Re: Tak nevím...

Jak už tu bylo řečeno, každý se realizuje jinde a jinak. Proč si myslíš, že dvě hodiny strávené večer s dítětem jsou naprd. Otázka přece není kolik, ale jak? Jakým způsobem trávím čas, zda smysluplně či nikoli. Těhotenství nepřišlo zrovna vhod, ale přišlo a tak jsme se s tím museli nějak poprat. Nemám vůči dceři pocit, že bych ji nějak ochuzovala či zanedbávala, když jsme spolu, tak si to maximálně užíváme:) Čas strávený s paní na hlídání pro ni není jen vyplněním doby, než přijde maminka, ale stoprocentně přínosný. Učí se od ní věci, které ji neumím nebo nemůžu naučit já, poznává jiné lidi, jiné prostředí atd. Poznám, co nemá od nás. V práci jsem nastřídačku dva nebo tři dny v týdnu a od té doby, co tam chodím, jsem si uvědomila, že daleko víc plánuji, co budeme dělat, kam půjdeme, koho navštívíme atd. Máme i svoje rituály, např. knížka před spaním, obě se na to moc těšíme. Na dcerce nepozoruji žádnou újmu,je naopak velmi společenská a také sebevědomá. Do práce jsem odešla v jejích 15 měsících, mohla jsem sice už dříve, ale cítila jsem, že je na to brzy. Negativních reakcí jsem si užila víc než dost, zejména od vlastní rodiny, tak jsem se už proti nim imunizovala. Nejvíc se to nelíbilo tchyni, teď už se s tím taky nějak porovnala. Co je lepší, pomalu dítě zvykat na to, že maminka nemá 24hodinovou pohotovost, nebo po třech letech permanentní přítomnosti šoupnout dítě na celý den do školky. Manžel si pamatuje dodnes, že tam celé dny proplakal. Mmch ne každého baví se angažovat v mateřském centru, osobně vyhledávám volnočasové aktivity zcela jiného ražení...