Nejsem si jistá, jestli jsem nečetla moc zběžně, ale mé jmenovkyni Markétě nikdo neřekl to, nač se ptala - totiž jestli její vztah k psovi, potažmo ke zvířatům nějak ovlivní děti.
Takže ač to všechno chápu a do jisté míry jsem schopna ocenit i snahu psa nějak tolerovat, myslím, že by bylo dobré věnovat ho do dobrých rukou (útulek asi není dobrý nápad, myslím, že je z domácnosti vyšokován ažaž).
Chování a vnitřní vztah k pejskovi totiž děti !!!!OVLIVNÍ!!!!, a to tak že hodně.
Úplně mě mrazí - poznala jsem během své praxe mnoho dětí, jejichž rodiče neměli vztah ke zvířatům, nebo je dokonce bili, týrali a považovali to za zábavu. To teď nemyslím. Ale i ona lhostejnost a "nenávist" k domácímu mazlíčkovi se na dětech odrazí.
Kdyby jen tím, že jim budou zvířata lhostejná, bylo by to fajn. Ale kdo jim vysvětlí, že i zvíře má duši, že může trpět, že cítí bolest...zkrátka, že je to živý, citlivý tvor, jehož je třeba vychovávat a věnovat se mu s láskou?
Navíc - mám dost napozorováno, že vztah k lidem a zvířatům dost vypovídá o osobnosti; nelze mít rád jen jeden "druh" - to je porucha možná větší než nesnášet obojí.
Strašně nerada čtu něco podobného. Vždycky mi to připomene slova mého přítele, když se k nám stěhoval náš leguán (tenkrát 4letý) i s teráriem. Páníček se rozvedl, našel si novou paničku, zcela anetickou k čemukoli živému, včetně lidí a prohlásila "Buď leguán nebo já!" Tehdy můj přítel o leguáním páníčkovi pravil - "A ten magor, místo aby využil příležitosti zbavit se tý divný ženský, dal pryč leguána!"
Uznávám - poněkud extrém, jelikož tam neprobehla ani žádná snaha o dohodu, ale dost to souvisí.
Začněte pejskovi hledat milující rodinu. V příbuzenstvu nebo mezi nejbližšími kamarády se musí přece něco najít - držím palce psíkovi i Vám a dětem, ať to na žádném z živých tvorů nezanechá víc negativních stop, než je nezbytně nutné.
A děti se snažte vychovávat tak, aby chápaly, že zvířata nejsou věci, NEUVAŽUJÍ JAKO LIDÉ, a aby nebyly lhostejné k jejich utrpení - děti rády zkouší, co jaký živočich vydrží (viz trhání křídel mouchám, nafukování žab, věšení koček...) a i ti, kterým je jedno, že to dělají i jejich vlastní potomci, protože jim nikdo nevysvětlil, jak je to odporné, si neuvědomují, že od mučení zvířat je jen krok k dítěti, k člověku...
Zamyslete se i nad touto málo pravděpodobnou, ale reálnou eventualitou...