Názory k článku Anketa: studium na mateřské dovolené

1. Co Vás vedlo k tomu, že jste začal/a studovat během rodičovské dovolené?
Začínám studovat od září Slezskou univerzitu v Karviné navazující kombinované magisterské studium. Co mě k tomu vedlo? S myšlenkou pokračovat ve studiu jsem si pohrávala delší dobu. (Bakaláře jsem ukončila před 3 lety.) A proč během rodičovské? Bude to zase něco jiného než jen plínky, papání, poznám nové lidi a neotupí mi mozkové závity a doufám, že po rodičovské seženu vhodnou práci, resp. rozšíří se možnosti uplatnění na pracovním trhu.

2. Co Vám studium usnadňuje a co naopak komplikuje?
Zatím přímo zkušenosti nemám, neboť začínám od září. Ale dle mého názoru budou spíše komplikace a to hlavně ohledně hlídání synka; nebudu studovat v místě bydliště (400 km od mého bydliště), ale jen pár kilometrů od školy má manžel rodinu, tak snad mi se synkem pomůžou oni, případně na pár dní za semestr budu muset sehnat hlídání (studium bude probíhat 2x za semetr čt, pá, so)

3. Vychází Vám škola, kde studujete, vstříc? Jste jediný studující rodič v kruhu nebo ve třídě, či je vás víc?
Toto zatím také bohužel nemůžu posoudit. Původně studium mělo probíhat formou e-learningu, ale bohužel na toto nedostali akreditaci.  I přes to doufám, že nějaké výpisky budou k dispozici.

4. Máte nějaké tipy, nápady, které by mohly pomoci rodičům v podobné situaci?
Určitě pokud mají rodiče babičku na hlídání, je to prima. Bohužel spousta babiček pořád pracuje, takže s hlídáním je to složitější. Ale když tak o tom uvažuji, nebyly by špatné nějaké jesličky ve škole či poblíž  + forma e-learningu, aby se minimalizoval čas strávený ve škole a tím by bylo studium vhodné pro širší okruh rodičů na rodičovské.

Přidávám i já svůj komentář. Samozřejmě záleží na tom co člověk studuje, ale já jsem z různých důvodů na fildě (nikoliv na o něco praktičtějším pajdáku) takže studuju mrak věcí, na jejichž důvod k existenci jsem ještě nepřišla a osobně mě to dosti vyčerpávalo učit se něco, co podle mě nemá smysl. Patřím k té "menšině" mladých maminek, které se vdávali už na VŠ, nikoliv však proto, že by "museli" - mimčo se nám podařilo asi rok po svatbě. Sice neplánovaně, ale při představě něčeho (KONEČNĚ) užitečného pro budoucí život jsem dosti zajásala. Takže nyní bez větších problémů pokračuju ve studiu a zcela nepokrytě tvrdím, že konečně dělám něco užitečného a do toho se v mezičase naučím nějakou tu ptákovinu . Vylítala jsem si individuální plán, což je normálně prezenční studium, akorát si člověk obejde všechny vyučující, které má z různých předmětů a domluví si s nimi konkrétní podmínky ne/účasti, zápočtů... Miminko mi hlídá buď manžel, když není v práci, nebo hafol kamarádek, které jsou buď právě bez práce, nebo na mateřské, nebo na vysoké...Za ten první půlrok studia se jich vystřídalo v hlídání tak dohromady šest aniž by někdo z nich byl nějak extra zatížený. Zkrátka mladší kamarádi mají taky svoje výhody než když je člověku přes třicet. Na zkoušky malou neberu, protože bych se nemohla soustředit, rozptylovala bych i kolegy a navíc jsou učitelé, kteří se spíše netváří než tváří myslíce si že: kdyby se radši pořádně učila... ale vesměs musím říci, že ti pozitivní a přístupní dohodě byli naštěstí zatím vždy ve většině. Jinak mezi spolužákama, ale i obecně na té fildě nevím o nikom jiném kdo by byl na mateřské a zároveň studoval, takže jsem dost exot. Ale byla jsem mile překvapena reakcemi spolužáků
( většinou samozřejmě spolužaček), které se různě aktivně zajímají o mimčo, ptali se na porod (jestli to bylo tak hrozný ), a ve studiu mi hodně pomáhají, tím že mi půjčují výpisky či sdělují dojmy a finty na zkoušky.
Jo a ještě jsem slyšela, že v Brně (snad na sociologii?) funguje taková "mateřšká školka" pro studentky, ale i vyučující. Maminy se tam scházejí s děckama, a když má nějaká např. zkoušku, tak tam nechá dítko a další jí je pohlídají, a v budoucnu se to zase obrátí a ona pohlídá nějaké jiné mamině... Prostě parádní systém.
A ted ještě z té duchovnější stránky : jako studující matka dosti ovlivňuji myšlení svých spolužáků, i jako křesťanka ostatně. Ukazuji jim v praxi, že život není jen o tom mít skvělou kariéru a stotisícový plat na to, že by člověk uživil děti. Kromě toho se žena dostane do situací, kdy nutně potřebuje pomoc ze všech stran, aby zvládla studovat a starat se o dítka, což dává prostor jí samotné aby rostla v pokoře, která dle mého názoru je v životě velice důležitá, ve vztahu a ve výchově pak nezbytná. A zase naopak pro druhé je to prostor, aby i oni sami sebe formovali v pomoci druhým, jinak řečeno - je to pro ně příležitost pro dobrý skutek a ne malicherný! A přiznejme si, že těch dobrých skutků není nikdy dost. a nikomu jich pár navíc neuškodí.

1. Co Vás vedlo k tomu, že jste začal/a studovat během rodičovské dovolené?
Začala sjem studovat ještě před otěhotněním a bez přestávky zůstala na škole i na MD. Šlo mi o zvýšení - rozšíření kvalifikace. Přestože mám vystudovanou VŠ, tak jsem chtěla rozšířit obor. Zatím mám za sebou 2 roky a před sebou ještě jeden včetně závěrečných zkoušek, tak snd se mi to podaří dokončit.

2. Co Vám studium usnadňuje a co naopak komplikuje?
Usnadňuje - chuť studovat. Není to není jen povinnost, ale i možnost dělat něco na MD i něco jiného než starost o dítko. ( i když výchovu dcery a čas s ní miluji a užívám si, studium považuji za dobrou změnu). Jde o kombinovanou formu - tedy škole 1x týdně celý den. Usnadňuje mi to škola v místě bydliště a možnost manžela (alespoň někdy) pracovat na směny a jeho schopnost postarat se o naei dceru od malička. Komplikuje mi to nedostatek sil a času na učení. A ádná výpomoc od prarodičů - nemají valný zájem.

3. Vychází Vám škola, kde studujete, vstříc? Jste jediný studující rodič v kruhu nebo ve třídě, či je vás víc?
na škole záleží na konkrétních lidech. Někteří se chovají naprosto standardně jako ke všem - neberou ohledy, ale nekomplikují zbytečně. Někteří nechápou, že moje docházka není 100% a jiní jsou velmi vstřícní - možnost konzultací i přítomnost dcerky do jejího cca půl roku přímo na výuce. Ve třídě jsem zatím jediný rodič s takto malým dítětem.

4. Máte nějaké tipy, nápady, které by mohly pomoci rodičům v podobné situaci?
Pokud o studiu uvažujete, tak to alespoň zkusit. Pokusit se využít pomoci a hlídání jak jen to je možné ( druhý rodič, prarodiče, příbuzní, pokud vám to finance dovolí, tak i placenou chůvu) a to nejen v době přímé docházky do školy, ale i času na učení. Zkusit se ve škole informovat na možnost individulního studi nebo konzultací - a´t už na studijním odd. nebo přímo vyučujíccích ( ti jsou často přístupnější domluvě). Se spolužáky udržovat kontakt a nabídnout jim jinou pomoc výměnou - třeba že zpracujete nějaké téma/ otázky z literatury co můžete doma výměnou za poznámky/ informace z přednášek.

1. Co Vás vedlo k tomu, že jste začal/a studovat během rodičovské dovolené?
Je mi 23let, jsem vdaná a studuji ČVUT, stavební fakultu, obor Architektura a stavitelství. Jsem na denním studiu, dálkové pro tento obor není možné, aniž bych si nemusela prodloužit dobu studia. Na konci čtvrtého ročníku jsem plánovaně otěhotněla a ve čtvrtém měsíci těhotenství zvládla bakalářské státnice. A zároveň jsem se zapsala na studium magisterské s přesvědčením, že nepřeruším a ty dva roky zvládnu i s mimčem. Čtrnáct dní po porodu jsem nastoupila první den do školy a byl to super pocit. V této době mám prázdniny po krušném prvním ročníku, ale už mě čeká „jen“ jeden rok a bude hotovo. Sama jsem si tuhle cestu vybrala, jsem přesvědčená, že malý tím netrpí, spíše bych řekla naopak. Malýmu je pět měsíců, zatím jde vše dosti hladce, tak uvidíme až začne lézt a běhat, ale věřím, že to spolu zvládneme.

2. Co Vám studium usnadňuje a co naopak komplikuje?
Studium mi moc usnadňují spolustudující přátelé, bez kterých by se to nedalo zvládnout, jde především o informace, debaty a pomoc nad společnými úkoly, dále také materiály od vyšších ročníků, takže člověk alespoň trochu tuší, co ho v daném předmětu čeká. Ve většině případů si můžu také navolit rozvrh jak je to pro mě nejpřijatelnější-školu mám půl hoďky z domova, takže jsem měla hodiny sice každý den, ale jen jeden nebo dva předměty, takže jsem buď stihla školu v pauze mezi kojením nebo maximálně jednou denně nastoupila na řadu lahev. Chápu, že sehnat hlídání může být dosti komplikované, já s tím naštěstí problém nemám, platím kamarádku, které stoprocentně důvěřuji a vím, že si poradí v každé situaci, zároveň je-li třeba,manželovi vyjdou v práci také vstříc s časem (on k práci taky studuje, takže máme doma opravdu veselo:) a v neposlední řadě hlídá babička. Komplikace jsou klasické, které se dají očekávat, sehnat hlídání na dobu školy, zkoordinovat kojení, najít čas na dělání úkolů-malý naštěstí v noci pěkně spinká, takže každý den od osmi večer několik hodin sedím u počítače, pak sice přichází na řadu nevyspání, ale tak po týdnu si člověk zvykne.

3. Vychází Vám škola, kde studujete, vstříc? Jste jediný studující rodič v kruhu nebo ve třídě, či je vás víc?
Abych pravdu řekla, někteří kantoři ani netuší, že mám mimčo a ti to co to vědí se ke mě chovají jako k ostatním, ale soucítí se mnou, když přijdu s kruhama pod očima :) Nemám problém se s nimi domluvit na individuální konzultace apod, ale v tom není problém ani normálně. Malý se mnou ve škole párkrát byl, je naštěstí moc hodný a většinu času v šátku prospal. Kojím běžně kde se dá, takže za zimy třeba i na chodbě a za tepla jdu ven na lavičku, takže žádný problém. V našem ročníku jsem myslím jediná, ale jsou tu dvě holčiny, které na semestr či rok přerušily a obě se úspěšně vrátily a studují i s dítkama.

4. Máte nějaké tipy, nápady, které by mohly pomoci rodičům v podobné situaci?
Každé, co ať plánovaně či neplánovaně otěhotní během studia radím:“Pokračujte, nenechte se odradit.“ Vždy si říkám, že nějak to dopadne, určitě stojí za to to zkusit, já osobně jsem nechtěla riskovat, že by se mi do školy potom nechtělo vrátit-člověk vypadne z rytmu a zleniví. Myslím taky, že je lepší studovat s malým mimčem, než se starším dítkem, které přece jen vyžaduje více pozornosti a vytváření nějakého programu. Miminko alespoň ze začátku většinu času prospí. Chce to taky být dobrou organizátorkou času a vše správně naplánovat-hlídání, učení, kojení, volný čas. Taky souhlasím s názorem, že má-li toho člověk na starosti hodně, dokáže si to zorganizovat tak, že toho zvládne ještě víc.

Takže, HLAVU VZHŮRU!

1. Veskrze náhoda-při cestě do jednoho města setkání se známým, který mi doporučil Vyšší odbornou školu pedagogickou ve SV.Janu pod Skalou u Berouna. Reagovala jsem odmítavě, byla jsem na MD s 2 letým synem a a plánovali jsme další dítě. Manžel ale zastavil cestou zpět před onou školou a tak jsem si došla pro info a přihlášku. Vzhledem k mé angličtině jsem ale vše doma založila. Po pár měsících, kdy se nám nedařilo druhé otěhotnění jsem ale přihlášku vyplnila. Nakonec jsem šla na přijímačky už těhotná.
Takže porod druhého dítěte v prvním ročníku a třetí těhotenství ve 4.ročníku. Státnice už s miminkem.

2. Co Vám studium usnadňuje a co naopak komplikuje?
Studium mi usnadnila vstřícnost manžela, mojí maminky, která mi pomáhala s hlídáním a v neposlední řadě vstřícnost školy, kde děti ani těhotenství nejsou žádný problém. Rodiče jsou vítáni. Na komplikace si nevzpomínám.


3. Vychází Vám škola, kde studujete, vstříc? Jste jediný studující rodič v kruhu nebo ve třídě, či je vás víc?
Viz bod 2. Vedení školy i pedagogové vycházely maximálně vstříc, ať už možností ubytování studentek a jejich dětí ve škole na víkendových vyučováních (studovala jsem dálkové studium), tak svou ochotou a laskavostí, dále vycházeli vstříc i ve stanovení termínu zkoušek a zápočtů, odbíhání ke kojení během vyučování, projevovali svou vstřícnost a ochotu i v jiných situacích, v individuálním přístupu, atd.
Jediná maminka jsem rozhodně nebyla. Přesný počet nevím, ale maminek jsem tam potkávala mnohem více. Škola je celkově prorodině zaměřená.

4. Máte nějaké tipy, nápady, které by mohly pomoci rodičům v podobné situaci?
Nevím, jestli lze paušalizovat v takové situaci. Já jsem byla celkově 10 let na MD, takže pro mě studium byla úžasná věc, jak se realizovat, dobíjet baterky, vzdělávat se, a doma "nezblbnout". Zároveň mi studium poskytlo bohatý materiál na uplatnění v praxi s vlastními dětmi i v mém současném zaměstnání, přineslo mi zajímavá setkání se stejně zaměřenými lidmi a rodiči, navázala jsem nová přátelství. Na druhou stranu bych se na studium nikdy nedala, kdybych tím měla odsunout své děti na nějakou z vedlejších kolejí. Věk do 6ti let je pro dítě klíčový a pro rodiče možná nejkrásnější. A právě v tom mi byla škola velmi nápomocná, abych si dokázala užít studium i mateřskou dovolenou. Přála bych všem studujícím rodičům, aby je studium obohatilo, dobíjelo baterky a zároveň dávalo prostor pro radostné prožití mateřské dovolené!

Irena