Názory k článku Anketa: netradiční Vánoce

Gatto,

netradiční by bylo nemlej pantem a něco fakt dělat.

Přijeď k nám do ulice, jeden debil sadistickej tu nepřiměřeně vychovává svého ubožáka psa elektickým prutem, to zvíře už ani neštěkne, já jsem pro idiota malá autorita.

Jak se psalo výše, předvánoční honičku taky ignorujeme a snažíme se vánoce brát ne jako předhánění se v dárcích a přejídání se, ale jako klidný čas, kdy se sejdeme s rodinou. Dárky jsme na čas odvolali, ale když se nám narodil syn, tak jsme je zase zavedli, včetně kalendářů.
Loni jsem se na vánoce moc těšila. Syn měl 2,5, tak už z toho něco měl. Dcera měla půl roku. Ale jak se tak plazila po čtyřech, ujela jí ruka a bouchla se do hlavy, kterou si rozbila. Museli jí to srovnat, tak ji 23.12. operovali. Její první vánoce jsem si sice představovala trochu jinak, ale to, že jí lebku srovnali, jí se jinak nic nestalo, je absolutně bez jakýchkoli následků, byl ten nejhezčí dárek. Syna radujícího se při vybalování dárků mi manžel natočil a ještě večer mi ho v nemocnici při návštěvě ukázal. Dcerku jsem do dalších let poučila, že se rodičům dávají jiné "dárky" než rozbitá hlava, tak doufám, že letošní vánoce, ze kterých už budou mít radost snad oba, budou v pohodě a klidu doma a budou tentokrát šťastné a veselé.

Letos jsem vyhlásila stop megalomanství, ale každému dáváme tip na 1 chtěný dárek. Taky jsme se dohodli, že dárky necháme u babiček a holky budou mít radost vícenásobnou a pocit, že Ježíšek opravdu chodí všude. Loni toho bylo strašně moc najednou a starší dcera se radovala z prvních pár dárků a pak už to nestíhala. Dárky od mojí mamky - hlavně kočárek- zůstaly u nich a radovala se z nich druhý den víc než ze všech najednou. Být kočárek doma, neužívala by si ani kuchynku ani kočárek, nebo aspon ne tak dokonale a upřímně.

Winky,
ty vtipné popisky dárků mi připomněly veselou vánoční příhodu, která se stala našim příbuzným. Sestřenice se ve 3,5 letech už velmi hezky naučila písmenka, ale dlouho jí trvalo, než je přečetla. U stromečku trvala na tom, že když je z rodiny nejmenší, tak bude rozdávat dárky jenom ona. Problém byl ten, že jí nestačilo identifikovat jen první písmeno (M - maminka, T - tatínek), ale snaživě louskala každý nápis na každém dárku od začátku až do konce, takže roznášení dárků se protáhlo snad na 3 hodiny a celá rodina (5 členů) z toho už byla nepříčetná. Ale sestřenka vytrvala až do konce.

tak my asi nic speciálního neděláme, odpo se snažíme jít na vycházku do lesa (s sebou dobroty pro zvířátka - mrkev, kukuřici, jablíčka, oříšky... dáváme to k jednomu krmelci). Dělávali jsme to tak s našima když jsem byla malá, takže si docela dobře vybavuju že zdaleka ne vždy byly vánoce na sněhu, kolikrát jsme si do spadaného (zlatého) jehličí malovaly klacíkem (zlaté) prasátko

Předloni jsem spíš z nedostatku píle na výrobu vhodných dárkových kartiček (kam se vepíše jen jméno obdarovaného) vytiskla na PC ke každému dárku takový proužek papíru, 2-3 řádky, kde je jednak jméno obdarovaného kapku zašifrované (např. "Tomu co miluje nutelu" apod.) a taky nějaký rádoby nebo i skutečně vtipný popis dárku (třeba sestře jsem dala pro jejího koně nasušený chleba, ale udělala jsem ho jako přesné kostičky, zabalila do krabice od bonboniéry a popis byl něco v tom smyslu "výběrové ručně tříděné krmivo pro plnokrevníky, podávejte jako pamlsek za úspěch ve výcviku" ...)
No docela se to líbilo a další rok to podobně začalo dělat více členů rodiny a tak i to čtení "jmenovek" bylo celkem veselé, ne jen rvaní papíru

Jediné co bych skutečně ráda, abychom měli ty vánoce takové veselejší, je trávit třeba společně s prarodiči, jenže nikde na to není moc prostor (ani u nich ani u nás), resp. děti jsou dost všetečné a bojím se že oboje prarodiče mají už radši klid a tradice než honění dvou písklat které o tradicích nemají ani páru, resp. z tolika zajímavých věcí jsou totálně rozhození a chovají se jak smyslů zbavení :-( No třeba na to ještě dojde.....