| Zuzka M. | •
 |
(29.5.2008 10:52:25)
jak říkám v názvu příspěvku, je nespočet takových žen, které žijív takovémto "vztahu" a opravdu psychické týrání, fyzické, ael buď promyšlené, anebo prostě tak, že nejsou nijak zvlášť hmatatelné "důkazy" a popravdě já se ocitnout na místě takto "lehce" týrané ženy, tak bych se ještě obávala, že milý pán dostane u soudu pouze podmínku, či něco tak a pujde se potom z vesele mstít... a že je u nás možné všechno.
Jinak sama za sebe říkám, že je hodně případů, které nikdy nevyjdou na povrch nás třeba naše maminka vychovávala na hranici s týráním... ikdyž těžko říct co ta hranice je, starší generace obvykle mlátily děti do modřin a vždy jim to přišel jako rozumný způsob "výchovy" vždyť ty děti potom nezlobí... a ještě jedna moje kamarádka byla "lehce" sexuálně zneužívaná ... těžko říct, kolik tkaových případů je  a je mi samotné smutno z toho, když si představim, že někde takhle někdo trpí a není mu pomoci
|
| Mili+2 | 
|
(29.5.2008 12:15:32)
Znam dve obeti domaciho nasili.
Jedna kamaradka otehotnela v 17ti, tak si ho "musela" vzit. Jenze on byl takovy magor uz 2 roky pred tim,celou dobu co spolu chodili. Treba si reknete ze byla mlada a ze to nevnimala tak, ale ona byla fakt inteligentni,duchaplna,hezka holka, na rozdil od neho,ktery porad akorat zarlil, delal sceny,parkrat ji i prede mnou smykl do auta a zbesile odjeli...Ja jsem pritom o rok mladsi nez ona, a presto jsem citila ze to neklape.
No nic,vzali se,a uz se vickrat ve meste neukazala,akorat na zahradu jako trestanec,a k rodicum v doprovodu manzela parkrat za rok. Porodila i druheho syna,a kdyz mu bylo asi 5,utekla k rodicum. Vypravela mi jak to mela naplanovane,ze vyhazela nejnutnejsi veci oknem,tam na ni cekal tata, a v pyzamech pak s detma vybehla ven do nastartovaneho auta. U rodicu byla asi 3 mesice,pak manzel pritahl s tim ze se polepsi. Uverila mu,a na druhy zatah to vydrzela jeste asi pul roku,pak uz se rozhoupala k rozvodu.
Druha kamaradka se "vdala" take pred maturitou, ale ne ze by musela. A vlastne se ani nevdala,protoze do dneska,uz 12 let zijou na psi knizku,i kdyz maji dve deti. Ovsem,tady nehanim zivot na psi knizku, ale skutecnost ze ona,i kdyz ji k nemu zadny papir nevaze,pracuje cely den,stara se o domacnost,o deti (mladsi dcerka ma tezkou vadu srdce), stezi se stihne najist, a on se vali na gauci a kouri cigara,pripadne marjanku. K tomu vsemu se ona snad kazdy mesic s detma odstehuje k matce,u ni zije tak dlouho nez se ji ztrati podlitiny z obliceje, a pak si zase jde zpet! Pritom si rikam ze kdyz mluvi otevrene i se mnou,i se svou mamou,ne snazi se nic skryt, tak by se prece sverila kdyby ji hrozil zabitim nebo necim podobnym?!
Tak si nekdy rikam zda za to nektera zena opravdu nemuze sama??? Ovsem ze nehazim vsechny do stejneho kose.
|
| Fifinkaa | 
|
(29.5.2008 12:46:34)
Souhlasím s tím, že domácí násilí je dost závažný problém naší společnosti a že dlouhodobě týraná žena těžko hledá únik z bludného kruhu. Ale co naprosto nechápu je, proč spousta žen zavírá oči před prvními příznaky budoucího násilí. Úplně mě nadzvihl konec příběhu o Zuzaně, jak po svém zbití manželem v koupelně už svého syna nebrání a tiše trpí s ním! Proč od takového muže hned neodejde? Proč mu nedá jasně najevo, že takové chování je ve vztahu nepřípustné a zavání rozvodem? Ona prostě zavře oči a tím mu jeho jednání odsouhlasí. A spustí tak spirálu, ze které se už možná nikdy nevyhrabe. V každém vztahu by mělo platit, že jedna facka je jako nikdy, druhá je už vždycky.
|
| foxyik+Sofie 10/03+ Alex05/07 | 
|
(29.5.2008 17:31:24)
Tohle jsem si jako náctiletá taky říkala.Bohužel jsem si něčím takovým prošla a dneska sice konkrétně nedokážu říct proč,ale tenkrát to bylo hodně věcí proč jsem neodešla hned atd atd.Nesuď dokud nezažiješ.Je to asi tak těžké pochopit jako proč anorektičky nejí a bulimičky zvrací a nezačnou znovu nromálně přijímat stravu.Ono zůstat uvnitř té bubliny je snad lehčí než odejít.Opravdu to není nijak lehké, zvlášť pokud jsou tam děti a jiné aspekty.Takže se neptej proč,sama to si na to dodnes nedokážu zpětně odpovědět.
|
|
| katka+katka | •
|
(30.5.2008 7:46:35)
Taky to nechápu, ale asi je to o povaze, resp. sebevědomí a sebeúctě. Na VŠ jsem nastoupila s tím, že budu bydlet se svým přítelem v bytě jeho strýce. Byli jsme spolu dva měsíce a hezky nám to klapalo. Pak jsem dostala facku, protože jsem se "prý" usmála na muže v obchodě. Facku jsem mu během vteřiny vrátila, běžela jsem do ložnice a zabalila si kufr. Ven z bytu jsem se musela probít. Na omluvné dopisy, kytice, sliby, že už to neudělá, jsem mu z vysoka sr... Nechápu, proč některé ženy tohle "tolerují" a dál v takovém vztahu žijí - to si sebe neváží? Nebo proč?
Zkrátka a dobře já mám nějakou sebeúctu a pokud se ke mě muž chová takto, tak ze vztahu odcházím a chybu rozhodně nevidím u sebe (ve smyslu nejsem já dost dobrá pro něj, ale ON NENÍ DOST DOBRÝ PRO MĚ).
|
| bravad |
|
(31.5.2008 20:54:00)
Ahoj Katko,
myslím, že se to nedá srovnat - nebyla si totiž za toho žárlivce vdaná. Myslím, že je mnohem složitější odejít ze vztahu, kde se musí dvojice rozvést a navíc jsou tu např. ještě děti.
|
| katka+katka | •
|
(1.6.2008 6:26:15)
vdaná, nevdaná - šla bych od toho. Každý má nějaké kamarády, rodinu, kolegy - prostě někoho, kdo mu může poskytnout bydlení aspoň na nějakou dobu. Existují i azylové domy.
Navíc myslím, že dítě je velký impuls k odchodu - já bych měla strach, že je jen otázkou času, kdy ten násilník sáhne i na něj.
|
| Míša | •
|
(1.6.2008 23:59:02)
Ale ono to fakt není tak jednoduché, většinou si nikdo dobrovolně nevleze k někomu zlému, ale ono se to většinou časem vyvíjí, a v tom případě pořád myslíš že není možné aby se někdo tak změnil, a pomalu přituhuje, a pak už to jede. Je jednoduché opustit přítele po krátké známosti, ale co udělat, když po 7 letech kdy bylo vše skutečně v pořádku, člověk dostane facku? A ten druhý se skutečně omlouvá, že ujel. Že mu je to líto. Co dělat? Rozbítkvůli jedné facce dosud fungující rodinu? Navíc, když je v tom malé mimino, manželka naprosto závislá na mateřské? Není to tak jednoduché.
|
| katka+katka | •
|
(2.6.2008 5:53:15)
První facka automaticky znamená cestu k druhé. Pro mě by partner prostě skončil v okamžiku, kdy by mi jí dal. Já mám naopak pocit, že je jakmile je dítě ve hře, tak je to jednodušší nebo radši nutnější ho opustit. U sebe člověk ještě dost věcí překousne, nechá si líbit, ale dobrovolně ohrožovat dítě společným bydlením s násilníkem bych si fakt netroufla bez ohledu na to, jestli jsem závislá na mateřské (nikdy jsem nebyla) anebo ne.
|
| Zizala | •
|
(2.6.2008 8:29:43)
Taky jsem byla nazoru ze po prvni facce musi hned nasledovat druha. O to vetsi byl muj sok, kdyz v jednom hodne osklivem konfliktu jsem jednu malou schytla. Hned jsem zacala mluvit o rozvodu a dala najevo svoje pohrdani (dokonce jsem mu plivla na nohy), on toho strasne litoval, bylo hned videt ze vi ze prehnal a ze o me nechce prijit.
Ted uz je to nekolik let, nikdy vic si ke mne nic podobneho nedovolil, a ted uz ani nemam strach, ze by k tomu melo znovu dojit. Ani se tolik nehadame jako driv (vlastne skoro vubec), mame mezi sebou takove souzneni. O tom, co se tehdy stalo, uz dneska nemluvime, je to pryc. Ale znovu by se to stat nemelo.
|
|
| Míša | •
|
(2.6.2008 21:31:58)
No právě že ne. Někdy jednomu ujedou nervy, a právě se z toho poučí.
Je to asi takový bod zlomu, buď se zděsí, je mu to líto, je mu trapně, a skutečně to je jen jedna první a poslední.
Nebo se mu to zalíbí, získá pocit nadřazenosti a už to jede.
Chci jen říci, že první facku bych skutečně neřešila tak razantně, zejména pokud to "ujede" po delším bezproblémovém vztahu. Samozřejmě, následuje-li druhá a třetí, tak pak už okamžitě utéct. Než bude čtvrá a miliontá...............
|
| Zizala | •
|
(4.6.2008 12:46:57)
souhlas, presne tak to vnimam. Mlatit bych se nenechala. Ale tu prvni a posledni facku jsem proste nechala za sebou a uz na to ani nemyslim.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Katka | •
|
(29.5.2008 12:57:16)
Jo, tohle taky nepochopím.
Chápu, že pro ženu s malými dětmi, na mateřské, popřípadě pro tu, která nemá podporu rodiny/známých a nemá tudíž kam jít, je těžké odejít. Zvlášť když ji agresor doma x krát denně ujišťuje o tom, jak je sama neschopná.
Co ale nechápu jsou ženy, které mají děti dospělé nebo mají kam jít (rodiče, kamarádka), dokonce si i na chování partnera stěžují, ale pořád s ním bydlí. Zrovna včera se obrátila na mého tchána jedna jeho zákaznice o radu. Manžel ji mlátí, hlavně když se napije. Na všechno co řekne reaguje podrážděně a agresivně. Má zaměstnání, děti už má velké, z domu, dokonce mají vlastní rodiny. Naposledy ji manžel shodil ze schodů, takže je v pracovní neschopnosti. A ona se ptá, co má dělat. Samozřejmě ji tchán doporučil obrátit se na policii a odejít, prozatím třeba k dceři. Našla si x výmluv proč to nejde (co by tomu dcera řekla atd...). Na to už ji tchán nemohl říct nic jiného, než ať si uvědomí, že by taky další pád ze schodů nemusel skončit jen neschopenkou...
|
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)