| rafaja | 
 |
(29.6.2007 21:07:06)
Chyby dítěte nikdy nesvalujte na učitele, s tím souhlasím - když to JSOU chyby dítěte. každý rodič je, myslím, natolik svéprávný v tom, aby posoudil míru "viny" svého potomka, zná jej nejlépe...
Vím, že děti nejsou bezchybné. Že rodiče nejsou bezchybní. Přiznejme si ale, že i učitelé nejsou bez chyby.
"Sebekriticky" přiznáváte, že vaše děti neuznávají autority? Že jsou jiné než předešlé generace? Nesouvisí to náhodou s dobou?... Chcete, aby vaše děti byly poslušné, bez názoru, šly s davem...?
Ať s tím učitelé pracují! Nevěřím, že problémy, se kterými se ve škole setkáváme, dříve nebyly (Štěpánko). Rodiče byli jsou a budou různí. Vařečku si možná nepřipravily prostě proto, že se dostatečně netěšily na to, co budou vyrábět/nebo zkoumat....
Jsem také výchovná poradkyně. Nemyslím, že svět je černobílý :)))
Jsem skutečně přesvědčená o tom, že hlavní impuls k opravdové reformě školy musí přijít směrem od rodičů. Nové rámcové vz programy jsou formalita. Je to o učitelích a ty skutečně přímo ovlivňují a směrují rodiče. Vážně si myslím, že cestou jsou školské rady.
lída
|
| Hana | •
|
(29.6.2007 21:46:00)
Pokud jsi opravdu učitelka, tak klobouk dolů, jen kdyby bylo takových učitelů víc...
|
|
| Jordana | 
|
(29.6.2007 22:15:18)
Plky,plky,plky-bylo málo kytek k vysvědčení???
Jéžiš marjá,jen aby nebylo takových učitelek víc-chudinky děti-víc se zaměřujete na sebe a rádoby to má vyznít naopak-ale praxe a teorie je o něčem jiném.....
|
|
| Líza | 
|
(30.6.2007 5:53:29)
Vařečku si nepřipravily, protože se dost netěšily, co s ní budou dělat... Ach bože. Jestli bude moje dítě po celou dobu školní docházky dělat jen to, na co se těší, jestli dokonce učitelka bude za svou chybu brát, že se na některé věci netěší, pak nechci, aby do takové školy chodilo. Protože kromě toho, aby ho co možná výuka bavila (což je zcela legitimní požadavek a já ho mám taky), je potřeba, aby se naučilo i jednu zcela nepostradatelnou věc pro život: že existují povinnosti, které se dělají, i když se na ně člověk netěší a že to není vina nikoho kolem. Dělám práci, kterou mám moc ráda, ale součástí té práce je milion a jedna věc, které nesnáším. Kdyby mě do života připravovali stylem - pokud tě to nebaví, nedělej to, popř. chudinko, ty nemáš pomůcky proto, že jsem tě dost nenamotivovala - nikdy bych tu práci dělat nemohla. Pravděpodobně bych nemohla dělat vůbec žádnou práci.
Lído, ono opravdu všeho moc škodí, brzdi trochu a použij zdravej selskej rozum.
|
| Yuki 00,03,07 | 
|
(30.6.2007 10:03:29)
Taky bych potřebovala poradit. Chápu, že se dá nějak zařídit, aby práce bavila celou třídu prvňáčků, ještě snad i u čtvrťáků by to možná šlo, ale jak to zařídit u sedmáků, kteří se trumfují, kdo má horší známku? nebo dokonce u deváťáků po přijímačkách, někdy v květnu? O červnu se ani nebavím.
Takovou radu bych uvítala, od kohokoliv.
Dííííííííík
|
| Lizzie | 
|
(30.6.2007 10:13:55)
Ode mě radu nedostanete. Pokud vím, tak pozor jsem dávala jen u několika oblíbených hodin a to zdaleka ne vždycky, o zbytku mlčím. A to jsem měla vynikající učitele..:-)Se sedmáky, deváťáky a dál jen souhlasím..
|
|
| andrea | •
|
(30.6.2007 10:21:49)
Dobrý den, taky se trošku vložím do Vaší diskuze. Budu reagovat na přístup kantora, motivaci dětí apod. Kantor-vychovatel pro děti buď dýchá nebo ne. Děti to vycítí a testují hranice. Záleží na Vás kam až je pustíte. Taky si myslím, že povolání učitele se nedá dělat celý život se stejným nasazením a je mi líto, těch učitelů, kteří s existenčních důvodů musí v povolání zůstávat. Třeba si to vysvětlují, že "mají to povolání rádi", ale v hloubi duše cítí, že "ty děti nejsou co bývali". Chce někdo reagovat?
|
| Lizzie |
|
(30.6.2007 10:26:40)
Jedna učitelka, které si opravdu vážím, neboť je výborná mi řekla, že pár let po třicítce si pořídila děti a, že to byla taková ta hranice, kdy potřebovala pauzu, aby jí to učitelování nepřerostlo přes hlavu. Dovoluji si tvrdit, že měla pravdu, byť každý má asi ten časový ,,spínač" jiný.
|
| andrea | •
|
(30.6.2007 10:34:43)
Dokáže se učitelka, která si pořídí děti, věnovat cizím dětem s takovým nasazením jako rodič, který si osvojí dítě?
|
| Lizzie |
|
(30.6.2007 10:39:46)
Myslíte rozdíl mezi tím, zda si učitelka dítě pořídí nebo osvojí? Já myslím, že ano. Osvojené dítě zpočátku potřebuje hodně intenzivnější péči, ale nakonec se zpravidla (pokud nejsou nějaká biologická omezení), dostane na úroveň ostatních dětí.
Možná jsem váš dotaz špatně pochopila, tím pádem omluva:-)
|
| andrea | •
|
(30.6.2007 10:48:45)
Jsem učitel, který nějakou dobu pracoval na ZŠ i v DD. Navíc mám i své děti. Troufám si říct, že vím, o čem mluvím. Učitelé se zabývají sáhodlouhými diskuzemi, "jak na to", ale nedokáží odpovědět na otázku, jestli pro děti dýchají, jestli je to jejich poslání, jestli jim dokáží na obrovský kus života suplovat rodinu, jestli na to mají dost sil a chutě.
|
| Lizzie |
|
(30.6.2007 11:23:05)
Andreo, na základní škole, zvlášť na 1. stupni je ten osobnější přístup nutný, ovšem to, že by ,,za ně dýchaly" bych neuváděly, byť učitelé zpravidla svojí třídu brání a starají se o ni. Na 2. stupni a ve středním školství už je to jiné. Dost učitelů má aprobaci na určité předměty, i tady je důležitý osobitý přístup, ale nevzniká takový vztah, byť já i mí spolužáci z mnoha pedagogy navázali bližší osobní vztah, padli jsme si do oka lidsky. Ano, učitelství je náročné, je to povolání, kde jen někdo něco ,,neodučí", ale předá i určité zkušenosti, ovšem poslání..stejně jako u zdr. sester, soc. pracovníků se člověk nenají a hlavně i pedagog musí mít vlastní osobní život.
I učitelé, kteří mají děti jsou výborní.
|
| andrea | •
|
(30.6.2007 11:38:14)
Lízo, já se obávám, že to nebude Tvůj případ. Třída, to jsou děti a ty doufám, nechceš sníst? Já Ti ze zákona svěřím své dítě, ty se mi o něj musíš postarat. Musíš na to mít sílu a chuť a schopnosti, pokud je nemáš, tak musíš volit jiné zaměstnání, vědomosti z knih nestačí, učitelství musí být posláním.
|
| Lizzie |
|
(30.6.2007 12:10:11)
Vždyť píšu, že k učitelství musí mít osoba vztah, ale nelze od nich chtít nemožné. A nelze vyžadovat, aby k tomu poslání učitel obětoval veškerý volný čas.
Jinak já učitelka nejsem. Nebavilo by mě to a ani bych na to neměla nervy, byť na pedák jsem byla přijata..
|
| Lizzie |
|
(30.6.2007 12:12:16)
A učitelé, kteří mají děti jsou možná lepší i v tom, že např. s puberťákem se setkají nejen ve škole:-) Mají hned jiný pohled na věc, když sedmáka, druháka, septimána vidí i doma a nejen v lavici..:-)
|
| andrea | •
|
(30.6.2007 12:44:03)
Pokud zvládne učitel septimáka vlastního s přehledem doma, tak je otázkou kolik mu zbývá sil na ty nevlastní a na jejich množství ve třídě. Je pravda, že by měl mít pro ně pochopení a tzv."osvědčené metody", vše za předpokladu, že s přehledem zvládá toho svého atd.
|
| Lizzie |
|
(30.6.2007 12:50:04)
Andreo, on se s tím septimákem vypořádá lépe než ten, kdo s nimi přišel do kontaktu poprvé! Z vlastní zkušenosti vím, že s námi pracovali s mnohem větším nadhledem učitelé, kteří měli podobné dítko/studenta doma!
|
| veronka | •
|
(30.6.2007 13:13:35)
bez ohledu na věk žáků můžu říct, že dokud učím a vím, že i moje děti jsou ve škoce (škole) jsem v pohodě a opravdu se i já snažím dát těm děckám co nejvíc.
Ale jakmile jsou moje děti doma (i když třeba s babičkou), já ve škole a tam je vlastně jenom hlídám, protže odpolední vyučování jsou většinou nějaký předměty, který nemají žádnou důležitost (pracovní činnosti, tělocvik...), myslím víc na svoje vlastní děcka a těším se, až zazvoní.a Budu v klidu doma se svými dětmi plácat bábovičky, jezdit na kole, vařit...
možná se to změní, až budu mít doma puberťáky, kteří o mě nebudou stát. Ale teď je situace jiná. Asi je to tak v každém zaměstnání, dokud jsou děcka malý, maminky na ně myslí víc než na práci.
a to se divím, že ještě nikdo nevzpomněl finance, zatím to teda není žádná sláva
sama za sebe můžu říct, že mě učení baví, pokud :
-učím svoje předměty, který jsem vystudovala
- učím v době, kdy vím, co se děje s mými vlastními potomky a nemám pocit, že by jim bylo se mnou líp
- vidím, že to baví i děcka a nedívají se, kdy už jim konečně ty pěstitelky skončí
-ehm, no když vidím, že na průměrný plat hned tak nedosáhnu, taky z toho nemám zrovna radost, že by to bylo to "poslání"? nevím, rozhodně nemá naše rodina na rozhazování, manžel už ze školství odešel a vydělává tolik, že já si můžu dovolit ve školství zůstat.
přípravy zaberou dost času a člověk si musí vybrat, jestli bude po večerech dělat přípravy do školy a to za opravdu minimální plat, nebo jestli bude po večerech vydělávat třeba překládáním nebo jinou činností a pak to v té škole nějak odvykládá.
takže o poslání nerada slyším, poslání mi hypotéku nesplatí, ani nezaplatí jídlo, oblečení...
|
| caira (Vojta1/03,Mates11/04) | 
|
(30.6.2007 13:18:11)
protze to uz by se tady vrazdilo--- jen pro priklad moje kamaradka po vystudovani pedagogickou 1st nastoupila za plat o dva tisice vyssi nez ja (vedecky pracovnik z PřF UK) a to nemluvim o jeji vysi osobniho ohodnoceni po trech mesicich a o mam... ja bych vubec finance nevytahovala na svetlo
|
| štěpánka | •
|
(30.6.2007 19:30:45)
Cairo, promiň. (Toto není první diskuse o platech ve školství, do které jsi Ty i já přispívala) Ale teď konečně rozumím tomu, proč máš tak nízký plat. Já si teda myslím, že když děláš vědecký výzkum při PřF UK, tak jsi vlastně také ve školství, i když přímo neučíš. Nevím, pod koho resp. pod které ministerstvo to spadá (třeba jiné než MŠMT). Nicméně já to chápu tak, že Přírodovědecká fakulta University Karlovy je vysoká škola (jsem její absolventkou), takže když na ní děláš výzkum, tak jsi taky ze školství a tudíž máš také malý plat, jako všichni ve školství.
Pokud je to jinak, tak mi promiň.
|
| caira (Vojta1/03,Mates11/04) |
|
(1.7.2007 11:42:58)
nedlam pod prf UK, predpovidam povodne pro CHMU, Pr F UK jsem vystudovala, tak jsem to myslela.
|
|
|
|
| andrea | •
|
(30.6.2007 13:57:57)
Zase jsme u financí? Učitelé si stěžují, že mají nízké platy, ale když se zeptáte, proč učí i kantoři, kteří to s různých důvodů nezvládají, tak odpoví, že pro peníze, že musí živit rodinu, mají hypotéku apod. Myslím, že můžete být výborná učitelka, ale všechno kolem je proti Vám. Odpovíte, vystudovala jsem, mám svou profesi a jsme u poslání. Začarovaný kruh.
|
| Lavanda | 
|
(30.6.2007 14:05:28)
To je ono. Nízké finanční hodnocení může podle mě vést k tomu, že ve školství budou vedle skutečných nadšenců zůstávat hlavně lidé, kteří nejsou dobří učitelé ale nestačí ani na jinou práci, nebo si ji spíš neumí ani najít, a proto zůstanou raději u té ne moc skvěle placené učitelské práce.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Líza |
|
(30.6.2007 14:07:13)
Andreo, myslím, že dýchání za děti v pravém slova smyslu člověka snadno dovede k vyhoření. Určitě musí mít učitelka ráda i ty děti i svoji práci jako takovou, určitě o ně musí mít opravdový lidský zájem, ale dýchat za ně... už je o tom, že neudrží svoje hranice a fakt může vyhořet... vyhořelá učitelka je právě to, čeho asi máme všichni rodiče kolem sebe až dost a máme toho plné zuby.
|
| Líza |
|
(30.6.2007 14:07:47)
Aha, koukám, že už to psala Budilka, to se omlouvám, dočítám odzadu...
|
|
| andrea | •
|
(30.6.2007 14:28:19)
Rodiče většinou chtějí po učiteli, ať má pro jejich dítě maximální pochopení. Málo kdo z rodičů řekne, to moje dítě je tak hloupé, nechte ho proletět. Více ho motivujte, věnujte se mu... a má pravdu. I děti z nefungujích rodin s řadou patologií vykazují velký stupeň zlepšení, když se jim kantor věnuje. A teď mě chvíli omluvte vyrážím ven s dětmi.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| andrea | •
|
(30.6.2007 10:22:13)
Dobrý den, taky se trošku vložím do Vaší diskuze. Budu reagovat na přístup kantora, motivaci dětí apod. Kantor-vychovatel pro děti buď dýchá nebo ne. Děti to vycítí a testují hranice. Záleží na Vás kam až je pustíte. Taky si myslím, že povolání učitele se nedá dělat celý život se stejným nasazením a je mi líto, těch učitelů, kteří s existenčních důvodů musí v povolání zůstávat. Třeba si to vysvětlují, že "mají to povolání rádi", ale v hloubi duše cítí, že "ty děti nejsou co bývali". Chce někdo reagovat?
|
| Lavanda |
|
(30.6.2007 12:05:22)
Učitel podle mého názoru nemůže svému povolání věnovat všechno. Nemůže mít rád děti ve škole úplně stejně jako svoje vlastní. Na to ty děti ostatně mají rodiče, ne?
Věnovat tomu všecko a očekávat, že opravdu všechny děti ve třídě udrží celou hodinu pozornost, to je cesta do pekel, přesněji řečeno k syndromu vyhoření. Jako každý člověk i učitel by měl umět vypnout, relaxovat, věnovat se rodině, mít koníčky, nebrat školu tak smrtelně vážně. Je to otázka přežití.
|
| Lizzie |
|
(30.6.2007 12:16:56)
Jojo, nemůže jim obětovat všechno, když je někdo třídní má k dětem zase jiný vztah, než např. češtinář, který má spoustu různých tříd, na 1. stupni je učitelka pro děti vzorem (tedy aspoň myslím, nevím jak teď)to jo, ale aby měl rád stejně děti ve škole jako vlastní? Blbost!!!!
|
|
| andrea | •
|
(30.6.2007 12:36:32)
Ahoj. Jak se věnujete své rodině: naplno? Nebo "vypínáte"? Je lepší učitel, kterého postihl syndrom vyhoření a uvolnil místo mladším nebo ten, který se tomu brání a učí naše děti?
|
| Lizzie |
|
(30.6.2007 12:48:22)
Jak se bránit syndromu vyhoření..1. nenosit si práci domů (čemuž se učitel neubrání), 2. mít vlastní život! (rodinu, zájmy, koníčky). Jinak syndrom vyhoření může postihnout i skvělého odborníka, pokud nezná nebo nedokáže udržet rozumnou mez.
Jo a lépe hodnotím učitele, kteří měli vlastní rodinu, neboť nám dětem, studentům..rozumněli víc.
Argument, že pedagoga jehož postihl syndrom vyhoření by měl nahradit někdo mladší, který se mu bude bránit - ano bude se mu bránit tím, že si zařídí čas pro školu a čas pro vlastní život. Pro učitele je totiž osobní život velice důležitý!!! viz. frustrace apod...
|
| andrea | •
|
(30.6.2007 13:08:33)
Lízo, můžeš se na to podívat trochu filozofičtěji? Učitelé, kteří v mém studijním životě zanechali nějakou stopu byli vynikající odborníci s totálním nasazením pro studenty a naprostou odevzdaností tomu, co dělají. Je pravdou to, že to určitě nebylo na základní škole protkané socialistickým režimem a osnovami. Na střední škole to bylo podobné, ale už to bylo lepší. Na vysoké mě pohltila práce jedné paní profesorky, která byla obrazem charismatického kantora, který dokázal strhnout studenty a požadovat po nich naprosto nemožné věci s takovou lehkostí, že i ti nejpohodnější jí podlehli. O takovém učiteli píšu. A vím, že to není dáno všem, že se o to mohou jen pokoušet. To chci předat svým dětem, ale nevím, zda bych to dokázala předat dětem ve škole. Myslím si, že pokud si učitel zvolí tuto cestu, tak to musí zvládnout nebo přenechat místo ne mladším, ale ochotným tuto práci vykonávat naplno.
|
|
|
| Lavanda |
|
(30.6.2007 13:09:51)
Já osobně i při péči o své děti "vypínám", stejně tak jako asi většina lidí. Každý potřebuje občas "voraz".
A co vy? Vy při péči o rodinu nevypínáte?
Nemohu souhlasit s vaší představou nahrazování vyhořelých učitelů novými. To by potom školství bylo institucí na likvidaci zaměstnanců. Vždyť vyhoření je velice vážný stav, psychický i fyzický.
Podle mě se prostě musí vyhoření předcházet, a to samozřejmě nejen u učitelů, ale i u jiných profesí, kterých se týká.
A základní prevence je nejít do toho z nereálnými představami typu "musím žáky milovat jako svoje děti" nebo "musím naučit všecky a všecko a oni mě za to budou mít rádi".
|
| andrea | •
|
(30.6.2007 13:24:50)
Já při péči o rodinu nevypínám. Samozřejmě mám velkou pomoc u manžela, ale klasický model odložení dětí do školky nebo k babičce u nás nefunguje. Děti mají spoustu aktivit, výletů, hraní i v kolektivu i s rodiči. Školu budu pečlivě vybírat a nároky na učitele mám vysoké min. aby se mým dětem věnoval, tak jako já za svých kantorských let.
|
| Lavanda |
|
(30.6.2007 13:30:13)
Andreo, děti "odložím" do školky, až budu muset nastoupit do zaměstnání. K babičkám už je vůbec neodkládám. Přesto občas vypnu, stejně jako vy. Třeba právě teď si děti hrají a já tu ťukám do klávesnice. No není to vypnutí? A vy píšete taky, mimochodem... Jo, a na ten výlet taky jedeme, za hodinku, až nebude takové vedro.
Prostě, i v domácnosti občas vypíná každý. Jinak hrozí syndrom vyhoření i mamince na mateřské. Myslím, že i to už bylo v odborné literatuře popsáno.
|
| andrea | •
|
(30.6.2007 13:35:51)
Čekala jsem, že takto odpovíte a byla jsem nato připravená. Dcerku právě kojím u čehož můžu klidně ťukat a syn hraje s mužem na zahradě fotbal. Do tradiční školky nechodí, ale přesto má kolektiv. Alternativy jsou různé a život každého člověka jiný.
|
| Lavanda |
|
(30.6.2007 13:45:12)
Ale to se vůbec nemusíte obhajovat, že u počítače kojíte. U počítače kojí asi půlka Rodiny. Na nějaký ten oddych máte právo. Ať už je to počítačová diskuze, nebo kafíčko s kámoškou, hodiny aerobiku, cokoliv.
|
| andrea | •
|
(30.6.2007 14:02:41)
Zdálo se Vám to jako obhajoba?
|
| Lavanda |
|
(30.6.2007 14:05:40)
Ano.
|
| andrea | •
|
(30.6.2007 14:13:01)
A obhajoba čeho a před kým, prosím Tě? Že chci, aby se učitel věnoval mým dětem naplno, tak jak jsem se jim věnovala já ve škole a věnuji se svým doma? Neblázni.
|
| Líza |
|
(30.6.2007 14:14:18)
Andreo, skutečně to znělo jako obhajoba toho, že jsi vypnula a dáváš si oraz u počítače ;-)
|
| andrea | •
|
(30.6.2007 14:41:44)
Abych řekla pravdu, tak máme doma počítač asi týden. Je to pro humanistu velká výzva, zkoumá jeho možnosti. A je to fajn.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Lída | •
|
(30.6.2007 19:30:11)
Veroniko! Doporučuju tištěný časopis Moderní vyučování. je tam spousta "praktických návodů":) na projektové vyučování, projektové hodiny a dny. myslím, že snad jen na ně by se dalo u těchto "dětí" vsadit.
|
| štěpánka | •
|
(30.6.2007 19:39:51)
Lído, nevím, ale asi žiješ někde jinde než já a vidíš jiné děti, než jaké já učím. V právě skončeném školním roce jsem připravila projektový týden (resp. 4 dny, každý den 2-3 vyučovací hodiny na projektu). Příprava mi zabrala čistého času asi 10 hodin. Jednalo se o 1. ročník gymnázia (12ti leté děti). Většinu studentů to opravdu bavilo, pracovali jedna radost a myslím, že se i dost naučili. Bohužel asi 10 dětí se mi prostě motivovat nepodařilo. Nijak. Nakonec to dopadlo tak, že někteří ještě záškodničili ostatním a ničili jim jejich výtvory. Já sama jsem tím byla velmi rozčarovaná, protože na gymnáziu bych opravdu čekala jiný přístup. Navíc i někteří rodiče mi řekli - když máte ty projekty, no tak to tam náš kluk (naše holka) ani nemusí chodit, když tam nebudete nic dělat. Celkem se dalo poznat, kteří rodiče a které děti patří k sobě, protože přístup k dění ve třídě byl shodný.
Jinak ale souhlasím s tím, že projekty jsou fajn, učí děti samostatně myslet a pracovat, řada dětí si téma "vezme za své" a umí si je obhájit i před spolužáky. Ale nepodléhej klamu, že druhostupňové děti V Š E C H N Y budou pracovat. Většinou je to tak, že pracují ti, kteří pracují i při "klasických" metodách výuky. To je moje zkušenost. Někdo máte třeba jinou, nevím.
|
| Kohnova | •
|
(30.6.2007 22:58:34)
Ahoj Stepanko, ja mam stejnou zkusenost, akorat me to uz nerozcarovava :). Ve tride o triceti hlavach jde motivovat kazdeho a vzdy skutecne jen teoreticky. Kdyz mas skupinu cca osmnacti deti se dvema problematickymi, muze se to povest. "Zaskodnici" jsou vecny problem, take ho porad resim, leta jsem verila ve vysvetlovani, individualni motivovani, individualni peci. Nekdy to zabere. Vetsinou ale ne a ztratis cas, ve kterem jsi se mohla (a mela) venovat pracujicim detem, ktere si jednak peci zaslouzi nemene nez kazisveti a hlavne ji mnohem lepe vzuziji, z prace si odnesou vic. Takze dneska davam vicemene jednu sanci a pak uz se venuju tomu, abych pracujicim zaujatym detem (kterych je vetsina) vytvorila a uhajila prostor k praci. Vicemene se mi dari, ze provokateri neuspeji, ale je to za cenu velkeho vypeti, toho, ze musis byt hodne tvrda a delat draba.. znas to sama..
Ono teda to asi nakonec jde, kdyz o tom premyslim, zaujmout tricetihlavou tridu jednou veci, ale musi to byt vec nenarocna a chytlava. takova, ktera konvenuje problematickym detem (ty neproblematicke, byt by se nudily, se dokazi ovladnout). Takze asi zalezi i na cili vyucovani. A to je, podle mne, uhelny kamen cele veci! To, co a jestli vubec ma skola ucit. Jenze napr. u gymplu uz je to jasne. Gymnazium ma poskytnout vzdelani, naucit myslet, vyjadrovat se, formulovat a obhajit sve myslenky. A mysleni boli. Podle mne se to bez konfliktu nikdy neobejde.
|
| štěpánka | •
|
(30.6.2007 23:27:18)
Díky za podporu. Člověk pořád pochybuje a myslí si (tedy já ano), že chyba je v něm. Teď už to plánuju tak, že - chceš pracovat - nabízím Ti to a to, zkusíme to "jinak". Nechceš? Dobrá, nedělej, ale neškoď ostatním! Tady si dělej svoje - nějakou nenáročnou práci. Závěrečná kontrola (písemka) bude pro všechny stejná.
Donedávna jsem si myslela, že zvládnu naučit některé věci všechny studenty, ale už jsem pochopila, že to není možné. Když někdo nechce.....
|
|
|
| rafaja |
|
(2.7.2007 12:10:25)
Štěpánko!
Projekty skutečně zabírají učiteli času -řekla bych- až moc. Ale stojí to za to. A když nebudeš mít podporu v nižších stupních školy -tedy děti nebudou zvyklé na pravidelný "přísun" projektů -rozuměj pravidelné projektové týdny např. nebo jenom dny pro začátek (pro celou školu), bude to vždy těžké. Moje zkušenost je, že děti "správně reagují" na projektové vyučování třeba až po půl roce učitelova zoufalého snažení. A když se začně s dětmi už v 1.třídě pracovat projektově, jde to ve vyšších třídách jedna báseň.
Přeju pěkné prázdniny! Lída
|
| štěpánka | •
|
(2.7.2007 17:18:42)
Lído,
v běžné české škole neučí učitel děti od 1. třídy až do 9. Pokud nefunguje spolupráce mezi stupni, je bohužel tato rada celkem k ničemu. Navíc já učím na gymnáziu a tam se tato rada nedá použít vůbec. Nemakačenkové si nezvykli na projektovou práci ani po roce. V lepším případě se jen vezli na práci ostatních, v horším škodili.
Moje kolegyně našla zajímavé pojmenování - nemotivovatelné dítě.
|
|
|
|
|
|
| lída | •
|
(30.6.2007 10:21:49)
Lízo! Zbytečně to "hrotíš" a chytáš se každého slova, Kdybychom se tady měli bavit "jako normálně" a o "skutečnosti, tak všichni víme, že každá mince má dvě strany... myslím, že v těchto diskusích úa mně prvoplánově v článku/ jde o zamyšlení se nad věcí, vyvolání emocí nad věcí, rozpoutání diskuse...
Ve škole samozřejmě, a mezi žáky a učiteli, musí platit pravidla. děti je potřebují. Ale kdyby učitel sázel jen na toto.... V první řadě musíme -jako učitelé- myslet na sebe, hledat chybu nejfdřív u sebe... když jde o většinu třídy (pomůcku nemá víc než 40procent dětí) pak je zřetelné, že chyba nebude v dětech!
|
| Líza |
|
(30.6.2007 14:02:28)
Lído, chceš vyvolat emoce a pak se divíš, že to hrotím?
Podívej se, kdybys řekla - "myslím, že my učitelé můžeme mnohem víc děti motivovat, mnohem individuálněji k nim přistupovat, máme velké rezervy v tom, dosáhnout jejich zájmu o výuku a toho, aby dávaly ve škole pozor; rodiče, nemusí být chyba jen v dětech, pojďte nám pomoct změnit situaci k lepšímu" - tak s tebou budu všema deseti souhlasit.
Pokud ale píšeš vypjatá vyjádření o tom, že všechny děti můžou vždycky dávat pozor, a pokud ne, je špatný učitel; pokud píšeš o tom, že "když vy rodiče na to kašlete, tak si pak nestěžujte", jednáš konfrontačně a tvá vyjádření jsou skutečně dosti fanatická. Proto jsem se ptala, jak dlouho učíš - protože pokud bys měla odučeno půl roku, je možné to brát za naivitu, pokud pět let, tak buď hrotíš situaci ty a záměrně používáš přehnané výroky (na kterých pak ještě i trváš, když tě na ně upozorním), nebo - a to by bylo mnohem horší - vůbec nereflektuješ ani realitu svojí vlastní práce.
Abych poznamenávala, že když chci získat někoho pro nějakou věc, většinou to nejde tak, že ho nejdřív obviním z pasivity a nezájmu, a pak mu řeknu, ať se teda nediví...
|
| Jordana |
|
(30.6.2007 20:09:28)
Mluvíte mi s duše,naprosto souhlasím s tím co píšete i výše.
Jinak Lída poznala silnějšího soupeře v diskuzi a tak teď ustupuje zpět-viz hrotící diskuze atp.Proboha,Lído, vy jste to opravdu popsala dost emotivně ne-li fanaticky,tak to teď neberte zpět-měla byste být ráda,že jste vyvolala takový ohlas-co čekáte,když apelujete výzvami-křičím a teď už řvu....Jinak s vámi rozhodně nesouhlasím a typuju,že v té škole nejste tak dlouho a ani učíte na malém městě s méně žáky,tam se takhle hrát si-promiňte-ale myslím,že vím o co vám trošku šlo,ale téma jste uchopila dost špatně a pobouřila si spoustu lidí:-(
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)