Rok snažení, rok trápení

Během několika dnů či týdnů mi řekl, ať si pro antikoncepci nechodím, že by mu dítě nevadilo. Že mě miluje a byl by rád, kdybych mohla být matkou jeho prvorozeného. Že to necháme na přírodě (samozřejmě to tak neřekl, ale vyznělo to tak). Vyříkali jsme si to a spočítali jsme si finance. S odřenýma ušima, ale zvládli bychom to.

První měsíc jsem se seznamovala s bazální teplotou, čípkem, hlenovou metodou, léky vhodnými a nevhodnými. Netrefili jsme se, protože ovu se mi hodně zpozdila a já ji ještě neuměla poznat. A k tomu moje luteální fáze byla proklatě krátká.

Zato druhý měsíc jsem proseděla u netu a zkoumala každé píchnutí a sledovala STM a prodloužení luteálky.

Třetí měsíc jsem se modlila, aby moje pocity byly jiné, tzv. těhotenské. Byly, ale ne pro těhu. Byly vsugerované.

Čtvrtý měsíc jsem zkoumala, jak si plodnost zlepšit a jestli je graf jiný, než předchozí 3 před menses. Vsugerované těhu příznaky se mi nevyhly. Spotřeba těhotenských testů roste.

Pátý měsíc jsem odhodila první cyklus a začala porovnávat „jen“ ty tři. Seznámila jsem se s snažilkami na netu a začala otravovat partnera plodnými a neplodnými dny. Nedalo se to v sobě držet.

Šestý měsíc jsem mu vyčítala a on hledal chyby na mně (ne pro plodnost) a když pochopil, co se děje, navrhl spermiogram.

Sedmý měsíc šel na spermiogram. Nic moc výsledek, ale ne úplně marný. Hádky. Popíjení.

Osmý měsíc jsem začala pít naplno. Při menses, před ovu, pár dní po ovu, protože to se ještě určitě neuhnízdilo. On se taky nevzdal ničeho, co mu snižuje plodnost! Už jsem byla namol 3x týdně. Mezitím mě požádal o ruku. Jenže já se tvářila nešťastně dál a byla protivná. Hádky. Byly mi ukradený. Stálé hádky. Kvůli všemu. Všechno mi bylo ukradený dál. Čím víc na mě křičel, tím víc jsem se zavírala. Před začátkem devátého měsíce mi řekl, ať přestanu pít, protože jsem čím dál víc nesnesitelná. Že už ne jenom při menses, ale pořád. Měl pravdu.

Desátý měsíc probíhá. Pohádali jsme se už 2x. A mně to cvaklo teprve teď! Já se úplně změnila! Zapomněla jsem s ním trávit čas jeho způsobem, zapomněla jsem na jeho koníčky! Já na něj zapomněla! Kde vlastně byl poslední měsíce? Stal se inseminátorem! To byl jeho celý úkol! A hladítorem! (Ten, co mi říká, jak jsem bezva a tedy tím, který mi dělá dobře hlavně na duši! Tím, co mě hladí..) A když nehladil, kašlala jsem na něj.

Tento měsíc jsme se do ovulace úplně netrefili, protože jsme řešili úplně jiné věci! Ale věřte, že mi to nevadí. Lepší přijít o ovulaci, než o partnera, o lásku.

Ženský, prosím vás, nepropadejte tomu! Zajímejte se, čtěte, doufejte, ale nezapomínejte na své nejbližší! Poplakejte si, dejte si panáka, ale neodhánějte toho, kdo vás tak miluje! On je tu pro vás, tak buďte vy pro něj! Nejste jen vy! Jste dva! Nikdo jiný vám nepomůže! Víte, že když se začnete starat o to, co potřebuje ten druhý, budete najednou naplněnější a spokojenější a přestanete myslet jen na to, že to nejde?

Rada typu „Nemysli na to!“ je hrozná a snadno se vyslovuje na vaši adresu. Téhle větě něco chybí. Dodatek: „Nemysli na početí, mysli na toho, kdo s tebou počítá (počíná?).“

P.S.: Ale rozhodně kontryhelový čaj, čaj na neplodnost, prstíčková metoda, zvednutý zadeček atd. rady a porady si stále zachovávejte, jen si to nenechávejte přerůst přes hlavu, jako se to povedlo mně! Doufám, že se to příteli povedlo tím, že zakřičel: JÁ JSEM TADY, VNÍMÁŠ MĚ JEŠTĚ? A dostal mě z věčného fňukání a flákání!