Proč ty nervy tak brzy? - jedna z vět, které vážně nepomáhají

Tady přeci ale vůbec nejde o to, zda je na stres brzo či ne. Každý prožívá pocity ohledně neúspěšného snažení o otěhotnění jinak a kdo z nás může soudit, kdy je na takové pocity brzo? Každý a každá z nás jsme přeci v úúúplně jiné situaci. Jinak se bude stresovat velmi zodpovědná 25letá žena, která touží po 2. dítěti a jinak se bude stresovat bezdětný 40letý muž, který byl léta vyznavačem nezdravého životního stylu.

Naše pocity nejdou ruku v ruce se statistickými informacemi jako, že 80 % párů otěhotní do 1 roku. Emoce se řídí jinými pravidly - nezajímá je statistická pravděpodobnost, ale síla nenaplněné touhy.

S manželem jsme jeden z (zatím) neúspěšně snažících se párů. Stresuje nás to oba.

Nelibě nesu názory či rady, že na můj stres je příliš brzo a že na "to" nemám myslet. Je to stejně obtížný (ba spíš nemožný) úkol, jako nemyslet na vodu, když máte hroznou žízeň. Nebo si snad myslíte, že žíznivý na poušti by se nestresoval?

Hodně štěstí všem snaživcům a nenechte si namluvit, že jsou vaše pocity či myšlenky neadekvátní či je na ně brzo!