| Johanka + Helenka | •
 |
(3.1.2008 19:18:17)
Ahoj,
zaujalo me, ze tu nikdo nenapsal, ze ho prace proste bavi :). Nevim, proc by mela byt norma (aspon tak to predklada clanek), ze clovek pretrpi praci a pak se odreagovava u nejakeho hodnotneho konicku ;).
Pro me je prace (delam vyzkum) konickem, proto se ji venuju prakticky bez prestavky, a kdyz nesedim zrovna u pocitace, tak si aspon rozmyslim dalsi postup. Delam doma, mam rocni dite, nemam problem spojit oboji. (Partner je taky workoholik, taky dela doma, kdyz jdeme spolecne na prochazku, povidame si o aktualnich algoritmickych problemech, se kterymi se zrovna potykame ;)).
Prace je pro me naplnenim a fakt nemam potrebu jezdit na dovolenou, co bych tam delala? :) Kdyz nekam jet musim, samozrejme, ze mam s sebou notebook :). Autor clanku uz by me nejspis zavrel do blazince.
Zaklad je pouze ten, najit si podobne zamereneho partnera (ktery chape, ze vas to bavi, protoze jeho to bavi taky), ale tak je to se vsim, i se zminovanym alkoholem, milenkama ;)) apod.
|
| Markéta, syn 5 l. | •
|
(3.1.2008 19:57:35)
Johanko, jestli se práci věnuješ bez přestávky, buď sedíš u notebooku nebo promýšlíš další postup, jak to děláš s dítětem? Souhlasím s tím, že pokud najdeš vhodného partnera, není workoholismus problém, ale s dítětem je to dost jiné, ne? Mě moje práce také velmi baví a nijak si to do práce nechodím "odkroutit", ale že bych se jí věnovala sto procent času, to ne. Bavila mě i práce předchozí, ale protože jsem se kvůli ní prakticky nevídala s prckem,změnila jsem. Fakt je, že mě to začalo hodně vadit okolo jeho druhého roku a nepracovala jsem doma, ale stejně si nějak nedovedu představit "pracování pořád" a dítě bez chůvy.
|
| Johanka + Helenka | •
|
(3.1.2008 20:14:13)
Ahoj,
no kdyz jsem otehotnela, samozrejme jsem pocitala s tim, ze bude-li treba, tak se budu diteti venovat na 100 % a prace musi jit stranou. Ale nakonec se to vyvinulo tak, ze mam nesmirne hodny detatko, praci lze opravdu z vetsi casti delat z domova, jakoz i napomocneho manzela, takze to tak proste vychazi, ze prvniho pul roku jsem mela dite po vetsinu doby pricucly u prsa, sedela s nim rozvalena v kresle a programovala, no a pak se postupne osamostatnila, ted to vypada tak, ze my proste sedima kazdy u sveho pocitace, neco si do nej datlime, dite (14 mesicu) chodi kolem a kramuje, obcas si s ni jeden z nas pohraje, obcas si trochu polebedi u toho prsa, ale vetsinu casu je samostatna.
Samozrejme je to hlavne dano povahou ditete a moji prace, ale co je zajimave, myslim, ze je treba docela dulezite usporadani domacnosti. Kdyz maji kamaradky pocitac nekde v kamrliku a zalezou si tam, tak je jasne, ze s tim dite neni spokojene. My vlastne nemame obyvak, mame misto nej pracovnu a bordeliste :). Takze nase dva pracovni stoly, Helencin domecek, truhla na hracky, veci, ktere tady vsude nasla a roztahala, to vsechno tady tvori takovou neprehlednou zivou zmet a proste se tu porad neco deje, jsme tu dva velky, co pracujem, a jedna mala, co kramuje, ona vidi, ze jsme ji nikde nenechali, ze je v centru deni, i kdyz se to deni netoci kolem ni.
Jinak co se tyce obcasnych navstev pracoviste, tam opet tezim z toho, ze jsme na ni dva (mame stejneho zamestnavatele), takze kdyz tam jdeme vsichni, tak jeden ji treba hlida na chodbe a druhy resi se spolupracovniky, co je treba... Kdybychom kazdy pracovali jinde, asi by to bylo pro me o dost obtiznejsi.
|
| Markéta, syn 5 let | •
|
(3.1.2008 22:27:57)
Tak to ti moc přeju, takovéhle uspořádání. Já jsem k něčemu podobnému dospěla až ve druhé práci. Malej byl jako miminko taky strašně hodnej, prvních devět měsíců, co jsem si nechala pár klientů a víceméně to organizovala z domova bylo báječných, další rok, kdy jsem už klienty objížděla a synka obstarávala teta dobrý a pak to šlo celé do kopru díky hlavnímu klientovi v Ostravě (my bydlíme v Praze). Těch prvních devět měsíců jsem ho ani neměla pořád u prsa, spal asi dvacet hodin denně. Teď je to fajn, práce zajímavá, možnost pracovat z domova, což využívám hlavně, když malej marodí (což už naštěstí není tak dramatické, jako když nastoupil do školky). Co nestihnu v kanceláři, dodělávám po večerech doma, například teď s odskoky na rodinu. Zase to budu muset přeorganizovat příští školní rok, až začně škola, vidím to na práci dopoledne, pak úkoly a vyvětrání a večer opět práce doma. Můj muž bohužel hodně cestuje, cca půl až třičtvrtě roku z roku je doma jen o víkendech, takže dělba moc nefunguje.
|
|
|
| Zdenka | •
|
(3.1.2008 20:31:18)
Já to na Johanku vykecám ;-) Ona Helenka je takový obživlý plyšák ;-) Já můžu k počítači, až když potomek (11 měsíců) večer padne, když ho k počítači vezmu na klín, tak se usilovně rve po klávesnici, snaží se převrátit stůl a tak podobně, prostě může se zjevit, takže to riskuju jen na několik desítek vteřin, když se opravdu na něco potřebuju kouknout. Když ho v místnosti s počítačem pustím na zem, tak ho živá moc nezastaví, aby nebyl v tu ránu pod stolem a nerval a nekousal kabely :-(
Mě moje práce taky hodně baví, ale workoholik nejsem, mám i jiné zájmy i mě baví se občas jen tak válet (no teď se pravda ničemu z toho věnovat nemám šanci). Ale v práci pár workoholiků máme. Ředitel našeho závodu když se vydal na dovolenou, tak jen odvezl rodinu k moři, pak se vrátil do práce a na konci dovolené pro ně zase dojel. Další člověk, vedoucí největšího pracoviště (cca 20 lidí), dělá skoro všechnu práci sám a nechá si na sebe valit pořád další. Je v práci o víkendech o svátcích, běžně je tam od 6 do 20 hod i déle, a v noci prý často nemůže spát a hlavou se mu honí pracovní problémy. Pak mám pár kamarádů ze školy, kteří jsou na tom podobně. Jeden se dokonce zhroutil, a když byl na neschopence, tak mu šéf přivezl práci domů! Ona to opravdu není sranda, většina příspěvků to tady dost zlehčuje.
|
| Zdenka | •
|
(3.1.2008 20:33:55)
Tak Johanka stihla odpovědět dřív :-) Já tu stránku měla otevřenou dost dlouho, to víte večer honem doháním co se dá, 10 věcí najednou :-)
|
|
| Markéta, syn 5 l. | •
|
(3.1.2008 22:31:53)
Obživlý plyšák je roztomilý výraz, takový byl i můj synek, když byl miminko i odrostlejší miminko. A vlatně mu to zůstalo dodnes, je strašně mírný, klidný, ukázněný, vůbec nevím, kde se to v něm vzalo. Obávám se, že mu to do budoucna bude trochu komplikovat život, ale co nadělám.
|
| Jana, Terezka 5/03, Miška 1/06 | 
|
(4.1.2008 8:38:44)
Obživlé plyšáčky upřímně závidím - starší dcerka byla docela klidné miminko, ovšem přes den nespící a mě vyžadující, ovšem mladší dcerka je taková vichřice. Já fotím a když už fotím, tak si musím poprosit svou babičku o hlídání (dělám to velice zřídka, protože je jí 71 let a Michalka ji zmáhá), protože to by byla jízda - a když pak dodělávám fotky na počítači, tak jedině, když spí, jinak mi sedí na klíně a neustále se hýbe, že se kurzorem nemůžu strefit tam, kam potřebuju a když je někde jinde, je to s ní o strach - všude vyleze (a následně spadne) nebo vyvádí lumpárny takového charakteru, že mi pak hrůzou vstávají vlasy na hlavě.
Takže, taky bych se uměla zabavit, jenže bohužel, musím ještě nějakou dobu počkat.
|
| Eva. | 
|
(6.1.2008 21:57:21)
Souhlasím. Miluji svoji práci, ale čeho moc, toho příliš...
|
|
|
|
|
|
| Linda | •
|
(4.1.2008 15:43:57)
Hm, řekla bych, že tohle už workoholismem dost zavání. Nic proti tomu, že tě práce baví. Ale to jako vážně nejezdíte na dovolenou a když, tak s notebookem??? To si teda nedovedu představit; zdá se mi, že pokud nemáš jiné zájmy než práci, je to docela na pováženou...A malá z toho asi jednou taky nebude nadšená, až místo zážitků na dovolené bude sedět u dvou programátorů, zahloubaných do své práce. No vlastně asi začne být nadšená v okamžiku, kdy sama zasedne ke třetímu počítači a přidá se k vám :-)
|
| Winky | •
|
(4.1.2008 20:01:58)
Taky lehká závist nad obživlým plyšákem..... jenže život je změna, připravte se....
Mě tedy když se stane že se přes den zahloubám u PC (obvykle na to mám "polední pauzu" když malá spí, nebo večer), zaručeně následuje nějaká kalamita. Nejsem totiž asi žena neboť neumím dělat víc věcí najednou - zároveň myslet a u toho vnímat dítě. Ta v okamžení pochopí že ji nevnímám, a jsou dvě možnosti - buď začne být protivná na maximum, ječet a vztekat se, nebo se naopak potichounku odplíží a vytváří svou "práci" což obvykle znamená pomalovaná zeď, rozházená skříň, svlečená plína i s obsahem, vypatlané tuby krémů a tak.......
A když mám hlídání a pracuju, vypadá to že si dítě myslí že máma se asi někde flákala poněvadž jak dorazím domů, tak nemám ani na minutu oddech a už po mě leze (a protože dělám s lidma a hodně mluvím tak bych ocenila půlhodinku klidu). Pokud je doma manžel tak můžu prchnout na záchod, pokud hlídá babi a jedu si ji vyzvednout, není úniku před jejím slovním průjmem.
Workoholismus je poměrně nebezpečný - třeba táta se z toho jednou psychicky sesypal, nebyl to vyloženě dříč co se času týče, ale pedant a jel na preciznost, sám sobě nic neodpusti... a jednou ho propustili a jako důvod uvedli že nedělal svou práci nejlíp, to fakt neunesl.... Manžel měl taky jedno období kdy měl dojem že točí zeměkoulí, nebyl na vysoké funkci, ale u rozjezdu firmy, takže nasazení neustále, noci, víkendy.... pak objevil zákulisí, nitky a politiku a prokoukl to svýma vlastníma očima (říkat jsem mohla horem dolem) že z něj akorát dělají makačenka a až ho vyždímou, najdou si jinýho osla. Včas to pochopil.
|
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)