Re: Moje zkušenost

Nechci říci, že vždy všichni učitelé jsou svatí, ale!
Na příkladu synovce - byl dislektik (jestli se nepletu). Při zjištění, že má při výuce problémy, bylo na místě co nejrychleji vyhledat odborníka. Jeho maminka to udělala a vida, dítěti bylo pomoženo. otázkou je, zda jeho původní učitelka doporučila návštěvu PPP, zda ji maminka vyhledala co nejdříve, atd... Často se může stát, že když učitel neví, jaký problém dítě má, nemůže mu pomoci ani při nejlepší vůli. A také se může stát, že citlivé dítě je "zablokováno" a cestu k sobě už nenajdou. Ono to totiž není tak, že všichni dislektici mají stejné problémy a proto úča jenom koukne a je jasno. Navíc při poruchách učení je většina práce na rodičích, ne na učitelce. Rodiče by měli doma s takovým dítětem pracovat, řídit se radami z PPP. Bohužel to tak často není. Dítě přinese papír a někteří rodiče si myslí, že je vyhráno a dítě snad ani nemusí ve škole psát nebo číst (bohužel, to je častý omyl). Učitel samozřejmě může použít zase svoje metody, kterými dítěti pomůže (zejména na 1. stupni), aby vše zvládlo. Velmi těžko se to ale dělá při přeplněnosti tříd (o individuálním přístupu si ve třídě s více než 30ti žáky můžete nechat zdát) nebo když nespolupracuje rodina nebo jsou-li děti až nezdravě soutěživé a nechápou, proč by někdo měl mít "úlevy". Nepíšu toto "od stolu". Se vším výše popsaným jsem se setkala.
Pokud jde o tu holčinu v pěstounské péči. Hned bych dle popsaného řekla - chudák, jak se to k ní chovají. Ale nevidím do pozadí. Nevím, jak moc problematická je, jak se chová. Nevím, jak spolupracuje rodina a také nevím, zda je takto kárána i před třídou a nebo jen v soukromí - v ředitelně. A také nevím, zda toto vede k nějakému zlepšení chování. Nevím ani, zda dochází do PPP. Tam totiž často probíhá program pro "vrstevnické skupiny", kde se právě děti s problematickým chováním učí, jak se ve třídě chovat adekvátně. Takže závěrem. Vlastně Vám neumím odpovědět, chtělo by to více podrobností o této holčině.