Názory k článku Žena ženě vlkem

Taky myslím, že to s pomáháním druhým není tak zlé, jak se tu píše. Myslím, že např. v Praze hodně dělá určitá anonymita a nechuť k narvaným tramvajím, každý se zahloubá do sebe a nekouká po jiných. Sama vím, že jsem občas přehlédla bábrli, takže mi musela říct. A nemyslím, že bych byla zlá nebo tak něco. S kočárkem jsem párkrát pomohla. Ale když jsem třeba ve druhém měsící, nebo táhneš tažku, seš ráda, že jsi ráda. Tak bych ty ženské tak nesoudila. A chlapy bývají nevšímavky, třeba prostě jen nekoukají, nebo žijí ve svém světě podnikatelů a běžné problémy je netrknou.
Eva

Napadá mě, jestli nečekáme, že se spíš nabídne nějaký muž.. Hm, pozorujete nás v sedě či ve stoje?

Romanko nahodou sem natrefila na tvuj prispevek,ale priznam se uplne nevim o co de.Ale jak popisujes s kocarkem a malym ditetem cestovani.Zatim se mi to nestalo,ze by mi nekdo nepomohl,pravda rada si vypomohu sama jezdim bezbarierovkama a i tam se mi stalo opravdu mnohokrat,ze lidi byli pripraveni pomoct bez pozadani tuhle se mi stalo ze nejezdil vytah do metra na Skalce.Sou tam dvoje schody postavila sem se ke schodum a nez sem stacila nekoho pozadat o pomoc uz mi jedna pani vedla holku ze schodu a pan co sel vedle popadl kocar a ja ani nevedela jak sem se ocitla dole.Vim,ze ne vzdy clovek narazi na ochotu,ale jak rikam desetkrat mi pomuzou a jednou si to musim vyresit sama.
Kdyz sem byla tehu,to by si mohl nekdo prijit me zvednout ze zidle...Kdyz mi nebylo moc dobre vesla sem do dopravniho podniku a slusne,ale durazne sem poprosila o misto.Vzdy sem sedela.a ani jednou sem nemusela vytahnout prukazku.Jen jednou sem nastoupila do metra a babka tam mela polozenou tasku na sedadle tak sem ji pozadala aby ji dala na stranu,ze bych si sedla a ona delala,ze me neslysi tak sem ji to jeste jednou zopakovala a pak si sedla na tu jeji tasku,to byl rachot naprahovala ruku,tak sem ji upozornila ze sem tehu a pokud na me sahne nejen ze bude mit kousave vzadu,ale bude mit co delat se zakonem.Nejsem konfliktni,jen mi vadi kdyz me nekdo omezuje v mych pravech.Stejne tak kdybych byla na tvem miste v tramvaji jedno ve vaku,druhe na ruce,tak dlouho bych se dozadovala mista az by se nekdo zvedl,nekdy se holt musime ozvat,aby si nas vsimli i ti co delaji,ze nevidi.
Treba se jim stalo,ze nekolikrat nabidli pomoc,ale byli odmitnuti tak si ted rikaji,kdyz bude potrebovat rekna si.Jeste se mi nestalo,kdyz sem pozadala o pomoc,ze by nekdo odmitl.

Me se stala podobna prihoda v letadle. Poprve jsem letela domu do cech ukazat sve miminko kdyz mu byly 4 mesice, a jelikoz manzel se mnou nemohl, cestovala jsem sama na zaoceanskem letu. Jelikoz muj chlapecek byl ne moc spokojeny, tak jsem ho neustale musela zabavovat aby neplakal. No a stejne se nasla zena, ktere vadilo rehtani rehtatkem. Tak jsem si myslela "Bud rehtatko, nebo poradny rev a to na dlouho". A co myslis, kdyz se vystupuje z letadla, tak muzi pusti me i miminko, ale zeny loktama se derou prede mne, aby nemusely nahodou cekat minutku nezli si pobereme vsechny nalezitosti. Tak mi z toho bylo tak smutno. A v kdyz jsme dorazili do Cech, tak to same co pises. Ridici muzi pusti na prechodu, ale zeny (prevazne mlade) to profrci kolem div nam neuleti bouda u kocaru. Je to opravdu smutny...

No, já měla před porodem břicho jako balón, přehlédnou v letních šatech vážně nešlo. Stalo se mi, že jsem jela v přeplněném autobuse a udělalo se mi celkem zle. Na 2 sedačkách hned vedle mě seděli dva kluci cca 11 a 15 let. Moje kamarádka je požádala, zda by byli ochotní mě pustit sednout. Kluci se už zvedali, ale ukázalo se, že žena sedící za nima je jejich matka. A ta hned hlasitě spustila na celý autobus, ať sedí a nevstávají. Že jedou ještě daleko a moje břicho není jejich problém atd. atd. atd. Fakt jsem nevěřila svým uším. Sprosté řeči té paní zastavil až pán ve středních letech, který mě pustil sednout a do paní se obul takovým způsobem, že raději na příští zastávce i se syny vystoupila.