Jsem workoholik?

Všichni mi říkají, že jsem workoholik. Pracujuji v IT z domova od 8 hod mnohdy až do pozdních nočních hodin. Dítě nám hlídá od narození cca 4 - 6 hodin denně babička a pak manžel, protože jinak bych přišla o kientelu a mohli bychom se jít klouzat. Práce je někdy tolik, že se pod tím skládám. Pocit zodpovědnosti ke klientům i k naší budoucnosti mne nutí udělat vše co nejlépe a hlavně nejdříve a čím víc toho udělám, tím víc se toho zase nabalí. Co odsunu o týden, buď pak zapomenu a nebo je z týdne měsíc a pak je to průšvih. Předelegovat to na někoho dalšího se mi včas nepodařilo a teď už nemám ani kapacitu někoho hledat či případně zaučovat. Odmítat práci si nemohu dovolit - platíme hypotéku na dům, živíme 3 děti a manžel se střídá s babičkou v hlídání a podniká jen "na zkrácený úvazek".
Neužiju si děti, nestíhám domácnost ( služku ale nechci), mám z toho často depku a nevím kudy z toho ven. Je pravda, že vydělám peníze, o jakých se tady ženským v okolí ani nesní, ale je to za cenu dvojnásobného množství pracovních hodin. Nemám čas na sebe, nemám kamarádky, koníčky... Manžel se mi sice snaží pomáhat jak to jde a asi mu to tak i docela vyhovuje, že není ta tíha zodpovědnosti za uživení rodiny na něm, ale já se pod tím skládám.
Takže jsme nebo nejsem workoholik? Poradí mi někdo jak z toho vybruslit a neohrozit přitom rodinný příjem?