Názory k článku Partner workholik

Ahoj,
právě píšu článek o workoholismu a chtěla jsem se zeptat, zda by se našel někdo, kdo jím trpěl nebo trpí (případně partner/ka) a udělal by se mnou krátký anonymní rozhovor (např. přes mail). Moc by mi to mohlo. Prosím, piště mi kdyžtak na mail rozhovorVK@seznam.cz . Diky

Ahoj,
mám problém trošku jiný. Získala jsem dojem, že parner práci využívá k odpočinku od dcery a ženy. Když může, zůstane déle i o pár hodin, posunul si začátek pracovní doby na později apod. Sice toho má v práci dost, ale přitom stihne sledovat zprávy a jít na hodinový oběd.
Ale jak jsem to pochopila, není to zase tak neobvyklá praktika..
L.

To jsem se nasmála :-) "Nástěnky se čtou" :-) Jojo, to by nesměl syna vodit do školky manžel a ze školky děda. Takže to nečte nikdo :-D Obědy platíme samozřejmě inkasem a kdybych občas nevezla Mikiho já (ať už tam, nebo zpět), nikdy nikdo neřeší, že ve skříňce už nemá nic na převlečení a nebo se mu tam kupí hromada (to jak ho děda občas zapomene do něčeho navlíknout :-)). Ale ještě že ty svoje mužský mám, ráno obvykle nestíhám ;-) a odpoledne pracuju, a to nejsem žádný -hoik, jen normální žena, která je ráda, že má dobrou práci. Taky si myslím, že když občas školím někde 150 km od domova, odjíždím brzy ráno a vracím se sotva Mikiho uložit, nejsem workholik, jen prostě žiju v době, která přeje spíš těm "flexibilním" :-) a buď to budu respektovat a nebo budu naříkat na stereotyp a malý plat.
Skutečné workholiky znám dva (a to znám stovky lidí), jsou to muži a musím podotknout, že jejich ženy věděly, do čeho jdou, mohly si teda vybrat předem. Narozdíl od alkoholismu či gamblerství to nejde moc dlouho tajit... :-)

ehm,ono pokud Te firma tak zamestnava(a take zaplati:-)) ),vetsinou si vytvoris vazby prave ze spolupracovniky,kamose proste nemas cas hledat.
Vidim to u sveho manzela,-za zle mu to nemam,proste maka,abysme se meli dobre a ja neznam jeho kamose z detstvi,ale z firmy.

Taky lehká závist nad obživlým plyšákem..... jenže život je změna, připravte se....

Mě tedy když se stane že se přes den zahloubám u PC (obvykle na to mám "polední pauzu" když malá spí, nebo večer), zaručeně následuje nějaká kalamita. Nejsem totiž asi žena neboť neumím dělat víc věcí najednou - zároveň myslet a u toho vnímat dítě. Ta v okamžení pochopí že ji nevnímám, a jsou dvě možnosti - buď začne být protivná na maximum, ječet a vztekat se, nebo se naopak potichounku odplíží a vytváří svou "práci" což obvykle znamená pomalovaná zeď, rozházená skříň, svlečená plína i s obsahem, vypatlané tuby krémů a tak.......

A když mám hlídání a pracuju, vypadá to že si dítě myslí že máma se asi někde flákala poněvadž jak dorazím domů, tak nemám ani na minutu oddech a už po mě leze (a protože dělám s lidma a hodně mluvím tak bych ocenila půlhodinku klidu). Pokud je doma manžel tak můžu prchnout na záchod, pokud hlídá babi a jedu si ji vyzvednout, není úniku před jejím slovním průjmem.

Workoholismus je poměrně nebezpečný - třeba táta se z toho jednou psychicky sesypal, nebyl to vyloženě dříč co se času týče, ale pedant a jel na preciznost, sám sobě nic neodpusti... a jednou ho propustili a jako důvod uvedli že nedělal svou práci nejlíp, to fakt neunesl.... Manžel měl taky jedno období kdy měl dojem že točí zeměkoulí, nebyl na vysoké funkci, ale u rozjezdu firmy, takže nasazení neustále, noci, víkendy.... pak objevil zákulisí, nitky a politiku a prokoukl to svýma vlastníma očima (říkat jsem mohla horem dolem) že z něj akorát dělají makačenka a až ho vyždímou, najdou si jinýho osla. Včas to pochopil.