Re: Pauza

bez ohledu na věk žáků můžu říct, že dokud učím a vím, že i moje děti jsou ve škoce (škole) jsem v pohodě a opravdu se i já snažím dát těm děckám co nejvíc.
Ale jakmile jsou moje děti doma (i když třeba s babičkou), já ve škole a tam je vlastně jenom hlídám, protže odpolední vyučování jsou většinou nějaký předměty, který nemají žádnou důležitost (pracovní činnosti, tělocvik...), myslím víc na svoje vlastní děcka a těším se, až zazvoní.a Budu v klidu doma se svými dětmi plácat bábovičky, jezdit na kole, vařit...
možná se to změní, až budu mít doma puberťáky, kteří o mě nebudou stát. Ale teď je situace jiná. Asi je to tak v každém zaměstnání, dokud jsou děcka malý, maminky na ně myslí víc než na práci.

a to se divím, že ještě nikdo nevzpomněl finance, zatím to teda není žádná sláva

sama za sebe můžu říct, že mě učení baví, pokud :
-učím svoje předměty, který jsem vystudovala
- učím v době, kdy vím, co se děje s mými vlastními potomky a nemám pocit, že by jim bylo se mnou líp
- vidím, že to baví i děcka a nedívají se, kdy už jim konečně ty pěstitelky skončí

-ehm, no když vidím, že na průměrný plat hned tak nedosáhnu, taky z toho nemám zrovna radost, že by to bylo to "poslání"? nevím, rozhodně nemá naše rodina na rozhazování, manžel už ze školství odešel a vydělává tolik, že já si můžu dovolit ve školství zůstat.
přípravy zaberou dost času a člověk si musí vybrat, jestli bude po večerech dělat přípravy do školy a to za opravdu minimální plat, nebo jestli bude po večerech vydělávat třeba překládáním nebo jinou činností a pak to v té škole nějak odvykládá.
takže o poslání nerada slyším, poslání mi hypotéku nesplatí, ani nezaplatí jídlo, oblečení...