| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Studium při dětech

Jako stromPodle času
 Celkem 119 názorů.
 katka+katka 
  • 

VŠ se neztratí 

(16.9.2008 9:08:45)
První VŠ jsem dělala bez dítěte, hned po gymplu a pracovala jsem u toho, bohužel tehdy dost tvrdě. Druhou VŠ jsem dělala s dítětem a vlastní firmou. Vždycky to byl docela zápřah, ale na rovinu říkám, že těžší to bylo paradoxně "za mlada bez dítěte". Asi proto, že jsem si nemohla přizpůsobit školu a práci. V době, kdy jsem studovala druhou VŠ, Katka chodila do jeslí a já si mohla práci časově přizpůsobit (můžu pracovat v kteroukoli denní nebo noční dobu:-)Nicméně myslím, že to za tu námahu stálo a občas se přistihnu, jak brouzdám na internetu po prohlížím jednotlivé obory různých VŠ a začínám přemýšlet nad další. Zatím mám vyhlídnuté MBA studium a začnu, až Katka půjde do 1.třídy.
Odpovědět
 Róza 
  • 

Re: VŠ se neztratí 

(16.9.2008 9:26:27)
koukám Katko, že studium je pro tebe takový sport :-)))
Odpovědět
 katka+katka 
  • 

Re: VŠ se neztratí 

(16.9.2008 9:35:21)
Jo, mám to naopak než ostatní. Všichni se těšili do první třídy, já ani moc ne, ZŠ mě nebavila, nudila jsem se a těšila se, až to budu mít za sebou. Pak jsem s velkou nechutí absolvovala gymnázium a pak (jako blesk z čistého nebe) jsem se radovala ze studia na VŠ. Je to divné, ale učit se mě začalo bavit právě až na VŠ, kdy se všichni těšili, že až odpromují ve škole je nikdo neuvidí:-)
Odpovědět
 Simča 
  • 

Re: VŠ se neztratí 

(16.9.2008 22:46:52)
Koukám, Katko, jsme na tom podobně.Druhá dcera se mi narodila, když ta menší měla 3 roky a já byla ve druhém ročníku VŠ(distančně).Úspěšně jsem dostudovala šest let a říkala jsem si,už nikdy...Holky v té době měly 9 a 4 roky.Naštěstí ta menší byla tak strašně hodná,že jsem se studiem neměla žádné problémy.Pak jsem šla do práce,s manželem jsme založili vlastní firmu a aby toho nebylo málo,před rokem se mi narodila třetí holčička.Stále trošku pracuji,přiznávám,za pomoci chůvy a babičky.A opravdu-a to mi asi neuvěříš-po večerech brouzdám po internetu a koukám,co by se dalo ještě vystudovat.
Odpovědět
 katka+katka 
  • 

Re: VŠ se neztratí 

(17.9.2008 9:30:46)
Tak to držím palečky, abys brzo našla něco, co se ti zalíbí!!! Věřím tomu, že když člověk dělá školu z radosti, z toho, že ho to baví, tak se mu studuje mnohem lépe než z nutnosti
Odpovědět
 Lizzie 


Re: VŠ se neztratí 

(20.9.2008 19:55:19)
katko, ty jsi mi sympatická. Když dodělám tu, co jsem započala teď, přemýšlím, že pak jednou...při dítěti bych si dodělala další. Když už v tom bude mít člověk systém, věřím, že to půjde líp. A je tolik zajímavých oborů...
Odpovědět
 mamča 
  • 

zvládli jsme to...... 

(16.9.2008 9:26:23)
Všechny maminky, které zvládnou vystudovat při dětech mají můj obdiv. Stejně jako babičky(hlavně), které jsou ochotny na sebe převzít vélkou část starostí o dítě a zpravidla i domácnost studující. Možná bych sloupec ve tvém článku, začínající slovy "Zvládla jsem to...", změnila za možná pravdivější "Zvládli jsme to...". Bez pomoci by to bylo mnohem těžší, ne-li nemožné.
Odpovědět
 Léna 
  • 

Re: zvládli jsme to...... 

(16.9.2008 10:06:58)
Hele...dá se to zvládnout i bez babiček. Někdo nemá takové štěstí. A paradoxně ten čas jsem na tom psychicky byla líp než teď, bez studia a bez babiček. Protože teď mám sice víc času, ale je naplněn jen utíráním nosánků. Vědomí, že zvládám studium, mě zbavovalo frustrace z nedostatku soukromí a jednostrannosti :o)
Odpovědět
 Clarins + 2 děti 
  • 

Re: zvládli jsme to...... 

(16.9.2008 12:51:03)
Taky jsem studovala VŠ, prvně s jedním dítětem a pak se dvěma. Týdně jsem dojížděla 200 km do školy a k tomu týden - 14 dní na konci semestru laboratoře, vše se dalo zvládnout, ale za pomocí celé rodiny, která nejenom hlídala, ale i pomáhala s domácností. Ve třetím ročníku (mezi 1. a 2. mateřskou)jsem chodila do práce, a to bylo paradoxně nejhorší, i když dcera chodila do školky a nebylo potřeba hlídání.
Stálo to zato, a proto pokud maminky máte chuť a možnost, jděte do toho.
Odpovědět
 +++zuzee 


Re: zvládli jsme to...... 

(16.9.2008 13:11:06)
Také bych ráda studovala VŠ, ale bohužel asi bych to nezvládla. Babičky obě pracují (tchyně sice je v důchodu, ale pořád pracuje), takže tady by pomoc nehrozila. Manžel má občas časově náročné zaměstnání. Děti jsou ještě malé - 3 roky a 16 měs. Takže bych to viděla až spíš při práci.
Ale držím pěst, těm co při dítěti ještě studujete.
Odpovědět
 Gábi_Smolíková 


neříkejte, že to nejde, prosííím:-) 

(16.9.2008 14:03:36)
máme třetí mrně (teď 15 měsíců), babičky už buď nejsou nebo pracují, manžel vydělává, má dvě zaměstnání, abychom zvládli zaplatit provoz naší velké rodiny. Do toho ještě dálkové studuje VŠ - teď horkotěžko končí první ročník:( Já jsem se taky zapsala dálkově na univerzitu - zatím pouze bakalářský obor - a za týden mi začíná výuka. Obě naše školy jsou soukromé, takže mám ještě částečný úvazek, který nám taktak stačí na zaplacení školného. Nikdo nám nehlídá, musíme to nějak zvládnou vlastními silami. Přesto doufám, že to nějak půjde. Musí. Už nechci zpátky po mateřské do práce se středním vzděláním... u nás na malém městě je to fakt utrpení.
Odpovědět
 +++zuzee 


Re: neříkejte, že to nejde, prosííím:-) 

(16.9.2008 18:49:48)
A jak to děláte? Celkem by mě to zajímalo. Ráda bych šla na VŠ příští rok, to už bude mít dcerka 2 roky a tudíž bude moci být aspoň 5 dnů v měs. ve školce. Teď si to opravdu neumím představit.
Odpovědět
 Liška s banem :) 


Re: neříkejte, že to nejde, prosííím:-) 

(16.9.2008 18:53:15)
Zkus kombinované studium nebo alespoň nějakou školu, kde nebazírují na docházce.
Odpovědět
 Gábi_Smolíková 


Re: neříkejte, že to nejde, prosííím:-) 

(16.9.2008 19:32:59)
I já budu studovat dálkově, to se rozumí. Ještě jsem ale ve škole nebyla, takže zatím jen doufám, že to všechno zvládnem. Můj muž má školu v pátek a v sobotu, vždycky jednou za měsíc. Já ji budu mít v sobotu a neděli, 4x za semestr. Modlím se, aby nám to nevyšlo na stejný víkend. Jiank by se jeden z nás musel vzdát sobotní výuky.
Když mrňous přes den usne, sedám si k práci, pracuju i večer když jde spát a přes den vyřizuju telefony. Teď k tomu prostě ještě budu muset nějak vmáčknout to studium. Nedělám si iluze o svém studijním prospěchu, rozhodně nemám v úmyslu studovat na červený diplom. Nestuduju z nudy ani pro zábavu, díky úvazku mám kontakt s lidmi a práce nad hlavu. Potřebuju si prostě zvýšit kvalifikaci a tím i svoji cenu na trhu práce.
Doteď měl manžel volno na studium kdykoli si ho na nás vybojoval... třeba strávil celý víkend nad knížkama. Jak to budu dělat já, nevím, ale prostě to jít musí.
Odpovědět
 Verka351 
  • 

Studium při dětech 

(16.9.2008 9:42:17)
Ano Luďko určitě jsi na sobě moc makala,ale bez pomoci jiných a hlavně babiček,by jsi to nezvládla.Kdyby ti neměl kdo hlídat apod,navařit,vyžehlit jak píšeš fakt nevím.Bohužel ne všichni máme tu možnost a další je i otázka zdravotní,bydlení-dojíždění do školy apod.Taky jsem o studiu uvažovala,jednu VŠ už mám,ale byl to omyl-špatný výběr školy ještě za totáče.jenže bydlím na vesnici,dojíždění min 50-100km,pomoc babi nemám a manžel denně dojíždí skoro 40km a je celý den pryč,k tomu 2 kluky 2 a 4r,kteří věčně marodí a já taky marod s velkým M-bohužel.Musím myslet na své zdraví.Ale fandím studujícím maminám!!!!
Odpovědět
 Arieta 
  • 

Re: Studium při dětech 

(20.9.2008 16:10:08)
V současné době právě zhodnocuji pro a proti. Vystudovala jsem bakaláře s jedním dítětem v celku v pohodě, akorát státnice malý moc nezvládal, protože jsem se učila delší dobu a když byl u babičky druhý týden už chtěl moc maminku. Pak přišla dcera a já jsem na rok přerušila, teď jsem se vracela ke studiu a syn, kterému je teď 6, mi říkal: "Mami, nechoď už do školy." Dobře si pamatoval moje studium a co to obnáší, i když mu tehdy byly necelé tři roky. Jsem moc ráda, že bakaláře mám, chtěla bych i pokračovat, ale děti jsou malé jenom jednou. Když zůstanou sem tam na noc u babičky, jsou nadšené, ale jsou to moje děti a ten krásný věk, co mají teď - to roztomilé žvatlání mojí dcery, ta rozzářená vědění chtivá očka, když je vezmu na výlet a ukazuju něco nového, mi žádný titul nenahradí. A ještě k té první třídě a studiu - syn teď začal chodit do první třídy, všechno je pro něj nové, strašně ho to baví, raduje se z každého písmenka, ale je to pro něj velmi náročné - je to velká změna a potřebuje mámu, která s ním má trpělivost, ukáže mu, jak se učit, jak a kdy psát úkoly, co je důležité ve škole, potřebuje si o tom všem povídat, přečíst mámě první pohádku a ne, abych ho kdykoliv přijde další zkouška přehodila babičce, jako horký brambor. Babička ho miluje, dá mu, vše co může. Ale já ho chtěla a já jsem za něj zodpovědná. Nikdy bych si neodpustila, kdybych teď v první třídě něco zanedbala a mělo to vliv na jeho další přístup ke škole a studiu. Manžel vystudoval VŠ klasicky po střední a prožil si i všechnu tu legraci kolem toho. U dálkového studia už jde jen o tu dřinu. Mám ve škole kolegyně, které mají odrostlejší děti a studují v pohodě, já jsem nervozní, myslím na ně a nemůžu se soustředit na učení, když je má babička (a to jí opravdu plně důvěřuji), vyčítám si, že s nimi nejsem. A tak jsem se po dvou měsících rozhodla, že školu ukončím. Doufám, že se k tomu vrátím - ke studiu můžu. Dětem už ty roky, kdy se jim nemůžu věnovat na 100% nevrátím.
Odpovědět
 Myss 


Re: Studium při dětech 

(25.9.2008 23:28:48)
naprosto ale naprosto souhlasim.Je to presne tak.NEVERIM,ze nekdo pri detech vystuduje v POHODE.Neni to v pohode.Neni v pohode mama ani deti.Mama je mama a jeji ukol je se venovat detem.Studovat se ma tehdy,kdyz deti jeste nejsou anebo,kdyz uz jsou samostatne,i tehdy nas ale potrebuji a nejsou zvedave na utahanou a vystresovanou matku.Deti vam utecou mezi prsty a cas se neda vratit.Do smrti toho budu litovat.Mne takhle studovala matka,z detstvi si mamu pamatuji spici nebo se ucici,tatinek neustale rikal-maminka je unavena,maminka se musi ucit,maminka jede do Prahy,maminka nam to jednou vsechno vynahradi...Ne,neznam z detsvi mamu a taky k ni nemam nijak blizko.Co z toho,ze je doktorka.Byla bych radsi,kdyby byla prodavacka a byla s nami doma.Sama jsem udelala totez a dokonce studovala na dennim studiu,za totality to bylo slozitejsi.Silene toho lituju,uzila jsem si az mladsi dite,tomu jsem opravdu MAMINKA!
Odpovědět
 caira (Vojta1/03,Mates11/04) 


opravdu? 

(16.9.2008 9:47:58)
No, ja Ti nevim..
Ja strasne moc obdivuji vsechny zeny-matky, ktere zvldnou dohromady studium, materske povinosti a pracovni povinosti.
Ja jsme vystudovala za svobodna. Posledni rocnik a statnice jsem dodelavala uz jako zamestnana a byl to teda zahul. Pracovat, dojizdet denne 30 km do prace, a tri dny v tydnu ob tyden travit v Praze ve skole (100km od doma, s bydlenim v podnajmu), mezitim knihovny apod. a ve volnych chvilich prestavba rodineho domku.
S ditetem jsem zazila chozeni do prace (na 30%) a to bylo fajn. V praci jsem vypla od maleho, doma jsem vypla od prace. Ale studovat na 30% se jaksi neda. Vubec si to neumim predstavit. Mas muj obdiv.
Ja bych do toho nesla. Uz z toho duvodu, ze bych si neuzila studentsky zivot a neuzila bych s materstvi. Jak ty sama pises, chybeli by mi v pameti ty Vanoce a ty nedele. (moc dobre si pamatuji Vanoce s knizkama a studijnim materialem, pripravit o Vanoce sebe to jo, ale pripravit o Vanoce s maminkou deti, to bych asi fakt nemohla).
Presto opakuji: Klobouk dolu.
Odpovědět
 Medunka_ 


Re: opravdu? 

(16.9.2008 10:17:35)
Mé pocity ze studia jsou rozporuplné, pokud se povede zkouška, jasně, že jsem na sebe pyšná, pokud mám večer (v noci) usednout k diplomce, leze mi to víc než krkem.
Hlídací babičky nemáme :-), studovat se asi dá a já doufám, že i dostudovat...
Odpovědět
 romana - nikolka, elenka 
  • 

Re: opravdu? 

(16.9.2008 11:00:55)
taky jsem vystudovala vysokou , tedy zatík Bc. při dvou dětech, a musím za to poděkovat hlavně manželovi, který pomohl /je v častečném ID/, jinak bych neměla šanci, byl to opravdu záhul.
A to mě ještě jeden profesůrek, poučoval, že se musím polepšit, že nemám samé jedničky :=)
Odpovědět
 Marcela, 2 děti 
  • 

když se chce, všechno jde 

(16.9.2008 10:11:43)
I já mám podobnou zkušenost. Studium pedag. školy jsem začala s jedním dítětem a skončila se dvěmi. Za pomoci babiček a manžela to šlo.Jen tu závěrečnou zkoušku jsem dělala v náhradním termínu, protože dcera si usmyslela, že se mnou na ní , byť v bříšku, nepůjde, takže jsem skončila v porodnici. Učení s miminkem a 4 letým dítkem bylo trochu složitější, ale zvládli jsme to. Nevzdávejte to, určitě to zvládnete. Marcela
Odpovědět
 Magda & 2 
  • 

Vzdelavaci kurzy na RD 

(16.9.2008 10:26:37)
Mam vystudovanou VS, kterou jsem si uzila s plnou paradou a navzdory neustalym parbam zdarne ukoncila. Ve svych 25ti letech jsem byla vycerpana ze studia a tesila do prace... Nikdy by me tenkrat nenapadlo, ze na RD chytnu "druhy dech", kdy si studium zacnu vylozene uzivat a tesit se na chvile "plne koncentrace" a "vetrani mozku". Kdyz bylo prvnimu diteti skoro 1,5 roku, zapsala jsem na kulturne-historicky kurz a byla jsem nadsena! 3 dny pred porodem druheho ditete jsem odmaturovala z Cestovniho ruchu (potrebovala jsem odborne vzdelani v oblasti pro zrizeni zivnosti). Mezitim studuji jazyky, statnici z AJ mam, ted si planuju pripravu na statnici z FJ. Mam obdobi, kdy intenzivne studuju (vetsinou vecer od 20h do 24hod), potom mam obdobi, kdy ziju rodinnym zivotem. Kdyz studuju, tak to asi nejvic odnasi manzel - zadne spolecne vecere, povidani, nepisu emaily pratelum, netelefonuju, nechodim na server Rodina, nezehlim, neutiram prach - jenom varim detem jidlo a sem-tam vytru nebo vyluxuju. Kdyz chodim na kurzy, tak se vetsinou odehravaji o vikendu, kdy se o deti stara manzel (nekdy s pomoci tchyne nebo svoji maminky), nekdy sam. Studium behem RD mi pomaha udrzovat dusevni rovnovahu, zaroven na sobe pracuju, rozvijim svoje znalosti, ktere hodlam vyuzit po RD v podnikani...Ze zkusenosti muzu rict, ze to vyzaduje predevsim velikou podporu manzela, porozumneni a pochopeni....Vlastne to byl mazel, ktery me motivoval, abych zacala pri RD studovat, sama jsem k tomu nemela dost odvahy, myslela jsem si, ze se slozi domacnost, ze to dite beze me neprezije. Ale neni to pravda, proste vsechno jde, kdyz se chce....(a umi se to dobre zorganizovat). ;-)
Odpovědět
 venkah 
  • 

Plácám 

(16.9.2008 10:34:41)
po rameni jako výraz obdivu. Tebe a hlavně babičky, sousedky...

Já takovéto zázemí nemám takže po univerzitních webech nesurfuju. Teď studuje dálkově muž takže jsem oporou a zázemím jemu. Až odpromuje, uvidíme :-) Babičky jsou za rohem ale nehlídají. Jsou na to prý ještě "mladé".
Odpovědět
 Luďka 


Všem hlídačkám dík 

(16.9.2008 10:35:50)
Máš pravdu. V článku jsem to nezdůraznila, ale bez pomoci hlídaček by to bylo hodně těžké, zvlášť když manžel mohl díky svému pracovnímu vytížení hlídat minimálně. Všechny jsem je po skončení školy obešla, odměnila a vyjádřila svou vděčnost. Pravda taky je, že studuje celá rodina, nejen maminka.:-)
Odpovědět
 Marci, Tom 12/04, Viky 12/09 


Re: Všem hlídačkám dík 

(16.9.2008 12:04:17)
Ahojky, obdivuji, že jsi to zvládla se 2 dětmi, to je opravdu super a máš také báječnou rodinu. Já jsem začala studovat před otěhotněním, ještě jsem chodila do práce, do školy se chodilo taky v pátky a soboty, jenže časem jsem v pátky už chodit nemohla (kvůli práci, někdy nejde se ve 12 hodin sebrat a jít do školy), pak se narodil syn, manžel nemůže v týdnu hlídat vůbec, pracuje sem tam i o víkendu doma. Babičky jsou problém - 1 chodí stále do práce, druhá bydlí 200 km daleko. Bohužel pokud není hlídání, studovat se opravdu nedá. Takže jsem se po roce a půl na MD vrátila do práce (chci si tuto práci udržet, jsme i fajn kolektiv, splácíme hypotéku), synek nastoupil do školky (i když šel tak brzy do školky, je to už od narození moc pohodové dítě) - i to byl celkem šok, mateřská s jedním dítětem byla pohoda (i když jsem doma dělala účto pro známé). Ani nyní při práci se studovat nedá - nemůžu si dovolit z práce odejít v pátek ve 12 do školy a domů přijít v 9 večer - syna by neměl kdo vyzvednout ve 4 ze školky. Synovi se věnuji nejvíce o víkendu a bylo by mi líto, kdybych celou sobotu nebyla s ním, čas strašně letí. Je to nyní asi neřešitelné, ráda bych ještě někdy studovala, asi až syn povyroste a bude chodit do školy a my se budeme učit spolu:-)
Odpovědět
 Insula 


Re: Všem hlídačkám dík - nemohla bych :-( 

(16.9.2008 13:11:08)
Já bych studovat VŠ nemohla. Manžel dělá nepřetržitě a dvanáctky a hlídání nemám. Bez toho se to podle mě nedá zvládnout. :-(
Odpovědět
 Cindy (XI/06 + IX/10) 


Já nevím 

(16.9.2008 10:56:32)
Je určitě fajn, když žena najde svoji seberealizaci a např. studuje. Jen si nemyslím, že je to vždy dobré spojovat s těhotenstvím. Právě onen stres při zkouškách přece s vámi prožívá i vaše nenarozené mimi. Nebo si snad myslíte, že děťátko v bříšku neví, že je jeho maminka vyčerpaná, stresovaná?
Já jsem na VŠ měla jednu profesorku, která si velmi vyčítala, že dostudavala jako těhotná. Tvrdila, že prvorozená dcerka je poněkud neurotická, zatímco druhé těhu prožívala v relativní pohodě a druhá dcera je také pohodová. Samozřejmě, že jeden příklad není směrodatný, ale stejně bych byla opatrná.
Asi se na mě teď sesypete, ale to je zkrátka můj názor.
Já také studuju, nikoli VŠ, ale jedná se o určité filosoficko-mystické studium na mnoho let. Sice nebudu mít nikdy z tohoto učení žádný oficiální titul a ani v práci mi to nijak nepomůže, ale je to takový koníček. Začala jsem až v době, kdy malá byla trošku větší. Neumím si představit studium, když dítě probrečí několik nocí po sobě a přes den čloěk musí ještě nějak fungovat.
Odpovědět
 Magda & 2 
  • 

Re: Já nevím 

(16.9.2008 11:30:36)
...ja jsem si prave druhe tehotenstvi pri priprave na maturitu maximalne uzila... intenzivni koncentrace me velmi naplnovala a zklidnovala, zila jsem v takovem vakuu plnem studia a okouzleni z umeni, dejin, geografie, no a truchu te (nudnejsi) teorie cestovniho ruchu. Druhe dite v brise bylo velmi klidne, skoro vubec nekopalo. Kdyz se narodilo, tak sestinedeli v podstate prospalo, ze jsem se na nej musela chodit divat, jestli se mi to nahodou nezda, ze jsem uz podruhe porodila...Musim ale rict, ze ja jsem spis systematicky typ studenta, takze nic nenechavam nahode, pripravuju se peclive, takze vim, ze zkousku si uziju a proste exceluju....Jsem taky tak trochu exibicionista, takze zkousky pro me byly vzdycky moznosti uzit si svych "5 minut slavy"....
Odpovědět
 Medunka_ 


Re: Já nevím 

(16.9.2008 11:37:59)
Magdi, upřímně závidím ti elán. Vidím tam ale docela rozdíl, ty chodíš do kurzu jako do koníčku, já to "musím" kvůli zaměstnavatele (jasně, mohla bych se na to vyfláknout, svým způsobem taky chci). Pečlivá jsem taky, až moc :-).
Odpovědět
 Magda & 2 
  • 

Re: Já nevím 

(16.9.2008 11:51:48)
....diky, ja drzim pesti vsem, ktere se vubec rozhodnou do toho jit, at ze zajmu, nebo protoze musi....Drive jsem si myslela, ze studium je rehole a cesta k ziskani vzdelani, titulu, a tim padem i zajimave a dobre prace. Ale ted se na to divam uplne jinak.... Pro me se stalo studium pri RD predevsim formou duchovniho cviceni, nalezeni dusevni rovnovahy mezi celodenni a rutinni peci o deti a formovani sveho vnitrniho sveta obohaceneho o ziskane poznatky ze studia....To, ze toho
chci pozdeji vyuzit pri svem pokusu o podnikani, je pouze jakysi "odpadni produkt" faktu, ze me koncentrovane studium opravdu velmi naplnuje....
Odpovědět
 Medunka_ 


Re: Já nevím 

(16.9.2008 11:56:55)
Magdi, potřebovala bych ti vysát trochu energie :-D:-D:-D. Dítě uslo, vrhám se DP.~j~
Odpovědět
 Magda & 2 
  • 

Re: Já nevím 

(16.9.2008 12:12:49)
...posilam ti alespon vzpominky. Moje dve deti se taky chystaji do hajan, ja se zhluboka nadechnu- nejdriv si chvili odpocinu a potom se ponorim tentokrat (pouze) do cteni beletrie...At se dari! M.
Odpovědět
 Linda 
  • 

Re: Já nevím 

(16.9.2008 14:13:01)
Taky nevím. Každému asi vyhovuje něco jiného, navíc má každý jiné možnosti. Souhlasím, že je dobré na mateřské "nezakrnět", ale nemyslím, že zrovna VŠ nebo práce jsou jediné, co by mohla mamina dělat. Mně např. vyhovuje chodit do jazykového kurzu - 1x týdně 2 hodiny není moc, což je sice z hlediska naučení se jazyka špatné, ale z hlediska skloubení s rodinou naopak v pohodě :-). Do toho cvičení, tenis, občas kino či večeře s kamarádkou - to je pro mě odreagování, ne šprtání se po nocích :-(. Obětovat víkendy, dovolené, či dokonce Vánoce s malými dětmi, to by mi za to fakt nestálo (a neříkám to proto, že jsem si VŠ stihla udělat dříve než dítě :-)).
Odpovědět
 lila 
  • 

Re: Já nevím 

(16.9.2008 15:08:26)
jazyky se taky učíš na vysoké, těm kurzum pochybným bych moc nevěřila, že se tam něco naučím

a na tenis s manželem taky chodíme, občas i s kamarádkou pokecat do kavarny
Odpovědět
 Linda 
  • 

Re: Já nevím 

(17.9.2008 0:12:55)
Mně ale 1 VŠ stačí. Kvůli tomu, abych nezakrněla, fakt nemusím studovat další. Jasně že kurz 1x týdně není totéž co intenzivka, ale zase těžko chodit na intenzivku, když mám malé dítě.
Odpovědět
 Míša, Viktorek 05/04 a mimi v bříšku 
  • 

Re: Já nevím 

(16.9.2008 17:51:28)
O tom stresu pro mimi v bříšku jsem hodně přemýšlela. Jsem dost citově labilní, brečím a stresuju před každou "větší věcí"...šílela jsem před maturitou, zkouškami z autoškoly, před zkouškou z anatomie, při psaní diplomky a státnicema rovněž.
První syn se narodil týden po maturitě a vzhledem k tomu co jsem si prožila v těhotenství za stresy jsem očekávala nervózní a uplakané miminko. Opak byl pravdou....
Druhé mimčo se mi narodí každým dnem, tak jsem sama zvědavá, jaké bude...
Ale jednu výhodu v tom vidím....škola je vždy až na druhém místě, proto ty stresy určitě nejsou tak velké jako bez bříška:-)
Odpovědět
 10.5Libik12 


Re: Já nevím 

(16.9.2008 18:53:12)
Cindule, neblázni studium jsou pozitivní stresy, to, co je pakárna, teprve přijde.

Já se například možná nechám pozítří zaposat na FF protože jsem ke svému překvapení udělala zkoušky, ke kterým jsem se hlásila mimojiné z důvodu, abych vytloukla blbý stres dobrým stresem;)
Odpovědět
 Cindule 37 + 1 ještěrka (21 m) 
  • 

Re: Já nevím 

(17.9.2008 15:14:31)
No, asi jak pro koho.
I tady čtu, jak některé maminky byly v hrozném stresu před zkouškami (a určitě nešlo vždy jen o pozitivní stres - když studuješ na VŠ, tak tam nemáš jen samé záživné předměty, ¨na které se radostně připravuješ) a nikdo mi nevymluví, že děťátko v bříšku u maminky to necítí.
Já jsem si raději těhotenství užívala v klidu, pouštěla malé Mozarta, Vivaldiho a i jinou klidnou pohodovou hudbu, často např. Enyu. Bylo docela zajímavé, když jsem pustila hudbu, kterou už znala, hned se v bříšku začala vrtět jakoby tancovala.
Se studiem jsem začala až v době, kdy jsem cítila, že malá je už trochu samostatnější, že dokáže celou noc spinkat atd. Sama si uváděným studiem procvičuji mozek a zároveň vše celkem v klidu zvládám.
Odpovědět
 jonášová 


Re: Já nevím 

(17.9.2008 14:49:41)
Poslední ročník vysoké jsem studovala s břichem, s břichem jsem psala diplomku, učila se na státnice, státnicovala a stihla odpromovat. Za tři týdny jsem porodila - krásné, hodné, usměvavé a bystré dítě. Hormony totiž pracovaly pro mě.Mimčo bylo to nejdůležitější a výsledky mi byly šumák. Druhou vysokou jsem začla dva roky poté - a k ní přibylo další mimino. Nemám babičky, ani chůvy, domácnost se mi nehroutí (jen nemusím mít teď hned umytá okna a vyžehlené i "ponožky)...Nějak to prostě jde.;)
Odpovědět
 mili 
  • 

jak pro koho... 

(16.9.2008 13:14:04)
dcerce je 20 měsíců a je to právě měsíc, co jsem promovala. Když jsem otěhotněla, chybělo mi už "jen" pár zkoušek, diplomka a státnice. Ještě dnes se směju svým veselým představám, jak si s bubnem všechno v pohodě dokončím...Bylo to to nejobtížnější životní období a třikrát bych si rozmyslela znovu něco takového podniknout:) Celé těhotenství jsem prozvracela, bylo mi neustále špatně, nebo jsem spala, společné začátky byly navíc mimořádně plačtivé...nakonec jsme to zvládli, množné číslo píšu zcela záměrně, protože bez podpory manžela a jeho rodiny, ale i placené paní na hlídání, bych nikdy nedostudovala. Dobře tedy rozvažte, jestli do něčeho takového půjdete...realita může být často poněkud jiná. Je nutné dopředu zvážit své možnosti. Nevzpomínám na tu dobu vůbec ráda, přitom bych měla - protože se nám naše radost, byla jsem ve stresu, vyčerpaná a frustrovaná z toho, že nic nemůžu dělat na 100 %...to už je ale zase jiná kapitola.
Odpovědět
 maga + 2,5 syn 
  • 

taky  

(16.9.2008 14:05:57)
ahoj, taky mám podobnou zkušenost....začala jsem studovat na druhé VŠ (byla jsem jen BC.) když bylo synovi 9 měsíců -dalo se zvládat ,chtěla jsem si při MD dodělat vzdělání- pak si s naší rodinou hodně pohrál "osud" (nebudu psát jak) a tak se stalo že jsem musela nastoupit do práce ve 2.ročníku Mgr.studia - kombinové - a synovi bylo tehdy cca rok a třičtvrtě....záhul neskutečný - syn-práce a škola...nicméně za pomoci rodiny se to zvládlo -jsem nesmírně šťastná že jsem úspěšně dostudovala, a přísáhám, že už na žádnou školu nepůjdu....bylo to náročné, žádné víkendy, žádná dovolená apod..... ale mám to!!!několikrát jsem s tím chtěla seknout a spousta lidí mě asi odsuzovala.....zaplaťpánbůh syn je zdravý ( to je pro mě nejdůležitější) jinak bych to samozřejmě nedělala...
Odpovědět
 joanka 


neměla jsem na to 

(22.9.2008 1:38:07)
Studovala jsem dálkově VŠ, ve třeťáku nastoupila do nové práce, která pro mě byla další školou, do toho jsem otěhotněla a s prací i školou byl konec. Mám 2 roky školy k ničemu, ale nelituju. Každý jsme jiný. Mě škola strašně stresuje a nechtěla jsem si celý život vyčítat, že jsem tomu vystavovala i svoje dítě. Je pro mě na prvním místě spokojená rodina a ne to, jakou budu dělat práci. Někdy v budoucnu si třeba udělám jinou školu, až budou děti větší a budu se na to cítit. Ty, které to zvládají, opravdu obdivuju. Jste statečné!
Odpovědět
 Liška s banem :) 


Také studuju 

(16.9.2008 13:40:00)
Když bylo malé 1 rok, začala jsem studovat druhou VŠ. Za 2 týdny mi začíná druhý ročník a minulý týden se mi narodil synek. No ale stejně do školy půjdu, protože ten 1 rok bez používání mozku mi bohatě stačil. Ve škole jsem již avízovala, že se ukážu jen první týden a pak nejspíš až na zkouškách (budu plně kojit). Jsou tam docela chápaví a děti se dají krmit i z lahvičky odsátým mlékem (nikdy se u nás neprojevily problémy, že by malá začala prso odmítat a dožadovala se lahvičky). A ostatně, děti mají i tatínka !!!
Odpovědět
 Honza Bl. (3holky+1kluk) 


Re: Také studuju 

(16.9.2008 15:01:47)
Nechci byt drsny, ale mozek jsi mela pouzit drive, nez jsi napsala ten prispevek ke clanku "Bude nas pet". Nedovedu si predstavit, jakou skolu jsi studovala a kterou se studovat chystas. Ledaze by to byla cilena provokace, ale to od zeny pro zenu v takove situaci moc nechapu...
Odpovědět
 Eva, 30. týden 
  • 

moc obdivuju studující maminky! 

(16.9.2008 16:49:12)
Já sem svým příspěvkem snad skoro ani nebudu patřit. Bakalářské studium jsem dělala denní jako bezdětná svobodná, takže nic zvláštního. Magisterské při práci, ale stále ještě bezdětná. Nyní čekám své první miminko. Termín mám na přelomu listopadu a prosince. Státnice mám hotové z loňského září a zbývá mi "jen" dopsat a pak v lednu obhájit diplomku (u nás to jde takto rozdělit). Pořád jsem psaní odkládala a částečně se vymlouvala na náročnou práci. Teď už prostě musím - musím to napsat než porodím. Od minulého týdne jsem skončila v práci a mám teď na diplomku čas. Místo toho jen "hnízdím", což jsem od svatby pořádně nedělala - přeskládávám skříně, přemýšlím, kde co bude, dělám si pořádek ve věcech, které jsem dřív odkládala. Ale diplomka jaksi zahálí... Chci tím jen říct, že když čtu o maminkách, které při dítěti (či několika dětech) studují naplno (tedy ne jako já - mně už zbývá vlastně jen maličkost), a to i různé pro mě nepochopitelně těžké obory - jako práva, medicína apod. (i takové jsou!) hluboce před nimi smekám. Já bych to asi nedokázala. Opravdu jste dobré a obdiv si jednoznačně zasloužíte.
Odpovědět
 Míša, Viktorek 05/04 a mimi v bříšku 
  • 

Měla jsem to taky tak... 

(16.9.2008 17:35:14)
Jsem také čerstvou absolventkou VŠ, s tím rozdílem, že jsem studovala prezenčně.....Synovi byl rok a pár měsíců, když jsem nastoupila do prvního ročníku. Bylo to náročné, nejen pro mě, ale celou širokou rodinu...ale zvládli jsme to. V těchto dnech mám zrovna termín porodu svého druhého dítěte, takže jsem byla zvědavá, jestli se vůbec ke státnicím na konci srpna "dokoulím"...dopadlo vše dobře, i když mě to stálo hodně sil a nervů. Ale ten pocit za to stojí. Nemám dojem, že bych nějak syna ošidila o mámu...tím, že bylo méně času, než kdybych byla na klasické "mateřské dovolené", jsme si ten volný čas byli schopni užít na 100%. Navíc jsem se ve škole odreagovala od domácích povinností, svým způsobem odpočala...a hlavně měla pocit, že "nezakrkňuji", což jsem po roce na MD začínala mít. Teď plánuju rok pauzu a poté vzhůru za dalším studiem!!
Odpovědět
 natus 
  • 

Zvládla jsem to i bez babiček 

(16.9.2008 17:40:08)
Jasně, že se to dá zvládnout. Mě se syn (plánované dítě) narodil na konci druhého semestru, takže se mnou prožil studium i v bříšku. Babičku máme jedno naprosto nehlídací, druhou 200 km vzdálenou, takže chci povzbudit i ty, které hlídání nemají. Šlo o řádné, denní, univerzitní studium. Studium jsem po narození nepřerušila, tři týdny po porodu byly zkoušky, kojila jsem rok - a hrozně ráda na studium s dítětem vzpomínám. Vlastně vzpomínat začínám, dokončila jsem letos v červnu. V únoru se nám narodí druhé mimčo - že bych si dala doktorát?
Jenom pro doplnění - při studiu jsem po dvou letech mateřské pracovala na částečný úvazek ve firmě, kde jsem dodnes.
Odpovědět
 Blanka+Adámek 


Musim se pochlubit :-) 

(16.9.2008 17:58:17)
prave jsem dorazila ze skoly, kde jsem udelala 1. statnice!!! Ja jsem taaaak stastna :-D

Studovat jsem zacala, kdyz byl Adamkovi rok a 3/4 a ted nastupuju do tretaku na pravech. A velmi vazne premyslim, ze budu muset mit jesge jedno dite, protoze jinak nedostuduju. Myslim, ze na MD je to jeste pohoda proti tomu mit doma dite a jeste chodit do prace a k tomu studovat. Ale je fakt, ze bez pomoci babicek a podpory manzela by to rozhodne neslo.
Odpovědět
 Lenka 
  • 

Re: Musim se pochlubit :-) 

(16.9.2008 18:47:59)
Ano, vážení přátelé, jistě se studium dá stihnout. Zejména když máte podporu a servis všech kolem sebe, že? Takhle studovat není žádné hrdinství.
Odpovědět
 Míša 
  • 

Re: Musim se pochlubit :-) 

(16.9.2008 21:07:00)
Proč ten sarkazmus?
Někdo dává prcka hlídat kvůli kinu, někdo kvůli učení.
Někdo má haldu pomocníků, což mu přeji a tiše závidím, někdo má jen sebe, motivaci to dokázat a k tomu drobně neplánovaného prcka počatého během přijímaček.
Nemám všechno za jedna, ale dá se to. Přednášky jsem trošku vynechávala, o to horší pak bylo samostudium, občas jsem měla s sebou na zkoušku kočárek s miminem, občas jsem vyletěla, no a teď mám před sebou poslední rok.
Nemám vždycky naleštíno, ale vánoce nevynecháváme a vlastnoručně uvaříno, vypráno a téměř vyžehleno máme taky.
Odpovědět
 natus 


Milá Lenko 

(16.9.2008 21:19:08)
hrdinství to opravdu není - spíš jen občas zápřah. Já žádný servis ani hlídání neměla (nepočítám sebe a manžela)- člověk si prostě musí odříct jiné věci - několik let žádná televize, málo spánku, kafíčka s kamarádkami atd. A od věci není mít na učení hlavu - alespoň v některých oborech:-).
Držím palce všem studujícím maminkám, nevzdávejte to, občas s tím chce praštit každý a nemusí mít ani děti.R^
Odpovědět
 Míša, dvě děti 4 a 10 
  • 

Re: Zvládla jsem to i bez babiček 

(16.9.2008 22:06:46)
Dá se to zvládnou. Druhé dítě se mi narodilo v prvním ročníku VOŠky a i když to někdy stálo za to :) jsou to jedny z nejkrášnějších roků. Nerozhodla bych se jinak. Vošku jsem skončila loni v září a letos v únoru jsme nastoupila na vysokou a v březnu do práce. Zatím zvládáme. Povinnosti jsme rozdělili mezi členy rodiny tedy mne, manžela a starší dceru. Spolupracujeme a o to víc si společně užíváme chvilky klidu. No která máma má prázdniny. :))
Odpovědět
 Pruhovaná 


je to návykové 

(16.9.2008 19:11:03)
Já začala trochu později,
se dvěma dětmi (synovi bylo pět a dceři osm) a s prací na 3/4 úvazku...takže si troufám tvrdit, že jsem to neměla o moc snazší než spolužačka s malými dětmi, ale na rd - ony ty větší děti dají taky zabrat, i když jinak :-).

Doufala jsem, že si vynahradím, co jsem zamlada nevychytala (škola konečně podle vlastního přání)- a ono jo!

Je to taková paráda, studovat na starý kolena, že jsem do toho po roce šla zas a pokračuju dál. Dneska jsem si ty přednášky tak užila, jako ve dvaceti ani náhodou.

Když to jen trochu jde, stojí to za to, držím palce všem statečným.
Odpovědět
 Hana, 5 let a 1 rok 
  • 

taky jsme to zvládli 

(16.9.2008 19:29:49)
Řádně jsem vystudovala vysokou školu ještě za svobodna a bez dítěte. U prvního kluka jsem pomáhala manželovi, který studoval dvě vysoké školy a vystudoval. Měsíc po porodu jsem si navíc udělala státnice na jazykovce. U druhého dítěte jsem už dálkově studovala VŠ 200 km od našeho bydliště a jak v těhotenství, tak s prckem jsme vstávali třeba ve 4 hodiny ráno. Kluk je milé, zlaté dítě. Opravdu je třeba mít dobré zázemí a taky se mi zdá, že je to jednodušší než když se musí chodit do práce a ještě se starat o sice větší, ale pořád děti. Tyto maminky obdivuji. Za sebe mohu říct, že při pohodvých dětech a rodinném zázemí se studovat dát i na MD bez stresu.
Odpovědět
 Hana 
  • 

Studium je záchrana 

(16.9.2008 21:49:59)
Super, blahopřeji, zvládám podobný maratón, jdu do třeťáku Bc, k tomu jeden téměř tříletý a jeden patnáctiletý, manžel doma pouze na víkendy, ale vypomáhá babi s dědou a je to ok. Studium je stres, ale na rodičovské dovolené mi zachraňuje život (a hlavně rozum), jinak bych už byla úplně vyměklá...:-)
Odpovědět
 Hanka 
  • 

Tak nevím... 

(17.9.2008 0:05:55)
Poslední dobou se tu objevilo víc článků, které vychvalují hlídací tety (Tagesmutter), jesle, školky a hlavně maminky, které na mateřské "něco" dělají- studují, pracují na plný úvazek, atd. Všechny jsou strašně spokojené, děti to zvládají v pohodě, manžel je nadšený.....
Já nevím. Já jsem na mateřské už rok a půl. Nestuduji (to jsem stihla předtím), ale chystám se na nějaký kurz, abych jazyky nezapomněla- ale max. 2x týdně a v místě bydliště. Do práce zpět rozhodně nepospíchám- vždyť do pětašedesáti už budu pořád jenom píchat osmičky v práci! Copak "být doma" znamená poflakovat se u televize? Není to šance začít se dívat na život trochu jinak, udělat v něm pár změn, zkusit si věci, které jsme doteď nedělaly, udělat i něco pro druhé? Já jsem se stala členkou nově založeného Mateřského centra u nás ve městě, pomáhám s propagací, s programem, vymýšlím a pořádám různé akce pro děti, vedu kroužky. Naučila jsem se tam žít a myslet víc ekologicky, vybrala jsem si látkové pleny, založila kompost,pěstuji si zeleninu, třídím odpad,atd. Naučila jsem se tady na kurzech plést z pedigu, provádět partnerské uvolňující masáže, tančit břišní tance, naučila se, jak léčit běžná lehčí onemocnění přírodními a homeopatickými léky, jak využívat léčivou aromaterapii v těhotenství, při porodu i v normálním životě.
V centru, na procházkách venku a na hřišti jsem také získala spoustu nových kamarádek se stejně starými dětmi, pořádáme spolu různé výlety, opékání špekáčků, navštěvujeme se..
Nezakrňuji. A nemusím studovat další VŠ nebo se vracet do práce, to je mýtus. Stejně jako nemusím sedět celý den na pískovišti nebo stát u plotny. Ale o ty všechny věci bych sebe i malou připravila a to by mi bylo moc líto. Tolik času a energie už v životě mít nebudu. Tohle se při vysoké nebo při práci prostě stihnout nedá. Ale každý, ať si vybere.
Odpovědět
 Linda 
  • 

Re: Tak nevím... 

(17.9.2008 0:18:48)
Souhlasím, člověk se má věcem věnovat pořádně. Nedokážu si představit, jak bych studovala VŠ (a dokonce k tomu pracovala) a dítě u toho nešidila. Asi je něco jiného nemít dodělanou školu a neplánovaně otěhotnět (potrat i nedokončená škola jsou dost velké problémy, takže je lepší se pokusit to zvládnout i za cenu toho, že se studium i dítě lehce ošidí) - ale to je spíš nouzovka. Plánovat to tak cíleně mi přijde divné, přeci když chci dítě, tak proto, abych se mu plně věnovala (což neznamená 24 hodin denně 7 dní v týdnu, ale přece jen by to dítě mělo poznat, kdo z těch lidí okolo je máma a že ono je máminou prioritou...).
Odpovědět
 leli 
  • 

Re: Tak nevím... 

(17.9.2008 10:02:05)
No, já jsem studovala se dvěmi dětmi a řekla bych, že nám to spíš prospělo (celkově 3 roky, mezi bakalářem a inženýrem 2roky pauza). Bavilo mě obojí, měla jsem pocit že mi nic neutíká, spíš naopak. Byl to příjemný pocit vrátit se do práce s VŠ a zároveň nebyl problém se znovu zapojit, to co se během let v technologiích posunulo, musel člověk ve škole dohnat. Hlídal manžel - pátky odpoledne + sobota 1x za 14 dní, později pomáhala školka. Manžel měl pohyblivou prac. dobu, ale 3-4 dny týdně úplně z domu. Pokud to nešlo, do školy jsem nešla, navíc člověk po určité době zjistí, že někteří přednášející, nějčastěji ti nejvíce otitulovaní se spíš sebeprezentují a taky je zbytečné na ně jezdit. Problém bývají spíš termíny zkoušek, to chtělo větší improvizaci. Vybrala jsem si zaměření nejvíc podobné mé práci, která mě baví, takže některé zkoužky byly téměř "zadarmo". Ve zkoužkovém období jsem se učila minimálně o víkendech, aby to rodinu už dál nezatěžovalo.
Tatínek se naučil dětem vařit a je na to náležitě pyšný a ty jejich soboty byly podle mě pro jejich vzájemný vztah super.
Teď čekáme 3. dítě a po určité době by mě lákalo pedagogické minimum nebo vylepšit si jazyk, ale teď už je to podle mě mnohem těžší skloubit než s přeškolními dětmi, vozím je na různé kroužky a s tím souvisí příprava na ně a příprava do školy. Téměř denně posloucháme angličtinu a cvičíme na hud. nástroj + první třída s hravou holčičkou. Pokud by mělo moje studium zatěžovat příliš rodinu a děti by měly trpět, tak do toho určitě nepůjdu, ale předtím tomu tak nebylo.
Studium na mateřské s malými dětmi je podle mě snazší než studium se staršími dětmi při náročné práci.
Odpovědět
 Cindule 37 + 1 ještěrka 
  • 

Leli, 

(17.9.2008 15:20:43)
moc se omlouvám, ale tohle skutečně trápí moje oči... Prosím tě, když už tak "se DVĚMA dětmi" a "ZKOUŠKA, ZKOUŠKOVÉ období".
Fakt mi to promiň, zařekla jsem se, že tu nebudu nikoho za hrubky opravovat, ale tohle je fakt hrozné...
Odpovědět
 leli 
  • 

Re: Leli, 

(17.9.2008 17:31:05)
Děkuji, pravopisné okénko se vždy hodí. Vlastně je to celkem i k tématu, když už jsme u toho vzdělávání.
Odpovědět
 Myss 


Re: Tak nevím... 

(25.9.2008 23:44:09)
a kdy jste byli dohromady cela rodina?To jste se s manzelem jenom stridali?Jak funguje cela rodina maminek,ktere maji manzely vesmes v praci a kdyz prijdou,tak jim vrznou deti a jdou se ucit?Je to rodina?
Odpovědět
 Pole levandulové 


Re: Tak nevím... 

(17.9.2008 9:08:40)
Hanko, v tom bude asi ten rozdil - nekoho bavi prace, realizuje se v necem ,co tvoril pred materstvim a nechce to opoustet, nekdo to holt ma jako pichacky na osm hodin. Takze dite se zacleni do rodiny, ale nepodrizuje se mu vsechno - co je na tom spatneho? Realizuji se v praci, ktera mi bavi a mam k tomu dite. Ty mas praci jako nutnost, tak se tam holt nezenes zpet a realizujes se pletenim pedigu, proc ne - kdyz te to bavi a cesky stedry system rodicovskych prispevku ti to umozni.
Odpovědět
 katka+katka 
  • 

Re: Tak nevím... 

(17.9.2008 9:20:40)
souhlasím.
Odpovědět
 Hanka 
  • 

Re: Tak nevím... 

(17.9.2008 10:28:21)
Škramuško, rozdíl je v prioritách.
Já jsem učitelka, na svou práci jsem se připravovala několik let a opravdu mě baví. Baví mě tolik, že bych bez ní nevydržela ani na mateřské, takže doučuji děti jazyky, vedu sborový zpěv. Ale max. dvě hodiny denně.
Vím, že to nemusí být tvůj případ, ale řekni: Pokud bys od sedmi do půl čtvrté chodila do práce, pak musela na nákup (do půl páté), pořídila by sis do bytu psa? I kdybys ho měla možnost dát na celý den do útulku pro psy? Asi ne. Tak mi řekni, proč si takto vytížené maminky pořizují jedináčky?Vždyť ty děti jdou po Večerníčku spát! Ty maminky na ně mají dvě hodiny denně a z toho se ty děti ještě musí vykoupat, najíst, takže hodinku na to, aby s nimi dělaly něco jiného.
Proč si takové maminky pořizují děti? Aby jim daly lásku, péči, svůj čas, domov, aby je vychovávaly a něco naučily, nebo aby uspokojily svou touhu po dítěti, nebo proto, že společnost se dívá na bezdětné ženy divně? Není to trochu sobecké? Víš jistě, že to tvému dítěti taky vyhovuje, tak jako tobě? Nebo ho považuješ za svůj majetek, který se musí podřídit tvým touhám po realizaci? Přijdou mi trochu zvláštní formulace:" v praci, ktera mě bavi a mam k tomu dite. nebo "dítě se začlení do rodiny a nepodřizuje se mu všecko". Řekla bych spíš " a musí se nám podřídit." Dítě je dar. Nesmí se všechno točit kolem něj, nesmí se rozmazlovat, ale odkládat ho už odmalička kam se dá?
A mimochodem- mě by i bez mateřské uživil manžel, takže o tom to není...
Odpovědět
 jak 


Re: Tak nevím... 

(17.9.2008 10:33:48)
ale Hanko, proboha. Co kdyz ma nekdo praci, kde mu utece ves nove? Co kdyz ma hypoteku a nechce uplne propadnou s zivotni urovni. Kazdy se rozhodne dle sveho, ale rikat, proc si porizovali dite?
Celkem ulet:)))Ja porodim v prosinci a od dubna pracuju. A prijde mi to celkem normalni:)
Odpovědět
 Honza Bl. (3holky+1kluk) 


Re: Tak nevím... 

(17.9.2008 15:37:09)
Tvuj nazor. Zkus se zeptat detskych psychologu, jestli je to pro dite dobre...
Odpovědět
 Iva 
  • 

Re: Tak nevím... 

(18.9.2008 12:37:57)
Normální? Proč to dítě máš? Život je otázka priority...
Odpovědět
 jak 


Re: Tak nevím... 

(18.9.2008 12:54:39)
Tak pozor, ja budu pracovat z domova.do kancelare obcas zajedu na 1 hodinu tak tydne, mimco beru sebou. kancelar mame novou, velko a jsme tu 2 zamestnankyne na Evropu.
Tak nevim, ale tezko tim dite poskodim.
A dite mam, protoze chci:)))
Odpovědět
 Iva 
  • 

Re: Tak nevím... 

(19.9.2008 10:43:59)
A kdo hlídá během dne, když pracuješ? Nepíšeš, jak hodně pracuješ doma, ale věř, že nelze pracovat a zároveň se přitom věnovat dítěti. Mohla sis pořídit psa, ten nevyžaduje takové pozornosti. Ale pokud Ti to zabere tak hodinu denně, tak to nepovažuju za návrat k práci.
Odpovědět
 Honza Bl. (3holky+1kluk) 


Re: Tak nevím... 

(19.9.2008 10:49:04)
Ty brdo, cestne slovo, ze jsem neopisoval a psal to stejne jinymi slovy paralelne...;)
Odpovědět
 Honza Bl. (3holky+1kluk) 


Re: Tak nevím... 

(19.9.2008 10:46:55)
Ono taky zalezi na tom, co budes delat. Ono jit jednou tydne na hodinu do prace s ditetem neznamena "odejit od ditete do prace"...

Kazdopadne ani ta prace z domu neni idealni. Pokud budes mit dite, ktere jednou za tri hodiny nakojis a zbytek casu Ti prospi, tak proc ne. Ale co kdyz se bude dozadovat (coz u kojence povazuji za zcela bezne a navic legitimni) Tve pozornosti? Das prednost praci nebo diteti? Nebo se budes snazit o kompropis? Pak to ale bude prave jen ten kompromis a nicemu se nebudes venovat na plno.

Taky obcas delam z domu (neni to samozrejme uplne srovnatelne), ale mam-li u toho jeste hlidat deti, neni to nikdy na 100%. A to uz mame deti velke a da se rici samostatne.
Odpovědět
 katka+katka 
  • 

Re: Tak nevím... 

(20.9.2008 7:28:29)
Ve většině zemí je to naprosto normální, jen u nás v ČR můžeš být doma 4 roky (teda ještě snad SR). A nezdá se mi, že by to dítěti škodilo, ale tady je holt bohužel zažitý jiný přístup. Já přeju hodně štěstí a spokojenosti. Z vlastní zkušenosti vím, že stihnout se dá bez problémů oboje.
Odpovědět
 Pole levandulové 


Re: Tak nevím... 

(17.9.2008 10:45:03)
Hanko, mas pravdu, je to o prioritach - mne by taky bez problemu zivil manzel, ale ja se proste bez prace neobejdu. Nemam dokonce ani nijak prestizni povolani, jsem obycejna kadernice a kosmeticka, ale proste zabyvat se tim, cos popisovala, by mne ubilo - radeji se seberu a na dve odpoledne v tydnu mizim v praci, kde se skvele odreaguju a nemusim mluvit o plenach, peceni, vareni a podobnych, pro mne nudnych vecech.
Dite jsme si s manzelem poridili proto, ze jsme ho chteli, ale od zacatku jsme vedeli, ze se v peci o nej budem stridat, aby nam to vyhovovalo obema. V praxi je to tak, ze ja od dvou mesicu po porodu chodila do sveho salonku, v tu dobu se o Adriana staral manzel, ktery pracuje doma. Obcas si Adu pujcovala babicka, ale jen pro jeji poteseni, zadna nutnost. Od dvou let chodil na pet dnu v mesici do jesli, aby mel kolektiv a takove ty veci, co u nas neni nikdo ochotny s nim absolvovat - pisek a podobne.
Protoze uz od narozeni maleho bereme vsude sebou, je to spolecenske dite, kteremu kontakty s druhymi nedelaji zadne problemy, ma kontakt se svymi vrstevniky, ale prote zije zivot s nami.Peci o nej si maximalne ulehcuju, delam s nim veci, ktere nas bavi, ostatni se snazim prenechat jinym - napr. dvakrat tydne chodime na plavani a to je cinnost, u ktere se nemusim premlouvat, chodim tam rada ja i manzel, navstevy piskoviste prenecham skolce. Nemyslim si, ze jedina spravna cesta ve vychove ditete je plne obetovani se mu. Necekam od nej zadnou vdecnost, ale zatim to vypada, ze nas ma rad:-) Ted cekame druhe dite a pokud to jen trochu pujde, nechystam se na nasem stylu zivota prilis menit.
Odpovědět
 Hanka 
  • 

Re: Tak nevím... 

(17.9.2008 11:01:21)
Škramuško, já jsem přece nepsala, že je to o tobě- pokud dvakrát týdně jdeš něco dělat, tak je to přece super! Ale teď čtu tady na Rodině, v MF DNES a jiných plátcích pořád častěji články maminek, které na mateřské na plný úvazek pracují a strašně to tam vychvalují.
Pokud mám hypotéku, málo peněz, neplánované početí- OK, to beru jako nouzové řešení, ale proč to prezentovat jako super věc? Vždyť spousta maminek to pochopí jako " Nebuďte s dětmi doma vraťte se do práce, začněte studovat, je to skvělé! Vždyť to začíná vypadat jako nový trend. Tohle přece není pro každého.
Odpovědět
 Pole levandulové 


Re: Tak nevím... 

(17.9.2008 11:15:54)
Prace na cely uvazek fakt neni to prave, ale treba zrovna to studium si myslim, ze zvladnout jde bez vetsich problemu - diky materstvi si zensky dokazou zorganizovat efektivne temer cokoli. Ja zazila jen praci a skolu dohromady - sice nemam vejsku, ale mam nekolik strednich skol a ucnaku, co se vztahuji k mym oborum, vetsinu z nich jsem delala az pri praci a bylo to slozite, ale dalo se to. Svou praci jsem si zvolila az po gymplu,takze jsem to vsechno dohanela az pozdeji, diky ruznym okolnostem jsem pak musela udelat i zdravku vcetne vsech praxi a podobne a byly to moc pekny casy. Vim urcite, ze kdybych studovala pri diteti, bude to fajn, jen jaksi pro muj obor nic vysokeho neznam a delat si nejakou skolu jen kvuli titulu nechci, tak vymetam aspon kurzy a skoleni.
Takze mi slo spis o to, ze bych nevidela problem v tom, ze kazda matka se chce realizovat nejak jinak - nektera pestuje hnuj a jina studuje, proc odsuzovat jednu ci druhou, ze je horsi mama a dite jejim pocinanim trpi?
Odpovědět
 Stáňa a dva kluci 


Re: Tak nevím... 

(17.9.2008 11:16:14)
Hanko souhlasím s tebou. Myslím, že máš na mysli extrém, kdy se žena okamžitě vrátí naplno do práce a vše řeší buď rodina nebo chůvy. Pokud je to v rozumné míře, je to určitě v pořádku. Já sama jsem hodně prorodinný typ, ale taky potřebuju vypnout a relaxovat nebo prostě jen dělat něco sama, bez dětí. Ale ten trend, o kterém píšeš, tady bohužel je, kopírujem západ a myslím si, že to dobře není.
Odpovědět
 jak 


Re: Tak nevím... 

(17.9.2008 11:19:17)
Hanko, ale on to novy trend je. Je zvlastni, ze i na zapade ta decka vyrostou. A celkem bez problemu:))))
Ale hlavne je to kazdeho vec. A nejvic krici ty militantni matky, co jsou doma 4 roky, maji porad malo a nadavaji na stat:))) ( zase, kazdeho vec a nazor.)
Odpovědět
 Stáňa a dva kluci 


Re: Tak nevím... 

(17.9.2008 11:21:27)
Ajéje, stará známá rejpalka~j~. Myslím, že Hanka to napsala rozumně, nikoho neodsuzuje, jen se jí nelíbí extrém...
Odpovědět
 jak 


Re: Tak nevím... 

(17.9.2008 11:26:43)
Stano, jasne. Ale Hanka je ucitelka v MS, myslim, tak si troufam rict, ze nedokaze posoudit ten stav, kdy ti v praci neco utece ( pardon.)Za 3 roky se ten obor zmeni totalne ( treba.)
Ale i kdyz odsuzuje extrem, tak pardon, nikdo ji do nej nenuti.
U syna jsem pracovala od 2 let , ted budu od 4 mesicu pracovat z domova. Ja jsem rada , budu pracovat 2-3 hodiny denne, firma je rada.
Zase, za predpokladu, ze dite bude zdrave a v pohode. Takovy byl i syn.
Jak se asi citi mama, co do prace musi a tohle tu cte?
Ty militantni pracovite matky aspon nenuti tem z druheho brehu , ze musi jit do prace.Ta moznost volby je na kazdem.
Hele, moje dite je treba sikovnejsi nez to, co je dodneska doma s mamou. Takze asi zalezi na konkretnich pripadech.
Odpovědět
 Stáňa a dva kluci 


Re: Tak nevím... 

(17.9.2008 11:31:07)
Jak, stát sice zatím ne, ale jsi neobjektivní. Těch diskusí na tohle téma už tu bylo hodně a našlo se spousta těch, které odsuzovaly ženy, které se chtějí naplno věnovat péči o děti. Hledat ti to snad nemusím, určitě jsi je četla taky.
Odpovědět
 Linda 
  • 

Re: Tak nevím... 

(17.9.2008 15:04:55)
Jasně že v některých oborech jsou 3 roky moc dlouhá doba a hodně věcí se změní - ale dítě mezi 0 a 3 roky se změní natolik podstatně, že si troufám říct, že toho té pracující mamině uteče víc. To je ale můj názor a nikomu ho nevnucuju. Taky si ale myslím, že není nutné mít děti, pokud je nechci a pokud mám pocit, že mi kvůli nim cokoliv uteče!
Odpovědět
 Hanka 
  • 

Re: Tak nevím... 

(17.9.2008 12:16:58)
Jak, nový trend to není. Už za komunistů se dávaly děti do jeslí jako miminka. A chůvy už byly ve středověku. Západní výchovu bych moc za vzor nedávala, většina au- pairek o tom ví své. Jasně, je to každého věc. Dnes to začíná být opět trendem. Uvidíme, jak se na to společnost bude dívat za pár let. Třeba budou všechny maminky chodit od roku do práce. Třeba bude většina do tří let doma. Je to jako s kojením. V Kanadě už se prý od masové propagace co nejdelšího kojení upouští(To mi říkala manželka českého lékaře, který tam jezdí na stáže a ona s ním). Všechno chodí ve vlnách, jako oblečení :-))
Odpovědět
 katka+katka 
  • 

Re: Tak nevím... 

(17.9.2008 18:47:52)
Souhlasím, do puntíku
Odpovědět
 duzame 


Re: Tak nevím... 

(17.9.2008 11:17:32)
Konecne to tu nekdo napsal.
Neupiram nikomu priority, ale myslim si, ze cas s malymi detmi tak rychle utika, ze si ho chci uzit na 100%. Nedovedu si predstavit stastnou rodinu bez vanoc a vikendu, rodinu, kde se vsichni pohromade vlastne nesejdou, protoze bud hlida jeden, nebo druhy. Jasne ze to vsichni prezijete, ale kvalita zivota? Nic pro me. My se proste jen honime, cely zivot, a pak vlasne zjistime, ze jsme si nic nevychutnali, jen se stvali.
Drzim palce vsem, co je to takhle bavi, ale myslim, ze byt na par let "jen" maminka, co je tu vzdycky pro svoje nejblizsi, vsechno ty mrnousky nauci, uvede je do zivota, a taky bude pro svoje deti vzor, jak se k sobe chovaji mama a tata- jelikoz funguji jako rodina a ne jako hlidaci sluzba. Vzdelani si doplnim, az deti trosku povyrostou a nebudou me uz tolik potrebovat.
Odpovědět
 milli 
  • 

Re: Tak nevím... 

(23.9.2008 14:05:13)
Jak už tu bylo řečeno, každý se realizuje jinde a jinak. Proč si myslíš, že dvě hodiny strávené večer s dítětem jsou naprd. Otázka přece není kolik, ale jak? Jakým způsobem trávím čas, zda smysluplně či nikoli. Těhotenství nepřišlo zrovna vhod, ale přišlo a tak jsme se s tím museli nějak poprat. Nemám vůči dceři pocit, že bych ji nějak ochuzovala či zanedbávala, když jsme spolu, tak si to maximálně užíváme:) Čas strávený s paní na hlídání pro ni není jen vyplněním doby, než přijde maminka, ale stoprocentně přínosný. Učí se od ní věci, které ji neumím nebo nemůžu naučit já, poznává jiné lidi, jiné prostředí atd. Poznám, co nemá od nás. V práci jsem nastřídačku dva nebo tři dny v týdnu a od té doby, co tam chodím, jsem si uvědomila, že daleko víc plánuji, co budeme dělat, kam půjdeme, koho navštívíme atd. Máme i svoje rituály, např. knížka před spaním, obě se na to moc těšíme. Na dcerce nepozoruji žádnou újmu,je naopak velmi společenská a také sebevědomá. Do práce jsem odešla v jejích 15 měsících, mohla jsem sice už dříve, ale cítila jsem, že je na to brzy. Negativních reakcí jsem si užila víc než dost, zejména od vlastní rodiny, tak jsem se už proti nim imunizovala. Nejvíc se to nelíbilo tchyni, teď už se s tím taky nějak porovnala. Co je lepší, pomalu dítě zvykat na to, že maminka nemá 24hodinovou pohotovost, nebo po třech letech permanentní přítomnosti šoupnout dítě na celý den do školky. Manžel si pamatuje dodnes, že tam celé dny proplakal. Mmch ne každého baví se angažovat v mateřském centru, osobně vyhledávám volnočasové aktivity zcela jiného ražení...
Odpovědět
 Marika 2 děti 
  • 

studium při materské 

(17.9.2008 8:07:59)
To se nepodaří všem,záleží na podmínkách,já jsem ovdověla v 25 letech,babičky na hlídání nemám, též jsem z malého městečka,časově ,finančně -pro mě nesplněný sen. A jako samoživitelka nevím ,zda si budu moci dovolit studium až děti povyrostou.HODNĚ ŠTĚSTÍ TĚM ,CO PODMÍNKY MAJÍ .
Odpovědět
 Luďka 


Pro LENKU, pro HANKU 

(17.9.2008 9:02:16)
LENKO, ano, s tím "servisem", jak nazýváš pomoc okolí, je to samozřejmě jendodušší než bez. Obdivuju všechny, které to bez pomoci dokážou. Druhá věc je, že do hlavy si to musíš nacpat vždycky jen sama, v tom ti žádná babička nepomůže! Nevím, jestli jsi studovala VŠ, asi ne, soudě dle tvé reakce. Kdo si tím prošel, ví, že toho je strašně moc, co musí člověk "nadřít". Kdo nestudoval, neumí si to vůbec představit. Já jsem taky neuměla, než jsem do toho šla.
HANKO, buď ráda, že jsi studium zvládla ještě před dětmi, teď se jim můžeš naplno věnovat. Já jsem to štěstí neměla, rodiče mě nejprve "dali" na učiliště. Pak jsem si postupně všechno dodělávala dálkově při práci - střední školu, vyšší odbornou a VŠ (tu požaduje zaměstnavatel). I když já nemám pocit, že bych pro své děti nebyla dobrou matkou. I v průběhu studia jsem s nimi chodila na cvičení, na hřiště, do dětského klubu, s jejich kamarády na procházky a do parku, doma jsme často něco vytvářeli, zpívali, četli, pekli perníčky atd. Troufám si říct, že jsem se jim věnovala víc, než kde která matka bez studování. Samozřejmě byla období, kdy to prostě nešlo a kdy jsem s nimi nebyla (vadilo mi to, ale prostě se to muselo vydržet). Ale nemyslím si, že by je to nějak poznamenalo. Tebe obdivuju za tvé aktivitity, takové maminky se mi líbí. Bohužel mám v okolí nemálo matek, které právě pijou ty kafíčka, dítě posadí k televizi atd. A pak si stěžují, že už to na mateřské nemůžou vydržet a že jsou vyhořelé.
Odpovědět
 Winky 
  • 

Re: Pro LENKU, pro HANKU 

(17.9.2008 10:26:06)
No, já se právě rozhoduju jestli příští rok půjdu, ale není to oficiální VŠ, je to jednoletý "diploma" kurz Cambridge, 1x týdně v pátek, spousta psaní elaborátů a spousta čtení materiálů. Ale je to přesně zacílené na to co chci dělat - metodika výuky jazyka, žádná omajda okolo jako na klasických VŠ. Jenže je tam několik detailů které musím doladit - jednak kurz se platí a zkouška taky plus dojíždění - vychází to cca 100 tis na ten rok, ovšem vrátí se to a zas tak bledě na tom nejsme. Druhak ten čas - je potřeba hlídání, no babičky jsou vstřícné, prckovi už bude rok čili hlídání bez kojení a dceři čtyři, školka, to by snad šlo. Za třetí - a to je pro mě nejhorší - vím že jsem dost stresor a nevím jestli budu umět oddělit to tak abych kvůli škole nestresovala já celou rodinu :-( No a za čtvrté - bude to časově kolidovat se stavbou domu :-( tedy rozhodně nejsem zedník který to bude celé stavět :-) ale přiložit ruku k dílu bude třeba ..... Tak teď to rozmýšlím kolem dokola než odnesu papír na sociálku kterou že délku mateřské si vyberu....
Odpovědět
 Balbarka,Ondra 3,5 let 
  • 

studium na mateřské co pokračuje i po mateřské 

(17.9.2008 11:13:10)
Ahoj holky,
Já jsem na mateřské začala studovat VOŠ. Synovi v té době před rokem bylo 2,5 roku.Přednášky jsou jednou za 14 dní pátek a sobota,všechno bylo moc prima,dostala jsem se mezi (normální lidi),zopakovala si Word a Excel při informatice,dozvěděla se spoustu věcí z psychologie,..
V pátek nastupuju do druhého ročníku,Ondra chodí od září do školky já už měsíc pracuju na plný úvazek,manžel pracuje každý druhý víkend a samozřejmě to vychází na ten,kdy jsem ve škole(což ho štve).Takže já musím alespoň jednu sobotu vynechat,abych se mohla věnovat rodině,což na mateřské nebyl problém,manžel dělá krátký - dlouhý týden,trávili jsme tak hodně času společně a a teď najednou žádný není.
Odpovědět
 Jarmila 
  • 

Děti a studium 

(17.9.2008 11:46:57)
Luďka mi mluví z duše, skoro jako bych ten článek psala já o svém životě. Studovala jsem vysokou školu ve stejných podmínkách - první dítě na začátku, těhotenství v prvním semestru, porod v létě, kojení na chodbách, tedy s mým novorozenětem v kočárku kolem školy. Stejně jsem na tom byla i s nevolnostmi při učení na první zkoušku a vyhazovem z ní, což tedy optimismu nedodá. Rozdíl byl snad jen v tom, že moje dcera odmítala mléko z lahve ode mě i umělé.Dnes mám za sebou i magisterské studium, takže s roční přestávkou jsem to zvládla. A pokud to mám zhodnotit - zvládnout to jde, ale předpokladem k tomu je opravdu mít hlídání, což není samozřejmost, tolerantního manžela, protože domácnost a rodina je na druhé koleji (teprve při učení na zkoušky jsem pochopila, jak bych raději myla okna). Pravdou je, že to dodá sebedůvěru a sebevědomí. Ale pravdou také je - na rozdíl od Luďky já cítím lítost nad ztrátou času v nejkrásnějším období mým dětí, které se nikdy nevrátí. Vždy je něco za ně,jen si často říkám, jestli tohle není moc těžce "zaplacená" zkušenost.
Odpovědět
 Astrit 


Kolik stojí studium? 

(17.9.2008 14:51:29)
Je mi jasné, že studium stojí hodně úsilí a práce. Ale ráda bych se zeptala studujících maminek na pragmatičtější věc - kolik stojí studium maminku, která má více než 26 let? Vím, že soukromé VŠ se platí a částka se pohybuje kolem +/-20 tis. za semestr. Ale jak je to u státních VŠ? Platí se tam něco, nebo jen v případě, že se přihlásím na celoživotní vzdělávání?? Přiznám se, že v tom mám zmatek a předem děkuji za radu! Ráda bych při mateřské studovala, aby mi nezakrněl mozek a navíc v mém zaměstnání by to to ocenili. Držím palce a fandím všem maminkám - studentkám!
Odpovědět
 romana - nikolka, elenka 
  • 

Re: Kolik stojí studium? 

(17.9.2008 15:06:19)
na státní vysoké nestojí studium nic, kromě učebnic /ty vyjdou sice dost/ i kdyby si studovala v 50.
Odpovědět
 Blanka+Adámek 


Re: Kolik stojí studium? 

(17.9.2008 19:52:00)
Taky jeste zalezi na tom, jestli nestudujes dalsi VS. Ted je to tak, ze 1 (statni) ma kazdy za zivot zdarma, ty dalsi se pak uz musi platit. Pokud jsi ovsem tu predchozi neskoncila jeste pred tim, nez vysel novy VS zakon (ale nevim, kdy to bylo). Ale neni to moc, prava napr. asi 3.500 rocne. Problem je, kdyz si studium prodlouzis o vic nez rok, to pak platis za kazdy semestr - prava pres 9 tisic, ale ekonomka je vic nez 18 tisic.
Odpovědět
 Balbarka 


Re: Kolik stojí studium? 

(17.9.2008 15:10:44)
Moje dálkové studium na VOŠce stojí za semestr 1250,-což je skoro zadarmo + nějaké učebnice,ale to není taky příliš vysoká částka,důležitá je akorát angličtina,penál už nepotřebuju a nějaký ten sešit se taky hodí:-D
Odpovědět
 Katka+3 čerti 
  • 

STUDUJEME OBA :-))  

(17.9.2008 16:03:23)
Vysokou jsem začala studovat po svatbě a den po nástupu mi vyšel těhu test, zvládla jsem semestr a pak přerušila, bylo to denní studium. V dálkovém jsem pokračovala za tři roky - doma dvouletý a dvouměsíční syn. Babička jedna - pracující, manžel naštěstí na směny a občas volný pátek, takže jsem to doválčila k červenému diplomu a titulu bakalář. Zvládli jsme to celkem v pohodě, ale já se zařekla, že UŽ NIKDY a pořídili jsme si ještě holčičku/18 měsíců/. Tak začal studovat manžel, letos ho čekají bakalářky.... a já?... v pátek jedu do školy - dodělávám si magisterské studium. Sice vůbec nechápu, jak to vymyslím, protože pátky má zamluvené manžel, dceru stále kojím a hlídání není žádné, ale od toho jsou překážky, aby se překonávaly, tak mi držte palce.
p.s. Kluci jsou nadšení, nebudou v tom učení sami. A tak jsme se doma letos sešli dva prvňáci a dva třeťáci. Děti alespoň vidí, že studium je důležité, když se do toho vrháme "na stará kolena" dobrovolně:-)
Odpovědět
 Myss 


Re: STUDUJEME OBA :-))  

(25.9.2008 23:47:11)
jasne,zvladnete to prece v pohode!!!Fakt bych to u vas doma chtela videt,tu pohodu!(haha)
Odpovědět
 Tvoje horší já 


Re: STUDUJEME OBA :-))  

(25.9.2008 23:52:42)
No ono hodně záleží na tom, jaká škola se studuje. Co si budeme namlouvat.
Odpovědět
 Kohnova 
  • 

Re: STUDUJEME OBA :-))  

(25.9.2008 23:55:11)
Jana: pravdu dis, pravdu dis.
Odpovědět
 Tvoje horší já 


Re: STUDUJEME OBA :-))  

(25.9.2008 23:56:38)
~:-D~:-D
Odpovědět
 Lenka 


dítě při studiu 

(17.9.2008 22:21:39)
Ano, jde to...dnes už má dětí 5, ale ta první se mi narodila před 15ti lety ve 4. roč. právnické fakulty..v klidu jsem dostudovala...vše jsem měla na hodinu rozpočítáné, mimčo v 21h usnulo a já se 3-4hod učila..bez přerušení jsem dostudovala na samé jedničky..pomohla mi moje mamka, která sice ještě pracovala, ale vybrala si po dnech dovolenou, a na ty dny jsem si vměstnala semináře..nepropadejte tedy panice, nechoďtě na potraty, jde to..mám krásnou zdravou slečnu, která je na gymnáziu a nejmladší si vychutnávám - má 2měs
Odpovědět
 sextánka 


Re: dítě při studiu 

(17.9.2008 23:28:39)
Leni, já si pamatuji, když jsi šla na zkoušku s malou holčičkou, já jsem zrovna seděla /strachy zelená/ na chodbě a straaaaašně jsem ti tehdy záviděla:-D. Tu holčičku samozřejmě.
Holky, ale tady pozor, co zvládne Lenka, to není jen tak, ta má nějaké nadpřirozené schopnosti:-DR^
Odpovědět
 Lucieee 
  • 

Taky do toho jdu 

(17.9.2008 22:49:25)
V pátek jdu poprvé do školy, zatím bakalář a dál se uvidí. Dceři jsou dva roky a příští rok bychom chtěli další dítě, abych vystudovala při mateřské. Plánuju si to moc hezky, tak jsem jen zvědavá jaká bude realita.
Odpovědět
 Ája Fíková 


Re: Taky do toho jdu 

(17.9.2008 23:16:15)
V práci mám kolegyně, které studují VŠ a mají děti. Obdivuju je, skloubit práci včetně dojíždění, dítě, školu a většinou i bez pomoci babiček,.... Fakt jsou dobrý.
Odpovědět
 Levandulka+3 


no, já nevím.. 

(17.9.2008 23:18:36)
Abych pravdu řekla, nemám moc ráda věty typu:"určitě se to dá zvládnout, děti tím nijak netrpí apod.". Je to dle mého hodně individuální záležitost a negeneralizovala bych ji. Samozřejmě, pokud má dotyčná maminka takto ideální podmínky jako autorka(ne každá maminka má k dipozici hlídací babičky), nějak to určitě jde..Mám vlastní zkušenost, dítě jsme si naplánovali už na poslední ročník školy(ten se, pravda, trošku protáhl, zas taková pohodička to nebyla..)a nemyslím si, že by to syna negativně neovlivnilo. Když ho srovnám s druhým synem, který od narození vyrůstá v klidu venkova, mám na něj dostatek času, i když trošku pracuju i na mateřské , je daleko nevyrovnanější, hyperaktivnější, docela nám dává zabrat. A když si vzpomenu, jak jsem v těhotenství lítala po přednáškách, pak se s ním učila na zkoušky, pořád se snažila ekonomizovat čas(třeba jít s manželem oba jen tak se projít mi připadalo jako obrovská ztráta času, nedejbože aby syn spal, to už jsem viděla, co všechno můžu za tu dobu stihnout...Myslím, že nějakou souvislost to má a někdy si to docela vyčítám...Babičky jsem v tu dobu měla jen k částečné dispozici, obě ještě chodí do práce, dědové taky. Před nějakou dobou jsem uvažovala o dálkovém doktorátu, ale pak jsem si uvědomila, že je teď čas strávený s dětmi pro mě cenější, o víkendu raději pojedu na výlet, než abych je dala někomu na hlídání a psala a bádala, malí jsou jen jednou a společné zážitky jsou hodnotou na celý život! A pokračovat ve studiu můžu klidně až budou větší a nebudou nás už tolik potřebovat...
Odpovědět
 Lenka 


Re: no, já nevím.. 

(18.9.2008 8:30:37)
Hani, díky za kompliment..nemyslím, že mám "nadpřirozené schopnosti"..a nebo možná jo..možná to byla souhra okolností, které mi pomohly při zvládání toho studia,,Janička byla hodná, mně bylo 22let, mám úžasnou mamku, která by pro děti a poté vnuky dýchala..a dnes si taky uvědomuju, že mi prostě přijde normální, že nemám kdy jít k holiči,že nemám kdy si přečíst knížku..což uznávám, je pro mnohé ženské nereálné..tak asi tak...
Odpovědět
 Ishka 


Ne všechny VŠ mají stejné podmínky 

(18.9.2008 20:49:44)
Holky, ono je taky docela důležité, JAKOU vysokou školu, jakou fakultu a jaký obor si člověk vybere. Studovat např. medicínu, při tom chodit do práce a mít děti, lze asi docela dost těžko. Ale existují fakulty a obory, které se dají zvládnout v pohodě i s tím, že chodíte do práce a máte děti. Vím o čem mluvím, protože sama jeden takový obor studuju. Ne že by bylo studium tak lehké, to vůbec ne, ale škola nabízí takové podmínky pro kombinované studenty, že se to dá dobře zvládat.
Já jsem začala před čtyřmi lety, kdy měli synové 4,5 a 1,5 roku, to jsem byla ještě na mateřské. Studium mám od začátku kombinované a máme to tak, že do školy musíme jedenkrát za tři týdny v pátek, tj. cca 5 x za semestr. K tomu pak samozřejmě zkoušky a různé nepovinné předměty a semináře, ale to už nebývá celý den v tahu. Kromě toho jsou lidé, kteří nás vyučují, hodně progresivní, a některé předměty už máme jen a pouze formou e-learningu, tím pádem nemusíme do školy pak vůbec. Ale po nocích je nutné samostudium, bez toho to nejde.
Jinak osobně nemám v místě, kde bydlím, žádné hlídací příbuzné, od začátku jsem hlídání řešila formou pětidenních jeslí, poté školek atd. Manžel má hodně náročnou práci a třetinu roku bývá mimo republiku, takže pokud zrovna nastal případ, kdy jsem měla jít do školy, ale děti byly třeba nemocné apod., prostě jsem do školy nešla. Vždy se dalo sehnat a dopsat důležité učivo do spolužáků, a vyučující nám vystavují na net materiály ke studiu, požadovanou literaturu, prezentace k přednáškám apod.

Takže, shrnuto: mám dvě ještě celkem malé děti, nemám hlídání, manžela neustále pryč, chodím do práce a přesto jsem Bc. státnice zvládla na červený diplom a tento rok se chystám na Mgr. Párkrát jsem s tím chtěla seknout, že mi to za to nestojí, ale vždy jsem si uvědomila, kolik času, námahy a vůbec všeho mě to stálo a bojovala jsem dál. Můj názor tedy je, že kdo opravdu hodně chce, vybere si vhodný obor a je připravený na to, že studiu bude muset obětovat svůj soukromý čas, zvládnout se to dá.
Jo a ještě ten můj obor - FF MU, Informační studia a knihovnictví.
Odpovědět
 Marci, Tom 12/04, Viky 12/09 


Re: Ne všechny VŠ mají stejné podmínky 

(19.9.2008 10:45:53)
Ishko, to máte skvělé podmínky. Na naší VŠ to bylo horší - něco jako e-learning do našeho města ještě nedorazil a pokud jsem např. v managementu nepřišla na přednášku, tak to byl problém, protože mi nechtěli dát zápočet a tím pádem pustit ke zkoušce. Tady se do školy na některé přednášky musí prostě chodit a odsedět si je - podle mně to je někdy zbytečné, stejně se dozvíš jen to, co je ve skriptech. I tak mě škola bavila (byla to ekonomka), ale při náročné práci (8 hodin denně a víc), 4-letém dítěti a bez hlídání to opravdu nejde (tady např. do školky či jeslí nevezmou děti na pár hodin týdně, jsou nyní přeplněné, takže dávají přednost dětem pracujících rodičů). Navíc nechci, dokud je syn malý, věnovat celé soboty zbytečným přednáškám ve škole (většina předmětů je teorie, užitečné bylo chodit jen na matiku či statistiku). Takže pokud by se na naší VŠ rozjel alespoň v některých předmětech e-learning, já bych to uvítala a moc by mi to pomohlo. Plánu na VŠ se stále nezvádávám a doufám, že se mi to jednou podaří.
Odpovědět
 Lenie, Klarka a Tynka (4 a 2roky) 
  • 

dulezita je podpora 

(20.9.2008 13:53:48)
Vsechny zdravim a pridavam svou trosku do mlyna. Taky studuji, ted zacinam druhak. Neni to legrace, ale zvladnout se to da. Bohuzel jednu babicku (aj s dedou) mame trosku (vic) na baterky, takze je to tezsi. Navic moje mamka taky moc nenahlida, pac je dost nemocna. Ale nekdo nema zadne babicky a taky zvlada. My mame bloky ct,pa a so - od rana do vecera, takze v prvaku kdy jsem kojila hodne to byl zaprah, ale ted je to lepsi. Holky to zvladaj dobre a kupodivu mladsi usina i bez kojeni, takze aspon vidim, ze beze mne prezije (jinak je totiz totalni zavislak). Vsem doporucuji, jestli vahate a laka vas dodelat si VS, jdete do toho. Zaprve nezratite kontakt s okolim, za druhe nebude z vas zvatlajici mamina, protoze nebudete jen s detma a za treti: verim, ze mi vyska snad pomuze az si budu po materske hledat praci. Takze vsem studujicim maminam - at vam to vychazi...
Odpovědět
 Ketty+2 


Poradíte? 

(20.9.2008 14:20:27)
Ahoj, samozřejmě můj obdiv všem, kdo zvládají studium a dětičky!Taky o tom uvažuju. Jen mne brzdí podmínky různých škol. Ráda bych VOŠ nebo VŠ, jen snad nejsem úplně typ na "technickou" školu... Dálkové a nejlépe víkendové studium bych snad za pomoci celé rodiny zvládnout mohla. Máte někdo nějakou dobrou zkušenost a doporučení pro nějakou školu?
Odpovědět
 Lenie 


Re: Poradíte? 

(20.9.2008 14:30:00)
Ja osobne studuju batovku (UTB), obor Technologie potravin - rizeni v gastronomii. Mam vyhodu v tom, ze v podstate studuji skoro totez co na VOSce, jen mozna ve vetsim rozsahu. Takze zatim je to pro me jen opakovani. Takze bych doporucila obor, ve kterem jsi pracovala, nebo podle toho jakou mas stredni skolu. Proste neco co by pro tebe nebylo uplne nove. Ale myslim si, ze pri dalkovem studiu je to vice benevolentni a to co by pri prezencnim neproslo se u dalkoveho promiji... takze je to jen na tobe, co by te bavilo... mnoho uspechu... :o)
Odpovědět
 Ketty+2 


Re: Poradíte? 

(20.9.2008 14:53:19)
Mám za sebou gymnázium a co se týká oboru... Zjednodušeně humanitní zaměření. Sociologie, psychologie, pedagogika a tak.
Odpovědět
 Pája 6 


Re: Poradíte? 

(20.9.2008 20:49:00)
A odkud jsi? Tyhle obory se dají studovat ve více městech, i dálkově. Akorát pro ty dojíždějící z daleka je to složitější.
Odpovědět
 Ketty+2 


Re: Poradíte? 

(20.9.2008 21:05:03)
Z Prahy. Dojíždět bych mohla i někam do západních Čech.
Odpovědět
 Jana,1dítě - 21 měs. 
  • 

Re: Poradíte? 

(22.9.2008 13:32:02)
Začala jsem teď studovat druhý ročník techniky.Sama mám také humanitní větev gymnázia a poté nedokončenou VOŠ dopravní. studuji ekonomiku na technické VŠ hlavně proto, že ač jsem to v mé práci nepotřebovala, tak jsem doufala, že se něco nového dozvím a v práci mi to ulehčí dohánění vědomostí.zatím polovina předmětů je pro mě z půlky opakování, ale i tak je to při jednom dítěti a s jednou hlídací babičkou docela záhul. Okolo zkoušek nemám čas na nic jiného ( pokud mluvím o svém volném čase - tudíž je NULA ). Synovi se maximálně věnuji, učím se vždy až večer nebo když spí, případně o víkendu, když ho taťka vezme ven nebo k rodině na návštěvu. Nemám špatné svědomí, že by mým studiem syn trpěl. Přes týden chodíme do různých kroužků, plavat, cvičit, ven,...akorát okolo zkoušek jsem na tom stejně jako už tady některá maminka psala. Je trošku fuška zajistit uklizenou, vyžehlenou a naleštěnou domácnost. Trochu jsem si pomohla, že některé dny si beru obědy z vedlejší školky..uff, to je úleva. Ale jinak...jsem dva toky doma a nechodit do školy, pracovala bych na částečný úvazek v mé práci, i proto, abych si cvičila hlavu a přišla mezi lidi. Určitě. fandím šem ostatním maminkám studentkám!!!|Držte se !
Odpovědět
 Markéta Kampová, dcera 1rok 
  • 

dá se to zvládnout...? 

(20.9.2008 15:36:08)
Oceňuju optimismus autorky článku a zároveň supermatky. Na druhou stranu musím podotknout, že pokud někdo bydlí na samotě u lesa, odkud se bez vozidla vypadnout nedá a nemá k dispozici ani žádnou "hlídací babičku" (sousedku, psa...) tak je mu (jí) touha po vzdělání akorát tak spouštěčem k depresi.
Rozhodně bych matky plošně nehecovala planými agitkami, za každých okolností se to prostě hrotit nedá a všechno si žádá svůj čas - hlavně naše děti. A vlastně všechno je nakonec o prioritách.
Naštěstí se dá vystudovat i později - je tu program celoživotního vzdělávání!
Odpovědět
 leli 
  • 

Re: dá se to zvládnout...? 

(20.9.2008 17:24:51)
Řekla bych, že tahle "agitka" byla určena spíše pro maminky, které nad studiem váhají a ne pro ty, které o ně nemají zájem. Studovat s dítětem nikdo nikoho nenutí, proto nechápu u některých maminek to podsouvání, že děti maminek studentek musí zákonitě trpět. I v tomhle hraje roli spousta okolností - vzdálenost školy, příbuznost oboru, organizace studia, věk dítěte, studijní schopnosti a další.
Pro mě bylo tedy mnohem náročnější období, kdy jsem nastupovala do práce, jedno dítě v 1. třídě, druhé nastupovalo do školky na celý den. To jsem teprve měla pocit, že svoje opečovávané děti odkládám do výchovy někomu jinému. Přitom každý předpokládá, že sladit práci, zájmy dětí a péči o domácnost je naprosto samozřejmé. Bohužel se mi nepodařilo získat práci na zkrácený úvazek, pouze s pohyblivou pracovní dobou, bez níž by to taky absolutně nešlo.


Odpovědět
 kaczaba_m 


studium 

(21.9.2008 12:30:25)
Souhlasím s tím, že zvládnout se to dá. I když to stojí hodně sebezapření. Jednu VŠ jsem dělala jako bezdětná,další studium už s dítětem, akorát bez hlídacích babiček a tatínka. Naštěstí pomohla chůva, když jsem byla v práci a pak 3x týdně ve škole do 21 hod. Jsem ráda, že to mám za sebou. Jsem chvíli bez studia a už přemýšlím nad dalším :-)) Chtěla jsem se začít učit na přijímačky už v únoru, ale po zkoušce z práva v lednu jsem si řekla, že další přijímačky zkusím až za rok. Musím si to pořádně promyslet, protože už nemáme hlídací tetu.
Držím palečky všem, kto má aktivní děti, domácnost, práci a školu :-)))
Odpovědět
 leni.sy 


Je nás v tom víc 

(22.9.2008 9:26:16)
Já měla tři roky studia před sebou, když se nám narodila dcera. Většina lidí v okolí tipla, že to nezvládneme - žádné hlídací babičky v místě studia jsme neměli. Ale nakonec to vyšlo, běhala jsem do školy, pak honem nakojit a zase do školy.Musim ale řict, že mi ohromně pomáhal manžel, roli taťky zvladnul užasne. Přerušit jsem nechtěla a kombinované studium v mém oboru nešlo (jazyky na FF). Tak jsem tímto způsobem dostudovala prezenčně, taky jsem to zvládla, jen musím říct, že mnohem jednodušší to bylo, když byla dcera ještě maličké miminko a hodně času prospala. Jak rostla, bylo studium čím dál náročnější, při psaní diplomky občas přiběhla a bez varování vypnula počítač a těsně před závěrečnou státnicí si zlomila ruku a moc toho nenaspala, musela jsem ji uklidňovat a nic se nenaučila. No ale osud tomu chtěl, že jsem vše zvládla. Když malé byly tři roky, akorát jsem dostudovala a nastoupila do práce (vlastně jsem tři roky ušetřila, ne?). Teď má malá brášku a já taky nechci úplně vyhořet, a tak chodím na 4 hodinky týdně pracovat v mém oboru. Vlastně je to docela fajn, nebýt jen doma, a děti doufám taky o nic nepřicházejí. Jen mne občas mrzí, že mi někdo řekne, no jo, tys měla lehkou školu, to já bych tu svou nezvládla s dítětem. Ale neuvědomuje si, že ani já to neměla zadarmo, některé zkoušky taky stály za to. Ale zkrátka sytý hladovému nevěří.
A mimochodem, moje kamarádka po porodu začala studovat medicínu - zvládla to na červený diplom. Hlídat jí taky neměl kdo, ale takovou školu - fakt ji obdivuju. TAKŽE MAMINKY, ZVLADNOUT SE DA COKOLI, PRI TROSE VULE, DRINY A DOBREM NAPLANOVANI CASU. JA SE NAUCILA, ZE KAZDA CHVILKA SE DA SMYSLUPLNE VYUZIT, TAK DO TOHO!!!
Odpovědět
 Viktorka3 


Re: Je nás v tom víc 

(6.10.2008 12:46:45)
Ahoj,
do dálkového studia bych šla okamžitě, ale v mém případě je to komplikovanější. Až tento rok nově otevřeli můj obor Bc na VŠ v Praze. Dříve bohužel byl k mání nejblíž v Bratislavě. No a já jsem před měsícem otěhotněla a teď mám dilema, jestli se mám příští rok do toho pustit. Baby mi mělo 4 měsíce a já bych musela dojíždět do Prahy denně 250 km, a to nemluvím o cestě zpátky. Dálkové studium néní možné. Takže co teď?
Odpovědět
Máme rádi miminka

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2023 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.