| pezule |
 |
(26.10.2007 14:24:35)
Já jsem si po desetiletém vztahu se svým přítelem dovolila také otěhotnět, a i když mi bylo dopředu řečeno, že je to bude konec našeho vztahu, tak jsem to prostě riskla. Nejdříve bylo doma hodně dusno a já se smiřovala s tím, že zůstanu s malou sama. S postupujícím těhotenstvím začal být přítel stále starostlivější a po porodu se změnil úplně. Vlastně dodnes ho občas pozoruji s němým údivem. Malou miluje nade vše, nedá na ní vůbec dopustit a mám pocit, že teď žije jenom pro ni. Dokonce jsme se po dvou měsících po porodu vzali a to byl manžel přísný odpůrce svatby. No, všechno se nám narozením malé převrátilo na ruby, ale již téměž dva roky si připadám jako ve splněném snu. Manžela mi teď všichni skoro závidí a já žasnu, v koho se mi ten bručoun a škarohlíd proměnil. Asi budu taky věřit na pohádky...
|
| Linda | •
|
(26.10.2007 15:13:02)
ale asi je to tím, že toho svého chlapa máš přečteného. Ovšem mě kdyby chlap po 10ti společných letech řekl, že dítě by byl konec vztahu, toto bych si opravdu netroufla. Ba dokonce bych mu dala kopačky, protože muž, který by se mnou nechtěl dítě, by byl pro mě (pro trvalý vztah) nepřijatelný.
|
| Hanka | •
|
(26.10.2007 15:46:04)
Opravdu dobře to dopadlo. Ovšem chce to počítat, že s dítětem příp. zůstanu sama.
Já (kdyby mi nebylo třeba 38) bych od takového partnera také odešla, neumím si představit, že bych s někým takovým chtěla mít dítě. No tak konec dobrý všechno dobré. Ale ideální začátek to fakt není. Těžko říct jak by to skončilo, kdyby se dítě např. narodilo postižené a maminka by potřebovala oporu. Snad by se také "vzpamatoval". Hlavně, že to dobře dopadlo !!!
Vlastně je to záhada, proč tam na začátku byl takový odpor pro dítě, že ?
|
| DENISA | •
|
(26.10.2007 16:13:24)
No, jak vidno na pribehu Pezule, chlapy jsou opravdu, ale opravdu nekdy na zabiti. Opravdu horsi nez maly haranti. Ted teprve ten trouba vidi, o co vsechno by byval v zivote prisel. Mam doma neco podobneho, byt rikal, ze dite chce, tak se k tomu stavel dost vlazne a taky jsme ho meli az po 10 letech vztahu. Dokonce jsem se mu to bala oznamit, ze jsem tehotna. Dnes se z maleho muze doslova po.... a jak drive pronesl jednou za rok, ze bychom meli mit dite, ted dorazi kazdy den, ze chce druhe a pritom stacilo malo a svoji sanci na deti bychom prosvihli diky nasemu veku.
|
|
| pezule |
|
(26.10.2007 21:06:11)
Nevím proč, ale rozhodla jsem se neměnit chlapa, ale risknout, že třeba zůstanu sama i s dítětem. Já ho prostě pořád milovala a nechtěla ten vztah ukončit. Jeho špatnou reakci na mé otěhotnění jsem čekala, ale brala jsem to jako zkoušku, zda nám to vydrží a navíc mi tikali i biologické hodiny a já nechtěla prošvihnout správný čas a vyčítat si to pak celý život. Vlastně jsem věděla o jeho odmítavém vztahu k dětem od začátku, ale věřila jsem, že snad dospěje a časem změní názor. Jsem ráda, že to takhle dopadlo a nakonec to náš vztah zase posunulo o kus dál. Asi to není to nejsprávnější řešení, ale zřejmě bych to udělala znovu, kdybych měla druhou šanci.
|
| DENISA | •
|
(27.10.2007 0:10:26)
Byla jsem na tom podobne. Chtela jsem se rozvest a hledat partnera, ktery by deti doopravdy chtel. Jenze petatricitka na krku a tak jsem se ptala - jakou mam sanci ve svem veku a dalsich okolnostech najit jineho muze, seznamit se, zacit spolu zit, pripadne svatba, pocit a nosit 9 mes. dite a to vse v horizontu 3-4 let? Vyhodnotila jsem ji jako dost malou, ale nevedela jsem jak dal. Na doprosovani se u manzela jsem moc hrda a abych mu lhala o plodnych a neplodnych dnech, na to mam svoji uroven, takze jsem fakt nevedela co delat, spis si vycitala, ze jsem porad jenom cekala a bala se udelat radikalni rez a ted je pozde. Nastesti mu "na stara kolena mu ujely nohy" a situace se vyresila sama. Cekala jsem s obavami na prvni reakci a rikala si, ze kdyz bude negativni, tak jsem schopna vychovat dite sama. Nestalo se tak a narodil od tveho, byl nadseny ihned co zvedel, ze bude mimco.
|
| lenka | •
|
(27.10.2007 0:51:07)
A já tady sedím, pročítám si Vaše povídání, mám 14 dní do porodu a manžel někde na diskotéce...dítě bylo plánované, chtěné, jenže on chlapec v průběhu mého těhotenství zjistil, že se na to necítí...a že potřebuje hospody a diskotéky k životu (a to je mu skoro 32). A já celou dobu přemýšlím, jestli až se malý narodí, bude všechno jiné. Nebo jestli se odstěhovat už teď? Nikdy bych nevěřila, že budu v pátek večer sedět sama doma s miminkem v bříšku a bude mi aspoň trochu pomáhat čtení článků a komentářů. Jo, plány byly jiné. Omlouvám se, musela jsem to "někomu" říct...
|
| 10.5Libik12 | 
|
(27.10.2007 1:25:13)
To je mi líto, zažila jsem také. Jestli tě to uklidní, tak ten můj časem trochu zpáprdovatěl, zlenivěl a držel se doma. Dneska spolu sice nejsme, ale to je jiný příběh.
Miminko(a pak i druhé) hodně miloval a věnoval se jim.
|
|
| NL |
|
(27.10.2007 11:18:10)
Leni, tak to je opravdu moc smutný. Já osobně bych něco takového asi neunesla a milého přítele bych vykopla. Buď by mu léčba šokem pomohla anebo by se to prostě rozseklo. Vždyť i s miminkem se dá časem najít fajn chlap, který bude mít tvé dítě hodně moc rád. Ty mu musíš ukázat, že se bez něj obejdeš. Vždyť pokud tě nepodrží teď když to nejvíc potřebuješ, tak jak se na něj můžeš spolehnout? A zůstávat s ním jen proto, že to je otec tvého dítěte taky není dobrý. Jsem z rozvedeného manželství a jsem ráda, že moje matka se s otcem rozvedla. Pravda až někdy ve 14 letech a pěkně jsme si to užívali a dodnes jí vnitřně vyčítám, že to neudělala mnohem dříve. Mám teď 4,5 měsíční holčičku a s manželem jsme se nemohli na dětech domluvit. Zajímala ho jen práce, práce a práce. Navíc bych řekla, že měla strach a vnitřně se na to necítil. A to jsme spolu byli 13 let, no prostě vztah skoro na rozvod. No jenže jednou to tak nějak samo přišlo a když jsem mu řekla, že jsem v tom, tak sice neskákal do stropu(neumí dávat city najevo), ale řekl, že to není nic co by jsme si neplánovali. Prostě to přišlo, nebrala jsem půl roku antikoncepci, on to věděl a podle toho se vždy zařídil, ale jednou to prostě dopadlo. Celých 9 měsíců jsme se o těhotenství zas až tolik nebavili, on si to asi nedokázal moc představit. Ale byl se mnou a i když mi to neřekl, tak jsem viděla, že se mu moje bříško líbí. Nakonec se malá narodila o 6 týdnů dříve a taťka to bys viděla jak s námi šupajdil do porodnice, bylo vidět, že má dost strach. A když se narodila tak bylo vidět, že jí má hned moc rád. A i teď. U mě to dopadlo dobře a tak ti přeji aby i u tebe se to dalo do pořádku a byli jste s miminkem štastní.
|
|
| majdaleenka +07+11 | 
|
(27.10.2007 11:33:49)
Leni, tohle jsem s biootcem taky zažila, já seděla doma a on šel s ženskýma z práce do hospody (byl jedinej ze 2 chlapů). Brečela jsem jak malá, bylo mi to líto a zároveň jsem byla strašně vzteklá, on to ještě ke všemu nechtěl nikomu říkat, takže jak bych asi vysvětlovala, že najednou nepiju a nesnesu zakouřené prostředí... Jak jsem to vyřešila já, to už víš, ale radit Ti, to nemůžu. Někdy se holt extrémní krok vyplatí, ale suď Bůh... Já si říkám, že to tak prostě mělo být, ale po pravdě, chlapa, co jde radši na diskotéku, bych si doma nenechala - mmch: biootec se asi 10 dní před porodem opil tak, že nemohl ani odemknout dveře, a to mi hrozili, že nedonosím a poležela jsem si v nemocnici na magnésiu. Prostě někdo na to asi není stavěný. Když jsem mu to uvedla jako jeden z důvodů, tak začal ječet, co to sem pletu, když to nemá s naším vztahem, co dělat. Já bych řekla, že má a dost. Držím Ti palce, aby ses rozhodla správně, hlavně se neboj a když se rozhodneš, drž se toho, já bych si ušetřila spoustu nervů, kdybych byla v rozhodování rychlejší:o)
|
|
| Linda | •
|
(27.10.2007 14:01:34)
To je fakt těžké rozhodnutí, rozchod je vždycky hrozný, ale rozchod v době kdy se narodí/narodilo miminko, to musí být opravdu extra hrůza :-( Být tebou bych ale určitě počkala, až se mimčo narodí - chlap těhotenství neprožívá zdaleka tak jako ženská, ale až to děcko uvidí, třeba se to v něm otočí! Můj muž mě v těhotenství pěkně štval, vůbec se nechoval jako "dnešní vzorný otec" - na ultrazvuku se mnou nebyl ani jednou, u porodu taky ne, ani ho nezajímalo šáhnout na břicho, jestli malá kope (narozdíl od mnohých kamarádek i kolegyň v práci, které prosily ať si můžou šáhnout :-). Po porodu to ale bylo jiné, dost mi pomáhal, chodil s kočárkem ven, atd. Dnes (dcerka má 2 roky) je fakt v pohodě, úplně se v ní vidí a navíc už je schopen se o ni třeba na celý den postarat, takže můžu někam vyrazit a není to jen on, kdo chodí ven.
|
| Istrie, 16 měsíční dcera | •
|
(27.10.2007 17:14:45)
Jo, holky, s chlapama je to někdy fakt těžký. Ten můj deset let dítě taky nechtěl, že máme čas. Pak to zase nešlo. Tři roky to vypadalo, že už dítě mít nebudeme a pak se stal "zázrak". Dnes je "vzorný otec", když je doma, ale hodně pracuje a na své záliby si taky čas najde. Teď je např. na prodlouženém víkendu na rybách s kamarády, já mám chřipku, tak ještě že je tu mamka a pomahá mi s malou. Jenže co můžu dělat. Pořád je ve srovnání s chlapama mých kamarádek ještě ten, co se dokáže postarat. V podstatě se vším všudy (dokonce zvládl zapnout i pračku, když se malá prokakala!!!). Jen má prostě i své zájmy. Bohužel mám pocit, že většina chlapů (včetně mého) si neuvědomuje, že i žena by si ráda udělala čas taky na sebe a své záliby. Tolik jen v podstatě reakce na příspěvek, kdy těhotná pisatelka trávila večer sama doma. Taky mám za sebou nespočet takových večerů. Chce to se s tím smířit, spíš to brát, že je fajn si někdy od druhého odpočinout a občas jim taky nechat děti na krku a někam vyrazit (jo, jenže kam a s kým, když právě ostatní matky taky tráví večer doma...).No nic, hlavu vzhůru, bude líp.
|
| Linda | •
|
(28.10.2007 14:30:19)
Myslím, že ti chlapi jsou takoví, že když jim ženská přímo neřekne: "Chci jít ven, potřebuju, aby ses tehdy a tehdy o dítě postaral", samotnému mu to zkrátka nedocvakne. Já aspoň mám tu zkušenost, že můj muž sice chápe, že i já mám své zájmy, ale dokud jsem mu konkrétně neřekla, kdy potřebuju aby se o dcerku postaral, automaticky jsem byla s malou doma já. Pak jsem ale pochopila, že když mu dopředu oznámím, kdy mám své plány a ať počítá s hlídáním, funguje to. Rozodně je to lepší, než sedět doma a pak mu to vyčítat.
|
|
|
| pezule |
|
(27.10.2007 21:27:07)
Tak můj chlap se před porodem choval podobně. Hospody sice nevymetal, ale těhotenství byl jen můj problém. Je fakt, že když jsem dva měsíce před porodem začala mít komplikace a rodila jsem o měsíc dřív, tak byl docela starostlivý. Celou dobu jsem měla ale silnou oporu v mamce, která mě vychovala skoro sama i v jeho rodičích a tak jsem se nebála. Vlastně dodnes ho nikdo nepoznává, protože svoje chování změnil opravdu o sto procent. Malou miluje a žije teď snad jen pro ni, i když se jí první měsíc bál i pochovat... Všichni, kdo ho znali předtím moc nevěřili, že s ním něco takhle pohne a navíc mě dost zrazovali od toho, abych do toho šla, protože zůstanu sama. Jsem moc ráda, že se spletli...a oni samozřejmě nakonec taky.
Doufám, že to vyjde i ostatním maminkám, u kterých nastávající tatínky situace zaskočila a zatím s ní různě bojují! Nenechte se rozhodit a zkuste vydržet, zda je rodičovství nezlomí! Držím palce!!!
|
|
|
| Carla | •
|
(27.10.2007 19:29:45)
Lenko, když jsem otěhotněla, tak první reakce toho mého bylo něco v tom smyslu, dopr... to se musí stát zrovna mě, a to jsme byli do sebe tak zamilovaný :-(. Navrhoval mi "odložit rodičovství o 2 roky" tedy mě posílal na potrat. Já se nerozhodovala, dítě jsem chtěla. Takže se rozhodl, že mě v tom nenechá... teď si říkám, kéž by nechal. Celé těhotenství se moc nezajímal, doma to řekl až když jsem byla v 9 měsíci. Nicméně spolu žijeme už od porodu 2 a čtvrt roku a já pořád přemýšlím, že od něj odejdu.
On má na prvním místě práci, syn ho zajímá asi tak půl roku, co už je s ním zábava. Když byl malý, tak jsem na všechno byla sama. Asi jsem s ním zůstala, protože jsem ho milovala, ale teďka mě zamilovanost asi přechází. Podle mě se většina chlapu nezmění, to jsou jen ty naivní představy, jak ho změníme :-(
|
|
| malarka | •
|
(28.10.2007 11:51:50)
Já tomu vážně nerozumím, tihle chlapi, co jsou hrozně překvapení z těhotenství po několikaletém vztahu mi připadají jako sobci. Jen já já se chci bavit, já si chci užívat, já já...To je přeci jasný, že ženská bude chtít dítě, když je s chlapem. Ty co po rodině netouží jsou většinou stejně samy. Měli by mít spíš radost, že mu chce ženská dát ten nekrásnější dárek.
Mám tetu, ta čekala na první dítě deset let. Pak po dalších deseti letech, když už ani nedoufali, tak byla podruhé těhotá, a ten idiot její manžel jí nutil jít na potrat. A to mají obrovskej barák oba dobré práce a jsou v podstatě zajištění. No teta se nedala a sestřenci je dneska patnáct, ale ten vztah k ní stejně ten její táta nějak nemá i když jsou pořád manželé.Teda s tetou ne sestřenkou:-))
|
|
|
|
|
|
|
| Petra,Madlenka05 a Michálek06 | 
|
(27.10.2007 23:15:30)
Jé to je hezké, taky jsem zažila takovou proměnu, smutné je že přesně obráceně. Z pohodového kluka se po narození dětí stal člověk, se kterým jsem nedokázala žít a odešla i s dětma:( Holt chlapi jsou nevyzpytatelní...
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)