bytě- psa je jeho a tam se nesmí a že k psovi se musí chovat tak atak. Pokud to překročili, "trestány" byly ony. Druhý pes to samé. Děti k psovi mají vztah velmi pěkný, zvířata také mají rády a dokonce bych řekla , že jim to pomáhá i mezi dětma "máš psa?" ..."mám"..."já taky...."
Druhá věc je, že si myslím, že dospělí lidé, kteří mají rozdílný vzah ke zvířatům , by asi spolu neměli žít. Já vím, je to taková drsná reakce, ale představa , že celý život žiju s chlapem , co nesnáší psi ( nebo jiná zvířata...morče, králíka, andulku....) . Já se trápím , že nemůžu mít psa, nebo jako vy se trápí ten druhý , že já si mermomocí zvíře prosadím. No nevím. Máme takový případ v rodině, ona měla psa , když se vzali. Když čekali 1. dítě on chtěl psa prodat. Ona to těžce nesla, nakonec psa neprodali, pes dožil když dětem bylo asi 10 let. Ona a děti si psa strašně přejí , ale on "jen přes mojí mrtvolu". Slzy , pláč, alespoň si prosadili morče. Vlastně už tam i zaznělo "poslat tatínka k šípku a pořídit si psa". Je to drsný, já vím, ale vztah ke zvířatům je v životě lidí dost důležitý.
|
| Helena, tři dospělé děti | •
|
(6.5.2009 14:35:25)
Přesně tak, jak píšete - i když je to drsné a u mne z té opačné strany. Já k životu psa nepotřebuji - když to řeknu mírně. Nemohla bych nikdy "vyvdat" psa.
|
|
| Katka,kluci 6 a 10 | •
|
(7.5.2009 10:16:29)
Napsala jsi to tvrdě a na rovinu, ale já to tak taky mám. Prostě bych nemohla mít životního partnera, který by byl ke zvířatům lhostejný nebo dokonce nesnášenlivý....Tahle vlastnost (mám- nemám rád zvířata, chci - nechci aby byly přímou součástí rodiny)je pro mě na žebříčku lidských hodnot prostě relativně vysoko.
Švagrová kdysi kopla dědova psa - neměla ho ráda, bydleli ve společném domě (dědově domě). Myslela si, že jí nikdo nevidí, mýlila se. Já jsem s ní v té chvíli skončila.Navštívím, splním společenskou povinnost , předám dětem dárky k vánocům...Ale už NIKDY nebudeme přátelé.
|
| Vrani +3 |
|
(7.5.2009 10:23:35)
Katko a proč tak radikálně? Já mám ráda zvířata a moc. Máme psy, kočku, dokud jsme bydleli na chalupě tak i koně, kozy. Starala jsem se o ně ráda i když to byly někdy galeje. Ale nikdy bych si nevybírala kamarádku jen podle toho, jestli má a nebo nemá stejnou zálibu ve zvířectvu. Prostě někdo zvířata nemusí. Pokud by někdo zvířatům ubližoval, tak bych s ním jako kamarádem taky skončila, ale když nemusí zvířata z jakéhokoliv jiného důvodu, tak ho nebudu od sebe odhánět. Může mi obohatit život něčím jiným a nakonec i já mu třeba pomůžu najít cestu k "havěti"
|
|
| adelaide k. | 
|
(7.5.2009 10:43:30)
Katko, nehrotíš to trochu moc? Já teda proti zvířatům nic nemám, ale např. psa bych doma nechtěla, nic mi to neříká. Nebavilo by mě se o něj starat. Jsem proto horší člověk?
|
| Lucie | •
|
(7.5.2009 10:53:06)
Žádnej extrém neni dobrej, ale to nic nemění na tom, že to, jak se Markéta chová k jijich rodinnému psu, je ošklivé.
|
|
| Lucie | •
|
(7.5.2009 10:55:20)
adelaide - nejsi horší člověk, to je blbost! Jsi velmi rozumná, když si uvědomuješ, že by tě zvíře nebavilo, tak ho přece člověk nemá ani mít, to je samozřejmost.
|
|
| Katka,kluci 6 a 10 | •
|
(7.5.2009 12:45:16)
Neříkám, že jsi horší.
Za a) nepředpokládám, že do psů kopeš.
Za b) nevzala bych si tě - prostě chci, aby můj partner měl zvířata rád a souhlasil s jejich chovem doma.Myslím, že to ve vztahu není prkotina, na které nezáleží.To jsem tím chtěla říci.
|
|
|
| Lassie66 |
|
(7.5.2009 11:47:17)
Katko, švagrová ti musela vadit už předtím - jen jsi tím kopancem do psa získala oficiální důvod, proč s ní omezit kontakt....to si myslím. Jinak by bylo přinejmenším zvláštní, že po jednom, i když hnusnému kousku, vše takto odstřihneš.
|
| Katka,kluci 6 a 10 | •
|
(7.5.2009 12:55:43)
Jasně, do psa se navážela slovně při jakékoliv příležitosti - nevychovaný, sere po zahradě (kde má, když ho ze zahrady nikdo nevyvede ??)Tím kopancem mi to jen potvrdila. Děda jim nabídl bydlení v patře,ale zahrada je holt společná, tak jí pes hrozně vadil.Nemá psi ráda.
No a mě ten její přístup : je mi nabídnuto prakticky bezplatné bydlení, přijmu ,přistěhuji se a začnu kritizovat a nadávat kvůli věcem jako je dědův pes,dědovi kocouři, stav zahrady (dědovi bylo 80).. atd...holt nějak nesedl.Takže máš pravdu - nebyl to jen kopanec.Byla a je to její celková totální neempatie ke zvířatům i lidem.
|
|
|
|
|
|
|
|
| Markéta, 2 malé děti | •
|
(5.5.2009 17:21:28)
Ještě přemýšlím o tom "posunutý". Možná nenávidět není úplně to správné slovo, ale lepší jsem nenašla.
Představte si, že máte souseda, který každý den udělá něco, co Vám znepříjemní život (vzbudí děti večerním koncertem nebo zamoří společnou chodbu bincem) a každý týden něco, co vás hodně naštve (vytopí vás). Takhle to jde den za dnem a vy víte, že se časem odstěhuje, ale může to být za týden nebo za osm let. Jiné východistko není. Jaký by to byl vztah k tomu sousedovi?
|
| Lucie | •
|
(6.5.2009 12:09:39)
Markéto, taky uvažuju nad tím slovem "posunutý". Určitě manžela moc miluješ, ale zároveň si na něho naštvaná, že se psovi dostatečně nevěnuje, nevychovává ho a spoustu věcí nechává na tobě, aby ses postarala, ty si naopak svoji zlobu vybíjíš na psovi, já si myslím, že tahle situaci je sice pochopitelná, ale ne zrovna správná - ale co už, dochází k ní u mnoha lidí. A taky si myslím, že víš, že to není správné.
|
|
| Baruša, dvě děti | •
|
(6.5.2009 13:10:09)
Ahoj Markéto. Svým příspěvkem Ti patrně s ničím nepomůžu, jen chci, abys věděla, jak moc Ti rozumím. Do značné míry to píšu kvůli sobě :) Nedokážu přesně posoudit, nakolik je situace nás dvou podobná,ale ve výsledku: taky NENÁVIDÍM našeho psa. Sama sebe za tento svůj "cit" nemám ráda, ale nemůžu si pomoct. V našem případě nejde o to, že by pes žárlil na děti, nebo spíš tohle období už máme za sebou. Jde o to, že je příliš divoký, zbrklý a taky hysterický (na tom máme patrně nějakou zásluhu i my). Neřekla bych, že je přímo nevychovaný, umí povely, ale jsou situace, kdy se za jeho chování stydím. Je mu 7 let a lidi si ho pletou se štěnětem. Můj negativní vztah k němu vznikl před asi třemi lety, kdy škrábl (úmyslně nepíšu kousnul) naši tehdy skoro dvouletou dceru do tváře. Ze zbrklosti, ohnal se otevřenou tlamou. Odnesla to to třemi stehy u pusinky a škrábanci po obličeji, já stáletrvajícími výčitkami. Dnes je už jizvička málo postřehnutelná, holčika si nic nepamatuje. Po pár týdnech jsem věděla, že můj vztah s ním jde do háje a chtěla jsem ho dostat od nás. Byla jsem domluvená s pámen, který měl zkušenosti přímo s touto rasou, měl zahradu, odrostlé děti, psa by si vzal. Nicméně můj muž to nedovolil, nechtěl se psa vzdát a já se tehdy od něj nechala ukecat. Doufal, že to ustojím a po nějaké době ta má nenávist pomine. Nepomilula, naopak roste... Psa se doma snažím ignorovat, nemazlím se s ním, snažím se ho netlouct novinama, chválit za uposlechnutí povelu. On samozřejmě poznal, že ho nemám ráda, asi se mě bojí, poslouchá mě. Stačí mi zvýšit hlas, ale jsem jen člověk, občas ujedu, seřvu ho víc než by zasloužil nebo dostane novinama. Před dětma ho netrestám. Mému muži pořád nějak nemůžu odpustit, že dal přednost psu a taky svému svědomí před mým klidem a bezpečností dětí. I my jsme jinak s mužem bez problémů, respektujeme se, pomáháme si, jen tohle nás trápí...
|
| Lucie | •
|
(6.5.2009 13:25:35)
Barušo - snažte se přemluvit manžela, ať dá psa pryč. Je to hnusný, zlý, podlý, nečestný a koukám čeho všeho je člověk schopen. Markéto - to samé. A já se začínám divit, proč jsem tu diskutovala :)))
Ani jedna totiž nechcete zjednat nápravu.
|
| Lassie66 |
|
(6.5.2009 13:31:42)
Taky bych se přimlouvala, aby se pes dal pryč. Bude to příjemná změna pro majitele i pro psa.
|
| maja | •
|
(6.5.2009 14:43:13)
No teda ...já žasnu.
Pokud pes kousne dítě je to VŽDYCKY VINA MAJITELE ( resp. Vaše). Proboha, pokud by to byla bestie nevychovatelná tak jste jí snad doma neměli ani před tím, než se stala nehoda. A z vlastního života se psy a dětmi vím moc dobře co všechno se může stát. Předpokládám , že dítě učíte jak se psovi chovat a naopak. Když to vztáhnu na vztah sourozenců ( ne opravdu si nemyslím, že pes je dítě ) : náš 9 letý syn si bude hrát s 1 ročním bráškou a něco se stane ( 1 roční spadne z postele a rozrazí si hlavu).... 9 letého dám pryč? K nějakým hodným lidem? Ne, je to moje vina, já mám usoudit , do jaké míry je 9 letý schopen se o 1 ročního postarat.
( vždycky jsme si myslela, že dítě musí psovi něco udělat aby tento ho kousnul. To ale není pravda. Náš malý tehdy dvou letý syn jel na "motorce" kolem psa a pes vystartoval a kluka kousnul do nohy. Reakce pána byla , no on takhle honí skejtbordisty. Takže náš kluk mu nic opravdu neudělal, ale pes si to bohužel spojil...byl to nevychovný pes starého pána)
|
| Lucie | •
|
(6.5.2009 14:56:37)
majo - bohužel děti ještě nemám, ale kdyby mi pes v takovéhle situaci pokousal dítě, tak si došlápnu na majitele. Kor když ten člověk věděl, že pes takhle reaguje, měl ho mít zabezpečenýho nebo si ho přivolat k sobě. Jako psi jsou moje životní cesta, ale vocaď pocaď!
Proti takhle nezodpovědnejm pejskařům je se potřeba bránit, aby si už lidi konečně natloukli do hlavy, že pes je zodpovědnost jen člověka.
|
|
|
|
|
|
|
|
| Helena | •
|
(5.5.2009 17:18:06)
Jestli děti chápou, že zvíře není člověk, to nevím. Myslím, že spíš ne, že čím menší dítě, tím hůř to chápe.
Nicméně, chápu tvou situaci. Píšu to proto, že všuchni tu píšou, jak je nefér nadávat bezbranné němé tváři. Opravdu tomu rozmím.
Můj muž nesnášel mého psa. Seznámili jsme se, až když byl pes dospělý ( pes i manžel ). Vždycky jsem tvrdila, že ten pes je menálně postižený. Navíc ještě hyperaktivní. Přes veškerý výcvik (i profesionální) se z ní nedařilo udělat vůbec nic. Ještě v pěti letech se chovala jako štěně.
Manžel je jinak klidná, milující a trpělivá bytost. Navíc pejskař od narození, ale s tímhle psem si fakt nesedli. Vím, že od něj byl největší důkaz lásky, že si mě vzal i ním v bytě. Manžel na něj nekřičel, nebil ho, ale bylo vidět, že ho to fakt stojí všechno sobeovládání. Nakonec jsem dala pejska své babičce na statek na vesnici a platím jí hromadu peněz za to, aby si ho tam nechala.
Prý jen bídák může nenávidět závislou, věrnou a milující duši, jako je pes. Ha, on toho psa nesnášel ještě víc proto, že ten pes byl na nás závislý.
Každopádně si myslím, že dětem opradvu může ublížit, když vidí, že se ke psovi chováš nespravedlivě. Pokud si ho musíte nechat, tak to asi chce se zkusit přemoct a víc se ovládat. Ale vím, že to je těžké.
|
|
| Helena | •
|
(5.5.2009 17:18:08)
Jestli děti chápou, že zvíře není člověk, to nevím. Myslím, že spíš ne, že čím menší dítě, tím hůř to chápe.
Nicméně, chápu tvou situaci. Píšu to proto, že všuchni tu píšou, jak je nefér nadávat bezbranné němé tváři. Opravdu tomu rozmím.
Můj muž nesnášel mého psa. Seznámili jsme se, až když byl pes dospělý ( pes i manžel ). Vždycky jsem tvrdila, že ten pes je menálně postižený. Navíc ještě hyperaktivní. Přes veškerý výcvik (i profesionální) se z ní nedařilo udělat vůbec nic. Ještě v pěti letech se chovala jako štěně.
Manžel je jinak klidná, milující a trpělivá bytost. Navíc pejskař od narození, ale s tímhle psem si fakt nesedli. Vím, že od něj byl největší důkaz lásky, že si mě vzal i ním v bytě. Manžel na něj nekřičel, nebil ho, ale bylo vidět, že ho to fakt stojí všechno sobeovládání. Nakonec jsem dala pejska své babičce na statek na vesnici a platím jí hromadu peněz za to, aby si ho tam nechala.
Prý jen bídák může nenávidět závislou, věrnou a milující duši, jako je pes. Ha, on toho psa nesnášel ještě víc proto, že ten pes byl na nás závislý.
Každopádně si myslím, že dětem opradvu může ublížit, když vidí, že se ke psovi chováš nespravedlivě. Pokud si ho musíte nechat, tak to asi chce se zkusit přemoct a víc se ovládat. Ale vím, že to je těžké.
|
| Markéta, 2 malé děti | •
|
(5.5.2009 17:23:32)
Heleno moc děkuju. Cítím to přesně jak jsi napsala, až na to, že nejsem pejskař od narození. Třeba manžel taky časem usoudí, že psovi bude jinde líp...
|
| Zuzana+Terezka | 
|
(5.5.2009 17:45:34)
Já teda situaci taky naprosto chápu. Měla jsem "našeho" psa také plné zuby. Dokonce jsem někdy měla pocit, že mi tak komplikuje život, že je to neúnosné. No, ale nedá se nic dělat, musí se to vydržet, taky si zařvu, taky ho honim s utěrkou po bytě, s tím, že ho zmydlim..... ale vždycky vysvětlim malé, proč jsem na psa křičela, že jsem se na něj děsně rozzlobila proto a proto.... pak se uklidnim, psovi se "omluvím" - pohladím, nakrmím.... no, je to boj. Ale prostě ten pes k nám už neodmyslitelně patří A taky hrozně nemám ráda "povyšování" psů na něco víc, než na pouhé psy. Což trošku vyplynulo třeba z komentářů Brzobohatky. Jako být doma na mateřské s dítětem a s "vyvdaným" psem.... to je věc
Jo, jestli mohu doporučit, náš pes taky né uplně nejlíp snáší samotu doma.... osvědčila se nám zklidňující homeopatika pro psy. Sice je to docela drahý, musí se to dávat pár dní předem, ale na toho našeho šílence to bezvadně funguje. Akorát je pak hodně znát, že účinek po pár dnech pominul
|
| Markéta, 2 malé děti | •
|
(5.5.2009 21:14:58)
Zuzko to je fakt dobrý. Já taky musím pořád holčičce vysvětlovat proč a jak pes zlobil. Teď je to tak, že když přijdeme z procházky, na které pes nebyl, moje dvouletá beruška projde jako první celý byt a když najde něco, co nesedí a odpovídá dříve potrestanému skutku, tak mi psa "nabonzuje" a jemu řekne "ty ty ty zlobíš". A přiznám se, když ho zmydlím za něco oprávněně (typicky něco drahýho rozkousanýho), tak se mu pak neomlouvám. Prostě zlobil a následoval trest.
Ta homeopatika ráda zkusím, sice jim obecně moc nevěřím, ale na psa už jsme vyzkoušeli snad všechno včetně klasických tablet na spaní, které nám předepisoval veterinář. Jsou to nějaká konkrétní? Díky za odpověď.
|
| Renata + 2 piskoti | •
|
(7.5.2009 2:34:41)
Marketo ptas se jestli muze tve trestani psa ovlivnit vztahy tveho ditete k lidem. Tak si predstav nasledujici situce: pes je u vas, dle toho co pises casto bit. Tva dcera tohle vidi a dokonce ho jeste "bonzuje". Takze vidi model "ja neco pozaluji a pes je bit". Co az bude ve skolce a tenhle model bude prenaset na deti? Bude bonzovat dite bude potrestano. Nebo bude bonzovat na sveho sourozence a sourozenec dostane na zadek. Ale co kdyz tohle provede ve skole a tam si to to potrestane ditko nenecha libit a po skole si na tvou dceru pocka a zbije ji? Myslim si ze uz jen to ze ti to dite bonzuje a po te nasleduje tvuj hvev a biti psa a pred ditetem je spatne. A jina situce: bude venku a tva dcera uvidi ciziho psa, z jejiho pohledu bude pes delat neco spatne, tak veme klacek a pujde ho za to potrestat. Nasledne muze nastat, pes zareaguje obranne a dite pokouse. Tva nenavist k zviratum jen zesili. Nebo bude panicek rychlejsi a sereze tve ditko. Opet budes nejspise pekne dopalena co si to ten clovek dovoluje.
Mozna se mylim, ale z tvych prispevku ni prijde ze by jsi byla "nejradeji" aby Vas pes nejak "bezpecne" ublizil jednomu z deti a to by byl konecny krok k tomu aby manzel svolil dat psa pryc. Jedine reseni pro tebe i psa a nasledne i pro Vase deti je, najit psovi jiny domov.
|
| Markéta, 2 malé děti | •
|
(7.5.2009 5:01:46)
Renato chápu Váš názor, ale musím Vás ubezpečit, že ani toto se u nás doma neděje. Tím, že dítě psa nabonzuje, jsem chtěla jen říct, že i dvouleté dítě je schopné většinou posoudit, kdy je prohřešek většího rázu. Není to tak, že pes dostane, kdy dítě pískne. A už vůbec ne, že by mohlo psa trestat samo. Málo často se holčička splete a ukáže prohřešek, který za trest nestojí. Pak jen řeknu miláčku, to se ale našemu pejskovi stává, a dál to neřešíme. A naopak. Věřím, že moje holčička si uvědomuje, že to, jestli něco na psa řekne nebo ne, trest nijak neovlivní. Každopádně díky za názor, dalo mi to další směr o tom popřemýšlet.
Jinak už jsem tu několikrát psala, že pes je trestán cca jednou za 14 dní třikrát rukou přes zadek. Nevím, jestli bych to nazvala "často bit", ale chápu, že na to má každý své měřítko.
A k tomu, že bych byla ráda, kdyby náš pes dětem "bezpečně ublížil"... Neodpustila bych si vystavit svoje děti jakémukoliv traumatu, a to ani takovémuto. I když je to možnost lákavá, pro manžela by to nejspíš byl důvod dát psa pryč, tak si ji nijak nepřeju.
|
| Lucie | •
|
(7.5.2009 6:20:19)
Markét - vždyť se akorát obhajuješ, aniž by ses byť na vteřinu chtěla vcítit do toho psa.
|
|
| Vrani +3 |
|
(7.5.2009 8:01:40)
Markéto jenom k tomu bonzování. Už to není ok. Tedy podle mne. Když náš pes jednou za čas něco provede, tak ho děti spíš brání, když mi ujedou nervy. Naposledy to bylo, když pes, který nikdy nic nerozkousal jednoho dne si prostě odnesl novou panenku z holčiný postýlky a ukousal jí nohu. To jsem myslela, že ho zabiju. Ale.. měl štěstí, že tam byly holky a ty ho bránily, že ho mají rádi a že mu bylo smutno a zvířátkům se prý neubližuje, pak jsem si řekla, že kvůli kusu umělé hmoty si nezkazím reputaci u psa a hlavně u dětí. (Navíc Barbie byla zlevněná - stát místo stovku původních 700,- tak bych ho za ty jeho netopejří uši fakt pověsila do průvanu. )
|
| Markéta, 2 malé děti | •
|
(7.5.2009 8:38:59)
Vrani ale kdo říká, že moje holčička psa nebrání? Řekla jsem snad, že s potěšením přihlíží výprasku? Ne, je z toho trestu samozřejmě smutná. Proto taky ty úvahy o tom, zda fyzickými tresty psovi neškodím hodně dětem.
Projít pokoj a zjistit "škody" je součást rituálu příchodu z každé procházky. Já to chápu tak, že mi holčička chce v téhle denní rutině pomoct. Trestání psa jí rozhodně neuspokojuje a mě taky ne.
|
| Zuzuk | 
|
(7.5.2009 8:45:14)
Já to měla stejně, ale šla jsem na to lstí... nechala jsem po odchodu manžela dveře otevřené a pes utekl( při prvních dveřích je fakt, že jsem na chlapa volala a říkala mu, že jednou mu pes zdrhne....)... tak se to stalo pákrát a potom jsem ho potají střelila manžel byl přesvědčen, že utekl protože on nechal otevřené dveře... Je to odemě hnusné vím, ale proč ničit vztah s manželem a s dětmi nervozitou z psa, ke kterému cestu nenajdu... holt má ted lepší páníčky co ho milují
|
| Markéta, 2 malé děti | •
|
(7.5.2009 8:54:07)
Zuzuk díky za příspěvek. Jinak doufám že střelila myslíš prodala No ale mám kámoše, který je myslivec, zná mě, manžela i psa a už mi nabídl, že ho náhodou někde sejme. Na svědomí bych si to fakt nevzala, ale řešení by to samozřejmě bylo...
|
| Zuzuk |
|
(7.5.2009 8:56:35)
Samozřejmě , že prodala  a jak je mu fajn u nových lidí.... píšu si snimi mejlem...
|
|
| Lassie66 |
|
(7.5.2009 9:22:12)
Markéto, ten tvůj příspěvek:
"No ale mám kámoše, který je myslivec, zná mě, manžela i psa a už mi nabídl, že ho náhodou někde sejme. Na svědomí bych si to fakt nevzala, ale řešení by to samozřejmě bylo...", to je fakt hnus  . Není divu, že tolik lidí nemá rádo myslivce. Vždy se mezi ně zamíchá nějaký ksindl, co si hojí své mindráky a střílí vše, co se pohne. 
|
|
| Lucie | •
|
(7.5.2009 9:24:01)
Markéto - ještě že máš svědomí :)))))
|
|
| Horempádem | 
|
(7.5.2009 9:47:27)
Markét, když tak čtu ty tvoje peripetie se psem, asi by opravdu bylo lepší, aby jste psa dali někomu, kdo se o něj dobře postará. Z toho co jsem si přečetla mi vyplývá jediné, na psa nemáte tolik času, aby jste mu mohli dát tu správnou výchovu a zázemí. Tím,že zajdeš za odborníkem, se sice leccos o výchově dovíš, ale to nemusí pomoci. Pokud chceš mít doma spokojeného psa, musí mít pes i spokojené páníčky.
My máme v rodině taky pejska a to už 11 let. Jsou chvíle, kdy bych z něj nejraději udělala dva malý ale je náš. Slouží u nás v rodině jako dobrý společník, který si zaslouží naší pozornost. Nikde nic neničí, netrhá a nevyvádí, když jdeme pryč, protože míříme někam, kam ho opravdu vzít nejde. Jinak je s námi stále a bereme ho všude, kam to jde.
Člověk by měl při pořizování psa uvažovat rozumně. Je to zvíře, které nám může dělat společnost i 20 let. A těch 20 let nestráví jen na chodbě v pelechu. Má své potřeby a je potřeba ho vychovat, aby byl příjemným společníkem a ne na obtíž. Pes se nerodí zlý ani nevychovaný. To jak se bude v budoucnu chovat, ač to někdo nerad slyší, ovlivňuje z 90% člověk. Takže každý pes je vychovaný tak, jak ho k tomu připravil jeho pán. Pes je sice v zákoně definován jako "věc" (jako ostatně spousta zvířat), ale to jestli k němu budeme přistupovat jako k věci, z něj příjemného společníka neudělá
Markét, má okolo sebe spoustu známých, kteří mají psy. Ne všichni tito psi jsou příjemnými společníky a spousta z nich je afektovaných, zlých, nevypočitatelných, agresivních a nevychovaných. Většinou v té druhé půlce jsou psi páníčků, kteří na ně nemají čas a vnímají je jako "věc", doplněk image, nutnost, kterou musí strpět a nebo o psychice psa vůbec nemají povědomí
Pes nepřemýšlí, tak jako člověk, právě proto je tu člověk, který musí v některých věcech přemýšlet za něj a správně ho nasměrovat. Bez toho to prostě nejde.
Náš pes dovedl naši dcerku, tam kam jsem potřebovala. Vždycky jsem si přála, aby si vybudovala kladný vztah ke zvířatům a naučila se k nim správně chovat. Myslím, že se to mě i našemu psovi povedlo. Dcerka se po něm neválí a ani mu v zápalu jakési hry neubližuje. Jsou jí necelé tři a ví, že pes není hračka, že je to živý tvor, se kterým se musí slušně zacházet. Ví, že si s ní bude hrát, když ho k tomu vyzve a taky ví, že ho nemá do hry nutit, když se mu nechce. Ví, že je to živý tvor a nesmí mu ubližovat. Přivlastnila si to a chová se tak ke všem zvířatům. Snažím se v ní vypěstovat nejen lásku ke zvířatům, ale i respekt k jejich chování. Takže na kočku u babičky se střemhlav nevrhá, jak povodeň, ale normálně k ní příjde, podrbe a pohladí a nechá jí být.
Zrovna nedávno mě dcerka překvapila v zoo, kde jsme se zastavily u ohrady s poníky. S koňmi jsem pracovala, tak jsem to jen sledovala a hlídala chování poníků. Dcerka k nim přišla, jednoho začala drbat a hladit na hlavě. Prohledával jí ruce a kapsy jestli v nich něco nemá Chovala se přirozeně a bylo to v klidu. Pak přišla druhá maminka zhruba se stejně starou holčičkou. Tak k poníkům letěla jak vichřice a celou cestu ječela nadšením. Jak k poníkovi u kterého stála má dcerka doběhla, tak poník do ní v tom zmatku šťouchnul. Holčička začala ječet, jak protržená, že jí koník kousnul Dcerka stála jak opařená, nechápavě koukala, pak přišla ke mě a ptala se proč to ta holčička udělala a proč brečí, když je koník tak hodný.
A vo votomto je Pes v rodině s dětmi , může sloužit jako dobrý výchovný prostředek,když chcete dítě naučit se chovat ke zvířatům. Naučit je, že mají své potřeby, svůj čas pro hru a odpočinek. Naučit je slušnému přístupu k nim a dokázat tak dětem, že pokud zvířeti nebudou ubližovat, tak se jim to v dobrém vrátí.
Pokud je ale pes u vás v rodině na obtíž, k ničemu dobrému to neposlouží a nejen vy ale i pes se nebude cítit dobře a odrazí se to na jeho chování doma, nebo i na jeho chování k vám
|
| Markéta, 2 malé děti | •
|
(7.5.2009 10:00:12)
Horempádem děkuji za krásné psaní, váš popis chování psa a dcerky mi budiž inspirací
O jedné věci přemýšlím už ty dva dny, co sem píšu. Nakolik opravdu člověk může chování psa ovlivnit. I v záhlaví tohohle článku je napsáno, děti lze vychovávat, ale ne vychovat. Proč každý chápe, že u dětí ne všechny výchovné snahy, byť sebelepší, mají šanci uspět, ale u psa musí vše uspět tak nějak automaticky. Vy píšete, že ho člověk ovlivní z 90%. Nejsem si tak jistá. Ale to je spíš řečnická otázka. Určitě nechci tady házet čísly, z kolika procent můžete ovlivnit psa a proč je v tom takový rozdíl dítě/pes.
|
| Lucie | •
|
(7.5.2009 10:05:33)
Markéto - psa ovlivňuje člověk opravdu něco okolo těch 90 %, zbytek je genetika. Pes žije celý život v područí člověka.
Život člověka nelze, proboha, srovnávat s životem psa - respektive s myšlením.
Horempádem - moc hezky napsáno :))
|
|
| Horempádem |
|
(7.5.2009 13:05:12)
Markét, to číslo házím tak vysoké, protože to okolo sebe vidím. Když budu mluvit o zvířatech, tak opravdu největší podíl na chování zvířat (které máme doma, nebo se o ně staráme) máme my lidé. Ne nadarmo se říká "jaký pán, takový pes"
Než budete číst dál, tak upozorňuji, že nepatřím k těm co srovnávají psa na úroveň člověka či dítěte, jen některé rysy výchovy v obou případech nesou společné znaky.
Pokud budete přistupovat k psovi jako k parťákovi, kterého jste si vybrali pro soužití, tak jde vše snáz. Pokud ne, je to o tom, že se budete snažit k sobě najít cestu a neznepříjemňovat si vzájemně život. Zrovna tak jako u dětí i u psa lze leckteré věci lze řešit lépe v klidu než v afektu. Je třeba si opravdu uvědomit, že pes už za pár minut neví, že to co před chvílí udělal, bylo špatně.
Lépe je výchovně působit ve chvíli , kdy se to stane. Vůbec nejlepší je, mu poskytnout alternativu. Drbe vám boty, nebo koberec? Nedávejte mu na hraní žádný hadr nebo starou pantofli, o které si myslíte, že už jí nebudete potřebovat. Pes pak nerozlišuje, jestli je bota stará nebo nová, je to pořád bota A hadr nebo koberec? Žádný rozdíl Existuje spousta hračiček na zabavení, které jsou dostupné ve zverimh, určo se najde nějaká, která pejsana osloví a bude tou pravou zábavou. Další věcí, proč psi něco ničí je "nuda". Když pes má dostatek zábavy během dne, tak nemyslí na ptákoviny. Pokud ráno plánujete, že půjdete např. nakoupit bez něj a víte, že příjdete za dvě hodiny a on bude doma sám. Nejlepší je udělat si čas před odchodem a vzít ho ven. Nechat ho pořádně vyběhat (házet míček, klacík), vyprázdnit. Pak když ho necháte na pár hodin doma, určitě bude spíš odpočívat a užívat si klidu, než z nudy něco likvidovat.
Našemu pejsanovi nejvíc pomáhalo, když jsme mu dali do pelechu onošené tričko nebo teď třeba dcerky mikču nebo cokoli jiného , co nese stopy vašeho pachu. Hodně je to uklidňuje. Když jsem se vracela domů, tak jsem ho vždycky našla zachumlaného do toho oděvu a ani nedutal
S dcerkou už máme své rituály, co se týká psa. Ráno ví, že se půjde ven, tak se oba těší a řádí před domem na trávníků. Pak chodíme než jde dcerka v poledne spát. Odpoledne se oba těší na dlouhou procházku po okolí. Je to vlastně ku prospěchu nás všech. A pejsan je spokojený, nevyvádí lotroviny a žije v pocitu jistoty, že párkrát za den je středobodem našeho světa.
Patříme k těm, kteří měli psa ještě dřív než dítě. Adaptace našeho chlupáče na dalšího člena rodiny trvala pomalu rok Kradl jí hračky, okousával je, vnucoval se, když malá zrovna spala apod. Pak ho to ale po čase přešlo a začal jí respektovat. Taky jsem měla strach, aby jí třeba ze žárlivosti neublížil. Byla jsem opatrná a stále jsem, nikdy je nenechávám osamotě. Nikdy nevíte, co dítko napadne, nebo co napadne psa a pak je těžké hledat vinu. Vina padá pak hlavně na mě, protože jsem tomu nezabránila. Dcerka je ale rozumná a snaží se mě poslouchat a vnímat, co je vůči němu dobré a co ne. Nikdy jsem jí ale nevnutila myšlenku, že pes je na hraní Ví, že pes je živý tvor a cítí bolest i strach, tudíž ubližovat jakýmkoli způsobem nesmí.
Poslední důležitou věcí je, si uvědomit, že pes má také svá věková období. Jiné to je, když je malý, když dospěje a jiné když zestárne. Malý nebo mladý pes vyžaduje spoustu pozornosti a hlavně výchovu, tak aby se nám právě nestal na obtíž. Pokud se toto aktivní období zvládne, pak vězte, že si tím zaručíte jeho spokojenou dospělost a stáří. Nyní je ten náš hafan ve svých 11 letech o hodně klidnější a rozumnější. Pořád ho sice vidím, jako toho mladého nezbedu, ale vidím, že už stárne. Více odpočívá a vyhledává klid. Občas se v něm probudí mládí a dokáže nám, že je to stále on
Markét, zkuste si k sobě najít cestu a uvidíš, jestli se to dá zvládnout. Zapoj do toho děti a pejskovi ukaž, že jste tam i pro něj. Pokud uvidíš, že to není tvá parketa, tak s manžou promluv a zkuste mu najít nový domov. Uvidíš, že je spousta lidí, kteří se ho ujmou.
|
| Markéta, 2 malé děti | •
|
(7.5.2009 20:45:57)
Horempádem děkuji opět za hezké psaní, ale obávám se, že teď se budu muset zachovat nevděčně. Zcela obrazně řečeno, nabízíte mi rady obvoďáka v situaci, kdy já potřebuju úzce specializovaného neurochirurga. Náš pes se nenudí, on má panický strach ze samoty. Zkusili jsme toho opravdu hodně. Například Vámi zmiňované procházky před odchodem, bylo období (ještě bez dětí), kdy manžel bral psa na čtyřicetiminutové ranní procházky, na kterých se mu plně věnoval, před tím, než jsme šli do práce. Výsledek: nula. Stejně jako všechno ostatní. Jsem unavená zkoušením a nemám motivaci věřit, že něco dalšího pomůže. Nebyli jsme schopni ten problém vyřešit v době, kdy jsme neměli děti a pes byl středobodem našeho světa. Nemyslím, že ho vyřešíme teď, kdy už tomu tak není.
Stejně tak mě trochu mrzí, že přestože dva dny odpovídám klidně a věcně na všechny ty příspěvky, z nichž některé byly dost nenávistné, jsem stále obviňována z jednání v afektu (Vámi) nebo z toho, že neudržím nervy na uzdě (ostatní). Ale samozřejmě přes diskusi člověka nepoznáte.
|
|
|
|
|
|
|
| Lucie | •
|
(7.5.2009 8:45:30)
Citace: Trestání psa jí rozhodně neuspokojuje a mě taky ne.
Markéto, to se vylučuje s tím, co ale reálně děláš.
|
|
|
|
| Renata + 2 piskoti | •
|
(7.5.2009 11:01:16)
Market, i kdyz psa bijes 2x mesicne a ditko ti stale hlasi ze je neco nekde udelano je to spatne. Tohle si musis resit sama. Pes by mel dostat trest tak aby tomu dite nebylo pritomno. Nehlede ze trestat psa za to co udelal pred par hodinami je jako dat vecer rocnimu ditku na zadek, protoze rano zlobilo. Ani jeden nebude vedet proc.
Pises: "Neodpustila bych si vystavit svoje děti jakémukoliv traumatu, a to ani takovémuto. I když je to možnost lákavá, pro manžela by to nejspíš byl důvod dát psa pryč, tak si ji nijak nepřeju." Pes je vzdy s tebou v mistnosti? Nikdy se nastava ze pes zustane jinde, nebo je treba s ditkem? Staci opravdu jen nepatrny okamzik a pes muze vyjet. Znam to z rodiny. Pes koupeny 15-ti lete slecne. Jeji vychova psa byla velmi sverazna, napr. hra ze psovi bere zradlo a pes po ni vyjizdel. Nebo kdyz na ni kdokoliv sahnul pes cenil zuby a kousal. V nacti je to desna sranda. Kdyz se ji ale o par let pozdeji narodily deti, zacaly velke problemy. Stacilo aby se ditko priblizilo k matce a pes vyjel na ditko. Nejednou se stalo ze pokousani se uniklo jen o kousek. Pes nejen ze spadnul v hyearchii, nebylo na nej tolik casu, ale zacal byt bit. Po case se stavalo ze pes vyjel a nebo i kousnul, ve chvili kdy to nikdo necekal. Nekousnul moc, na ruce nebo noze nebylo videt ani zuby, protoze si to asi pred stiskem rozmyslel. Rodice najednou prozreli, ale pes byl uz hodne stary a se zvyky si uz "ponechal". Pravda oni se nikdy neobratili na "odborniky" nikdy se psem nechodili na cvicak.
Pes neni vec, pes je zivy tvor a jako k takovemu se k nemu musi pristupovat. Pes dokaze velice dobre vycitit tvuj strach, stejne jako tvou nenavist. Predpokladam ze tohle tema je mezi tebou a tvym manzelem caste, takze pokud on stale vaha a chce mit psa doma, dej mu napr. precist sve prispevky aby vklidu pochopil ze pro tebe, vase deti i pro toho pejsana bude lepsi kdyz mu najdete noveho panicky.
Tvuj kamarad myslivec by potreboval upravit fasadu :( Fakt chapu proc lide myslivce nesnasi.
|
|
|
|
|
| Markéta, 2 malé děti | •
|
(5.5.2009 21:15:02)
Zuzko to je fakt dobrý. Já taky musím pořád holčičce vysvětlovat proč a jak pes zlobil. Teď je to tak, že když přijdeme z procházky, na které pes nebyl, moje dvouletá beruška projde jako první celý byt a když najde něco, co nesedí a odpovídá dříve potrestanému skutku, tak mi psa "nabonzuje" a jemu řekne "ty ty ty zlobíš". A přiznám se, když ho zmydlím za něco oprávněně (typicky něco drahýho rozkousanýho), tak se mu pak neomlouvám. Prostě zlobil a následoval trest.
Ta homeopatika ráda zkusím, sice jim obecně moc nevěřím, ale na psa už jsme vyzkoušeli snad všechno včetně klasických tablet na spaní, které nám předepisoval veterinář. Jsou to nějaká konkrétní? Díky za odpověď.
|
| ALianan | 
|
(5.5.2009 21:34:37)
Pokud něco rozkouše je pozdě ho trestat. Trestat se má při činu, nebo spíše se činu vyhnout. Pes se nudí, je trávený, že je doma sám. Nechte mu hrát rádio, zařiďte mu prostor, kde nebudou drahé věci na rozkousání. Byt se musí psu zařídit, nikde se nesmí válet věci (třeba boty), musí mít podlahy, které zvládají občasné nehody atd. Pes je co se péče a financí týká další dítě do rodiny.
Když přijdeš domu a hned ho biješ, pes si neuvědomí, že je to za počůraný koberec. Spíše si spojí, jdou domu, dostanu výprask - to taky může špatně dopadnout.
|
| Markéta, 2 malé děti | •
|
(5.5.2009 21:52:11)
Když ono nevychování našeho psa spočívá zejména v tom, že neumí být doma sám. Takže se pak těžko trestá při činu, když tam při činu nikdy nejsme.
A nudou to nebude, pes je spíš strašný závislák, takže se sám doma panicky bojí. Kdyby to bylo tak snadné jako nechat pustit rádio... Už když odcházíme tak se klepe strachy. Na dveřích ven je milimetrový pozinkovaný plech nastříkaný smaltem na vany. To jediné trochu vydrží, jak se snaží prohrabat za náma, a i tak to musíme co tři měsíce obnovovat. Každý rok musíme přespárovávat dlaždičky (dlaždičky vydrží, ale spáry ne). Poté, co mi párkrát vyskočil na linku rozkousal tam dětské kaše (jezevčík - nechápeme jak), které pak roztahal po pokoji (to je práce na hodinu se škrabkou na sklokeramickou desku), tak nosí po celou dobu co je doma sám náhubek. Drastické, ale účinné. Atd atd.
Kdo ví, jaké je to odcházet s dvouletým a čtyřměsíčním dítětem na procházku, určitě pochopí, že těsně před odchodem není 15 minut na to důkladně a v klidu projít celý pokoj a promyslet všechny alternativy co by se mohlo stát. Takže občas něco přehlídnu.
|
| ALianan |
|
(5.5.2009 21:59:18)
Jo, jezevčíci jsou zlatíčka, chytrý a děsně paličatý. Taky jsem jednoho takovýho, černýho velkýho měla. 
To je pes, kterého si zamiluješ, nebo ho nesnášíš. Mlácení na něj fakt nepomáhá, nevíc jsou dost asertivní, fakt bych měla strach, že se časem ožene.
|
|
|
|
|
| brzobohatka |
|
(6.5.2009 9:15:05)
madam, já psa na nic nepovyšuju, ale odmítám, aby se s nimi zacházelo jak s věcí, případně aby někdo obhajoval bití tím, no co, člověk to není. odporné.
|
|
| Lucie | •
|
(6.5.2009 12:27:09)
Zuzano, já zase nemám ráda lidi, kteří psa snižují až k úrovni věci. Nechtějí porozumět jinému živočišnému druhu, naopak se snaží psa dotlačit někam, kam nikdy nemůže dosáhnout (rozumově). - Viz půj příspěvek o povelech, co jsem dávala výš. Přesto si psy pořizují lidé, kteří na to absolutně nemají.
|
|
|
| Stáňa a dva kluci |
|
(5.5.2009 19:12:14)
Markéto, nevím, jestli je to může poznamenat psychicky, ale každopádně děti můžou odkoukat vzor, jakým se chovat ke zvířatům.
|
| Lucie | •
|
(6.5.2009 12:57:07)
Stáňo - ale Markétě nejde o to, jak se děti budou v budoucnu chovat ke zvířatům - to je jí úplně jedno!!! Jí jde o to, jestli to na nich nenechá psychickou újmu ve vztahu k lidem.
|
| Stáňa a dva kluci |
|
(6.5.2009 13:33:29)
Lucie, njn, a když nad tím tak přemýšlím, tak si říkám, že člověk, kterému chybí soucit se zvířaty, ho asi nebude mít tolik ani pro lidi...
Markéto, fakt by to asi chtělo na tom vztahu se zvířaty máknout, zjistit, proč je tolik nemusíš a snažit se to změnit. A když se změníš ty, tak se zákonitě změní i ten pes, tohle, si myslím, funguje stejně jako ve vztahu k lidem.
|
| Margot+1 |
|
(6.5.2009 13:41:23)
Zajímavý názor, máš asi pravdu. Taky jsem se začala přiklánět k řešení "dát pryč", ale při čtená tvého příspěvku mi došlo, že Markéta vlastně nedostává od psa tu "odměnu", pro kterou to my pejskaři vlastně děláme. Škodolibě řečeno, ten zaneřáděný byt je její jediná odměna. Chudák, tak teď už je mi líto i jí...
|
|
| Markéta, 2 malé děti | •
|
(6.5.2009 20:02:32)
Stáňo jasně, kdo lže ten taky krade, a koho neberou psi, ten nemá soucit ani s lidmi... Jak jednoduché!
Proč někdo má rád kafe, nebo hudbu, nebo zvířata a jiný ne? Lze to vůbec změnit? Může mě to mrzet, že nejsem jako "většinová populace", ale to je tak všechno, co s tím nadělám. Odmalička mě zvířata nezajímala, narozdíl třeba od mojí sestry, nechtěla jsem mít doma zvíře. Bohužel tohle rozhodnutí nebylo na mě. To, že mě zvířata nezajímají, ale snad neznamená, že s nimi nemám soucit a že dokonce nemám soucit s lidmi...
Náš pes se 100% nezmění, byl stejný, když byl jen s manželem, stejný, když jsem ho na začátku měla ráda, je stejný teď, když ho teď už ráda nemám (jak jsem psala níž - moje trpělivost s jeho kousky byla zkoušena příliš dlouho).
|
| Stáňa a dva kluci |
|
(6.5.2009 20:47:55)
Markéto, já tě za to nesoudím, ale soucitu mu moc neprojevuješ, cítíš k němu nenávist, biješ ho, ačkoliv víš, že to stejně nikam nevede, že si jen vybíjíš frustraci. A to je prostě špatně, to snad sama musíš vidět.
Opravdu tě nesoudím, jen si myslím, že to neděláš dobře. Když už ho partner nechce dát pryč a tobě nezbývá nic jiného, než tu situaci nějak zvládnout, tak osobně bych udělala maximum proto, abych se mu naučila rozumět a mít ho ráda. Zkusila bych všechny možnosti, včetně toho, co ti tu kdo radí. Vím, že to není lehký, že je to spíš obrovsky těžký, vzhledem k tomu, že ke zvířatům nemáš vztah, ale jiné řešení nevidím. Až ti děti trochu povyrostou, začnou přesně kopírovat tvé chování, budou ho bít, křičet na něj, chudák pes, budou brát zvířata jako věci. A to asi nechceš, ne?
|
| Markéta, 2 malé děti | •
|
(6.5.2009 21:55:27)
Stáňo nevím, jak daleko jste pročetla všechno, co tu bylo dneska řečeno, je toho hodně, takže teď se budu trochu opakovat. Psa jsem na začátku ráda měla, pes chodil s manželem do práce, když něco zničil, patřilo to do majetku kolejí Univerzity Karlovy a tak mi to bylo celkem jedno. Velká změna pro mě byly děti, jednak mám vyšší nároky na úklid, ale hlavně pes se v hierarchii rodiny odsunul až na páté místo a tím se výrazně snížila moje ochota tolerovat jeho excesy.
Každý den po něm uklízím, co čtrnáct dní něco velkého řeším (něco nechutného nebo neukliditelného, drahého, úředního nebo nepostradatelného...). Tolikrát jsme to řešili ve spolupráci s různými příručkami a lidmi a neúspěšně. Dali jsme tomu už tolik šancí a tolikrát se zklamali. Lucce jsem dávala příklad s chronickým záletníkem, prostě mu budete nevěru tolerovat jednou, desetkrát, padesátkrát, ale po padesáté první už si řeknete a dost. Se mnou je to stejný, už prostě nechci tomu psovi dávat další šanci. Už mu nechci rozumět a nechci ho mít ráda. Už toho zklamání bylo příliš moc.
A co se týče toho vašeho tolikrát zmiňovaného reflexního oblouku... Abych řekla pravdu, jsem přesvědčená o tom, že náš pes je velmi dobře schopen rozlišit, kdy už to přehnal. Poznám to na něm, když mě vítá. Když je to spontánně vesele, nic většího se nestalo. Když vítá opatrně, je mi jasný, že proved něco většího. Trestat ho budu, už jen pro svůj pocit, že s tím něco dělám a ne že ty jeho excesy bezbřeze toleruju. Pes aspoň ví, že mu ne všechno projde a ujistí se, že v hierarchii rodiny prostě je poslední.
A btw. neznám ve svém okolí pejskaře, který by svého psa nikdy v životě neuhodil. Stejně jako neznám rodiče, které by v životě ani jednou neplácli třeba přes ruku své děti. Řeči o týrání jsou prostě populismus. To, že lze vychovávat bez jediného sebenepatrnějšího tělesného trestu ať si všichni nechají pro Džamilu Stehlíkovou.
|
| Lucie | •
|
(6.5.2009 22:00:11)
Citace: A co se týče toho vašeho tolikrát zmiňovaného reflexního oblouku... Abych řekla pravdu, jsem přesvědčená o tom, že náš pes je velmi dobře schopen rozlišit, kdy už to přehnal. Poznám to na něm, když mě vítá. Když je to spontánně vesele, nic většího se nestalo. Když vítá opatrně, je mi jasný, že proved něco většího. Trestat ho budu, už jen pro svůj pocit, že s tím něco dělám a ne že ty jeho excesy bezbřeze toleruju. Pes aspoň ví, že mu ne všechno projde a ujistí se, že v hierarchii rodiny prostě je poslední.
K tomu není co dodat! Přeju vám jen to, co sama do světa vysíláte, ať se vám to co nejdříve vrátí!
|
|
| Lucie | •
|
(6.5.2009 22:02:24)
Markéto - a s tím svým chronickým záletníkem se jdi vycpat, to je naprosto mimo mísu.
|
| Markéta, 2 malé děti | •
|
(6.5.2009 22:17:52)
Lucie, nechápu proč. Nechápu proč to s tím záletníkem nesedí a nechápu proč k tomu citátu není co dodat. Když už jsi to tak tak napsala, tak Tě poprosím o vysvětlení.
|
| Hanka | •
|
(6.5.2009 22:46:02)
Markéto,
záletník nesedí v tom, že ten chlap ví, co dělá, může přemáhat svoje sklony. Tvůj pes se zřejmě bojí samoty. Trest poté, co ti s prominutím po...e obyvák, jeho strach ze samoty nijak nesníží, myslím, že je prostě odsouzený k neúčinnosti (ten trest), ty tomu psovi tím trestem z jeho hlediska nedáváš šanci, protože on není schopen svůj strach ovládat. Je to trochu jako bys trestala dítě za to, že ve strachu (třeba ze tmy) koktá nebo se počurává. V principu musíš jít po tom strachu, ne po jeho následcích. To že si pes při tvém vítání uvědomuje, že to "přehnal", bohužel neznamená, že je svůj strach, který to asi způsobuje, schopen zvládnout.
IMHO jediná cesta vede přivykacími postupy (na "vyléčení" strachu) nebo omezováním v kleci (na omezení škodám). U osmiletého psa jste jistě zkoušeli leccos, takže zrovna ten váš pes jistě bude "případ" a asi bude potřebovat fakt mimořádnou trpělivost. Nepřekvapuje mě, že ji po tolika letech už nemáš.
Jinak tě ale naprosto chápu, kdybych "vyvdala" zvíře, se kterým bych měla tolik velmi nepříjemné práce navíc, taky bych ho těžko milovala.
Asi bych se na tvém místě pokusila nechat veškeré "likvidace škod" na manželovi, delší dobu, aby si uvědomil, jaká je to pro tebe zátěž. Možná by mu pak nepřipadala představa, že psovi najdete jinou rodinu, tak hrozná.
Taky naprosto chápu, že je pes v hierarchii rodiny poslední. Na tom nevidím problém. Náš kocour je milovaný a je taky poslední, řekla bych, že každé zvíře by v rodině mělo mít pozici pod lidskými členy smečky. Pes IMHO své místo přijme, být poslední v milující rodině přece není nic, co by zvířeti ubližovalo. Problém není ani v tom, že k němu neplaneš city, problém je v tom, že se ti s tak náročným zvířetem těžko žije a IMHO to tvůj způsob trestání bohužel nemá šanci nijak vyřešit.
|
|
|
|
| Stáňa a dva kluci |
|
(6.5.2009 22:22:21)
Markéto, já to vesměs četla. Pak jestli je to takto, že nemáš sílu ani chuť s tím cokoli dělat, tak se přidávám k těm, kdo ti říkají, že je potřeba ho dát do jiné rodiny. Hlavně kvůli jemu samému. Pokud najde milující rodinu, bude mu určitě líp. A samozřejmě i kvůli dětem. ALe vzhledem k tomu, že manžel nechce, je to asi neřešitelná situace...
A jen tak mimochodem, právě jsi poznala prvního rodiče, který své děti nikdy přes ručičku neplácl a ani se k tomu nechystá.
|
| Markéta, 2 malé děti | •
|
(7.5.2009 5:07:32)
Stáňo jako rodič jsem se taky rozhodovala, zda fyzické tresty ano či ne. Došla jsem k názoru, že výjimečně je plácnutí přes ruku prostě rychlejší a efektivnější a o autoritu tím člověk nepřijde. Za ty dva roky jsem mohla holčičku plácnout přes ruku tak pětkrát? Možná osmkrát? Každopádně to, jak jsme byli dobrými rodiči, ukáže až čas a ne statistika počtu plácnutí. Přeju nám všem, abychom si jednou mohli říct, že jsme dělali vše dle našeho nejlepšího vědomí a svědomí a že jsme uspěli
|
| Lucie | •
|
(7.5.2009 6:16:57)
Markéto - ty, když napíšeš, že psa budeš trestat dál jen pro pocit, že s tím něco děláš, i když je to naprosto iracionální a jen si ulevuješ od vzteku na něho, tak k tomu opravdu nemám co říct. Je to zbytečné a politováníhodné, čeho všeho je člověk schopen udělat zvířeti, je to prosté, zvířeti se mstíš TY za to, že se vlastně bojí.
|
|
| Stáňa a dva kluci |
|
(7.5.2009 8:53:20)
Markét, téma plácání sem zatahovat nechci, myslím, že je na každém rodiči, jak bude své děti vychovávat, nerada to nějak řeším u jiných. Mě jen pobavilo, že nikoho takového neznáš.
K tématu pes, já tě na jednu stranu i chápu, vyvdat psa, kterého jeho páníček svým počátečním přístupem zřejmě poznamenal a ty jsi nucená to nyní snášet. Ale tak jak to je, to asi dobré není. Děti přesně vycítí, jak psa vnímáš, že ho nemáš ráda...Snažila bych se to fakt řešit s manželem.
|
| Markéta, 2 malé děti | •
|
(7.5.2009 9:00:56)
Stáňo opravdu neznám. Nikoho, kdo by řekl, své dítě nikdy v životě neplácnu. Sama o sobě si myslím, že kdybych si to předsevzala, tak nemám problém to dodržet, ale jak jsem psala, zcela výjimečně mi ale to přijde jako efektivnější řešení než cokoliv jiného. Souhlasím s Vámi, že to není téma, které by se sem hodilo, takže se omlouvám za jeho otevření.
|
|
| Markéta, 2 malé děti | •
|
(7.5.2009 9:03:18)
A Stáňo díky za pochopení. I když jsem ho v této diskuse primárně nalézt nečekala, potěšilo mě to.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Tamarkaa | 
|
(5.5.2009 18:50:25)
Mám děs z lidí co jsou hnusní na psy. Ani nevěřím že by byli schopni být nějak zvlášť citliví ke svému okolí. Ten pes je poslední kdo za něco může.
|
| Helena | •
|
(5.5.2009 19:04:02)
Ano ten pes za nic nemůže, ale však paní taky lituje toho, že ji ten pes štvě. Snaží se ovládat a navíc se ho snaží mít ráda. To je snad něco jiného než kdyby si úmysleně pořídila psa, aby na něj byla hnusná. Vám se nikdy nestalo, že jste třeba byla nespravedlivě protivná na dítě? Prostě to člověku ujede a pak ho to mrzí. U psa se to může stát tím spíš, že si ho paní sama nepořídila a nemiluje ho, jako kdyby to bylo to dítě.
|
| Lucie | •
|
(6.5.2009 13:06:41)
Heleno, ale rozdíl je v tom, že dítěti můžeš ZPĚTNĚ vysvětlit, že ti ujely nervy a že tě to mrzí. A navíc to není pravidelná "masáž". A dítěti HLAVNĚ projevuješ náklonost - ta tady neexistuje - a dítě ji vycítí, pes naopak vycítí averzi. Pes tohle není schopen pochopit a už vůbec ne akceptovat. Jako rezignovat samozřejmě může, to jo :DDD
A tady ten vzájemný vztah, manžel o psa nejeví takřka zájem, manželka ho nesnáší, ale nedokáže mu vysvětlit, co po něm chce - není dobrý pro žádnou ze zůčastněných bytostí.
|
|
|
|
| Lassie66 |
|
(5.5.2009 19:00:57)
a to jsem psí nadšenec. Kdyby měl přítel psa-blbce, kterého by se nechtěl vzdát, šli by asi oba .
Jinak souhlasím s tím, že výchova je věc majitelů a že za to to zvíře nemůže.
Naštěstí mám báječného psa a nemusím to řešit.
|
| Winky | •
|
(5.5.2009 21:42:37)
jj, nevychovaný pes je něco co bych neskousla. Vím to, naši jedno takové "tele" měli. A ještě se s ním muckali a výchovu neřešili. Nechtěla jsem se kvůli tomu s nimi hádat, já tam nebydlela, ale když se svěřovali kde jim zas co provedl nebo kde utekl, tak jsem soucit a pochopení neměla. No a když nakonec skončil pes pod koly vlaku, neumělo mi být smutno, jen mi bylo líto mamky protože jí se to stalo - klasicky jí zdrhnul. Byl to pes blbec, i když to si asi nezasloužil.
Člověk je odpovědný za to co si k sobě připoutá. Tvůj manžel si připoutal psa i tebe a hlavně ON by měl mít zájem aby to mezi vámi fungovalo. Psa dát na výcvik, tobě ulehčit od likvidace pohrom, zvážit management psa (jestli není lepší ho mít venku - pro něj i pro vás).
A děti kopírují naprosto spolehlivě i to nevhodné chování. Tedy apoň soudím podle dcery, jen mi někde ujede nějaký "krucinál" už se mi vrací "kucinán" ozvěnou. A u druhého dědy taky mají psa a dcera už přesně opakuje dědovy povely na něj (akorát že ji psina neposlouchá, jen toho dědu).
|
| Markéta, 2 malé děti | •
|
(5.5.2009 22:00:05)
Winky souhlasím s Tebou. Manžel pomáhá se vším, s čím může, ale pořád to není dost. Když přijdu a doma najdu pohromu, tak to prostě musím okamžitě řešit sama, protože jinak na konci dne bude bordel na botičkách roznosený do ostatních pokojů a postýlek a na to už opravdu žaludek nemám. Bydlíme v bytě, takže "venku" nepřichází do úvahy.
Naposled, co jsme měli na tohle téma vážný rozhovor, slíbil vzít psa k Desenskému, to je ten "psí psycholog". Ale jsem skeptická. Náš pes je bohužel příliš velký magor.
No a toho, že se to na mých dětech podepíše, se právě obávám. Samozřejmě nedovolujeme, aby holčička psa trápila, ale už teď vidím, že ho bere podobně jako já, tzn. ne jako člena rodiny.
|
| brzobohatka |
|
(6.5.2009 9:02:08)
jsem moc ráda, že máte alespoň snahu to řešit; s panem Desenským se určitě zkontaktuje, nebo zkuste Psí poradnu Falco. čím dřív, tím líp.
|
|
|
|
| Monča, 1 mimčo a tři velcí psi | •
|
(5.5.2009 21:43:31)
A proč toho psa nevychováte? Tohle soužití musí být stašlivé i jako peskař hodně zapálený bych ho za tohle asi zabila!
Mrkněte na Spektrum v TV bývá tam teď zase pořad "Buď já, nebo pes" je to přesně o tomhle.
Nebo mi napište do maila, ikdyž je málo času pokusím se poradit.
|
| Markéta, 2 malé děti | •
|
(5.5.2009 22:07:03)
Mončo co já jsem načetla pejskařských příruček... kolikrát jsme zkoušeli takové to "nechte ho doma deset minut, vraťte se a když byl hodný, pochvalte ho"... Manžel ho od malička bral všude sebou, cca do čtyř let se pes od manžela prakticky nehnul. Čímž prokázal jemu a později i celé rodině medvědí službu.
Jaký způsob výchovy byste měla na mysli Vy? Pes když je s námi, poslouchá na slovíčko. Ale jak je doma sám, rupne mu v hlavě a je mimo. Myslím, že kdybych ho nechala doma uvázanýho, uškrtí se.
|
| Lassie66 |
|
(6.5.2009 8:43:23)
Nemyslím si, že by se zrovna to "braní všude s sebou" muselo negativně odrazit na výchově psa. Můj současný pes byl v minulosti se mnou také všude, vzala jsem ho na Šumavu i do Berlína, spal se mnou v posteli(zabral si část u nohou), chodil se mnou do hospod a dokonce mi ho povolili i v jedné čajovně, protože to byl oblíbenec personálu. Lehl si pod stůl a ležel. Pak přišel přítel, pes šel na zem, později dům, pes šel na verandu. Jelikož je to pes vychovaný, nedostávám se do situací, jako Markéta. Někdy na psa ječí tchán, který toho psa taky jinak bere, a to mi vadí. Nechci, aby se děti ke zvířatům chovaly jako k hadru, nedovolím jim, aby na něj křičely po vzoru tchána či ho dokonce plácaly.
|
| Markéta, 2 malé děti | •
|
(6.5.2009 8:59:48)
Lassie abych řekla pravdu, pořád jsem doufala, že scénář bude takový, jak píšete Vy. Že až přestane brát manžel psa do práce, tak si na to pes zvykne. Ale asi jsme to přehnali. Do jeho čtyř let jsme mu dokonce i sháněli baby-sittera (někoho, koho pes důvěrně znal), když jsme opravdu výjimečně potřebovali vyrazit někam, kam pes nemohl. Ale teď se obávám, že si na samotu už není schopen zvyknout a jak jsem psala, vždycky mu přeskočí a chová se jak blázen. Kdybych před sedmi lety věděla to, co vím teď, zvykala bych ho na samotu mnohem více. Ale i tak si nejsem jistá výsledkem.
|
| Vrani +3 |
|
(6.5.2009 9:15:02)
Markéto, mám pocit, že už svým postojem k psovi kazíte víc věcí než si myslíte. Opravdu ho nelze trestat za něco co provedl před vaším příchodem. Vy byste ho měla trestat nanejvýš za to přičem jste ho nachytala. A i to by měl být přiměřený trest a ne psa řezat, ve většině případů pes rozumí zvýšenému hlasu a tónu jakým je to řečeno. Ale chápu, že to chce občas velké sebeovládání.
Vidíte chybu v tom, že pes byl zpočátku s vaším manželem všude. Ale to nemusí být vůbec důvod. Máme dva malé psy, kteří jsou sami doma minimálně a nic nerozkoušou. Je fakt, že občas doma něco udělají, ale většinou je to chybou člověka - buď nedostatečné venčení, to většinou puberťák pobyt venku uspěchá, nebo taky nějaká dietní chybka, která psovi neudělá dobře a jemu kratší venčení prostě nestačilo.
Kdysi jsem dostala radu, když je pes čuně, tak mu pořídit klec. Je to fuj, ale ty taky děláš fuj. Máš tam pelech, vodu, tak si trhni packou a buď budeš ok a nebo tam strávíš delší dobu. (myslím, při vašich odchodech z domova) Kamarádka má bulteriérku, která byla prase přes noc, načůrala si pod sebe, na koberec, tak to zkusili na noc vyřešit klecí a za měsíc bylo vše v pohodě.
|
| brzobohatka |
|
(6.5.2009 9:17:02)
bože, ted ještě chcete dávat psa do klece, paráda...
|
| Vrani +3 |
|
(6.5.2009 9:23:06)
Brobohatko, tak ho necháme čůrat pod sebe ničit věci atd. A nebo ho pošleme k Desenskému, který ho (teď přeženu) bude kousat do ucha a tím se vše vyřeší.
|
| brzobohatka |
|
(6.5.2009 9:49:13)
každé chování má svoji příčinu. pokud si nejste jistí jakou, opravdu zkontaktujte Desenského, nebo jiného odborníka. no jasně kousání do ucha, to je od vás moc vtipné.
|
|
|
| Lassie66 |
|
(6.5.2009 9:35:55)
Já si nemyslím, že by pes nemohl dělat něco naschvál - zažila jsem kočku, která mi kálela do postele. Bydlela jsem u kamarádky a ta kočka byla její. Když jsem se objevila, kočce se to nelíbilo. Proč by to nemohl dělat pes?
|
| Lassie66 |
|
(6.5.2009 9:40:16)
Ještě bych tam viděla určitou podobnost. Ta kočka nejspíš poznala, že nemám ráda kočky. A Markétin pes možná poznal, že Markéta nemá ráda jeho...
|
|
|
| daba+holčička | 
|
(6.5.2009 11:31:26)
Já bych na tom dát ho do klece nic tak špatnýho neviděla, stejně většina psů když nejsou páni doma spí, proč by nemohl spát v kleci, když bude dost prostorná a pohodlná. Nedávala bych ho tam jakože za trest, ale prostě mile uložit jako dítě ke spánku. Třeba mu tam dát i nějakou laskominu, kus pánova oblečení, aby se cíti bezpečně. Předpokládám, že autorka nechodí ven na úplně celý den, těch pár hodin ho nezabije a aspoň nebude tropit blbosti. Pokud se tam vydělá, už bych to nijak nekomentovala, nebude to taková pohroma a pokud tím chtěl upoutat pozornost, přestane to po nějaké době možná dělat.
|
| Margot+1 |
|
(6.5.2009 12:53:27)
já hlavně nechápu, proč nechodí ven s tím psem. Ale nečetla jsem nijak pozorně, možná to někde zaznělo... Nějak si ale nemůžu pomoct, pořád mi z toho všeho jako chudák vychází ten pitomej pes, ne Markéta
|
| daba+holčička |
|
(6.5.2009 13:04:10)
Ono, psi třeba nesmí na dětská hřiště, uvázat ho před MC, nebo před kroužkem taky neni řešení. Jít s ním na nákup taky není to pravý, uhlídat na ulici dítě a ještě psa je makačka, kod když neni super vycvičenej ...
já mám teda jenom kocoura, ale taky mě po narození dítěte spíš štve, je na něj samozřejmě míň času, takže se chce mazlit o to vehementněji, což vypadá tak, že do mě zuřivě zatíná drápy, slintá na mě, otírá mi svůj mokrý nos o obličej a nejlíp mě do něj pak ještě kejchne ... A já už na to nemám náladu, když mám náhodou volný ruce od dítěte, netoužím pro změnu chovat kočku
Takže se nám za to zanedbávání taky pěkně mstil, furt jsem něco prala, nejvíc mě asi naštvala pochcaná čerstvě vypraná autosedačka, to už jsem ho chtěla dát pryč.
Ale teď se to trochu zlepšilo, malá začla chodit a jemu asi došlo, že to neni divná plešatá kočka, která se mu vetřela do teritoria, ale další člověk.
|
| Margot+1 |
|
(6.5.2009 13:21:06)
Hm, já jsem na mateřské s pětiměsíční dcerkou a desetiletou fenkou, takže si to dovedu představit. Prostě nechodím tam, kam psi nesmějí a na sporných územích mám v kapse pytlíky. Skvělou zkušenost jsme udělali vloni v létě v Německu u moře (nějak se na ten Balt zapomnělo, že? ) Do kempu může pes za symbolický poplatek, pláže jsou rozděleny (pouze tabulkami) na psí a nepsí. Na těch psích je míň lidí, psiska se tam veselí spolu i s dětmi, paráda. (Pro šťoutaly - bobek jsem neviděla ani jeden). Zato v Jeseníkách nás (mě s břichem) kvůli psovi vykázali z horské chaty. Nepoprděli jsme se, obědvali jsme housky a čaj a škodolibě přáli panu podnikateli, že přišel o pětistovku. Takže - dá se, ale je pravda, že člověk musí toho psa mít rád, což není případ Markéty.
|
| daba+holčička |
|
(6.5.2009 13:38:36)
No právě, všechno jde když se chce, ale když se nechce ...
já se jí nedivím, taky nejsem psofil, vadila by mě právě ta povinnost venčení a závislost na člověku, kocour je svým spůsobem samostatná osoba, i když zlobit umí taky 
Myslím, že pokud je jedinej problém právě v nepřítomnosti, jinak Markéta se psem vychází obstojně, byla by ta klec pro psa menší zlo, sice by byl zavřenej v kleci a tím "trpěl", ale on sám doma trpí tak jako tak a když už sám není, trpí zas za to, co doma napáchal. Takhle by Markéta byla spokojenější a tím pádem by na něj byla hodnější a v součtu by se měl nakonec líp.
|
| daba | •
|
(6.5.2009 13:45:06)
Základní věc, jo? Psa (zvíře) si pořizujeme proto, protože se mu věnovat chceme. Kdyby tomu tak bylo, výrazně by ubylo problémů. Hlavně tedy psychických :P
|
| Lucie | •
|
(6.5.2009 13:46:31)
daba - ježiš, pardón, omylem jsem napsala do mého příspěvku tvoje jméno - mělo to být do textu a ne jako od koho to je :D
|
| Markéta, 2 malé děti | •
|
(6.5.2009 20:07:28)
Ale já jsem nepsala, že s ním nechodím ven. Chodím s ním ven, kdykoliv to jen trochu jde, protože je to menší zlo, než to, co najdu po návratu. Už jsem našla i neoplocené hřiště, které je velmi dobře jinak vymezené, takže pes pochopil, kam smí a kam ne, a drží se toho.
Nechodí s námi na návštěvy k ostatním dětem (cca 3x týdně) a pak na nějaké pochůzky, k lékaři, do obchodu a tak podobně (cca 2x týdně).
Takže i tak musím skoro každý den řešit psí binec. Když to není zrovna hovínko, stejně tím, jak tři čtyři hodiny v kuse štěká, vyplive tolik slizu, že je pod dveřmi mokro a sliz je roztahaný po polovině pokoje. Vytírám to každý den a ten smrad už hluboce nesnáším.
|
|
| Markéta, 2 malé děti | •
|
(6.5.2009 20:10:53)
Na férovku tady přiznáváte, že pes nebo kocour občas udělal něco, co vás naštvalo, dokonce že jste uvažovaly o tom ho dát pryč. No tak si představte, že já to mám každý den malou věc a tak jednou za čtrnáct dní velkou (to je pak křik a pes dostane - pro vaši představu - třikrát důrazně přes zadek). Prostě už nemám na to, to dál a dál tolerovat a mít ho ráda. Není to dítě, které bych mohla omlouvat, a které by se mělo kam vyvíjet a u kterého by se dalo čekat, že se změní. Je to osmiletý pes.
|
| Lucie | •
|
(6.5.2009 20:26:01)
Markéto - poněkolikáté na tebe apeluji, promluv si o tom s mužem, říkáš, že manželovi na psovi záleží, TO MU NEVADÍ, ŽE PSA PSYCHICKY I FYZICKY TÝRÁŠ???
Znova opakuji, že je třeba dodržovat reflexní oblouk, trest po činu je neefektivní - je to jen tvoje úleva od vzteku! To je už ubohé a nemorální!
|
|
| daba+holčička |
|
(6.5.2009 20:28:32)
Markéto, já tě taky neodsuzuju, já bych ho pryč dala.
Už jsem měla vodní želvu a darovala jsem jí tam, kde z ní budou mít radost.
Já si jí koupila z čirého bláznovství, měla jsem jí fakt dlouho, ale nic mi nepřinášela, jen práci, tak jsem jí poslala dál, kde z ní budou mít radost.
Já jen, že když ho nemáš ráda, určitě se ti nebude chtít se s ním za každou cenu všude tahat ani se ho snažit vycvičit. Jde o to, zamezit mu, aby dělal bordel. Myslím že prostorná pohodlná klec je dobré řešení. A ty budeš z něj míň na nervy a třeba ho přestaneš nenávidět a nebudeš muset řešit ani špatný příklad pro své děti.
Můžeš mu do ní dát třeba jednorázové podložky do postýlky, abys měla co nejmíň práce i s úklidem. I když je možný, že on to do té klece neudělá.
|
| Lucie | •
|
(6.5.2009 20:36:43)
daba - ty si hlavně nepořizuj psa, ať náhodou třá po 3 letech nezjistíš, že tě přestal bavit, to se nedělá, odkládat zvířata, jen proto, že se o ně převážně staráme, mimochodem, co jsi od želvy jako očekávala? Nějaké zábavné tanečky? :))))
|
| daba+holčička |
|
(6.5.2009 20:42:22)
Lucko, já si psa nepořídím, neboj :)
A ta želva byla fakt z blbosti, malá, krásná, roztomilá. Jenže se jí musí obden měnit voda, jinak to smrdí jak kanál, vydržela jsem to 10 let, želvy ale žijí až 25
|
|
| maja | •
|
(6.5.2009 20:44:39)
A co ho když jdete ven zavřít do omezeného prostoru, např. koupelna?
Tam to pak utřete , na kachlíkách se to líp setře než třeba v obýváku na koberci.My to takhle dělali s malým štěnětem než pochopilo, co a jak. Kamarádka psa zas přivazovali na vodítko , když šli ven. Ale to mi nepříjde dobrý, to se může zamotat a může se pes uškrtit, to bych nedělala. Ale ten omezený prostor, proč ne?
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| arsiela, |
|
(7.5.2009 19:51:56)
Markéto,písni mi na meil jirava@centrum.cz odpověd tady by byla fakt hodně dlouhá.Pokusím se ti pomoct,myslím,že je cesta jak to zvládnout.
|
|
|
|
|
|
|
| Lusika | •
|
(5.5.2009 22:05:49)
Máme kočku a myslím, že Lucinka ve třech letech rozlišuje, že se ke zvířeti chováme jinak než k jinému dítěti. Ví, že je to "jen" zvíře. Ale může to být individuální.
Každopádně násilím na zvířeti nic nevyřešíte, dětem nepochybně dáváte příklad, jak se chovat k zvířeti, když nám nevyhovuje jeho chování.
Zkuste najít jiné formy trestu a důsledně dětem trest zvířete okomentovat. Např. zlobím se, nechováš se hezky, Azore, nebudeš si tu s námi hrát, půjdeš na zahradu/na vodítko. Co odměny za správné chování?
Důležité je, aby sis sama v hlavě srovnala, zda je rána opravdu jen zasloužený trest, nebo zda je to tvůj vztek.
Taky jsme měli po prarodičích nevycvičeného psa, vycvičili jsme si ho. Bez výprasku, ale jen úplné základy. Existují i chovatelé, kteří psy cvičí za úhradu, pokud nejste zkušení chovatelé.
Lusika
|
|
| Lucie | •
|
(6.5.2009 8:00:02)
Markéto - to, jak vy zacházíte se psem se na vašich dětech podepíše. Existuje pravděpodobnost (míra je různá, samozřejmě), že budou mít ke zvířatům stejně nebo podobně necitelný vztah. Což, bych řekla, že není pro společnost obecně dobré, když vezmeme v úvahu, že lidé už jsou až tak dost krutí vůči svému okolí a to nejen ke zvířatům.
A souhlasím s tím, kdo napsal, že se vůči psu chováte despoticky. (Omlouvám se, nepamatuji si přezdívku.)
|
| Markéta, 2 malé děti | •
|
(6.5.2009 8:48:32)
Lucko abych řekla pravdu, není pro mě tak úplně důležité, jaký vztah budou mít děti ke zvířatům. Pro mě tolik neznamenají (což bych neřekla, že jsem necitelná, trpící zvíře mě rozhodně klidnou nenechá, ale neberu vám to) a žít se s tím dobře dá. Co je pro mě podstatné a o čem byl i celý můj příspěvek k článku a dotaz je to, zda to děti ovlivní i v dalším životě a ve vztahu k lidem. Já dovedu rozlišit člověk/zvíře, ale dovede to i to dítě?
A co se týče despotismu, možná jsem despotická, možná by někdo řekl přísná a důsledná, ale zase díky tomu pes poslouchá na slovo, a je si přesně vědom své hierarchické pozice v rodině, která je daleko daleko za naším miminkem. Věřím, že díky tomu by dětem nikdy neublížil. Kdyby ano, i manžel by uznal, že pes v rodině být nemůže.
A ad venčení, možná to nebylo jasné z ostatních příspěvků, pes se perfektně venčí, tzn. když jsme doma my, nikdy (až na průjem) by se nepokakal nebo nepočůral, ale když jsme pryč, my tomu říkáme, že se "zhmotní jeho strach z osamělosti" a je to. :)
|
| Lucie | •
|
(6.5.2009 9:19:41)
Citace: Lucko abych řekla pravdu, není pro mě tak úplně důležité, jaký vztah budou mít děti ke zvířatům. Pro mě tolik neznamenají (což bych neřekla, že jsem necitelná, trpící zvíře mě rozhodně klidnou nenechá, ale neberu vám to) a žít se s tím dobře dá. Co je pro mě podstatné a o čem byl i celý můj příspěvek k článku a dotaz je to, zda to děti ovlivní i v dalším životě a ve vztahu k lidem. Já dovedu rozlišit člověk/zvíře, ale dovede to i to dítě?
Markéto, ta první věta, mluví celkem za vše (za vás). A ano, žijte s tím. Přeju vám jen to, co sama do světa vysíláte, ať se vám to vrátí. A budu ráda, když mi popřejete to samé :)))
Pak ta poznámka, že mi to neberete, já nechápu, jak to myslíte, co mi neberete?
K tomu ovlivňování dětí, myslím si, že vaše děti to ovlivní, jak ve vztahu ke zvířatům, tak k lidem. Všechno je to totiž provázané a nic není černobílé, mezi černou a bílou je obrovská škála barev, ale chápu, že někdo je barvoslepý.
Zároveň neříkám, že jste celkově špatný člověk, to ne, určitě bych v mnoha JINÝCH věcech s vámi souhlasila. :))
|
|
| Vrani +3 |
|
(6.5.2009 9:28:34)
Markéto a nebo ho zkuste při odchodu zavřít třeba do předsíně a nenechávejte mu tam nic co by mohl zničit. Zkrátka předcházet těm katastrofám.
|
|
| Lucie | •
|
(6.5.2009 10:13:33)
Markéto, nemohla bys třeba popsat denní program toho psa?
|
|
|
|
| brzobohatka |
|
(6.5.2009 17:00:36)
že paní vůbec nezajímá, jaký vztah budou mít její děti ke zvířatům. Svým jednáním jim nastavuje chybný vzor a její jedinou starostí je, aby se to neodrazilo na komunikaci dětí s lidmi. Zvířata jsou z jejícho hlediska méněcenná, nepotřebná ba dokonce trpěná věc. Jinak neexistuje obhajoba pro bití psa, tzv. důvody jsou ve své podstatě jen výmluvy, sebeobelhávání a falešné odlehčování svědomí. Řešením bývá přehodnocení vztahu ke zvířeti a změna chování k němu. Někdy je opravu zapotřebí pomoci odborníka a tohle je přesně ten případ.
|
| Vrani +3 |
|
(6.5.2009 17:52:47)
Já přestože psy mám, tak Markétu docela chápu. Rozhodně bych nebyla nadšená z toho, že mi pes všude kadí, obzvlášť, když mám doma malé děti. To bych opravdu hledala řešení a když by nic jiného nepomohlo, tak bych volila i tu klec (dostatečně velká klec, ve které bude zvíře třeba hodinu než se vrátíte z nákupu, tak mu trauma nezpůsobí), případně jinou rodinu pro psa (ale k tomuto u nich musí dospět ona i její manžel). Nám naštěstí pomohlo prodloužit čas vycházek.
"Miluju" ty uvědomělé chovatele, co staví psa úroveň člověka a někdy i víš. Ano, pes je členem rodiny, ale má taky svoje hranice. Markéta se snaží zjistit jak sobě i zvířeti život ulehčit a hlavně vyřešit, jinak by tu nediskutovala a poslala třeba Brzbohatku s jejími komientáři do háje.
|
| Lucie | •
|
(6.5.2009 18:28:55)
Keci! Zrovna v téhle diskuzi není nikdo a osobně nikoho takového neznám a to se pohybuji v pejskařském světě, kdo by psa stavěl na roveň člověku nebo ho dokonce nad sebe vyvyšoval. To je totiž další extrém, který pak způsobuje další problémy jiného rázu.
|
| Vrani +3 |
|
(6.5.2009 18:53:41)
Žádné kecy! Já osobně znám několik takových lidí a jeden z nich je bohužel i z přízně. Já jsem pejskař a kdo je víc.
|
| Lucie | •
|
(6.5.2009 20:22:11)
Vrani - v téhle diskuzi není nikdo, kdo by stavil psa na roveň člověka nebo výš. To, že to tvůj známý dělá, je, no... :))) BLBÉ a hlavně pro toho psa...
|
| Vrani +3 |
|
(6.5.2009 20:47:56)
Lucko mám spíš pocit, že je to hodně blbé a to pro lidi co žíjí okolo. Jeden pejsek si papá z talíře u stolu, šišlá se na něj jak na miminko, jídlo se mu krájí na malinké kousíčky, aby ho náhodou nebolelo bříško. Druhý pes bandog si všude lítá bez vodítky, totálně závislý na paničce a ještě je v tom podporován. Přece jí nemůžu nechat doma, když nemá ráda chlapy. Fajn, tak jí necháme dál vrčet na pána, až ho jednou sežere. Další minipes, ten si s prominutím nadělá i pod sebe, ale je to přece ňunínek, tak proč bychom mu to neodpustili. Že startuje po lidech? Vždyť je to legrační, když malinkej miláček má takovou odvahu z toho je mi na zvracení. A přitom právě tihle páníčci se k lidem chovají s prominutím jak hovada. Ale z pejsků se můžou p....t.
Věřím tomu, že to takových bude víc, nejenom v mém okolí.
|
| Lucie | •
|
(6.5.2009 21:47:12)
Vrani - tohle je o nezodpovědnosti těch lidí a nesoudnosti, já tě naprosto chápu, mě se to taky nelíbí, ale to s tím mám dělat? Je to k vzteku, že je člověk proti takovemhle věcem bezmocnej..
|
|
|
|
|
|
|
|
| magggi synáček z léta09 | 
|
(6.5.2009 22:00:14)
Nejsem si jistá, jestli jsem nečetla moc zběžně, ale mé jmenovkyni Markétě nikdo neřekl to, nač se ptala - totiž jestli její vztah k psovi, potažmo ke zvířatům nějak ovlivní děti.
Takže ač to všechno chápu a do jisté míry jsem schopna ocenit i snahu psa nějak tolerovat, myslím, že by bylo dobré věnovat ho do dobrých rukou (útulek asi není dobrý nápad, myslím, že je z domácnosti vyšokován ažaž).
Chování a vnitřní vztah k pejskovi totiž děti !!!!OVLIVNÍ!!!!, a to tak že hodně.
Úplně mě mrazí - poznala jsem během své praxe mnoho dětí, jejichž rodiče neměli vztah ke zvířatům, nebo je dokonce bili, týrali a považovali to za zábavu. To teď nemyslím. Ale i ona lhostejnost a "nenávist" k domácímu mazlíčkovi se na dětech odrazí.
Kdyby jen tím, že jim budou zvířata lhostejná, bylo by to fajn. Ale kdo jim vysvětlí, že i zvíře má duši, že může trpět, že cítí bolest...zkrátka, že je to živý, citlivý tvor, jehož je třeba vychovávat a věnovat se mu s láskou?
Navíc - mám dost napozorováno, že vztah k lidem a zvířatům dost vypovídá o osobnosti; nelze mít rád jen jeden "druh" - to je porucha možná větší než nesnášet obojí.
Strašně nerada čtu něco podobného. Vždycky mi to připomene slova mého přítele, když se k nám stěhoval náš leguán (tenkrát 4letý) i s teráriem. Páníček se rozvedl, našel si novou paničku, zcela anetickou k čemukoli živému, včetně lidí a prohlásila "Buď leguán nebo já!" Tehdy můj přítel o leguáním páníčkovi pravil - "A ten magor, místo aby využil příležitosti zbavit se tý divný ženský, dal pryč leguána!"
Uznávám - poněkud extrém, jelikož tam neprobehla ani žádná snaha o dohodu, ale dost to souvisí.
Začněte pejskovi hledat milující rodinu. V příbuzenstvu nebo mezi nejbližšími kamarády se musí přece něco najít - držím palce psíkovi i Vám a dětem, ať to na žádném z živých tvorů nezanechá víc negativních stop, než je nezbytně nutné.
A děti se snažte vychovávat tak, aby chápaly, že zvířata nejsou věci, NEUVAŽUJÍ JAKO LIDÉ, a aby nebyly lhostejné k jejich utrpení - děti rády zkouší, co jaký živočich vydrží (viz trhání křídel mouchám, nafukování žab, věšení koček...) a i ti, kterým je jedno, že to dělají i jejich vlastní potomci, protože jim nikdo nevysvětlil, jak je to odporné, si neuvědomují, že od mučení zvířat je jen krok k dítěti, k člověku...
Zamyslete se i nad touto málo pravděpodobnou, ale reálnou eventualitou...
|
| Lucie | •
|
(6.5.2009 22:05:18)
magggi - tak si to přečti pořádně, protože dost lidí Markétě říkalo, že to její děti ovlivní, jak ve vztahu ke zvířatům, tak lidem.
|
|
| Markéta, 2 malé děti | •
|
(6.5.2009 22:32:22)
Maggi věřte mi, že věnovat psa do dobrých rukou by pro mě bylo vysvobozením. Byla bych tomu ochotná věnovat hodně času, energie i peněz. Ale to by můj manžel s tím musel souhlasit.
Co se týče toho, že kdo má rád lidi, musí milovat i zvířata, pořád nechápu proč. Pro mě to jsou dvě zcela odlišné věci.
Ad výchova dětí - ale já samozřejmě nikdy nedovolím dětem, aby psovi ubližovaly, aby si z něj dělaly hračku. Pokud mu třeba i v zápalu hry něco udělají, musí mu pak dát pamlsek jako "odškodnění" za to, že mu způsobily bolest. Byla bych blázen, kdybych to nedělala.
Ad tělesné tresty, jak už jsem psala, pes je trestán zhruba jednou za 14 dní, třikrát rukou přes zadek + hubování, vždy za něco konkrétního. Zda prohřešek už přesáhl únosnou mez je dnes schopna posoudit i moje dvouletá dcera, a pes, ač si to tu zřejmě hodně lidí nemyslí, podle mého názoru také.
Jiná věc je, že se k psovi nechovám s láskou. S dětmi se láskyplně mazlím, se psem ne. Na to jste mi napsala, že to může děti ovlivnit. To je to, co mě tu celou dobu zajímá. Díky moc za názor.
|
| Lucie | •
|
(7.5.2009 8:28:04)
Citace: Pokud mu třeba i v zápalu hry něco udělají, musí mu pak dát pamlsek jako "odškodnění" za to, že mu způsobily bolest. Byla bych blázen, kdybych to nedělala.
Markéto - pes tohle nemůže pochopit. Neproběhne mu v mozku spojnice, oni mě třeba (nechtěně) bouchli, tak chci pamlsek, ať mě to nemrzí - takhle pes neuvažuje, není schopen lidského myšlení.
Kdyby si spojil to, že ho potrestáte, když přijdete domů a je tam bordel - už by to dávno nedělal. Dělá to pořád, protože neví za co je bit.
Ty nejsi ochotná se naučit se po psím - on není fyzicky schopen naučit se myslet jako člověk. Bezvýchodná situace.
|
| Markéta, 2 malé děti | •
|
(7.5.2009 8:51:01)
Lucie opravdu by mě zajímalo, co byste v této situaci dělala vy. Tomu, že dítě psa byť nechtíc zatahá, tomu stejně nezabráníte. To, že mu pak udělá malá a dá mu něco dobrého snad nemůže být tak špatně.
Myslím, že tahle diskuse dokázala to, že my dvě se v této otázce neshodneme, tak nemá smysl se o to dál pokoušet.
Ale teď si dovolím otázku já, máte vůbec děti? Jsou malé? Jak jste psala, "rozdíl je v tom, že dítěti můžeš ZPĚTNĚ vysvětlit, že ti ujely nervy a že tě to mrzí." To si zase nemyslím já. Vždy za všech okolností se snažím, aby mi nervy neujely, protože si neumím představit, že by moje dvouletá dcera něco takového při zpětném vysvětlení pochopila. Ani bych nechtěla, aby něco takového musela chápat. Sama píšete, že nevyvyšujete psi na úroveň dětí, ale tenhle příspěvek bych já za přiznání opaku považovala (na psi se křičet nesmí, na děti ano, těm to pak můžu vysvětlit).
Ale jestli Vám to alespoň trochu udělá radost, rozhodla jsem se na základě naší diskuse omezit tělesné tresty psovi na hubování a rozhodla se zajít za odborníky, na něž jsme tady dostali kontakt, aby buď přesvědčili manžela, že psovi bude v jiné rodině lépe, nebo aby nám pomohli jeho šílení v době samoty vyřešit.
|
| Lucie | •
|
(7.5.2009 9:18:41)
Lucie opravdu by mě zajímalo, co byste v této situaci dělala vy. Tomu, že dítě psa byť nechtíc zatahá, tomu stejně nezabráníte. To, že mu pak udělá malá a dá mu něco dobrého snad nemůže být tak špatně.
Markéto, když se to stane a proběhne to tak, jak vy říkáte, není na tom nic špatného (na té situaci), ale je důležité, abyste vy pochopila, že ten pes to nemůže pochopit.
Myslím, že tahle diskuse dokázala to, že my dvě se v této otázce neshodneme, tak nemá smysl se o to dál pokoušet.
Oukej :)
Ale teď si dovolím otázku já, máte vůbec děti? Jsou malé?
Zatím děti nemám, ale budu, když se zadaří (je mi 27 let) :)))
Jak jste psala, "rozdíl je v tom, že dítěti můžeš ZPĚTNĚ vysvětlit, že ti ujely nervy a že tě to mrzí."
To jsem reagovala na někoho jiného a na jejich situaci.
To si zase nemyslím já. Vždy za všech okolností se snažím, aby mi nervy neujely, protože si neumím představit, že by moje dvouletá dcera něco takového při zpětném vysvětlení pochopila. Ani bych nechtěla, aby něco takového musela chápat.
Člověk i dítě má mozkovou kapacitu na to, aby tohle chápalo. Pes nikoliv.
Sama píšete, že nevyvyšujete psi na úroveň dětí, ale tenhle příspěvek bych já za přiznání opaku považovala (na psi se křičet nesmí, na děti ano, těm to pak můžu vysvětlit).
Nikdo tu nepsal, ani já, že na děti se křičet může a na psy ne! To je nesmyslné.
Odborníci vám nepomůžou. Je mi to líto, ale ve vašem případě to nepůjde a troufám si to tvrdit na 90 % Mrzí mě to.
|
| Markéta, 2 malé děti | •
|
(7.5.2009 9:26:38)
Lucie tak moje (snad už) poslední poznámka k tématu. Mezi námi je rozdíl 4 let. Před těmi čtyřmi lety byl náš pes v podstatě naše bejbíno, jak už jsem psala, manžel ho bral do práce, přizpůsobovali jsme mu náš režim, sháněli mu baby-sittera a tak dál. Od té doby se narodily naše dvě děti, které mu to místo nenávratně vzaly, priority se změnily, excesy se přestaly tolerovat. Kdybych diskutovala před čtyřmi roky, asi bych byla na Vaší straně a "tu ženskou s dětma" bych prostě nechápala. Dneska to vidím prostě jinak. Nechci tím absolutně říct, že za čtyři roky budete v mé kůži, koneckonců Vaši psi zřejmě netropí nic nevhodného, ale třeba si na něco z této diskuse vzpomenete.
|
| Lucie | •
|
(7.5.2009 9:32:00)
Markéto - no jasněže netropí nic nevhodného, já totiž místo abych sháněla bejbysitra na hlídání psů, jsem se jim intenzivně věnovala a věnuji ;))) Můžu si dovolit se na ně občas (nebo v nemoci) vyprdnout, pře budou ležet v postli a spát a budou rádi za chvíli klidu :P A můžu ti říct, že si ten klidný život plnými doušky užívám.
Ale jako fakt, promluv si ještě s mužem a najděte psovi jinej domov..
|
| Markéta, 2 malé děti | •
|
(7.5.2009 9:40:22)
Ach jo... sháněli baby-sittera, když jsme jednou za půl roku chtěli jít na ples nebo do kina, což se psem skutečně nejde.
|
|
|
| helena + veverčátka | 
|
(7.5.2009 18:05:13)
Markéto,
já vás obdivuji a stojím na Vaší straně!!!!!!!!!!!!
S takovýmhle psem se nedá žít. Pravděpodobně byl od malička dost úzkostný a vy jste ho v tom ještě podporovali (samozřejmě nevědomky) a takto to dopadlo. Měli jsme psů několik, ale nikdy NIKDY nechci psa do bydlení, už jenom venku a domů jen "občas". Ale se zahradou je to pohoda.
My máme za zdí (poctivé 80cm zdi) také jednoho sousedovic psa, který celý den vyje jak potrhlý (zeď v ložnici, panička chodí o půl šesté do práce , takže si přispíme málokdy i když malá spí). Když panička odejde do práce, tak celé dopoledne vyje, co dělá odpolko nevím, ale někdy pláče až do deseti večer, když je panička pryč večer. Už jsme si zvykli a začala jsem to vnímat více v těhotenství a šestinedělí a teď už zase ne.
Držte se a rychle sežeňte někoho kdo si jej vezme. Manželovi někdy velkou pohromu vyfoťte, ale on pravděpodobně ví, jak to vypadá že? Jenom to denně neuklízí!
|
|
|
|
|
|
| magggi synáček z léta09 |
|
(8.5.2009 13:17:30)
Markéto - myslím, že to s pamlsky děláte dobře. I když pes nemá lidské uvažování, i naše kočky pochopí, když o ně omylem zakopnu atp., že je pamlsek jakási omluva (občas je - samosebou neprávem - podezírám, že se mi motají pod nohy schválně, aby si něco vyžebraly )
Pokud projevujete alespoň nějaký vztah k psovi a učíte děti, že má zvíře cit, je to v pořádku. Takhle by to mělo dopadnout jen tak, že si děti, až budou velké, nebudou chtít pořídit psa a možná ani jiné zvíře, což však není neštěstí.
S tím, že člověk nemůže mít rád pouze lidi nebo pouze zvěř, jsem to nemyslela jako patologii u každého, kdo je v situaci jako Vy - spíš jako varování. Myslím totiž, že kdyby byl nevycválaný čoklík jen o trochu vycválanější a roztomilejší, popř. jste ho znala od štěněte, ráda ho máte, i kdybyste si to nechtěla přiznat  ...
|
|
|
|
|
, méně již za nadváhu 
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)