Misa + 2 | •
|
(6.3.2009 10:35:51) že se nemáme příliš věnovat činnostem, které syn vyžaduje (obrovskou chuť učit se písmena v 18-měsících, počítat ve dvou letech, malovat vlajky ve čtyřech letech - z celého světa uměl zpaměti, aj.), a že se máme zaměřit na dovednosti, které mu nejdou (bez plen byl až ve třech letech, protože posadit ho na nočník znamenalo neskutečné scény, tkaničky si pořádně neumí zavázat dodnes) . Jenže ve věku 2-5 let bylo nemožné odtrhávat ho od jeho oblíbených činností, byl přímo posedlý, hodiny u nich vydržel a potřeboval mě k nim, ještěže o rok mladší brácha takovou pozornost nevyžadoval. To, že se týden před čtvrtými narozeninami naučil číst, byl velký krok k jeho samostatnosti. Už jsem nad atlasy nemusela sedět hodiny s ním, přečetl si názvy států sám. Stejní psychologové také vyvraceli v raném věku Aspergerům syndrom, na který jsem měla podezření, ten byl potvrzen až v sedmi letech, to už syn měl za sebou nepochopení ve školce pro znatelné vymykání se a přeskočení první třídy pro diagnostikované vysoké nadání. Toto všechno by se nejspíš dělo i se správnou včasnou diagnózou, ale výchova a každodenní zvládání synova chování v určitých situacích, typické pro poruchu autistického spektra, by byla se správnou diagnozou daleko lépe zvládnutelná pro celou rodinu. Teď je mu 9,5, ve třídě v kolektivu dětí o 1,5 roku starších se cítí dobře, je nekonfliktní a neupozorňuje na sebe, i když jeho jinakost je nepřehlédnutelná, spolužáci ho "berou" a zatímco učivo jako takové je pro něj příliš jednoduché, sociální dovednosti získává pozvolna a jde mu to myslím velmi dobře. Letos se syn hlásí na osmileté gymnázium, uvidíme, jak to dopadne a jak to popřípadě bude zvládat v novém kolektivu.
|
Winky | •
|
(6.3.2009 11:25:16) Teda gratuluji k úspěšnému čtenáři, to je fantastické. Docela mě zaráží to že "psychologové radili nepodporovat".... u vás i v předešlém příspěvku. Nejsem školený pedagog, psycholog ani jiný vědec, ale zásada že od jednoduchého ke složitějšímu(ne obecně ale pro toho jedince), od zajímavého k obyčejnému atp... kterou jsem získala na kurzu pro lektory cizího jazyka (a podle které mě vychovávali i moji rodiče nevěda zhola nic o pedagogických metodách) mi přijde naprosto jednoduchá a logická a hlavně funkční.... Vždyť je krásné jak si Ríša vlastně sám sobě pomáhá - a s chutí.
|
Misa + 2 | •
|
(6.3.2009 17:01:34) Někdy mám pocit, že i psychologové stejně jako školský systém se snaží uvést děti do jakýchsi mezí blížících se průměru, že není žádoucí, aby nějak vyčuhovali. Naše děti "vyčuhují" hodně, každý jinak a mají s tím problémy - ve společnosti a především ve škole. A jak píšeš, postupovat od jednoduchého ke složitému - starší syn postupuje od malička přesně naopak - baví ho učit se složité věci (např.vzorce chemických sloučenin) a postupně jakoby mimochodem dojde k věcem jednoduchým (např. chem.prvkům). Pro něho je to takhle jednodušší a hlavně zajímavější , dělá tímhle stylem víc věcí a klasická metoda učení ve škole ho nebaví ("je to nuda") i když výsledky má dobré. Ale to na tuhle diskusi asi nepatří.
|
Veveruše |
|
(6.3.2009 23:35:47) Tak nevím po přečtení příspěvku, jestli je můj starší syn "normální" - stále ale věřím tomu, že ano. První čtyři písmenka se naučil kolem 16. měsíce (M, T, B, D - podle členů rodiny), kompletní abecedu velkých písmen znal kolem 2 let, teď jsou na řadě čísla (je mu 3,5). Číslice čte už minimálně rok, teď piluje počítání do 12. Zajímavé je, že mu dělá ještě trošku potíže počítat po jedné, ale zato bez probémů vidí, že 3 a 3 obrázky vedle sebe je 6. Sám se oblékat a svlékat začal až po 3. narozeninách, ale stále to zvládne jen s dopomocí, totéž zouvání a obouvání (tkaničky jsem na něj ještě nezkoušela, nezavázal by ještě ani uzel). Ale manuálně zručný je, zvládne už složit některé drobné hračky z Kindervajíček. Když správně nerozumí, taky slova komolí. A zatím si neumí a ani nechce hrát s dětmi. Bez plenek je od 3. narozenin (fakt je, že by to bez nich býval zvládal přes den už o rok dříve, ale nedokázala jsem ho přesvědčit, aby chodil na nočník). A kdyby ho ještě viděl nějaký psycholog, jak se válí po zemi a ocumlává hračky (to si jen hraje na miminko, protože má půlročního brášku), tak opravdu nevím. Takže se po přečtení článku jen utvrzuji ve svém názoru, že hranice mezi "normálním" a patologickým je velmi, velmi tenká
|
|
|
|
Lucie + 2 | •
|
(12.3.2009 20:54:48) Míšo, nemáš strach, že to syn na gymplu nezvládne? Mám doma přesně to samé, synovi je 9, AS sice nemá ještě potvrzený, ale podezření je silné ze všech stran. Na gympl se letos nehlásí, protože by mu v době nástupu do primy bylo pořád ještě devět a nedovedu si představit, že při svém svérázném přístupu k životu bude velký kolektiv o dva roky starších spolužáků zvládat. Možná mu málo věřím, ale tak nějak si říkám, že když se přihlásí za rok (nebo taky vůbec), nic se nestane. Aktuálně chodí na Slovensku do třídy pro nadané děti, je jich ve třídě 12 a je velice spokojený. Osmiletý gympl u nás byla varianta k přesunu na Slovensko, ale právě z výše uvedených důvodů jsme ji zatím zamítli.
|
|
|