| Ája | •
 |
(11.9.2006 10:45:23)
Když ono je to těžké. Nejlépe se otěhotní do 30 let. Jenže nikdo se nechce vázat, když má chuť cestovat, studovat, poznávat svět, budovat kariéru. Když tohle všechno má, má peníze a domov, chce dítě. Jenže pak už to nejde a musí se za to tvrdě platit. Holt člověk nemůže mít všechno a příroda je moudrá, že zařídila, že mláďata mohou mít bez problémů hlavně ti mladší, kteří skýtají záruku, že je dochovají do dospělosti. U lidí to ale trvá hrozně dlouho, taky 26 let, než člověk dostuduje.
Držím palce. Já mohla mít jen jedno, další by s vělkou pravděpodobností byly postižené, tak jsem je ani sebe nechtěla trápit.
|
| Eva.sv | •
|
(11.9.2006 11:13:01)
Holka to je sice hezký, ale vždy to takhle není.
Já se vdávala ve 20ti a jelikož jsem se s partnerem znala 5 let chtěla jsem děťátko hnedka.
Vlastně pro otěhotnění nejlepší roky, protože po 25 se plodnost už jen snižuje. Po nějakém čase co to nešlo s hormonální léčbou jsem podstoupila laparoskopii, kde my byla sdělena neprůchodnost vejcovodů - takže jsme byli s mužem který je v pořádku vyslány do Iscare I.V.F Hloubětín.
A můžu Ti říct že jsem tam v té době byla nejmladší. Nicméně co platné i když se mi u každého pokusu otěhotnět podařilo, vždy jsem potratila. Krom pocitu že jsem jedna z tisíce a že všichni mají málo času si na Iscare nemohu stěžovat -naopak ! Dostala jsem doporučení na všechno možná vyšetření co jsou, aby se zjistila příčina mých potratů bylo vidět že to lékařům jedno není.
Jezdila jsem tam asi 6 let, za tu dobu jsem tam poznala mnoho lékařů více či méně příjemných, tak jsem se snažila tomu kdo mi do oka nepadl vyhýbat.
Ono je to opravdu o tom na koho ten den narazíš, zda zrovna má dobrou či špatnou náladu, ale nedá se podle toho posuzovat celek. Jelikož takhle je to všude - v každé nemocnici atd...
A co se týká peněz já jsem v Iscare platila jedině za zmražení oplodněních vajíček, která "byla navíc" a víc ani korunu. Takže žádné desetisíce jsem za pokusy nezaplatila.
|
| Petra | •
|
(11.9.2006 14:56:24)
Souhlasím s tím, že opravdu hodně záleží na tom, s kým se zrovná člověk setká. Bohužel v Iscare jsem zažili 2 lékařky a přístup byl stejný. Psychicky jsem na tom dobře (zatím), a do Iscare jsme šli opravdu s úsměvem a dobrou náladou...
Částku, která nás čekala k uhrazení nám spočítala lékařka. Tu sumu jsem si nevymyslela, nemám důvod situaci zhoršovat, ale jak už jsem napsala, pokud na Iscare máte dobré reakce, tak je to jen a jen dobře a já vám to úpřímně přeji! Každý jsme jiný a tak co člověk, to názor. Což si msylím, že je dobře. Všem mamínkám, ať už díky Iscare, nebo přírodě, Apolináři, atd., přeji krásný den a všem snažilkám hodně štestí a nebojte se, taky se dočkáme!!!
|
| Gabča M. | •
|
(12.9.2006 13:54:46)
Ahojky.Taky jezdíme do Iscare.První pokus se bohužel nepovedl a vyšel nás asi na 20 000 Kč.Ono záleží na tom,co ti je.Ale vím,že tam pojedeme i po druhé.Jezdíme k pí.doktorce Langerové a na její chování si nemůžem stěžovat.Je milá a vše vysvětlí.Nikdy nám nedala najevo,že na nás nemá čas.Nepospíchá.Naopak nám hodně pomohla.Nemůžu si stěžovat ani na jednání sester a personálu.Všichni byli moc milí.Naopak se snažili uklidňovat a při odchodu popřáli mnoho štěstí.Málokde jsem zažila takové jednání.
|
| Jindriska | •
|
(15.9.2006 9:53:41)
Také jsem se léčila v Iscare u Mudr .Langerové a nedám na ni dopustit je to moc milá doktorka . A díky ní a ostatnímu personálu čekáme mimi .Termín porodu máme za pár 9.10.
Byla jsem několikrát na insiminaci, 1 Ivf , 2 Ket a až na 2 Ket se zadařilo!!!!
K tomu imunologie Podolí,léčba rok...Laparoskopie nález endometriozi..
Tak že nic lehkého.
|
|
| Jana | •
|
(7.3.2007 12:05:28)
Ahoj všem:o) Nedá mi to, abych nereagovala na článek, který vyzdvihuje péči u Apolináře a haní přístup a péči v ISCARE. Rovněž máme s manželem potíže s otěhotněním, problém se objevil na straně partnera a přístup, který jsme zažili u Apolináře nás přivedl právě do ISCARE. Neosobní, chladný přístup sexuologa u Apolináře k manželovi i ke mně po výsledku spermiogramu, který byl výrazně špatný (azoospermie), mě dost rozčílil. Doktor nám pouze oznámil, abychom přišli za půl roku na další spermiogram, třeba se něco objeví. Ani se pořádně nezeptal na manželovu anamnézu, která by mu mohla napovědět, že za půl roku to asi lepší nebude. V šoku jsem šla za svým gynekologem a poprosila ho o doporučení jinam. Sami jsme si ISCARE vybrali a v současné době čekáme, zda jsme nebo nejsem těhotná :o)Přístup a filozofie této kliniky mi vyrazila dech, nikdy jsem se nesetkala s větší péčí, ochotou, lidskostí a komfortem. Některé zákroky jsme sice hradili, ale nikdo nám to nepředhazoval jako prioritu, bez které se s námi dál bavit nebudou. Věřím, že nemusí mít každý stejnou zkušenost. Všude se můžeme setkat s nepříjemným jednáním. Přesto ISCARE doporučuji všem, kterým záleží na tom, aby s nimi lékař hovořil jako se sobě rovným, a všem, kteří si přejí kvalitní péči.
|
| Pavla | •
|
(23.4.2007 19:45:38)
Zdravím všechny snažilky i těhulky.
S léčbou v Iscare Liht House jsem spokojená,i když pokaždý jsem u jiného pana/paní dokora/doktorky.
U Apolináře dokonce na mě požadovali úplatek či co???Nepřímo se mě pan Dr. zeptal zda pro něj něco nemám, když jsme byli sami v ordinaci po zákroku inseminace !!!!
Taková nehoráznost!!!Jednali tam s námi jako s onucí, mě řekli že mám silnou nadváhu, že si mám vážit jídlo, jinak se dítěte nedočkám!!!!
Ihned jsem si vzala kartu a přešly jsme do Iscare.První pokus IVF se 1.11.2001 povedl, ale jednalo se o zamlklé těhotenství, od té doby se léčím a zkouším štěstí....28.4. půjdu na pátý pokus, z toho podruhé na KET, budem rozmrazovat 3embryjka.....
Přeji všem pevné nervy a hodně štěstí !!!!!
|
|
|
|
|
| Olina a dvojčata 19m | •
|
(12.9.2006 18:10:02)
Ahojky.
Byli jsme na umělým oplodnění v Českých Budějovicích v Sanatoriu Art. S přístupem lékařů jsem byla velmi spokojená. Vždy mi odpověděli na všechny moje otázky. Samozřejmě, že jsme něco zaplatili asi kolem 15 tisíc, ale bylo to za nadstandard, pro který jsme se rozhodli a to hlavně ze zdravotních důvodů- byli to lepší hormonální injekce a na doporučení 5 denní pobyt vajíček venku. Největší suma byla za manipulaci s manželovým spermatem a to jak jsem si zjišťovala, žádná pojišťovna nehradí. Dále jsem ještě platila za zmrazení vajíček, kdyby se to náhodou nepovedlo, což se bohužel nestalo a mám dva krásné prcky. Přeji všem maminkám hodně úspěchu při umělku a hodně miminek.
|
| Jula | •
|
(22.6.2007 16:37:55)
Dobrý den,také jsme byly v ARTu,máme dvě krásné holčičky
|
|
|
| Katka J. | •
|
(18.9.2006 22:28:32)
My se pořád někde potkáváme na internetu. Já byla v Iscare a Gestu. Zaplatili jsme asi 60tis. celkem.
|
|
| Lenka | •
|
(21.9.2006 8:11:34)
Ahoj všechny snažilky,také my jsme byli donuceni osudem navštívit centrum a to Sanatorium ART v Českých Budějovicích.Sice jsme přišli jen jednou (pak se na nás osud usmál),ale během této jedné návštěvy mohu říci,že jsme byli tímto centrem nadšeni(já i manžel).Lékaři i ostatní pracovníci k nám byli milí,ochotní,vše nám bylo vysvětleno k naší plné spokojenosti.A o penězích nepadla ani jediná věta!Chtěla bych tímto všem v ARTu moc poděkovat za citlivost a profesionalitu.
|
|
|
| Sameťáček | •
|
(11.9.2006 11:14:30)
Zde bych si dovolila oponovat, ono je to případ od případu a ne každá z nás odkládá děti až po dobudování hnízda a kariéry. Já jsem např. zjistila v mých 24 letech, že to přirozenou cestou nepůjde z důvodu mnohočetných srůstů po apendixu a zánětech. První dva pokusy jsem absolvovala v Iscare v Hloubětíně a měla jsem z nich naprosto stejný pocit jako autorka článku - byli jsme jako maso na krámě a zdroj nemalých fin. prostředků. V té době vzniklo sanatorium Pronatal pod vedením dr. Mardešiče a já jsem se rozhodla přejít k nim. Absolvovala jsem třetí pokus "hrazený" pojišťovnou a musím říct, že jsem konečně měla pocit, že všem jde opravdu o naše miminka a náš úspěch, i když i tam jsme platili dost vysoké částky. Bohužel i třetí pokus byl neúspěšný. Protože jsme byli ještě relativně mladí a měli tedy dost času, rozhodla jsem se dát si před dalším pokusem pauzu, během které jsem spontánně otěhotněla. Lékaři jen nevěřícně kroutili hlavou, protože s mojí diagnózou to bylo takřka nemožné. Po letech jsme chtěli opět pokusit štěstí, opět se nedařilo a tak jsme loni zkraje roku navštívili CAR u Apolináře. Mladá paní dr. byla velice příjemná, sestřičky úžasně milé, prostě bylo to tam fajn. Objednali nás na všechny odběry atd., na které jsme již nedorazili. Důvod - spontánní gravidita. Nyní máme krásného desetiměsíčního chlapečka a on i jeho téměř osmiletý bráška jsou téměř zázraky přírody. Jsem tedy dvojnásobným živoucím důkazem, že to jde, i když to podle lékařů a všech prognóz nejde. Určitě je takových případů víc. Přeji všem snažilkám úspěch a brzké splnění touhy po miminku a hlavně stálý optimismus, i když během procedur um. op. je to mnohdy hooodně těžké.
|
|
| Marika, Kačenka 2měs. | •
|
(11.9.2006 12:56:46)
Ono otěhotnění po třicítce není vždy způsobeno kariérou nebo zdravotními důvody. Já jsem sice cestovala a dělala různá zajímavá zaměstnání, nicméně jsem už jako velmi mladá toužila po rodině a harmonickém domově. Nemohla jsem prostě najít toho pravého a to je i případ spousty mých známých nebo kolegyň. Není divu, většinu kluků ve dvaceti se ještě nechce vázat a tak mé vztahy většinou nikam moc nevedly. A místo abych seděla v koutě a čekala na prince na bílém koni, cestovala jsem, pracovala a doufala, že to jednou přijde.
Nakonec jsem potkala skvělého člověka ve svých 27 letech a před 8 týdny se nám narodila Kačenka - měla jsem jí jako dárek ke třicátinám.
Čili - mít dítě ve třiceti nemusí být vždy rozhodnutí, které člověk udělá záměrně, někdy to tak prostě vyplyne. A já myslím, že mě se rozhodně vyplatilo počkat. Jak to bude s druhým, uvidím, ale snad nebudu muset nic z uvedeného článku absolovovat.
Všem, kteří se o miminko snaží, držím pěsti.
|
| Marketa | •
|
(12.9.2006 0:45:40)
Taky si myslim, ze najit toho praveho je nejcastejsi duvod proc ma dnesni generace deti tak pozde. Presne jak pises ty, je to problem mych mnoha kamaradek.
|
| Dáša | •
|
(12.9.2006 8:04:39)
Že by dřív bývali kvalitnější muži? Nebo spíš méně náročné ženy.
Vzhledem k tomu, že posun mateřství na později je fenomén doby, asi to nebude způsobeno jenom tím, že není v dohledu "ten pravý", že... To bys opravdu musela přijmout premisu, že muži degenerují a ženy jsou čímdál kvalitnější, takže se hned tak s někým nemůžou spokojit.
Podle mě jsou tvoje argumenty jen zástěrky - antikoncepce a otevření hranic umožnily prodloužit si věk užívání, a tohle je daň. Je mi líto, ale je to tak.
|
| Marketa | •
|
(12.9.2006 9:16:06)
Nevim co si mam predstavit pod pojmem "kvalitnejsi" muzi a "mene narocne" zeny :))))
|
|
| Marika | •
|
(12.9.2006 9:43:28)
Dovolím si nesouhlasit. Dříve se lidé brali po kratších známostech a měli dříve rodinu, jenže se také často rozváděli. A to jsem právě nechtěla. Věřím, že lidé se mají trochu více poznat, než plánují tak zodpovědnou věc, jako je rodičovství(i když jim to samozřejmě diamantovou svatbu nezaručí). Mohla jsem "fixlovat" s antikoncepcí nebo si dítě vynutit, ale znamenalo by to nefunkční vztah a nedobré prostředí pro výchovu dítěte. Rozhodnutí mít dítě musí udělat oba, to je můj názor.
A mimochodem - přítel je o 3 roky mladší, ale dost vyzrálý a zatím se jeví jako výborný partner a fajn táta.
|
| Dáša | •
|
(12.9.2006 11:29:20)
Fakt si myslíš, že se dřív lidi rozváděli častěji než dnes?
|
| Marika | •
|
(12.9.2006 12:03:24)
Ne (což neznamená, že ta manželství byla šťastná a že děti, které v nich vyrůstaly, byly spokojené).Myslím jen, že člověk by si měl partnera,se kterým si pořídí dítě, vybírat zodpovědně. Pokud mají partneři podobný pohled na život, na výchovu dětí, na to, jak trávit volný čas atd., pravděpodobnost harmonického soužití, které dětem zajistí klidný domov je větší.Ale člověk nemá šanci toho druhého nějak více poznat, pokud spolu něco neprožijí.
To jsme se ale dostaly hodně daleko od původního článku.Jen jsem chtěla říct, že těhotenství ve třiceti nemusí být způsobeno neplodností ani kariérismem.Potkat ve 25 letech chlapa, co touží po dětech není snadné.
|
|
|
|
| simiki+koťátko 03/07 | 
|
(12.9.2006 10:17:39)
ahoj, nechci polemizovat, ale myslím si, že předtím ženy neměly moc na výběr, ty co se nevdaly do určitého věku, byly divné, tak mnoho žen si vzalo prvního schopnějšího chlapa,kterého potkaly. teď mají ženy na výběr a nemusí se hned vázat, protože není žádný velký tlak z okolí
|
|
| esme.ralda | •
|
(12.9.2006 23:06:51)
Ženy jsou svým zůsobem kvalitnější, jsou minimálně vzdělanější a samostatnější, zatímco muži spíš stagnují.
|
|
| bona | •
|
(13.9.2006 11:53:16)
I ja patrim k tem, ktere maji problemy, vloni jsem prisla ve 24 tydnu o dvojcatka a ted mam za sebou dva pokusy o kryoembryotansfer - oba bohuzel neuspesne. Je mi 33 a mam cim dal vetsi strach... I ja jsem chtela miminka brzy, ale "toho praveho" jsem potkala az v 27 a jeste se za nim stehovala pres celou republiku. Rozhodne nejsem karieristka ani neuprednostnuji nic jineho a s mimcem bych sla na materskou treba hned dneska, ale bohuzel....
|
|
| Dase | •
|
(21.9.2006 23:11:18)
Dobre ze si lide uzivaji, vzdyt podle Tebe by se mela objevit nova generace kazdych 18 let! To si proste nase planeta dovolit nemuze! Uz i jednou za 36 let je vic nez brzy!
|
|
|
|
| lucia1604 |
|
(12.9.2006 8:11:25)
to je právě ten problém, že kluci ve 20ti nechtěj rodinu... proto jsou ve vztahu většinou ženy mladší a muži starší. Nedokážu si představit, že bych měla partnera stejně starého jako jsem já - "kluky" v mém věku zajímá tak akorát kde se opít a jak si užívat mládí :( Vždycky se mi líbili "starší" chlapi - asi proto že už byli mentálně vyspělí... Můj manžel je o 10 let starší a je to tak akorát :)
Nejhorší je, když ženská chce miminko a nemá ho s kým mít :( Ale kdo si počká ten se dočká!!! Důležité je mít toho pravého tatínka pro svoje děti :)
|
|
|
| pozitivni mysleni | 
|
(11.9.2006 14:59:47)
Ajo, to mas asi pravdu, ale....My jsme taky museli podstoupit IVF.A ver mi, ze kdybych mela jinyho chlapa tak jsem tehotna jen se na me podiva.Ten muj je neplodnej.A byl i v 18ti a i ve 25ti.
Tak tady nepis takovy bludy, nikdo totiz nevis co je pricinou neplodnosti.A jak si asi muzes precist z diskuze tak ne vsechny navstevnice CARu jsou pres tricet.
Petro, moc ti preju, bay tvoje cekani bylo hodne kratky a diskuze o umelinkach je jedna z nejlepsich na rodine.Taky mi hodne pomohly.
|
| DENISA | •
|
(11.9.2006 16:07:21)
Andreo, máš naprostou pravdu. Ajiny bláboly jsou přesně to, co tu potřebují všechny snažilky slyšet - že byly nezodpovědné protože chtěli nejdřív vystudovat a mít domov a peníze. Já zase tvrdím, že takhle je to normální a nezodpovědné jsou ty,co si pořídí dítě a nemají pro něj zabezpečení. A jak je vidět, je spousta těch, které jsou mladé a nejde to, takže v matka příroda to zas tak výborně zařízené nemá.
|
| Blanka+Adámek | 
|
(11.9.2006 23:48:58)
Presne tak, muj manzel je takrka neplodny (malo spermii), takze by nepomohlo, ani kdybychom "skotacili" od 15 let. A autorcin problem - endometriaza - take neni zalezitost veku. Tohle zjednodusene moralizovani je vazne dost mimo a nikomu a nicemu nepomuze.
Mimochodem, kdybychom oba nevystudovali, nemeli tudiz dobrou praci a celkem dlouho nepracovali, tezko bychom si mohli dovolit tech zhruba 130 tisic, ktere nas 5 pokusu o nas 20-ti mesicni poklad staly!
A Petro, neboj, urcite se to taky podari, stoji to za to. A ten blby pocit, ze jsi jen jedna z mnoha a jen z tebe tahaj penize asi musis proste hodit za hlavu. Ja si takhle pripadala v Pronatalu taky. Akorat je mi divne, proc lekar od Apilinare napsal doporuceni jinam nez k Apolinari. Co tomu rika jejich CAR?
|
| mrňousek | 
|
(12.9.2006 13:18:30)
Milá Blani,
možná jsem to špatně napsala, ale gynekolog, který mě poslal do Iscare není z Apolináře. Je to většině asi dost známý MUDr. Šuk. Ale to je jedno. Věřím, že se nám to povede, a mrňouska budeme mít. Docela mě překvapila reakce některých lidí. Hlavně co se týče věku a zabezpečení. Není zrovna dobré vše hodit do jedné škatulky. Někdo se opravdu snaží několik let, stejně jako tak nemůže někdo dlouho najít partnera, s kterým by chtěl prožít dobré i zlé. No jak už jsem napslala, co člověk to názor, jen by si některé měly uvědomit, že někomu je 30 , ale snaží se už třeba 5 let...
|
|
|
| Eva, 28 bezdětná | •
|
(6.11.2006 14:04:37)
Správný názor!!! Nevím jestli to bylo opravdu lepší když moje máti měla ve dvaceti třech letech tři děti a za manžela nezodpovědného násilnického alkoholika, kterého nemohla opustit, protože se bála, že by se bez něj se třemi dětmi neobešla. Ale hlavně, že neměla problémy s otěhotněním. Mě je 28 a manžela jsem potkala až loni, prostě se do té doby žádný kandidát nenašel. Dnes se taky snažíme otěhotnět, bohužel rok marně. Klidu mi nepřidává, že jsem před deseti lety prodělala interupci, ale v té době jsem prostě neviděla jinou možnost. Vím, že je to velmi odsouzeníhodné, ale potrestala jsem sama sebe. Dnes už můžu říct jenom: "Co už?"
|
|
| Eva, 28 bezdětná | •
|
(6.11.2006 14:05:02)
Správný názor!!! Nevím jestli to bylo opravdu lepší když moje máti měla ve dvaceti třech letech tři děti a za manžela nezodpovědného násilnického alkoholika, kterého nemohla opustit, protože se bála, že by se bez něj se třemi dětmi neobešla. Ale hlavně, že neměla problémy s otěhotněním. Mě je 28 a manžela jsem potkala až loni, prostě se do té doby žádný kandidát nenašel. Dnes se taky snažíme otěhotnět, bohužel rok marně. Klidu mi nepřidává, že jsem před deseti lety prodělala interupci, ale v té době jsem prostě neviděla jinou možnost. Vím, že je to velmi odsouzeníhodné, ale potrestala jsem sama sebe. Dnes už můžu říct jenom: "Co už?"
|
|
|
|
| lucia1604 |
|
(12.9.2006 8:02:44)
máš naprostou pravdu, rodiče "stárnou"... to, co píšeš platí ale jen u zdravých lidí... jsou i lidé, co nemůžou mít děti už od narození, bohužel...
já jsem otěhotněla ve 20ti a hned na první pokus :) ale kdo ví jak to bude u duhého, případně u třetího....
Všem snažilkám držím palečky ať se brzy dočkáte miminka!!!
|
| IvanaJ | 
|
(12.9.2006 10:56:21)
když mi bylo 18. let , tak mi lékař oznámil , že mám zapomenout na to, že budu moci mít dítě a protože jsme tehdy měli krátce před svatbou rozhodli jsme se, že to začneme zkoušet hned abychom neztráceli čas. ( taky jsme si chtěli nejdříve zařídit byt, který jsme naštěstí měli, chtěli jsme cestovat, zajistit se, ale holt příroda to zařídila jinak ). Syn se narodil skoro přesně 2. roky po svatbě, počatý byl přirozeně i když o nějakém potěšení ze sexu z období snažení o mimi nemůže být ani řeč. s mimi jsme boovali proti přírodě už od 5 tt a nakonec jsme ten boj vyhráli i když se narodil v 34. tt a díky "péči" po porodu má DMO, ale to je na jinou diskusi.
po letech jsme chtěli druhé dítě, ale po synově narození jsem absolvoala několik operací, lázenskou péči a opět to nešlo. s mou dr už jsme byli domluvení, že když do určité doby neotěhotním, tak si dáme s manželem rande ve zkumavce. já už si vsugerovala, že o těhu ani nestojím, že máme přeci důvod proč žít, že máme syna a najednou 4. dny po vánocích mi vyšel pozitivní test a dnes už máme syny dva.
takže není to o tom, že by člověk nechtěl a odkládal je to o tom, že to zkrátka nejde at je ten důvod jakýkoli.
držím všem snažilkám pěsti, aby měli stejný nečekaný dárek jako jsme měli my.
jak už bylo řečeno psychyka dělá divy, ale taky vím, že je moc těžké na to nemyslet, zvlášt když se vyptávají i lidé z okolí.
|
|
|
| Lenka H. | •
|
(13.9.2006 8:11:32)
Nemyslím, že se nejlépe otěhotní do třicítky, záleží na každým organismu. My se s přítelem už víc jak dva roky pokoušíme sami o miminko, a teď jsme se rozhodli jít taky do specializovanýho centra, ale v Olomouci, na doporučení známého primáře gynek.porod.odd. v nemocnici. Je mi 24, do třicítky mám relativně daleko, a stejně nám příroda nějak nepřeje. Takže hodně štěstí všem, kdo se snaží... :o) A hodně štěstí při výběru specializovanýho pracoviště...
|
|
| Hanka | •
|
(22.11.2006 2:16:37)
Myslím, že teorie, že je ideální mít děti jen v období nezralosti /Do 30/ je nesmysl a pověra. Problémy s plodností ostatně mívá také i mládež v tomto věku. Spíš záleží na diagnóze. Naopak moc časné mateřství má rovněž svá rizika nejen sociální, ale i biologická o nichž se však mlčí, ale které plynou z nezralosti dívčího organismu. Některé komplikace z tohoto období, stejně jako zásahy do moc mladého organismu vedou k pozdějším problémům s otěhotněním. Takže řešením určitě není mít dítě v pubertě. Ve třiceti je i biologicky člověk na rodičovství mnohem lépe připraven než ve dvaceti. A i ve čtyřiceti je mít děti normální. Problém je obvykle někde jinde. MNoho lidí co má problémy ve věku přiměřeném, je mělo i v nezralosti. U dalších mají na všem podíl právě příliš časné zásahy do reprodukčního zdraví. Mně například nesmyslná představa, že dospívající dívka má být totéž, co čtyřicetiletá žena dovedla právě k neplodnosti. Když jsem "ještě"v patnácti měla nepravidelnou menstruaci, naklusala jsem odpovědně k lékaři. Ten nevěděl nic lepšího než mi předepsat estrogeny a progesteron. Nakonec jsem to brala do jednatřiceti. Když už jsem nesnášela tablety, přešlo se na injekce. Výsledek? Spousta kilo nahoře,cyklus úplně přestal, rozhodiliy se i ty hormony, co nemají pro laika s danou věcí nic společného, ale mají, rozval imunity. A nesnášenlivost hormonů. Po vysazení všech těch "léků" se cyklus sice vrátil, ale ovulace ne. Když jsem lékařům řekla, že s nějakým vyvoláváním krvácení pro krvácení končím, chci otěhotnět, najednou od všeho začali dávat ruce pryč a nechtěli mít s věcí nic společného, prý ať si uvědomím, že na dítě stejně nemám, vše je má vina a takové řeči... Chodili jsme s manželem od čerta k ďáblu a teď zas začínáme znovu. Můj problém je, že už jsem dávno všemi hormony přetažená a nemůžu s nimi experimentovat. Ale právě jejich megadávky jsou jediná známá cesta. O své budoucí mateřství jsem se začala naopak zodpovědně zajímat moc brzy a doplatila jsem na to. Věřila jsem, že to dělám právě pro ně. Lékaři mi zapoměli říct, že si od patnácti let blokuji možnost ovulace, tedy tomu, aby ještě neustálený cyklus dozrál. Na to jsem přišla sama až když jsem trochu dospěla a prošla několika negativními zkušenostmi.
|
| Lavanda | 
|
(22.11.2006 8:02:12)
Velmi s tebou souhlasím v tom, že je zbytečné cpát do mladých holek injekce a prášky kvůli nepravidelné menstruaci. A že to přináší víc škody než užitku. Ale nesouhlasím s tím, že do třiceti je člověk na děti nezralý. Určitě je normální mít děti ve čtyřiceti, ale taky v osmnácti. Plodný věk žen je poměrně dlouhý, ale protože dnes lidi většinou mají jen dvě děti, zapomínáme na to.
|
|
|
| Hanka | •
|
(22.11.2006 2:19:12)
Myslím, že teorie, že je ideální mít děti jen v období nezralosti /Do 30/ je nesmysl a pověra. Problémy s plodností ostatně mívá také i mládež v tomto věku. Spíš záleží na diagnóze. Naopak moc časné mateřství má rovněž svá rizika nejen sociální, ale i biologická o nichž se však mlčí, ale které plynou z nezralosti dívčího organismu. Některé komplikace z tohoto období, stejně jako zásahy do moc mladého organismu vedou k pozdějším problémům s otěhotněním. Takže řešením určitě není mít dítě v pubertě. Ve třiceti je i biologicky člověk na rodičovství mnohem lépe připraven než ve dvaceti. A i ve čtyřiceti je mít děti normální. Problém je obvykle někde jinde. MNoho lidí co má problémy ve věku přiměřeném, je mělo i v nezralosti. U dalších mají na všem podíl právě příliš časné zásahy do reprodukčního zdraví. Mně například nesmyslná představa, že dospívající dívka má být totéž, co čtyřicetiletá žena dovedla právě k neplodnosti. Když jsem "ještě"v patnácti měla nepravidelnou menstruaci, naklusala jsem odpovědně k lékaři. Ten nevěděl nic lepšího než mi předepsat estrogeny a progesteron. Nakonec jsem to brala do jednatřiceti. Když už jsem nesnášela tablety, přešlo se na injekce. Výsledek? Spousta kilo nahoře,cyklus úplně přestal, rozhodiliy se i ty hormony, co nemají pro laika s danou věcí nic společného, ale mají, rozval imunity. A nesnášenlivost hormonů. Po vysazení všech těch "léků" se cyklus sice vrátil, ale ovulace ne. Když jsem lékařům řekla, že s nějakým vyvoláváním krvácení pro krvácení končím, chci otěhotnět, najednou od všeho začali dávat ruce pryč a nechtěli mít s věcí nic společného, prý ať si uvědomím, že na dítě stejně nemám, vše je má vina a takové řeči... Chodili jsme s manželem od čerta k ďáblu a teď zas začínáme znovu. Můj problém je, že už jsem dávno všemi hormony přetažená a nemůžu s nimi experimentovat. Ale právě jejich megadávky jsou jediná známá cesta. O své budoucí mateřství jsem se začala naopak zodpovědně zajímat moc brzy a doplatila jsem na to. Věřila jsem, že to dělám právě pro ně. Lékaři mi zapoměli říct, že si od patnácti let blokuji možnost ovulace, tedy tomu, aby ještě neustálený cyklus dozrál. Na to jsem přišla sama až když jsem trochu dospěla a prošla několika negativními zkušenostmi.
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)