Názory k článku Jak nás ovlivňuje svět reklamy

Tak to já musím sebekriticky uznat, že v našem případě je vlastnictví mobilu nikoliv nutností, ale spíš podlehnutí vymoženostem dnešního světa.
2/3 dětí v první třídě mobil vlastnily, nám se doma jeden nepoužívanej válel a tak byl předán k použití.
Na druhou stranu vím, že se s ním holky pěkně vyblbnou, posílají si přes Bluetooth nejrůznější voloviny asi jako my si vyměňovaly známky. A proti tomu fakt nic nemám.

Souhlas. I když bohužel náš třeťák ještě není schopen se o něj starat, jeden ztratil a od té doby nový nedostal. Většinou jezdí s bráchou spolu, ten mobil má, tak jsem celkem v klidu. Ale jsou vyjímky, jednou jel sám, usnul v autobuse a dojel na konečnou. Ta hodina strachu a hrůzy za jakékoliv předsudky nestojí!!!! To radši ať těch mobilů ztratí deset, navíc dnes opravdu nic nestojí. Od té doby, když vím, že pojede ze školy sám, mobil mu půjčuju.

jenom bych chtěla napsat, že podle mě mobil do první třídy NUTNOST stejně jako aktovka!!!!!!!!

Já pocházím z vesnice a když mi ujel autobus, máma nevěděla, co se děje. Nebo když jsem byla starší a chtěla jít s kamarády na zmrzku atd. Doma jsme také telefon neměli, takže jsme neměli spojení.

Jiná situace asi je, když je škola hned před barákem.

Souhlas, Milado, nevím, jestli jsou to magoři, ale některé holčičky jsou zralé začít s nástrojem ve čtyřech letech. Kluci bývají zralí spíš od šesti, někteří i později. Navíc chodit do ZUŠ neznamená jen 2x týdně docházet, ale taky doma pravidelně cvičit.

Co se týče počtu aktivit, mám zkušenost přesně opačnou než Hrouda psala. V prvních třídách naši kluci zvládali víc kroužků, měli skutečně asi každý den jeden (někdy se sešly i dva v jednom dni), většinou to byly kroužky, které je svojí organizovaností nezatěžovaly, protože byly uzpůsobené věku dítěte, povětšinou to byly kroužky vrámci družiny - vaření, korálkování, sportovky, aj. i tenis zkusili. Když dítě skončí ve škole v půl dvanácté, domácí příprava mu zabere max. 20 minut a stejně ve družině min. do tří být musí, takovéhle kroužky zvládá s přehledem a rádo. Navíc jsem přesvědčená, že je potřeba vyzkoušet všechno možné, ukázat dítěti jaké jsou možnosti, aby si mělo z čeho vybrat, i ho sem tam někam popostrčit, aby v pozdějším věku nezůstávalo dřepět u počítače a televize.

Zato postupem věku ve škole tráví víc času, školní přípravou také (i když u našich dětí je to pořád max. 20 min.), ale věnují se už aktivitám více zodpovědným a náročnějším, např. ZUŠ, a už těch kroužků tolik nestíhají, taky už se víc umí zabavit sami, mají pevnější kamarádské vztahy a víc se navštěvují (alespoň u nás to začalo až v 5.třídě). Takže z celého množství dobrovolných aktivit teď v 5.tř. zůstal jen klavír a němčina ve škole, zato min. 1-2x týdně u kamaráda sestrojujou jakési elektronické "věci" (možná kdyby na to existoval kroužek, chodil by tam taky). A s přechodem na gympl očekávám ještě méně volného času a když bude mít čas na klavír, bude rád.

Naprosto s Tebou souhlasím. Až na tu ZUŠku. My měli přípravnou hudebku k nástroji už ve školce a od 1. třídy pak klasickou hudební nauku. A kdyby má dcera válčila se čtením a počty asi bych ji nenutila šprtat ještě noty, jenže ona měla přesně opačný problém. Četla od 4 let a při nástupu do 1. třídy začínala násobit.