26.8.2005 23:31:05 Martina, 3 děti
Re: To je přesné...
Katko, přidám příběh, který onoho kapitálního blba ještě poněkud předčí. Onehdy jsem cestovala vlakem se všemi třemi ratolístkami, chci-li je v pantografu všechny i s kočárkem usadit pohromadě, musím do krajního vagónu na sklápěčky. Zaradovala jsem se, u prvních dveří čekají dva zdraví zcela normálně vypadající čtyřicátníci, mají obě ruce i nohy, svaly obstojné...
Poprosila jsem je, zda by mi mohli pomoci s kočárkem. Nic - nastoupili. Poprosila jsem je znovu, jeden se na mě obrátil a prohlásil: "Ať ti ten kočárek zvedne ten, kdo ti ty děti udělal." A nechali mě stát na nástupišti u vlaku, který se neodvratně chystal k odjezdu.
Nakonec přiběhla průvodčí, která vážila asi tak o 5 kilo víc než ten kočárek a společně jsme ho naložily. Usadila jsem děti, zajistila kočárek a na celý vagón jsem zařvala: "Kam se posadili ti pánové, co mi odmítli pomoci s kočárkem?" Poté, co jsem je našla, došla jsem k nim a zmíněnému moulovi jsem velmi nahlas sdělila, že pokud toto řekne mámě s dětmi, která ho požádá o pomoc, je to totéž, jako by si dal na čelo transparent "JSEM ZAKOMPLEXOVANÝ CHUDINKA, CO O ŽENSKOU ANI NEZAKOPNE". Protože normální chlap se zdravým sebevědomím a uspokojivými partnerskými vztahy by tohle v životě neřekl, normálně by bafnul madlo a o toho půl metru by jej bez řečí zdvihl.
Cestující zírali, ti dva dotyční tu báječnou akci zjevně neustáli, protože nevěděli, kam s očima a s rukama. Na konečné mě oslovil jeden spolucestující (dredy, piercing, ušmudlané oblečení) a omlouval se, že se mě nezastal, protože sice ty dva zaslechl, ale myslel si, že jsme známí a žertujeme. A poté jsem prý už zastání vůbec nepotřebovala. Tak se nechte inspirovat, třeba se někdy dostanete do situace, kdy by se vám podobný postup mohl hodit.
Odpovědět