11.9.2006 11:14:30 Sameťáček
Re: Když ono je to těžké
Zde bych si dovolila oponovat, ono je to případ od případu a ne každá z nás odkládá děti až po dobudování hnízda a kariéry. Já jsem např. zjistila v mých 24 letech, že to přirozenou cestou nepůjde z důvodu mnohočetných srůstů po apendixu a zánětech. První dva pokusy jsem absolvovala v Iscare v Hloubětíně a měla jsem z nich naprosto stejný pocit jako autorka článku - byli jsme jako maso na krámě a zdroj nemalých fin. prostředků. V té době vzniklo sanatorium Pronatal pod vedením dr. Mardešiče a já jsem se rozhodla přejít k nim. Absolvovala jsem třetí pokus "hrazený" pojišťovnou a musím říct, že jsem konečně měla pocit, že všem jde opravdu o naše miminka a náš úspěch, i když i tam jsme platili dost vysoké částky. Bohužel i třetí pokus byl neúspěšný. Protože jsme byli ještě relativně mladí a měli tedy dost času, rozhodla jsem se dát si před dalším pokusem pauzu, během které jsem spontánně otěhotněla. Lékaři jen nevěřícně kroutili hlavou, protože s mojí diagnózou to bylo takřka nemožné. Po letech jsme chtěli opět pokusit štěstí, opět se nedařilo a tak jsme loni zkraje roku navštívili CAR u Apolináře. Mladá paní dr. byla velice příjemná, sestřičky úžasně milé, prostě bylo to tam fajn. Objednali nás na všechny odběry atd., na které jsme již nedorazili. Důvod - spontánní gravidita. Nyní máme krásného desetiměsíčního chlapečka a on i jeho téměř osmiletý bráška jsou téměř zázraky přírody. Jsem tedy dvojnásobným živoucím důkazem, že to jde, i když to podle lékařů a všech prognóz nejde. Určitě je takových případů víc. Přeji všem snažilkám úspěch a brzké splnění touhy po miminku a hlavně stálý optimismus, i když během procedur um. op. je to mnohdy hooodně těžké.
Odpovědět