Názory k článku Když jde do tuhého: Dospívající a domácí nepořádek

Mili Zatím máme 2,5letého syna a další je na cestě.. Ale fakt jsi mě pobavila. Ó, jak já to přežiju

Tak na to kašlu - co je v koši, to vyperu. Děcka to pak věší a skládají, takže by si samy přidělávaly práci No a velký kluci bydlej s tatínkem, prádlo mají na starosti oni, tak se starají sami, aby měli co na sebe

vidíš - poučení se třeba ještě nedostavilo, ale legrace musí být i tak

Zpětně teda musím obdivovat moji mamku, za její železné pravidlo "uklízecího čtvrtku" ze kterého nebylo úniku (pátek se nehodil protože jsme většinou někam odjížděli). I když jsem to pubertálně ignorovala nebo měla kecy, hotovo to být muselo. Nevím vlastně jak to dokázala, byla jsem bordelářka strašná, shnilý svačiny v baťohu a následně plesnivý batoh.....

Nicméně výsledky to zanechalo - na její uklízecí techniky jsem si rozvzpoměla v UK kde jsem si mimo jiné přivydělávala jako "cleaning lady" a domácí mi mohli ruce utrhat - že umím vyčistit odpad ve vaně, že otírám dveře i nahoře kde se usazuje prach, že luxuju i pod postelema, že vyčistím žaluzie růčo jednu po druhý.... stejnou zkušenost udělala kamarádka-spolužačka v USA kde 2 měsíce pracovala v hotelu jako pokojská. Když ji hotelmanager viděl že si k vaně klekla když ji měla vyčistit, byl z toho upřímně radostí v šoku jak ten úklid dělá poctivě, že to se u nich nevidí (pššš pššš sprejem a opláchnout)

To je krásné téma. Všem, které máte ještě malé děti, ale už jaksi tušíte, že to asi nebude jednoduché, trochu vás potěším. Představte si dvě děti, tak ve věku 7 let, jak nechtějí uklízet. Načež do pokojíčku vlítne matka(já v mladším vydání) a začne vyhrožovat, že jestli si okamžitě neuklidí, tak jim to vyhážu z okna. Odejdu do kuchyně, v pokojíčku je klid, říkám si, asi uklízejí. Za chvíli zvonek, za dveřmi cizí paní, v ruce jakousi známou panenku, že prý z našeho okna lítají hračky. No fakt, moji miláčci mi chtěli ušetřit práci, tak to udělali za mne. ¨
O deset později - neskutečný bordel v pokojíčku, matka jen jako rušivý živel. "Vyneste si ten koš s odpadkama" - nezájem. Tak ztrácim nervy, koš vyklopím uprostřed pokojíčku - tumáte, teď to s vámi pohne. Nepohlo. Matka se slzami v očích sbírá odpadky. Bylo to někdy hodně bouřlivé, udělala jsem jako matka hodně chyb (kdo nedělá?), ale happy end stojí zato. Já jsem se lety poněkud uklidnila a z mých rebelů vyrostli báječní lidé, dokonce i pořádkumilovní, a tyto a podobné situace jsou v naší rodině teď po letech zdrojem ohromného veselí.

Náhodou, máš docela šikovný kluky. Dcera by to pravděpodobně přesunula celý na zem před postel a vesele to překračovala dál.

A perlička: Jak jsem dceru učila dát si vyprat prádlo?
"Jdu prát, dones si prádlo!" na tuto výzvu mi byly podány jedny spodní kalhotky.
"Podívej se pod stůl!" ...donesla jednu lichou ponožku.
"Co máš pod postelí?" ... přinesla i tu druhou.
Ještě asi deset dalších pokynů než jsem rezignovala a zapla pračku.
Za dva dny: "Mamííí, já nemám nic čistýho na sebe."
Zatím bezúspěšně, tu poslední větu slýchávám dodnes.