Názory k článku Rok snažení, rok trápení

Tady přeci ale vůbec nejde o to, zda je na stres brzo či ne. Každý prožívá pocity ohledně neúspěšného snažení o otěhotnění jinak a kdo z nás může soudit, kdy je na takové pocity brzo? Každý a každá z nás jsme přeci v úúúplně jiné situaci. Jinak se bude stresovat velmi zodpovědná 25letá žena, která touží po 2. dítěti a jinak se bude stresovat bezdětný 40letý muž, který byl léta vyznavačem nezdravého životního stylu.

Naše pocity nejdou ruku v ruce se statistickými informacemi jako, že 80 % párů otěhotní do 1 roku. Emoce se řídí jinými pravidly - nezajímá je statistická pravděpodobnost, ale síla nenaplněné touhy.

S manželem jsme jeden z (zatím) neúspěšně snažících se párů. Stresuje nás to oba.

Nelibě nesu názory či rady, že na můj stres je příliš brzo a že na "to" nemám myslet. Je to stejně obtížný (ba spíš nemožný) úkol, jako nemyslet na vodu, když máte hroznou žízeň. Nebo si snad myslíte, že žíznivý na poušti by se nestresoval?

Hodně štěstí všem snaživcům a nenechte si namluvit, že jsou vaše pocity či myšlenky neadekvátní či je na ně brzo!

Milá autorko,zcela Tě chápu taky jsem si s manželem prošla podobné stresy:-(snaha trvala skoro 2rokypo 1 roce jsem začala taky tak šílet jako ty:-(myslela na ovu začala navštěvovat bazalky,ale díky nim jsem nepřišla úplně o nervytakže díky.Taky začala shánět info proč to nejde,kde je ten problém zda u mě něbo u manžela.já brala antiko 9 let což je dlouhá doba a po vysazení v těle totální chaoz:-(dohnalo nás to až k tomu,kdy jsme sexovali napovel ted musíme ne chceme:-(dokonce jsme byli 3x na IUI a po té jsem se rozhodla pro laparku,ale ta se nakonec nekonala s manželem jsme se jen hádali já když viděla rodinu s mimčem tak jsem propadala panice,že mi snad mít dítě nikdy nebudem.Myslela jsem jen na laparku,která by zjistila,kde je zakopanej pes a řekla si,že na to už kašlu,že zničím jinak fungující manželství.Začala jsem myslet,že si ještě doplním vzdělání sháněla info i o nečem jiném než,jak bych otěhotněla.Večer jsem si řekla a dost vypila si flašku šampáńa a bylo.Ráno změřila teplotu jako každý den a bylo tam 37.5tak jsem si říkala to ten alkohol jela jsem pro test a nebyl to alkohol na testu byli // .Opravdu na tom něco je určitě myšlenka na dítě nejde jen tak odsunout,ale jde malinko potlačit.Přeji Ti hlavně zdraví a mysli na svého přítele podnikejte výlety a nesexujte jen proto,že máš ovu,ale že máte oba chu´t a věř,že výsledek v podobě // se brzo dostaví.

Meli jsme to uplne stejne. Po 14 mesicich (ne uporne snazeni, ale posledni mesice jsem si plodne dny pocitala), jsem si rekla, ze to asi nepujde a ze se budu muset objednat k doktorovi ( pozor : 2 kamaradky,ktere o nasem snazeni vedely, me k doktorovi primo nutily !!) Rekla jsem si, ze po dalsi menstruaci zavolam doktorce a ejhle, menstruace uz neprisla.... Ted jsem v 6. mesici a zatim je vse v poradku.

Hmmm, tak tohle znám. Na prvním broučkovi jsme makali 2 roky. teprve kdyz jsme si řekli, že teda asi jsme neplodný, a hned po dovolený se chystali k doktorům , aby nám pomohli... no prostě, v okamžiku, kdy jsem si sama v sobě srovnávala, že to asi nepude, tak se to povedlo. Ted jsem těhu podruhý, šli jsme na to včas a já s přesvědčením, že to rozhodně tak rychle nepůjde... že snad za rok se to povede (byla jsem psychicky rozsekaná z úmrtí maminky, začly se objevovat nějaky zdravotní problemy...)- no, a světe div se... do dvou měsíců bylo zaděláno!

Já si tedy také myslím, že autorka začala propadat depresi příliš brzy až zbytečně.Myslím a i ze své zkušenosti vím, že pokud se nedaří rok nic se neděje. Nám se zadařilo také až po roce, ale byli jsme v klidu a pohodě.
Každopádně držím palce!