Čerstvě šokována píši tento dopis všem ženám .
Jela jsem dnes se svou holčičkou na kole, každá na svém. (Užíváme si to spolu, protože nám oběma to dalo hodně námahy a práce naučit se jezdit bez koleček.) Protože každý začátek je těžký, tak občas bouráme, narážíme, padáme a brečíme. Normální ne?
Jely jsme přes málo frekventovaný přechod pro chodce a na zelenou. Pravá strana přechodu je určená pro cyklisty. Bohužel je tam bezpečnostní zábradlí, o které můj malý cyklista zavadil řídítky a bum, jak široká, tak dlouhá spadla na zem. Vše dopadlo dobře, zkontrolovaly jsme všechny ručičky a nožičky – nechyběla žádná. Ale co se nestalo - dětské kolo nám leželo řidítky na silnici s dvěma proudy, tedy hóóódně široké. Mladá paní řídící stříbrné vozítko se za volantem mohla zbláznit. Zatroubila. Výraz jejího obličeje mluvil za vše. Naštěstí mám také mimické svaly, takže mladá paní jela raději dál.
Tomu říkám solidarita. Mám prostě špatnou zkušenost s ženami (nejen) za volantem. Čekám s dítkem u přechodu pro chodce, ve vnějším pruhu mi zastaví řidič – muž a frrrnk ve vnitřním pruhu přejede PANÍ – řidička?!
Nebo dávná příhoda z autobusu: požádala-li jsem o pomoc s kočárkem paní, nepomohla, koukala jinam.
Opravdu (ani zdaleka) nevypadám jako Pamela z Pobřeží, ale „chlapi“ pomohli.
No tak děvčata…
Těhotenství |
Dítě |