"Normální" dítě

Tak nevím po přečtení příspěvku, jestli je můj starší syn "normální" - stále ale věřím tomu, že ano. První čtyři písmenka se naučil kolem 16. měsíce (M, T, B, D - podle členů rodiny), kompletní abecedu velkých písmen znal kolem 2 let, teď jsou na řadě čísla (je mu 3,5). Číslice čte už minimálně rok, teď piluje počítání do 12. Zajímavé je, že mu dělá ještě trošku potíže počítat po jedné, ale zato bez probémů vidí, že 3 a 3 obrázky vedle sebe je 6. Sám se oblékat a svlékat začal až po 3. narozeninách, ale stále to zvládne jen s dopomocí, totéž zouvání a obouvání (tkaničky jsem na něj ještě nezkoušela, nezavázal by ještě ani uzel). Ale manuálně zručný je, zvládne už složit některé drobné hračky z Kindervajíček. Když správně nerozumí, taky slova komolí. A zatím si neumí a ani nechce hrát s dětmi. Bez plenek je od 3. narozenin (fakt je, že by to bez nich býval zvládal přes den už o rok dříve, ale nedokázala jsem ho přesvědčit, aby chodil na nočník). A kdyby ho ještě viděl nějaký psycholog, jak se válí po zemi a ocumlává hračky (to si jen hraje na miminko, protože má půlročního brášku), tak opravdu nevím. Takže se po přečtení článku jen utvrzuji ve svém názoru, že hranice mezi "normálním" a patologickým je velmi, velmi tenká