3.9.2005 21:24:50 Romana, 2 deti 5 a 3 roky
Re: ale, to snad ne...- ALE JO
Taky naprosto souhlasím. Zejména s tím, že pokud je někdo ochotný pomoci, tak mladí kluci. Neustále někde čtu, jak jsou dnešní puberťáci šílení a horší, než my, popř. naši rodiče, ale faktem je, že třeba mužský třeba ve věku 35,40 se vždycky tvářili šíleně vyčerpaně a unaveně, když jsem potřebovala nastoupit např. do tramvaje s malou, které byly 2 roky a kočárem, kde jsem měla mimino, nebo jsem stávala běžně v MHD s malým prďousem ve vaku uvázaným na břiše a holčičku jsem držela ještě na ruce, neměla jsem se pořádně kde chytit, ale nikdo se nezvedl, že by mě pustil. Nebo se mi stalo zase i se starší paní,že jsem jela, již 10 dnů po termínu porodu s břichem jak blázen a dovolila jsem si sednout a ta babča si z celé tramvaje vybrala právě mě a pěkně mi vynadala, že jí chudinku babičku nechám stát a sama mladice si klidně sednu. S těma ženskýma to zase vidím tak, že takové neohlduplné o kterých, psala Gába jsou ty, které sami možná děti nemají a trochu jim ty ostatní lezou krkem, tak co by se na ní nějak ohlíželi. Jinak určitě nejsem žádná citlivka a na cizí pomoc se nikdy nespoléhám, nedostatkem sociálních kontaktů, taky netrpím, abych měla nějaké nereálné představy o světě, jen mě to někdy zamrzí, jak se lidi chovají. Já už teď mám obě děti samostatně chodící, takže je nemusím nikde nosit, ani vláčet, ale dokud to bylo potřeba, zejména s tím kočárem, tak to byla opravdu někdy síla se někam dostat.
Jezdila jem pak radši autem, ale to není řešení.
Odpovědět