ANKETA
1. Co Vás vedlo k tomu, že jste začal/a studovat během rodičovské dovolené?
Je mi 23let, jsem vdaná a studuji ČVUT, stavební fakultu, obor Architektura a stavitelství. Jsem na denním studiu, dálkové pro tento obor není možné, aniž bych si nemusela prodloužit dobu studia. Na konci čtvrtého ročníku jsem plánovaně otěhotněla a ve čtvrtém měsíci těhotenství zvládla bakalářské státnice. A zároveň jsem se zapsala na studium magisterské s přesvědčením, že nepřeruším a ty dva roky zvládnu i s mimčem. Čtrnáct dní po porodu jsem nastoupila první den do školy a byl to super pocit. V této době mám prázdniny po krušném prvním ročníku, ale už mě čeká „jen“ jeden rok a bude hotovo. Sama jsem si tuhle cestu vybrala, jsem přesvědčená, že malý tím netrpí, spíše bych řekla naopak. Malýmu je pět měsíců, zatím jde vše dosti hladce, tak uvidíme až začne lézt a běhat, ale věřím, že to spolu zvládneme.
2. Co Vám studium usnadňuje a co naopak komplikuje?
Studium mi moc usnadňují spolustudující přátelé, bez kterých by se to nedalo zvládnout, jde především o informace, debaty a pomoc nad společnými úkoly, dále také materiály od vyšších ročníků, takže člověk alespoň trochu tuší, co ho v daném předmětu čeká. Ve většině případů si můžu také navolit rozvrh jak je to pro mě nejpřijatelnější-školu mám půl hoďky z domova, takže jsem měla hodiny sice každý den, ale jen jeden nebo dva předměty, takže jsem buď stihla školu v pauze mezi kojením nebo maximálně jednou denně nastoupila na řadu lahev. Chápu, že sehnat hlídání může být dosti komplikované, já s tím naštěstí problém nemám, platím kamarádku, které stoprocentně důvěřuji a vím, že si poradí v každé situaci, zároveň je-li třeba,manželovi vyjdou v práci také vstříc s časem (on k práci taky studuje, takže máme doma opravdu veselo:) a v neposlední řadě hlídá babička. Komplikace jsou klasické, které se dají očekávat, sehnat hlídání na dobu školy, zkoordinovat kojení, najít čas na dělání úkolů-malý naštěstí v noci pěkně spinká, takže každý den od osmi večer několik hodin sedím u počítače, pak sice přichází na řadu nevyspání, ale tak po týdnu si člověk zvykne.
3. Vychází Vám škola, kde studujete, vstříc? Jste jediný studující rodič v kruhu nebo ve třídě, či je vás víc?
Abych pravdu řekla, někteří kantoři ani netuší, že mám mimčo a ti to co to vědí se ke mě chovají jako k ostatním, ale soucítí se mnou, když přijdu s kruhama pod očima :) Nemám problém se s nimi domluvit na individuální konzultace apod, ale v tom není problém ani normálně. Malý se mnou ve škole párkrát byl, je naštěstí moc hodný a většinu času v šátku prospal. Kojím běžně kde se dá, takže za zimy třeba i na chodbě a za tepla jdu ven na lavičku, takže žádný problém. V našem ročníku jsem myslím jediná, ale jsou tu dvě holčiny, které na semestr či rok přerušily a obě se úspěšně vrátily a studují i s dítkama.
4. Máte nějaké tipy, nápady, které by mohly pomoci rodičům v podobné situaci?
Každé, co ať plánovaně či neplánovaně otěhotní během studia radím:“Pokračujte, nenechte se odradit.“ Vždy si říkám, že nějak to dopadne, určitě stojí za to to zkusit, já osobně jsem nechtěla riskovat, že by se mi do školy potom nechtělo vrátit-člověk vypadne z rytmu a zleniví. Myslím taky, že je lepší studovat s malým mimčem, než se starším dítkem, které přece jen vyžaduje více pozornosti a vytváření nějakého programu. Miminko alespoň ze začátku většinu času prospí. Chce to taky být dobrou organizátorkou času a vše správně naplánovat-hlídání, učení, kojení, volný čas. Taky souhlasím s názorem, že má-li toho člověk na starosti hodně, dokáže si to zorganizovat tak, že toho zvládne ještě víc.
Takže, HLAVU VZHŮRU!
Odpovědět