Re: Když ono je to těžké
když mi bylo 18. let , tak mi lékař oznámil , že mám zapomenout na to, že budu moci mít dítě a protože jsme tehdy měli krátce před svatbou rozhodli jsme se, že to začneme zkoušet hned abychom neztráceli čas. ( taky jsme si chtěli nejdříve zařídit byt, který jsme naštěstí měli, chtěli jsme cestovat, zajistit se, ale holt příroda to zařídila jinak ). Syn se narodil skoro přesně 2. roky po svatbě, počatý byl přirozeně i když o nějakém potěšení ze sexu z období snažení o mimi nemůže být ani řeč. s mimi jsme boovali proti přírodě už od 5 tt a nakonec jsme ten boj vyhráli i když se narodil v 34. tt a díky "péči" po porodu má DMO, ale to je na jinou diskusi.
po letech jsme chtěli druhé dítě, ale po synově narození jsem absolvoala několik operací, lázenskou péči a opět to nešlo. s mou dr už jsme byli domluvení, že když do určité doby neotěhotním, tak si dáme s manželem rande ve zkumavce. já už si vsugerovala, že o těhu ani nestojím, že máme přeci důvod proč žít, že máme syna a najednou 4. dny po vánocích mi vyšel pozitivní test a dnes už máme syny dva.
takže není to o tom, že by člověk nechtěl a odkládal je to o tom, že to zkrátka nejde at je ten důvod jakýkoli.
držím všem snažilkám pěsti, aby měli stejný nečekaný dárek jako jsme měli my.
jak už bylo řečeno psychyka dělá divy, ale taky vím, že je moc těžké na to nemyslet, zvlášt když se vyptávají i lidé z okolí.
Odpovědět