Názory k článku Studium při dětech

No ono hodně záleží na tom, jaká škola se studuje. Co si budeme namlouvat.

a kdy jste byli dohromady cela rodina?To jste se s manzelem jenom stridali?Jak funguje cela rodina maminek,ktere maji manzely vesmes v praci a kdyz prijdou,tak jim vrznou deti a jdou se ucit?Je to rodina?

Jak už tu bylo řečeno, každý se realizuje jinde a jinak. Proč si myslíš, že dvě hodiny strávené večer s dítětem jsou naprd. Otázka přece není kolik, ale jak? Jakým způsobem trávím čas, zda smysluplně či nikoli. Těhotenství nepřišlo zrovna vhod, ale přišlo a tak jsme se s tím museli nějak poprat. Nemám vůči dceři pocit, že bych ji nějak ochuzovala či zanedbávala, když jsme spolu, tak si to maximálně užíváme:) Čas strávený s paní na hlídání pro ni není jen vyplněním doby, než přijde maminka, ale stoprocentně přínosný. Učí se od ní věci, které ji neumím nebo nemůžu naučit já, poznává jiné lidi, jiné prostředí atd. Poznám, co nemá od nás. V práci jsem nastřídačku dva nebo tři dny v týdnu a od té doby, co tam chodím, jsem si uvědomila, že daleko víc plánuji, co budeme dělat, kam půjdeme, koho navštívíme atd. Máme i svoje rituály, např. knížka před spaním, obě se na to moc těšíme. Na dcerce nepozoruji žádnou újmu,je naopak velmi společenská a také sebevědomá. Do práce jsem odešla v jejích 15 měsících, mohla jsem sice už dříve, ale cítila jsem, že je na to brzy. Negativních reakcí jsem si užila víc než dost, zejména od vlastní rodiny, tak jsem se už proti nim imunizovala. Nejvíc se to nelíbilo tchyni, teď už se s tím taky nějak porovnala. Co je lepší, pomalu dítě zvykat na to, že maminka nemá 24hodinovou pohotovost, nebo po třech letech permanentní přítomnosti šoupnout dítě na celý den do školky. Manžel si pamatuje dodnes, že tam celé dny proplakal. Mmch ne každého baví se angažovat v mateřském centru, osobně vyhledávám volnočasové aktivity zcela jiného ražení...

Já měla tři roky studia před sebou, když se nám narodila dcera. Většina lidí v okolí tipla, že to nezvládneme - žádné hlídací babičky v místě studia jsme neměli. Ale nakonec to vyšlo, běhala jsem do školy, pak honem nakojit a zase do školy.Musim ale řict, že mi ohromně pomáhal manžel, roli taťky zvladnul užasne. Přerušit jsem nechtěla a kombinované studium v mém oboru nešlo (jazyky na FF). Tak jsem tímto způsobem dostudovala prezenčně, taky jsem to zvládla, jen musím říct, že mnohem jednodušší to bylo, když byla dcera ještě maličké miminko a hodně času prospala. Jak rostla, bylo studium čím dál náročnější, při psaní diplomky občas přiběhla a bez varování vypnula počítač a těsně před závěrečnou státnicí si zlomila ruku a moc toho nenaspala, musela jsem ji uklidňovat a nic se nenaučila. No ale osud tomu chtěl, že jsem vše zvládla. Když malé byly tři roky, akorát jsem dostudovala a nastoupila do práce (vlastně jsem tři roky ušetřila, ne?). Teď má malá brášku a já taky nechci úplně vyhořet, a tak chodím na 4 hodinky týdně pracovat v mém oboru. Vlastně je to docela fajn, nebýt jen doma, a děti doufám taky o nic nepřicházejí. Jen mne občas mrzí, že mi někdo řekne, no jo, tys měla lehkou školu, to já bych tu svou nezvládla s dítětem. Ale neuvědomuje si, že ani já to neměla zadarmo, některé zkoušky taky stály za to. Ale zkrátka sytý hladovému nevěří.
A mimochodem, moje kamarádka po porodu začala studovat medicínu - zvládla to na červený diplom. Hlídat jí taky neměl kdo, ale takovou školu - fakt ji obdivuju. TAKŽE MAMINKY, ZVLADNOUT SE DA COKOLI, PRI TROSE VULE, DRINY A DOBREM NAPLANOVANI CASU. JA SE NAUCILA, ZE KAZDA CHVILKA SE DA SMYSLUPLNE VYUZIT, TAK DO TOHO!!!