| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Rok snažení, rok trápení

 Celkem 131 názorů.
 Karolka a adopčáci 
  • 

Hezké a právě včas :-) 

(4.2.2009 9:20:48)
Za prvé smekám před výdrží Tvého přítele. Myslím, že prošel-li touto zkouškou ohněm, ustojí s Tebou už cokoliv :-) :-)
Za druhé je strašně fajn, že sis svou posedlost uvědomila, řekla bych za dvě minuty dvanáct :-)
Za třetí - pěkně napsáno! Jak stylisticky, tak celkově jednička s hvězdičkou :-)
 VVerka + Pepča 


Re: Hezké a právě včas :-) 

(4.2.2009 14:25:04)
Teda holka, obdivuji tvého partnera jak statečně to nesl.
Chápu, že tě tahle posedlost dohnala až na dno,ale je dobře, že sis to včas uvědomila a zapracovala na sobě.
Já jsem také ten případ, kdy jsme čekali dost dlouho (necelé 2 roky) než se nám zadařilo. Ale všechno jsem to ustála jen díky manželovi. Takže jsem ráda, že si to i ty zvládla.
 Varanka + Kateřinka(9/09) 


Která z nás to nezažila?! 

(5.2.2009 11:26:16)
Pisatelka zřejmě pozorovala poslední rok mě :-) s jedním rozdílem. U nás spg navrhl lékař a partner ho zprvu vítal a když přišel den "D", odmítl na vyšetření jít. Že je pro něj nepřijatelné a nezkutečně ponižující. Strašně moc jsme se pohádali, málem jsme se rozešli. Rozhodli jsme, že na miminko nejspíš nejsme zralí a snažení odložíme na neurčito. Spala jsem s ním zpočátku s nechutí, ale postupně bylo vše odpuštěno a začali jsme nanovo. Po dvou měsících přišel sám, že vážně moc stojí o to, mít se mnou miminko a že nás objednal do CARu. Už na to nedošlo. čtrnáct dní na to jsem objevila //.

Dnes jsem v 13tt a jsme ten nejšťastnější pár pod sluncem.

Nenáviděla jsem rady typu "Nesmíte na to myslet" ale vážně to funguje!!!

Hodně štěstí všem!
 Ondra, 3 děti 
  • 

Proč ty nervy tak brzy? 

(4.2.2009 9:37:38)
Hele, a není to trochu brzo, začít se trefovat do ovulace a kdovícovšechno "pár dní nebo týdnů" po vysazení antikoncepce? Já bych tomu tedy minimálně rok nechal úplně volný průběh, na plodné a neplodné dny bych kašlal a užíval bych si, že nikdo nemusí myslet na antikoncpeci. Počítám, že tak po roce bych pomalu začal uvažovat, a shánět info na netu bych začal ještě asi o půl roku později, jak se znám... :-)

Neútočím, ptám se vážně: nejsme náhodou už nějak převzdělaní a přehlcení informacemi? Není jednodušší otěhotnět, když se člověk nestresuje a je v pohodě? Třeba je to pověra, nevím. Nechám se rád poučit... :-)
 Insula 


Re: Proč ty nervy tak brzy? 

(4.2.2009 9:42:38)
Po přečtení článku mě taky napadlo: "pááááni, to je ale fofr." ~:-D Autorka článku opravdu přeřadila z nuly na pětku. ~;) Je dobře, že si to včas uvědomila. Držím palce.
 Sprite 


Re: Proč ty nervy tak brzy? 

(7.5.2009 13:35:48)
Holky můžu se zeptat? Co je to za kontryhelový čaj?~d~
 Markéta, syn 7 l. a miminko 
  • 

Re: Proč ty nervy tak brzy? 

(4.2.2009 10:09:50)
Ondro, a jak dlouho vám trvalo "udělat si" děti? Protože "já bych udělal tohle" a po roce "bych udělat támhleto" je hodně akademické. Považuju radu "nemysli na to a ono to přijde" za radu hraběcí, protože když už to trvá déle, myslí na to, podle mě, každý. Taky záleží na věku - já jsem v 38 letech po roce a čtvrt snažení taky už začala propadat skepsi. A dokonce jsem si začala vařit kontryhelový čaj. A světe div se - ono to vyšlo.

"Nemyslet na to" se fakt přikázat nedá.
 bravad 


Re: Proč ty nervy tak brzy? 

(4.2.2009 10:14:53)
Přikázat se to nedá, ale pokud se podaří na to nemyslet, tak to vážně pomůže - teda aspoň já mám takovou zkušenost.
 adelaide k. 


Re: Proč ty nervy tak brzy? 

(4.2.2009 10:30:24)
Nj, nemyslet! Ale ono to tak snadno nejde.

Zobu vitamíny, snažím se jíst a celkově žít zdravě, nepiju, nechodím do zakouřených hospod, na migrénu místo ibalginu piju bylinkový čaj atd adt...

Většinu z toho byhc mimo snažení nedělala. Ovlivňuje to můj život a v mnohém se tomu podřizuju.

je dobré a prospěšné najít si ještě jiný smysl žoivota, nějaký cíl, něco na co s ečlověk může soustředit a těšit. Ale nemyslet na to??? To podle mě nejde~:(
 bravad 


Re: Proč ty nervy tak brzy? 

(4.2.2009 10:37:42)
Ale jde ~;). Tak právě všechny ty věci, co děláš (ibalgin, alkohol, zakouřené hospody atd.) nedělej. Chovej se, jakoby ses nesnažila. Upřímně, nám se zadařilo v okamžiku, kdy jsem se smířila s tím, že asi žádné dítě mít nebudem. Pak to šlo hned. Psychika dělá divy.
 MishuI 


Re: Proč ty nervy tak brzy? 

(4.2.2009 14:00:33)
I já jsem začínala být po osmi měsících nervózní(vždyť jsme tak mladí,tak proč to nejde).Ale z ničeho nic jsme dostali výpověď z bytu,museli jsme se vystěhovat a v tu ránu jsme měli jiné starosti.Měsíc před stěhováním jsem nečekaně otěhotněla.Fakt pomohlo to,že se moje pozornost stáčela jinam,na těhu jsem nemyslela.
 ganga 


Re: Proč ty nervy tak brzy? 

(4.2.2009 14:10:39)
tak, přesně. Jakmile jsem se smířila s tím, že dítě prostě mít nebudeme, otěhotněla jsem. Ale téměř po dvou letech. Na druhou stranu, ona rada je to dobrá, ale člověk si to musí srovnat sám se sebou. Mně také každý říkal ať na to nemyslím, ale to prostě nešlo...až jsem se s tím sama smířila a přestala se snažit..
 kaMyš 


Re: Proč ty nervy tak brzy? 

(5.2.2009 10:17:45)
Bravad, jak dlouho vydržíš nemyslet na růžového slona? Když víš, že na něj nemáš myslet? Několik měsíců?
 Ažurka + Toni+Andul 


Re: Proč ty nervy tak brzy? 

(17.2.2009 19:04:21)
Milá autorko,zcela Tě chápu taky jsem si s manželem prošla podobné stresy:-(snaha trvala skoro 2roky~;((po 1 roce jsem začala taky tak šílet jako ty:-(myslela na ovu začala navštěvovat bazalky,ale díky nim jsem nepřišla úplně o nervy~;)takže díky.Taky začala shánět info proč to nejde,kde je ten problém zda u mě něbo u manžela.já brala antiko 9 let což je dlouhá doba a po vysazení v těle totální chaoz:-(dohnalo nás to až k tomu,kdy jsme sexovali napovel ted musíme ne chceme:-(dokonce jsme byli 3x na IUI a po té jsem se rozhodla pro laparku,ale ta se nakonec nekonala~:-D s manželem jsme se jen hádali já když viděla rodinu s mimčem tak jsem propadala panice,že mi snad mít dítě nikdy nebudem.Myslela jsem jen na laparku,která by zjistila,kde je zakopanej pes a řekla si,že na to už kašlu,že zničím jinak fungující manželství.Začala jsem myslet,že si ještě doplním vzdělání sháněla info i o nečem jiném než,jak bych otěhotněla.Večer jsem si řekla a dost vypila si flašku šampáńa a bylo.Ráno změřila teplotu jako každý den a bylo tam 37.5~m~tak jsem si říkala to ten alkohol jela jsem pro test a nebyl to alkohol na testu byli // ~t~.Opravdu na tom něco je určitě myšlenka na dítě nejde jen tak odsunout,ale jde malinko potlačit.Přeji Ti hlavně zdraví a mysli na svého přítele podnikejte výlety a nesexujte jen proto,že máš ovu,ale že máte oba chu´t a věř,že výsledek v podobě // se brzo dostaví~k~.
 Makůva 


Re: Proč ty nervy tak brzy? 

(4.2.2009 11:08:55)
Měla jsem období,kdy jsem všechny, kteří mi "dobře radili" na to nemyslet, chtěla vlastnoručně uškrtit a potopit do orlické přehrady. Tahle rada je skutečně na zabití. Zejména proto, že je to nemožné.

Sama jsem začala nezávazně. HA jsem vysadila spíš pro vyčištění těla a s tím, že když se povede, tak se povede. Snažili-nesnažili jsem se asi půl roku, načež se mi totálně roz...al cyklus. Když jsem s tím přišla k doktorovi, bylo mi řečeno, že mám PCOS a že většina mých cyklů bude zřejmě neovulačních. Ale že si s tím nemám dělat hlavu neb k otěhotnění stačí přece jedno jediné vajíčko. ~q~

Takže jsem nasadila prášky a následným sledováním těhotenských testů málem přišla o zdravý rozum. ~v~ A zkuste na to nemyslet, když víte, že máte tři měsíce "zaručené" ovulace, a pak už jen vyhlídku na různě dlouhé cykly bez vajíček.~y~

Mě ale paradoxně pomohlo právě sledování bazální teploty. Ne, že bych podle ní časovala styk, ale potvrdila mi, že nějaká ovulace probíhá (i po vysazení prášků). Což je v současném stavu poměrně velká vzpruha.

Takže nezatracuji nikoho a nic, neb vím jak nevyzpytatelné a psychicky náročné tahle stavy jsou.
 Petra a 2 kluci 
  • 

Re: Proč ty nervy tak brzy? 

(4.2.2009 14:17:34)
Ať uvažuju jak uvažuju, co je to PCOS (bylo to tak?) vážně nevím. Ale já jsem měla v důsledku asi 4 let braní HA polycystické vaječníky a to byl ten důvod, co mi bránil v těhotenství (snažili jsme se 4 roky). Podstoupila jsem laparoskopii a pak to už jelo jako po drátkách.
 Daniela+dvě slečny(6/02,5/08) 


Re: Proč ty nervy tak brzy? 

(4.2.2009 14:21:34)
PCOS = syndrom polycystyckych vajecniku
 Petra a 2 kluci 
  • 

Re: Proč ty nervy tak brzy? 

(4.2.2009 14:27:00)
Tak přece jen.... Díky :o)
 Martina a Tadýsek 
  • 

Re: Proč ty nervy tak brzy? 

(7.2.2009 18:16:13)
Já si tedy také myslím, že autorka začala propadat depresi příliš brzy až zbytečně.Myslím a i ze své zkušenosti vím, že pokud se nedaří rok nic se neděje. Nám se zadařilo také až po roce, ale byli jsme v klidu a pohodě.
Každopádně držím palce!
 Dada 
  • 

Proč ty nervy tak brzy? - jedna z vět, které vážně nepomáhají 

(7.10.2010 14:43:39)
Tady přeci ale vůbec nejde o to, zda je na stres brzo či ne. Každý prožívá pocity ohledně neúspěšného snažení o otěhotnění jinak a kdo z nás může soudit, kdy je na takové pocity brzo? Každý a každá z nás jsme přeci v úúúplně jiné situaci. Jinak se bude stresovat velmi zodpovědná 25letá žena, která touží po 2. dítěti a jinak se bude stresovat bezdětný 40letý muž, který byl léta vyznavačem nezdravého životního stylu.

Naše pocity nejdou ruku v ruce se statistickými informacemi jako, že 80 % párů otěhotní do 1 roku. Emoce se řídí jinými pravidly - nezajímá je statistická pravděpodobnost, ale síla nenaplněné touhy.

S manželem jsme jeden z (zatím) neúspěšně snažících se párů. Stresuje nás to oba.

Nelibě nesu názory či rady, že na můj stres je příliš brzo a že na "to" nemám myslet. Je to stejně obtížný (ba spíš nemožný) úkol, jako nemyslet na vodu, když máte hroznou žízeň. Nebo si snad myslíte, že žíznivý na poušti by se nestresoval?

Hodně štěstí všem snaživcům a nenechte si namluvit, že jsou vaše pocity či myšlenky neadekvátní či je na ně brzo!

 Lenca_85 
  • 

Re: Proč ty nervy tak brzy? 

(4.2.2009 13:04:45)
Muzu se zeptat na ten kontryhelovy caj?
S pritelem se snazime o mimi uz nejakou dobu (presneji uz temer 3 roky), problem je u me, dle gyn. u me nedochazi k ovulaci, v prve rade mi bylo doporuceho neco zhubnout, coz se nejak snazim splnit, ale myslite, ze by mi mohl pomoct ten caj s obnovenim ovulace? Dekuji
 Markéta, syn 7 l. a miminko 
  • 

Re: Proč ty nervy tak brzy? 

(4.2.2009 15:17:04)
To bohužel asi ne, kontryhelový čaj spíš prý podporuje růst děložní sliznice a já měla po vysazení antikoncepce extrémně slabou menstruaci, tak jsem si myslela, že zakopaný pes může být zde.
 Belatrix+A(10/09)+J(09/11) 


Re: Proč ty nervy tak brzy? 

(4.2.2009 20:36:50)
Kontryhel spíš zlepšuje hlen a prodlužuje luteální fázi (od ovu do MS). Na podpoření ovu bych doporučila gynex, nebo femigard. Spousta žen si je chválí, že jim pomohly k těhu. Koupíš je na netu, občas i v lékárně.
 Lenca_85 
  • 

Re: Proč ty nervy tak brzy? 

(5.2.2009 10:06:58)
dekuji za radu, zkusim se kouknout na netu
 Ondra, 3 děti 
  • 

Re: Proč ty nervy tak brzy? 

(4.2.2009 16:34:53)
Markéto, jen jsem se ptal, nic víc. V jednom případě nám to trvalo dost dlouho. A co? Proč se ptáš?

Jinak - říkáš, že když to trvá dlouho, nejde na to nemyslet. Chápu a nezpochybňuju. Zarazilo mě pouze to, že pro někoho "dlouho" může být "pár dní nebo týdnů"... :-)
 Markéta, syn 7l. a miminko 
  • 

Re: Proč ty nervy tak brzy? 

(4.2.2009 19:09:02)
Ptám se, protože mě zajímá, jestli z tebe mluví vlastní zkušenost. Protože jsem si vždycky myslela, že když nám "to nepůjde", v žádném případě nebudu panikařit a počkám si, počkám v klidu. A ono to nakonec bylo úplně jinak. Tak mě prostě zajímalo, jestli je někdo schopný fakt ten rok dva zachovat klid a skutečně se netrápit.
 Ondra, 3 děti 
  • 

Re: Proč ty nervy tak brzy? 

(4.2.2009 20:23:24)
Ano, trvalo to, ale moc nás to netrápilo. Snad proto, že nešlo o první dítě. Nevím, nějak jsme si říkali: až se zadaří, zadaří se, a adopce je kdyžtak taky fajn... :-)
 kedri 


Re: Proč ty nervy tak brzy? 

(4.2.2009 10:39:32)
Ano jsme převzdělaní, taky nám bylo léta vštěpováno, že je potřeba rodinu plánovat a tak plánujeme.
Bohužel "potřeba mít rodinu" u některých žen nevzniká postupně, ale opravdu na ně "padne", takže najednou včera bylo na miminko pozdě. U pisatelky je to jasně vidět. Nějak moc s miminkem nepočítala, ani ukrutně neplánovala, ale když dostala impuls od partnera, zjistila, že je to ten nejúžasnější nápad na světě. Ze zkušenosti své i kamarádek vím, že když se žena takhle rozhodne, tak i jí začne vadit spousta věcí v práci. Doteď musela pracovat, peníze jsou potřeba, práce ji bavila tak průměrně, ale najednou začne vidět ty chyby, je to otrava a vždyť půjde za chvíli na mateřskou. A začne se to nabalovat jak sněhová koule. Navíc pro mě a asi i pro více žen je neschopnost zplodit dítě životním selháním, ať to trvá jakkoliv dlouho.
 Ondra, 3 děti 
  • 

Re: Proč ty nervy tak brzy? 

(4.2.2009 16:36:57)
Jo tak. Takhle to dostává logiku - dík.
 Žžena 


Re: Proč ty nervy tak brzy? 

(4.2.2009 12:08:41)
Ondro, jestli to nebude tím, že lidi vysazují antikoncepci/přestávají se chránit vesměs až v momentě, kdy to dítě už chtějí. Že nejsou v nějakém vakuu "se uvidí", ale k nechráněnému sexu přistupují tehdy, když už jim to není jedno, kdy už prostě FAKT PO POTOMKOVI TOUŽÍ...
 Žžena 


Re: Proč ty nervy tak brzy? 

(4.2.2009 12:41:29)
Taky je to dáno tím, že jsme v době rozvinutých antikoncepčních metod. Od dětství mládeži vtloukáme "hlavně vždycky s kondomem/antikoncepcí - KAŽDÁ SPERMIE JE RIZIKEM OTĚHOTNĚNÍ!", ve škole taky tak. Prostě se spojí spermie a vajíčko a je to... nikdo neřekne, že v hróóóóómadě případů z toho nic není, že zdaleka ne každý styk hrozí otěhotněním atd. Ale Ty sám taky svému patnáctiletému synovi/dceři přece neřekneš "hele vono to s tím těhotněním po sexu není tak horký... tak když nebude pro jednou po ruce kondom, netrap se a klidně soulož".
Takže na jedné straně velké varování před jakýmkoli nechráněným stykem s tím, že z toho bude mimčo, pak není co se divit, když se pak někteří podivují nad tím, že souloží bez ochrany a neotěhotní. Protože mezi stavy "ochránit se před početím" a "chtít počít" je prostě taková propast, kde na jedné straně se říká "i jedna spermie je nebezpečná" a na druhé straně "můžeš rok souložit bez ochrany a stejně nepočít dítě... a je to OK". Přešaltrovat z jednoho přístupu na druhý není pro každého samozřejmostí.
 simka02 


Re: Proč ty nervy tak brzy? 

(4.2.2009 22:58:26)
To přece není pravda. Naopak, hodně lidí vysadí anktikoncepci s tím, že když se zadaří, nevadí, když ne, taky nevadí, dějí se i jiné věci...
 Jana, 2 děti 
  • 

Re: Proč ty nervy tak brzy? 

(4.2.2009 16:17:20)
Souhlasím. Taky naprosto nechápu, proč někdo trojčí kvůli otěhotnění s někým, koho zná půl roku!... a hned od prvního měsíce...
 Jana, autorka 
  • 

Re: Proč ty nervy tak brzy? 

(5.2.2009 11:09:31)
Ahoj,
já napsala, že jsme spolu bydleli půl roku, ne se znali.. :-D
 Pavla, syn 4měsíce 
  • 

Re: Proč ty nervy tak brzy? 

(4.2.2009 19:05:13)
Situaci autorky bych neřešila tak přehnaně, že vysadím antikoncepci a musím hned otěhotnět.
Mě taky došla antikoncepce v momentě, kdy jsme se zrovna stěhovali, měla jsem spoustu zařízování a tak jsme to s přítelem rozebrali, že už se známe dost dlouho a po finanční stránce to nějak zvládnem, tak že je na čase pořídit si do nového bytečku miminko a tudíž jsem pro prášky nešla. Myslela jsem, že otěhotním hned, ale tělo se musí z těch tabletek trochu očistit a tak se nám to povedlo až po půl roce. Ale těhotenské příznaky jsem na netu četla až když mi nepřišla menses. Trápit se tím už po tak krátké době opravdu nepřinese nic dobrého.
Mám známou, která pro změnu otěhotněla, ale nikdy miminko nedonosila a po prožití asi 6 potratů se smířila s tím, že prostě miminko mít nebude, a ejhle, jakmile na tom přestala tak lpít, tak otěhotněla, své těhotenství zjistila až když byla v 19. tt a miminko ve zdraví donosila a porodila krásnou dceru. Ovšem příroda ji takhle odměnila až ve 40. letech, kdy už opravdu na rodinu ani nepomyslela.
 MirkaM 


Ondro 

(4.2.2009 19:43:25)
zní to rozumně, ale nejsi žena, tak to je pro Tebe asi složitější.
My se od prvního sexu v podstatě bojíme, že nechtěně otěhotníme. Celý ten preventivní tlak v nás vzbuzuje pocit, že jediná nechráněná soulož a prásk! jsme v tom. A najednou nejsme. První, druhý, třetí měsíc... proč nejsem těhotná? Máme to opravdu takto zakódované tlakem na 100% antiko.
 MirkaM 


Ondro 

(4.2.2009 19:51:51)
zní to rozumně, ale nejsi žena, tak to je pro Tebe asi složitější.
My se od prvního sexu v podstatě bojíme, že nechtěně otěhotníme. Celý ten preventivní tlak v nás vzbuzuje pocit, že jediná nechráněná soulož a prásk! jsme v tom. A najednou nejsme. První, druhý, třetí měsíc... proč nejsem těhotná? Máme to opravdu takto zakódované tlakem na 100% antiko.
 Marťas 
  • 

Re: Ondro 

(4.2.2009 20:17:42)
Já jsem teda taky žena a vím ,že otěhotnět nemusíme hned ,že to trvá.Snad právě proto jsme si řekli ,že se o dítko pokusíme a doslova jsme si to užívali.Trvalo nám to patnáct měsíců ,ale protože všude kolem to kamarádkám trvalo také dlouho vůbec jsme se nezrušovali.Teď máme dvou měsíční holčičku a s láskou vzpomínáme na obdoby kdy jsme se o ní pokoušeli.Opravdu si myslím ,že řešit neplodnost hned druhý měsíc je nerozumný.Přeci nebudu přírodě poroučet ona ví nejlíp jak to načasovat.Já osobně bych začala mít pochyby, až tak rok a půl po snažení.
A jestli autorka řeší nějaký nezdar alkoholem tak nevím, nevím co bude dělat ,až bude prožívat opravdové starosti.Divím se ,že jí na gynekologii neupozornily na to, že po vysazení antikoncepce může chvíli trvat než tělo naskočí a začne správně pracovat.Mě teda řekli, že to může trvat i rok.A u nás to tak nějak bylo protože až po roce jsem začala cítit příznaky blížící se menstruace.
 MirkaM 


Re: Ondro 

(4.2.2009 22:37:15)
Kamarádka počala první měsíc po letech používání antiko, takže to taky nebude pravidlo.
A my jsme to taky jen tak zkoušeli a otěhotněla jsem druhý měsíc. Druhé početí mi trvalo déle, a to už jsem trochu nervózní byla.
Asi to souvisí i se zkušenostmi z okolí.
 Marťas 
  • 

Re: Ondro 

(5.2.2009 8:21:06)
Bohužel to pravda je.JE spousta žen ,kterých se to netýká,ale je spoustu žen u kterých dojde díky antikoncepci k pozastavení ovulace a proto náš pan doktor dává rok na rozběhnutí.Mě na to upozornily tak jsem byla v klidu.A opravdu jsem na sobě začala cítit Asi po deseti měsících příznaky blížící se menstruace.A jelikož vím ,že se to může stát byly jsme v naprostým klidu ,aby mě cyklus naskočil co nejdříve.Taky si myslím ,že by žena měla počítat s určitou prodlevou.,aspoň jsem slyšela ,že rok snažení je naprosto v pořádku po vysazení antikoncepce ,až rok a půl.Možná ,kdyby tyhle informace dávali na gynekologii ušetřili by si mnohý nervi a nekazili si tu krásnou dobu, kdy se snaží zplodit svého potomka.
 MirkaM 


Re: Ondro 

(4.2.2009 22:37:57)
Kamarádka počala první měsíc po letech používání antiko, takže to taky nebude pravidlo.
Mmch, jiná kamarádka otěhotněla dvakrát přes správně branou antiko:-)
A my jsme to taky jen tak zkoušeli a otěhotněla jsem druhý měsíc. Druhé početí mi trvalo déle, a to už jsem trochu nervózní byla.
Asi to souvisí i se zkušenostmi z okolí.
 Veveruše 


Re: Proč ty nervy tak brzy? 

(4.2.2009 22:05:25)
Moje řeč, máme s manželem dvě děti, první ve 32 letech (rok po svatbě), druhé v 35, početí se nám povedlo v obou případech po 3 měsících "snažení", které ale spočívalo jen v tom, že si manžel "přestal dávat pozor". Co jsou plodné a neplodné dny i bazální teplota teoreticky vím, ale naštěstí jsem se tím nikdy nemusela prakticky zaobírat a pojem "luteální fáze" či ajk to bylo tady slyším, resp. čtu poprvé. Obávám se, že kdybych bývala zvolila vědecké metody početí, byla bych nyní možná nejen ještě bezdětná, ale možná už i rozvedená. To chce kliiiiid~b~
 Vendy 
  • 

Re: Proč ty nervy tak brzy? 

(9.2.2009 21:09:43)
tak nějak. "snažíme" se s manžou už 3/4 roku, ale ani ve snu mě nenapadlo hlídat ovulaci a podobné blbiny, neříkám, že sjem to při každém mensesu neobrečela, ale prostě jsem to brala tak, že se tělo ještě nevyrovnalo s prvním porodem a ví co dělá. Prostě jsme se milovali když byla chuť a teď to snad vyšlo, teda podle těhu testu. Takže snažilkám, nepřehánějte a milujte.
 Katka - zatím se snažíme :-/ 
  • 

Re: Proč ty nervy tak brzy? 

(17.4.2011 18:36:05)
No Ondro, on asi bude háček v tom, že ty nezačneš ZASE menstruovat.
Ono počáteční "nemyšlení na TO" jde tak první 3-4 měsíce, a pak, zvlášť když už ti táhle na 30 let, si uvědomíš, že TO asi tak jednoduché nemusí být, že může být problém a informace zjišťovat holt začneš. Neříkám, že je to úplně můj případ, alkoholový maraton se mě netýká, ale 9. menstruaci jsem fakt obrečela. Titul inseminátora manžel také vycítil. Doktor mi doporučil začít měřit teplotu, tak se měřím, ale než o těhotenství se teď starám o chalupu. Je jaro, práce dost, tak si jdu dělat radost sama, když na mě příroda kašle.
 Renča 
  • 

Proč to řešíte tak brzy? 

(4.2.2009 9:37:56)
Jano nezlob se na mě ,ale nechápu tvůj postup.Proč jste s přítelem začali řešit neplodnost dřív než jste vůbec začali.Nám první dítě trvalo rok a půl a ani nás ve snu nenapadlo ,že by to nemělo jít.Prostě jsme to neřešili po roce a půl se zdařilo a byly jsme naprosto spokojeni.Druhé dítě jsme plánovali do čtyř let, a protože nám první drobek trval tak dlouho začali jsme o něco dřív a světe div se vyšlo to hned první měsíc.Náš třetí se nás dokonce ani na nic neptal musela jsem vysadit antikoncepci na dva měsíce .Dodneška nevíme jak se to stalo ,ale máme třetího broučka aspoň se do důchodu nebudeme nudit.Moje rada je nemyslet na to a užívat si dokud to jde, až budou děti už to nebude tak jednoduché.Zrušovat bych se začala ,až tak po dvou letech snažení ona totiž při tomhle hraje velkou roli i psychika .Ovulace se dá psychicky přivolat ,ale tělo ji nemá jen mysl (případ mé kamarádky),když to přestala řešit byla do dvou měsíců těhotná.Držím pěstičky ať brzy držíte v náručí svůj největší poklad.
 Ondra, 3 děti 
  • 

Re: Proč to řešíte tak brzy? 

(4.2.2009 9:39:19)
Hele, Renčo, to je dobrý: skoro stejný příspěvek ve stejnou minutu :-) :-) :-)
 GLT 


Re: Proč to řešíte tak brzy? 

(4.2.2009 9:59:33)
Renčo, Ondro, já myslím, že příspěvek je hlavně o pocitech. O tom, co prožívali, jak to cítili a jak to řešili... Je přece normální, že lidé prožívají stejné situace různě. Autorka to prožívala prostě takhle a napsala o tom. Třeba jako malé varování pro ty, kteří jsou na tom podobně. Sama za sebe můžu říct, že jsem měla najednou pocit, že mi ujíždí vlak a každý měsíc jsem čekala, co bude (nebo nebude). Teď, když vidím, jak se na to někdo fixuje, taky mám na jazyku radu, že to chce klid a pohodu ~:-D
 helena 
  • 

rychlý spád 

(4.2.2009 13:01:40)
To je jasné, že je to o pocitoch, ale aj mne sa zdá divné, že to postupuje nejako hrozne rýchlo:

najprv si chcela ísť po antikoncepciu a keď jej priateľ povedal, že nemusí, tak hneď na ďalší mesiac sa začala zaujímať o bazálnu teplotu, striafať sa do ovulácie... druhý mesiac sa už pozorovala... tretí mesiac sa modlila...

myslela by som si, že by tam mohla byť niekoľkomesačná fáza bez antikoncepcie ale aj bez zúfalej snahy otehotnieť
 Renča 
  • 

Re: Proč to řešíte tak brzy? 

(5.2.2009 9:32:56)
Ondro ono to bude asi tím ,že za našich mladých let jsme tolik nečetli a víc si věřili.Dnešní mládež moc čte ,řeší a hlavně chce všechno pokud možno okamžitě ,a když to nedostane tak se hroutí.Zapomněli jsme je naučit ,že všechno má svůj čas.
 katka+katka 
  • 

Re: Proč to řešíte tak brzy? 

(4.2.2009 9:49:38)
I já se přidávám. Osobní zkušenost nemám, ale v mém okolí (kamarádky, známé, kolegyně) je běžná doba 1,5 roku, než se to povede. Nám se zadařilo snad ihned a vím, že nás všude vnímali jako raritu.
Je to smutné, ale v dnešní době to prostě trvá déle. Je to vcelku zajímavé, když si vzpomenu na svoje dětství - tehdy všichni měli děti, aniž by je chtěli, prostě se zadařilo a dnes - jen málokomu je povede hned první měsíc:-(
Držím palečky a přeju hodně štěstí
 Markéta, syn 7 l. a miminko 
  • 

Re: Proč to řešíte tak brzy? 

(4.2.2009 10:11:44)
Možná to dneska trvá déle též kvůli věku matek a otců - mě bude čtyřicet a já a většina mých vrstevníků má rodiče cca o dvacet let starší, což už je dnes spíš rarita.
 katka+katka 
  • 

Re: Proč to řešíte tak brzy? 

(4.2.2009 10:17:47)
Mě taky. Já jsem byla "pozdní dítě", matka mě měla v 26 letech, tehdy jí prý v nemocnici přímo okukovali - taková stará prvorodička. Dneska, když je prvorodičce 26 let, tak je vlastně mladá maminka. Já měla Káču v 33. Původně jsem chtěla mít dítě až v těch 35 letech, ale začali jsme se snažit dřív, protože to všem kolem nás ten rok, dva snažení zabralo.
 DENISA 
  • 

Tak to je sila 

(4.2.2009 9:38:18)
Ocenuju autorku, ze zde uprimne popsala co se s ni delo, jako varovani pro dalsi. Opravdu kolem sebe vidim spousty zen, ktere se chovaji podobne a rubrika "snazilky" to potvrzuje. Takovehle chovani je urcite normalni po nekolika letech marneho snazeni, ale u takovych pripadu jako je autorcin je to opravdu obscese. Pak at se dotycne nedivi, ze se nedari dlouho, kdyz takhle vyvadeji a uvedou se do takovehoto psychickeho rozpolozeni pote co se prvni mesic nezadarilo. Asi jsme generace zvykla vsechno planovat, na vsechno mame diare a tam vse po minutach presne urcene a ejhle, priroda s nami vydrbava a my se z toho psychicky hroutime.
 Jana 
  • 

Re: Tak to je sila 

(4.2.2009 9:42:30)
Jasně a ještě ke všemu chceme všechno HNED TEĎ !!!

Vůbec jsem nepochopila autorčiny dovětky o tom pití?? To jako alkohol pomáhá při otěhotnění nebo co??
 vlad. 
  • 

Re: Tak to je sila 

(4.2.2009 12:17:38)
Jano, prostě jsi to nepochopila..
Alkohol byl prostředek úniku z reality. Každý jsme jiný a jinak řešíme stres a neúspěch.
Jak už bylo napsáno, autorka popsala SVÉ pocity. Každý máme své pocity a svá - v té chvíli "nejlepší" možná řešení.
Držím palce :o) a díky za hezký článek.
 Jana 
  • 

Re: Tak to je sila 

(4.2.2009 12:36:54)
Myslím, že jsem to pochopila, jenom mi nepřipadá "normální" řešit to, že nemohu otěhotnět, únikem z reality pomocí alkoholu stylem "tři dny v týdnu namol". Mě spíš připadá zvláštní, že se nikdo nad tímhle "unikem z reality" nepozastavuje...
 Dobra1 


Re: Tak to je sila 

(4.2.2009 20:19:46)
Ani tak nejde o to se pozastavovat, ale chapat, ze se to nekdy stane. Kazdy obcas resi unik z reality. Obdivuhodne je, jak se s tim autorka poprala, podle popisu se diky svym depresim z neotehotneni dostala az na hranici alkoholismu.
Kazdy to proste zvlada jinak. Mam kolegyni, ktera se po prvnim cyklu bez antikoncepce a otehotneni skoro zblaznila, rok litala po doktorech, pichala si hormony... Pak se na radu jednoho lekare vydali na dovolenou, stravili ji v pohode, castecne vetsinou lehce "ovineni" proti stresu a domu si dovezli potomka v brisku.
 Šárka, 8 tt 
  • 

Státnice pomohly 

(4.2.2009 9:51:45)
Rada nemysli na to, pak se to podaří, mě provázela téměř rok. Před rokem jsem vysadila HA a lékařka mi řekla, že já "TEDA ROZHODNĚ NEOTĚHOTNÍM!" To mě téměř zlomilo. Následovalo mnoho vyšetření, nic moc. Pak jsem změnila lékařku a zašla za rehabilitační sestrou a začala PRO SEBE cvičit metodou Mojžíšové (vsugerovala jsem si, že je to proto, aby mě nebolela záda). Ovu začala sledovat (nová) lékařka. A já se koncem roku začala soustředit na státnice. Najednou jsem na to nemyslela, všechny problémy se vytratily a já otěhotněla. Rada není nemysli na to, ale najdi si jiný "závažný problém": lásku partnera, jazykový kurz, starost o nemocnou maminku, projekt navíc v práci... Ono to pomůže, fakt! :-)
 sojka+07+09 


Re: Státnice pomohly 

(4.2.2009 13:59:16)
zdravím všechny. Já si myslím, že to tak úplně o tom nemysli na to není. Já jsem otěhotněla už dvakrát téměř bez problémů a to i přesto, že jsem se na dítě šíííleně těšila a šíleně jsem to řešila. Prostě mi ruplo v kouli, těhotenské a ovulační testy mě stály tisíce. Domnívám se, že každý kdo miminko chce na to opravdu hodně myslí. A ten kdo touží tak ten si opravdu nemůže pomoct. A přesto to jde a lidstvo nevymírá. Tak se lidičky nenechte stresovat tím, že na to myslíte.Ty řeči okolí musí být nesnesitelný. To miminko tam nahoře, které za vámi jednou přijde o tom ví. Takových, kterým se zadaří jen tak mimochodem je fakt málo a já vlastně nikoho takovýho neznám. Spíš jde hodně o tom, aby to nebylo o výkonu- tj. když to miminko tenhle měsíc nebude, tak je s námi něco špatně, nejsme dost schopní apod. Spíš si asi říkat tak tenhle měsíc k nám miminko ještě nepřišlo asi ví proč, příští třeba přijde.
 Katka  
  • 

Re: Státnice pomohly 

(4.2.2009 14:20:45)
"Takových, kterým se zadaří jen tak mimochodem je fakt málo a já vlastně nikoho takovýho neznám"- tak já se k nim hlásím. První miminko vyšlo na poprvé, jen tak mimochodem. A druhé jakbysmet. A to mi manžel říká, jak rád by se snažil déle :-) Obě těhu byla chtěná, ale ani jedno plánované ve smyslu ovulace, testy a nervy. Takže i tací jakou, kterým se zadaří mimochodem :-))
 Peta@Naty@Katy 


Hned na poprvé 

(5.2.2009 8:37:11)
Tak nás se první miminko ani neptalo, prostě přišlo, možná bylo příčinou naše usmiřování po menší krizi. Druhé jsem ze dne na den strašně chtěla, tak jsme si řekli, že tomu necháme volný průběh a přesně podle toho, že to všem trvá dlouho, jsme si říkali, že si budem užívat. Tak jsme si užívali jen ten první měsíc, od té doby je mi nevolno, jsem děsivě unavená, a tak dále:-), šlo to hned, ani jsme s tím nepočítali až jsem z toho celá vykolejená, za což ale možná mohou i ty těhu hormony, dávají mi zabrat.:-)
Jinak ze své praxe vím, že psychika dokáže divy, taky je důležité mít tak nějak pro to miminko místo, v srdci, v partnerství a tak dále, obrazně řečeno; prostě na něj ještě nemusí být ta správná doba. Všem kdo se snaží přeji štěstí.
 Róza - 05,08 


"nějak to dopadne" 

(4.2.2009 10:06:04)
Tehle postoj zase nechápu já. Pokud se jednou rozhodnu, že chci mít dítě, tak ho opravdu chci a to co nejdřív. Ne prostě někdy, ale teď. No a tak pro to dělám vše, co je možné.
Obdivuji ty, co to prostě neřeší.
Holt každý jsme jiný.
 Hela 
  • 

Re: "nějak to dopadne" 

(4.2.2009 10:19:10)
Rozo,to je ono každý to prožíváme jinak.Většinou ,ale ti co to neřeší dítě mají hned a ti co to řeší si musí hold počkat.Psychika v tomhle opravdu hraje velkou roli.Moje kamarádka se snažila tři roky nakonec se rozhodli pro pěstounskou péčí.Úplně zapomněli na to ,že chtěli dítě a teď mají dvojčátka.V dnešní době moc čteme a řešíme proto máme spoustu problémů ,který dřív vůbec nebyly.Zvykli jsme si ,že máme všechno hned a ,když to tak není tak se hroutíme.Při početí by jsme měli nechat volný průběh přírodě pokud příroda selže, potom teprve začít pátrat proč to tak je.
 Žabi 


Přesné výpočty 

(4.2.2009 10:21:21)
My s manželem jsme oba dva akademičtí pracovníci, takže jsme se u prvního dítěte prostě snažili přesně naa den. Vypočítali jsme si to a vyšlo to. jenže život není jen matematika přesné výpočty. Teď po šsti letch jsme se rozhodli pro druhé. počítáme jak chceme a nejde to. Snažíme se a nic. Taks nad nám to zase někdy vyjde, protože jak vidím své známé těhulky kolem sebe, tak mne to mrzí.
 Jana + 3 rošťáci 


Přesně to znám 

(4.2.2009 11:43:33)
Když jsem se rozhodla pro první dítko, tak jsem každou menses obrečela!! Bylo to hrozné. Při druhém dítku to bylo snesitelnější, i když to trvalo déle, než jsem mohla říct, že jsem těhule. Ale když už se to jednou povedlo, věřila jsem, že to půjde zase a také manžel byl skvělý. Třetí dítko jsme naplánovali zcela jednoduše. Vysadím antiko a mám 1 měsíc, pokud se "nepovede" zase začnu prášky brát a budeme mít "jen" dvě dítka. A povedlo se, dneska má to povedené skoro tři roky! A naprosto nejhorší jsou rady, mysli na něco jiného, to chce klid, atd... To jsem přímo nesnášela!
 mamina3575 


Pekny clanek. 

(4.2.2009 10:16:29)
To je strasne, kam az clovek muze dojit,ze? Znam takove "silene baby" a nikdy jsem je nechapala. V podstate mam ze zenskych, ktere chteji fanaticky decko strach. Kazda posedlost je nebezpecna. Je mi 34let, nikdy jsem se ovulaci,bazalni teplotou ani nicim podobnym nezabyvala, deti me taky nebraly, zajimalo me vsechno mozne,jenom ne se rozmnozovat. V pulce zari manzel navrhnul, ze by uz na dite byl cas, moc se mi sice nechtelo, ale jelikoz jsem zadne tabletky nebrala a dlouho se nic neprihodilo,mavla jsem nad tim rukou,at dela, jak uzna za vhodne. Je to prece ten nejuzasnejsi chlap, necham to na nem.. Dnes jsem v patem mesici, stastna jako blecha nakupuju hadriky na maleho manekyna, nemam absolutne zadne potize a reknu Vam: Vy nestastne, ktere jste podle vysledku zdrave,nemate potize s dozravanim vajicek nebo s udrzenim plodu(coz je opravdu uz vec,kdy se bez lekare neobejdete-ale lecit se da), NERESTE TO! Vsechno je jen v hlave.Zacnete cestovat, studovat, malovat, tancit, jedte na hory, na vodu, do skal.Zahodte kalendar a nectete tyhle servery!!! Dnes neni problem otehotnet ve 40 prirozenou cestou a donosit zdrave dite. Tak proc by se to nemohlo podarit zrovna Vam?! :-) Vsem preji hodne stesti!
 rybushka 


Re: Pekny clanek. 

(4.2.2009 16:21:25)
mamino, už to tu padlo několikrát - každý jsme jiný

tobě se povedlo napoprvý, jestli dobře počítám - tak máš holt štěstí

já dva měsíce neřešila, jen jsem si říkala, že by to bylo fajn, jenže pak jsem řešit začla - tak nějak funguju stylem, že když něco chci, tak pro to něco udělám a pak to mám

s těhotenstvím to tak nefunguje, ale já měla při braní vitamínů a měření BT ( s tím jsem začla až po pěti měsících) pocit, že pro otěhotnění něco dělám,
poslední měsíc jsem začla cvičit i Mojžíšovou - cílem bylo zrušit bolesti hlavy, když už nic jínýho (cvičila jsem měsíc a půl a od migrény jsem rok a půl měla klid)

každý je prostě jiný a funguje jinak - já bych byla nervózní, kdybych nic nepodnikala, tohle všehcno mě uklidňovalo
 *Kate 


Re: Pekny clanek. 

(4.2.2009 16:50:25)
Rybushko, a může se Mojžíšová cvičit i během aktivního snažení? Někde jsem četla, že v tu dobu se naopak otěhotnět nesmí ...
 babička 
  • 

ale tělo přece není stroj 

(4.2.2009 10:22:32)
Sledování a podporování těla jakožto stroje autorka trefně vylíčila. Její rada na závěr mi zní asi jako "žena propadlá honbou za svým početím radí ostatním, jak nepropadnout honbě za početím a přirozeně počnout". To asi z jejích úst nebude nic moc objektivního.

Podle mých zkušeností je třeba na to jít právě opačně. Říci si, že sex a žádné sledování těla už nebude prováděno účelově s cílem početí. Jak je něco moc cílevědomého, spíš to brání. Je především potřeba myslet na kvalitu vztahu, a to ostatní se přidá. To jest myslet a cítit za druhého, oba společně za sebe navzájem, ne jako za sebe jednotlivce, ale jako za pár. To vyvolá společně uvolněnou velkou radost, ze které úplně přirozeně dojde ke spontánní sexualitě s hlubokým prožitkem. To bude něco úplně jiného, tak silně energeticky nabitého, než pouhý účelový sex, že tento hluboký prožitek, pokud je dostatečný, spustí sám v těle ovulaci. V podstatě takový sexuální zážitek sám vyvolá ovulaci včetně oplodnění. Takže podle mě je třeba snažit se o kvalitu vztahu a kvalitu společného duševního sexuálního prožitku, hledat cesty k jeho prohloubení. Při sexualitě je třeba druhému dávat, ne si sobecky brát. Čím víc kdo druhému dá, tím je lepší šance porazit neplodnost.

 bobinaxx 
  • 

psychický blok 

(4.2.2009 10:24:48)
Z vlastní zkušenosti své i svého okolí si myslím, že pro otěhotnění je nejdůležitější být v pohodě a nepropadat depresím, když se to hned nepovede. Vím, že je to těžké, ale psychický blok je většinou mnohem horší, než tělěsné problémy. Takže hlavu vzhůru a hlavně s úsměvem a v pohodě a neboj, miminko přijde. Držím palce !
 Pole levandulové 


Tak pokud 

(4.2.2009 10:25:19)
bude i v budoucnu autorka resit kazdy drobny nezdar chlastem, tak to ma potencialni miminko fakt pekne vyhlidky :-( Aspon ze pritel se zda byt normalni.
 Jana 
  • 

Re: Tak pokud 

(4.2.2009 12:38:40)
Ano, Skramuško, souhlasím.... Smutné je, že jsme v téhle diskusi zřejmě jediné, komu to připadá zvláštní...
 Helii 
  • 

Re: Tak pokud 

(4.2.2009 13:01:01)
Mě to teda taky přijde hrozný!
Kdybych měla všechno řešit alkoholem ,tak je ze mě alkoholik,protože život semnou dost cvičí.Místo toho mám heslo.Helčo co tě nezabije ,to tě na beton posílí. Po flašce jsem nesáhla ani ,když jsem třikrát za sebou potratila do sedmnáctého týdne.( 16.15,17)Nevzdala jsem se a teď mám tři krásné kluky a úplně bez problémů.První v 36.t druhý v38.t a třetí v 41.t .Do dneška nechápeme proč to nešlo hned,ale prostě to tak mělo být.Pravda ,ale je že udržet klid je hrozně těžký skoro nemožný, ale přesto nutný pokud se člověk nemá zbláznit.
 Gabča, dcera 6/06 
  • 

nemyslet na to?! 

(4.2.2009 10:52:29)
Já teda nevím jak se to provádí. Mi to teda vůbec nejde. Zatím teda nijak nevyšiluju, ale červíček hlodá a hlodá. Malá se nám povedla ani nevíme jak a teď stále čekáme.. Je fakt, že má člověk strach si dát třeba na narozeniny trochu vína, dát si kávu, nějaký lék od bolesti, a tak.. Ovulací jsem se přestala počítat, protože to mělo vliv na manželovu potenci...Články o neplodnosti, těhotenství apod. jsem už přestala raději číst a přesto mám každý měsíc pocit, že jsem v tom a nejsem :( Tak jak na to nelze myslet, mám koníčky, záliby, dceru ale stejně se to do mysli vkrade :(
Pomohla by snad jedině ztráta paměti :-D
 adelaide k. 


Re: nemyslet na to?! 

(4.2.2009 10:54:44)
Gabčo, moc ti rozumím. Vyděržat, nic jiného asi nepomůže :-(
 Gabča, dcera 6/06 
  • 

Re: nemyslet na to?! 

(4.2.2009 10:57:09)
já vím, ale ono to fakt umí pěkně otrávit život. Ale snad se příroda smiluje a dá mi dalšího ďáblíka :)
 Ifka... 


Re: nemyslet na to?! 

(4.2.2009 13:25:08)
Jen k tomu "člověk má strach si dát třeba na narozeniny trochu vína, dát si kávu, nějaký lék od bolesti, a tak.." bych jen poznamenala: to by nastávající matka musela být notorická alkoholička a feťačka, aby se to na dítěti projevilo. Nebo si vážně myslíte, že několikabuněčný útvar v děloze ovlivní 3 deci červeného nebo 1 pivo po obědě a nedejbože kafe, případně tabletka Paralenu ??? ~a~
Holky, jak říká Kraus: "Uvolněte se, prosím."~b~~b~~b~
 Gabča, dcera 6/06 
  • 

Re: nemyslet na to?! 

(4.2.2009 15:35:50)
já vím, že to zní divně, ale s malou jsem měla v těhotenství prostě problémy, a tak nechci nic zkazit. Ale nadruhou stranu, když se toho všeho vyvaruju, tak udělám i něco pro své zdraví, né? :)
 Hanka 75 


Re: nemyslet na to?! 

(4.2.2009 22:17:14)
hm, já se takovýchto věcí také vyvarovala, protože nikdy nevíš, kdy a jak co u koho (zrovna v okamžiku nějakého dělení buněk u toho a toho člověka, kapka alkoholu..) může zapůsobit, a mít pak autistické dítě... já se toho zřekla, nikomu bych neříkala, že mě má napodobovat, ale já se lépe cítila tak. někdo se cítí líp naopak, plně to respektuji.
 Ifka... 


Léky a alkohol 

(6.2.2009 15:09:52)
Moje známá se "zlila pod obraz" na kamarádčině svatbě, měla depresi z práce, v koši spoustu těhotenských testů s jednou protivnou čárkou a dnes má dvě krásné zdravé děti (to první počaté právě v době svatby...~v~~v~~v~ - dnes má ve škole jedničky, hraje na kytaru, sviští na lyžích)
To, o čem píšete v souvislosti s léky a alkoholem jsou játra schopna odbourat celkem v pohodě... Nějaká postižení jsou důsledkem hlavně DNA.
Já jsem nechtěla brát antihistaminika a skončila jsem u lékaře s anafylaktickým šokem ~;((... naivita, co? Lékař mi doporučil otěhotnět mimo alergizující sezónu. Tak jsem si ještě měla vybírat měsíc....
 snažilka Luca, 1 dcerka 
  • 

Re: nemyslet na to?! 

(15.2.2009 19:53:40)
Ahoj snažilky, asi opravdu nemyslet.........Já u sebe ovulaci 100% poznám,ale zatím se nám nedaří. Není to ještě tak dlouho, tak nepropadám panice a jeden krásný poklad už doma mám.........HLavně z toho nedělat sport, manžílky to dost brzo otráví :-D
 Médík 


"Nemysli na to" 

(4.2.2009 10:55:57)
Rada "nemysli na to" je zlatá, opravdu. Jenže ono mysli nejde jen tak poručit, že?!? Po roce a něco, kdy se nám "nedařilo", jsem si začala měřit teplotu a trochu se sledovat.Nic, akorát spousta myšlenek na TO!!!!Doktor se ptal, jestli s tím něco chceme dělat,tak jsem říkala proč ne. Objednali jsme se na spermiogram, ale volno měli až za dva měsíce!! Tak jsme všecko pustili z hlavy, že pak budem moudřejší. Já jsem se na jedné akci "zřídila" jak zákon káže a druhý den v kocovině ("dělej si se mnou co chceš,jen mi netřep s hlavou...:-)))" ) se to povedlo:-))) Tak jsme ten spermiogram zase zrušili. Ženská hlava je fakt PREVÍT!!!!
 Maia 
  • 

Re: "Nemysli na to" 

(4.2.2009 11:11:21)
Mě udivilo, že autorka vlítla na měření, hleny apod. okamžitě po vysazení antikoncepce...to jsem ještě neslyšela. Většinou to na ženy přijde až po nějaké době snažení, asi jsem naivní, ale spíš jsem myslela, že se děti vyrábějí naivně, vášnivě, z lásky a ze spontánního sexu :-)

My jsme si řekli s manželem ve víru zamilovanosti chceme mimčo a a budeme si teď užívat sexu bez antik. asi tak půl roku, rok, to bude fajn....dle zkazek na internetu a jedna paní povídala, jak to nikomu nejde.
Ten večer jsem napoprvé a okamžitě otěhotněla a koukala jsem jako blázen. Pak se nám to povedlo ještě 2x a pokaždé napoprvé (u prvního dítka mi bylo 28 let). Uvědomuji si, že je to v dnešní době štěstí, ale je zvláštní, že v mém okolí a u kamarádek, téměř všechny otěhotněly na první nebo druhý pokus, pouze jedna dvojice "pracovala" déle, asi rok. Že bycom s přáteli žili v tom nejčištějším prostředí v republice? Pochybuju, že Praha a věk 30 - 40 let je tím ideálním.
 adelaide k. 


Re: "Nemysli na to" 

(4.2.2009 11:14:33)
Maio, měli jste prostě štěstí. Já vám to přeju ~x~
 Maia 
  • 

Re: "Nemysli na to" 

(4.2.2009 11:18:14)
Já vím, uvědomuji si to :-)

Ale přemýšlíme o tom, že okolo nás tohle štěstí měo 95 % lidí...tak nějak nerozumím těm statistikám. Ale je pravda, že jsme měli a máme hodně společného, hodně práce a hodně zábavy, málo zeleniny a spánku, atd.... prostě dle doporučení dr. vše špatně :-)
 katka+katka 
  • 

Re: "Nemysli na to" 

(4.2.2009 11:21:09)
I my patříme mezi ty šťastlivce, ale já zase naopak mám pocit, že jsme výjimka a dokonce i lékařka se divila. Naopak v mém okolí to trvá tak 1,5 roku (taky Praha, 30-40 let). Dokonce jsem nejednou dostala otázku - Jak jste to udělali, že máte hned dítě?:-)
 Romana 
  • 

Re: "Nemysli na to" 

(4.2.2009 11:39:54)
S otěhotněním sem na tom byla úplně stejně,žádný problém.Těhotná jsem byla pětkrát a jen jedno se mě podařilo donosit .První se narodilo v 35 týdnu .Druhý v 16 týdnu třetí 20.týdnu čtvrtý v 33.týdnu a pátý který jsme neplánovaly se narodil v 38 týdnu a měl 3,54kg i když mě tvrdily ,že větší dítě jak 2,30kg se mě do dělohy nevejde.Psychika hraje velkou roli nejen u početí ,ale i u vývoje dítěte a v délce těhotenství.Po třetím dítku jsem podstoupila kineziologickou léčbu a najednou všechno šlo u pátého těhotenství mě to bylo už jedno a jako jediné skončilo skoro v termínu.Vím jak je těžké udržet klid a pohodu,ale opravdu to funguje.Možná by se děti měli plánovat tak abychom si dali prostor na jejich početí.Prostě si říct během dvou let chci mýt dítě.Držím palce všem co se snaží o dítko aby se jim splnil jejich sen.Mě se také podařilo dát život třem dětem a věřte žádná sranda to nebyla,ale mám co sem chtěla a splnila jsem si svůj sen mít tři děti.
 Jana (Kačka 11/03+Matýsek8/05) 


Re: "Nemysli na to" 

(4.2.2009 11:23:02)
Taky se nám povedly obě děti napoprvé. A to jsem si říkala, že nikomu se to hned nepovede, takže za půl roku klidně pojedeme na dovolenou na kolech, ale kvůli dovolené oddalovat snažení nebudeme. U druhého dítka jsem si říkala, že každý měsíc, kdy se to nepovede dobrý (z důvodu že prcek bude starší), ale zase jsme to nechtěli oddalovat, co kdyby to dlouho nešlo.
Jenže jak si vsugerovat, že teď ještě nechci, když se tak strašně moc snažím, to fakt poradit nedokážu ~:(
 Amazonka 4D 


Re: "Nemysli na to" 

(4.2.2009 11:29:31)
Maio,taky se nám to "povedlo" 3x na poprvé...a teď už osmý měsíc měřím teploty (mmch,já je teda měřím furt,používáme STM jako antikoncepci)

Myslím,že to nemusí být nutně "hysterie",ale třeba snaha poznat,jak vlastně cyklus funguje,jestli je všechno OK...
 Beruska7 


Re: "Nemysli na to" 

(4.2.2009 12:43:56)
Přesně jak říkáš, je to všechno jen a jen v hlavě. Jak na to člověk tak moc nemyslí, tak to příroda zařídí sama. Nám se první Verunka povedla na poprvé a druhé mimčo po pul roce snažení, už jsem si taky říkala, že je něco v nepořádku. Chtěla jsem to mít pěkně naplánovaný, že budem mít děti po 3 letech (výhodné i finančně), no a příroda to chtěla jinak.Začla jsem myslet na práci, že se vrátím do obchodu, no a ono se to povedlo. Teď už má Ami 5měsíců ~p~a já si říkám - "Stálo to ty nervy?"~;)
 Sidhártha 
  • 

Nemyslet nejde, jedině nemít hlavu 

(4.2.2009 11:33:45)
Moje kamarádka se taky dlouho snažila o mimčo, nakonec ji poslali na reprodukční kliniku. Vyšetření, laparoskopie, spermiogram partnera, léky a zase léky, překonání hrůzy z vlastnoručho píchání si injekcí, sledování hodin, další narkóza, čekání na embrya, transfer, kupování těhotenských testů a čekání....
Opravdu si myslíte, že při tom všem si člověk může zakázat na "to" nemyslet? Ten, kdo si tím neprošel si asi myslí, že ano.
Přirozenému otěhotnění se zadaří teprve až člověk prohraje vnitřní boj se svým tělem, až se smíří s tím, že děti nejsou všechno. Ale tomu všemu předchází koktejl zoufalství, zklamání, pocitu, že jsem k ničemu, čekání a zase zklamání...a člověk to snažení pak vzdává jen z pudu vlastní sebezáchovy. Tak to prostě je.
 Lída+2 


Re: Nemyslet nejde, jedině nemít hlavu 

(4.2.2009 14:46:50)
Já se po 3letech snažení(a vím že to je málo ve srovnání s jinýma) pomohlo upnout se na něco jinýho a pak mi bylo skoro líto, že jsme těhu a že nic z toho nepůjde...~b~
 Ondra, 3 děti 
  • 

Re: Nemyslet nejde, jedině nemít hlavu 

(4.2.2009 16:43:09)
"Opravdu si myslíte, že při tom všem si člověk může zakázat na "to" nemyslet?" - ne, to si vůbec nemyslím. A když se někdo dlouho snaží a nic, tak mi přijde naprosto normální začít pátrat, proč to nejde a jak by to šlo.
Jen mi nepřijde úplně normální začít po tom pátrat týden po vysazení antikoncepce... :-)
 Julie 
  • 

Zbytečně si komplikujete život 

(4.2.2009 11:40:50)
Takový stres hned od začátku. Na co proboha všechno to měření? Děláte z lásky mechanické oplodnění. Není pak ani divu, že se nedaří.
 Zawgat_Mohammed 


Byla jsem na tom podobne 

(4.2.2009 12:03:21)
My jsme se nejakou dobu bezuspesne snazili, po nejake dobe jsem take zacala vnimat manzela predevsim jako inseminatora. Hlidani plodnych dnu, kazdy mesic tehotenske testy, jednou to bylo uz "skoro jiste", takze jsem sla ny gynekologii s tim, ze jsem tehotna a ono houby... Loni v listopadu jsem si nasla nove kamaradky a zacaly jsme spolu travit hodne casu, zacala jsem se vice venovat studiu a praci a rozhodla jsem se, ze s ditetem tomu nechame volny prubeh (no co - ted nebo za rok, neni to jedno?) a hle - koncem prosince jsem uz byla tehotna!
 Tulka 


Re: Byla jsem na tom podobne 

(5.2.2009 14:37:19)
Já otěhotněla po 13 letech v době,kdy jsem se na všechno to bláznění a měření a léčení vykašlala.A máme už doma 2 krásky.Až nastane ten správnej čas,tak to přijde~;)
 Petra a 2 kluci 
  • 

Všechno potřebuje svůj čas 

(4.2.2009 14:06:11)
Jani, Tvůj příspěvek mě tak nějak pobavil i dojal.
Taky jsme se o miminko snažili dlouho. 4 roky snažení, 30000,- vyhozených za IVF a inseminaci a všechno bylo marné. Sex u nás byl vlastně jen z nutnosti. Mám ale bezva chlapa, který mi byl vžycky oporou. Pak jsme ještě zkusili laparoskopii a ejhle za povolených 6 týdnů jsem byla v tom. Pravdou je, že jsem sice v šestém týdnu potratila, strašně jsem to obrečela, ale za dalších asi 6 týdnů jsem byla zase těhu.
Narodil se nám krásný, zdravý, velký kluk. Když mu byl rok a půl, řekli jsme si s manželem, že bychom se mohli pokusit o další. Ale tentokrát jsme to brali tak, že to přece jen necháme na přírodě. Byla jsem smířená s tím, že to nemusí vyjít, ale zároveň šťastná, že mám aspoň to jedno dítě. Na nic jsme nemysleli a já jsem otěhotněla vlastně hned. Přišlo nám to neuvěřitelné.
Je těžké koukat se, jak se okolo rodí jako o závod a stále myslet na to, že vlastně nemáme na nic myslet. Ale pravdou je, že u spousty maminek to vyšlo hlavně proto, že nastartovaly nový životní styl, začaly se více věnovat tomu co je baví.
Přeju hodně štěstí, aby vše vyšlo. Máš skvělého chlapa a vy to spolu určitě zvládnete. Jestli dřív nebo pozdějc je celkem jedno. Za toho mrňouska to všechno stojí!
 Ifka... 


1.dítě IUI, 2.dítě přirozeně 

(4.2.2009 14:10:58)
Můj první syn se nám "povedl" díky inseminaci na IVF klinice. Cyklus jsem neměla téměř žádný, podle lékařů jsem byla zralá na umělé oplodnění, jedno neúspěšné IVF jsem absolvovala také. Manžel šel na spermiogram, já různá gyn. vyšetření, hormonální léčbu, injekce, ultrazvuky... atd. Otěhotněla jsem.
Po porodu jsem byla v sedmém nebi, vděčná všem doktorům okolo, byl to čtvrtý rok našeho manželství. Smířila jsem se s tím, že lékaři na mě hledí jako na neplodnou. (anovulace = bez hormonů nic). Když byl synovi rok, zjistila jsem, že jsem opět těhotná !!!! Takže máme dva báječný rošťáky...
Chtěla bych touto cestou vzkázat:
1. LÉKAŘUM: Na jednu stranu jsem vděčná za syna, ale stejně ve mně hlodá červíček pochybnosti, protože jste určili zcestnou diagnózu nad mým momentálním zdravotním stavem, nejspíš zbytečně jsem procházela tou stresující mašinérií léčby (a ne levnou), byl to psychický blok. Dlouho jsem o IVF nic nečetla, ale zavání mi to KOMERCÍ....(samozřejmě, pominu-li opravdu nemocné ženy).
Dodnes jsem vlastně uvedená ve statistice neplodných párů,nikdo se víc nezajímá o to, že mám druhé dítě přirozenou cestou a vlastně plodná jsem... Paradox, že?
2. SNAŽILKÁM: Dítě je dar z lásky, mějte opravdu rádi svého partnera. Kdo sám miluje, bude milován a dítětem obšťastněn. Nebuďte tak naivní a nenechávejte se ovlivnit tím, že vaše tělo reaguje po svém, na zrovna tak, jak vy zrovna chcete, jak se všude píše a jak by to mělo podle medicínských učebnic být. Tělo není stroj, neznamená to, že když někde něco poopravíte, automaticky otěhotníte.
 Petra a 2 kluci 
  • 

Re: 1.dítě IUI, 2.dítě přirozeně 

(4.2.2009 14:25:36)
Taky jsem potupně podstupovala různá vyšetření, inseminaci a IVF, taky jsme vyhodili spoustu peněz, ale v našem případě z toho nebylo nic. Pak jsem podstoupila "banální" laparoskopii-tam se zjistilo, že v důsledku braní HA jsem měla polycystické vaječníky, všechno se hned upravilo a už to jelo. Všechno přirozenou cestou.
Stejně jako ty si myslím, že je to hlavně o ziscích pro lékaře apod. Nevím, proč mi o laparce řekli až po takové době.
 Ifka... 


Re: 1.dítě IUI, 2.dítě přirozeně 

(4.2.2009 14:44:28)
Na zisky lékařů začínám mít svůj názor. Jen mě mrzí, že se třeba mým a stejným případem z mého okolí chlubí ve svých veleúspěšných statistikách umělého oplodnění. Předpokládala bych, že na kliniky IVF se dostavují ženy, které opravdu nemají jiné východisko. Ale realitra je jiná. Jsme kusy jejich slavných cest k úspěšné kariéře. Dnes bych šla na pohovor k psychologovi a pokud bych narazila na nějakého osvíceného (o čemž pohybuji), změnila bych životní styl a neobíhala bych lékařské ordinace věhlasných primářů. Trocha selského rozumu při té dnešní "učenosti" ~q~ by neuškodila.
 Radka + 1 syn 
  • 

Re: 1.dítě IUI, 2.dítě přirozeně 

(4.2.2009 17:59:59)
Mně v CAR pomohli hodně psychicky. Při 1. návštěvě se k problému neplodnosti vyjadřovali, jako že nic není problém a všechno se dá léčit a já si řekla, že když jsme to po 2 letech nezvládli sami, tak je řada na doktorech ať se teď snaží oni. A za měsíc jsem byla těhotná - přirozeně. A zjistila jsem to z ultrazvuku před inseminací, takže to bylo opravdu překvápko
 Jana, autorka 
  • 

Kontryhelový čaj 

(4.2.2009 15:55:59)
a ostatní čaje na neplodnost, na libido atd. jsou k dostání na internetu nebo v lékárně. Cyklus se mi srovnal fantasticky, plodné období se také "zlepšilo". Doporučuji navštívit stránky od p. Jukla-Poličky, nebo prostě zadat do vyhledávače čaje na neplodnost. Doporučené bylinky: Hluchavka, meduňka, řebříček, žen-šen, heřmánek, TŘEZALKA, dobromysl, mateřídouška..
3x denně dle návodu.
Držím pěsti!

P.S.: Mám docela dost informací, že to vážně funguje.
 Karimeda 
  • 

Re: Kontryhelový čaj 

(4.2.2009 16:36:49)
Vykašli se na čaje a dej si pohov. Já měla od puberty zdravotní problémy. Vždycky jsem se bála, že neotěhotním. Nakonec jsem otěhotněla v době, kdy jsem měla strašlivý práce, sotva jsem spala, byla živá na rohlíkách, kafi, kofole a 2x týdně smažáku z hospody. Myslela jsem si, že v tomhle náporu nemůže to tělo ani zvládnout ovulovat...
Psychika je fakt mrcha.
 Molly Weasley 
  • 

"Však jsi mladá...nemysli na to...a co bylinky?" 

(4.2.2009 18:15:02)
Po dvou letech snažení jsem si dneska byla vyzvednout papíry pro souhlas s IVF. Co všechno jim předcházelo?
* Měření teploty...k ničemu
* Měření teploty s podpůrnými léky..k ničemu
* Inseminace s podpůrnými léky...k ničemu
* Inseminace s podpůrnými léky, bylinkami, kontryhelem, kyselinou listovou...k ničemu

S každým novým levelem jsem se nadchla, našla na internetu všechno možné...a pak se utápěla v depresích, když to nevyšlo. Kupodivu mi ani nepomohly rady mé tchýně a švagrové o tom, že jsem ještě mladá (pravděpodobně čím starší tím lépe otěhotnitelná), že na to nesmím myslet, že musím myslet pozitivně (a kupodivu mi nepomohlo ani zdůrazňování švagrové, že ona myslela pozitivně a vyšlo jim to první měsíc! Co ty děláš špatně?!).
My jsme se na všechno vykašlali, přestali marně zkoušet levnější variantu otěhotnění, která by nám stějně asi nevyšla a vrhli jsme se rovnou na IVF. Snad má švagrová pravdu - myslím pozitivně a jsem si zcela jistá, že nám to za ty tři týdny vyjde. Jsem uvolněná, příjemně nadšená...tak uvidíme :-)
 Ifka... 


Co když se IVF nezdaří? 

(4.2.2009 21:44:00)
Moc bych ti přála, aby ti to vyšlo. Počítáš však taky s variantou nepovedeného IVF? Budeš dost silná a optimistická i v případě negativního výsledku? Půjdeš na zákrok podruhé , potřetí,...? Je dost žen, které taky byly silné a přesvědčené o těhotenství a pak...sen se rozplynul...~d~...Kéž by vše šlo tak hladce, jak si každý přeje....
 Molly Weasley 
  • 

Re: Co když se IVF nezdaří? 

(5.2.2009 7:50:45)
Je mi jasné, že se to nemusí povést, ale zatím na to nemyslím. Pokud by se nepovedlo, půjdem do dalšího pokusu. Pokud bychom čirou náhodou vyčerpali všechny tři, šli bychom okamžitě do adopce.
Věděla jsem, že se najde někdo, kdo bude moje pozitivní myšlení zpochybňovat :-) Vůbec neúspěch neřeším, nemám důvod, začla bych ho řešit až ve chvíli, kdy by to bylo aktuální. Žádná křeč :-)
 Marťas 
  • 

Re: Co když se IVF nezdaří? 

(5.2.2009 8:41:04)
Super přístup.Taky si myslím ,že když nejde o život tak ostatní se dá v klidu zvládnout.Držím palečky.
 Petra a 2 kluci 
  • 

Re: Co když se IVF nezdaří? 

(5.2.2009 11:43:31)
Moc bych Ti přála, ať se zadaří hned napoprvé. Ráda bych se ještě zeptala, kam chodíš (nevím, jestli se to tu může uvádět). Pochopila jsem totiž, že máš 3 pokusy zdarma. Taky jsem si kdysi bláhově myslela, že budeme mít IVF zdarma a on nás nakonec 1 pokus vyšel na bezmála 30 tis. a stejně k ničemu. Až po tom všem nastoupila laparoskopie, za kterou jsem dala 3tis. a ta vlastně vše vyřešila za nás...
 Molly Weasley 
  • 

Re: Co když se IVF nezdaří? 

(5.2.2009 19:29:33)
Ahoj! Já jsem netvrdila, že mám IVF zdarma! :-) Budeme za základní nadstandart doplácet 23 tisíc (9000 je zákl. taxa za narkózu, PK a AH), pak 11000 za IMSI a 3000 za kryo. Kolik dám za léky ještě nevím. Ale bavila jsem se s jednou Slovenkou a ta sice neměla nápich vajíčka spermijkou, ale platila i včetně léků snad nějakým 5000! Tak to jsem málem spadla ze židle :-) Nu ale co se dá dělat :-)
Jinak chodím do ostravského gyncentra (prosím všechny, kteří se na tuto diskuzi ještě dívají a mají touhu nějak si na ostravské gyncentrum zanadávat, aby tak učinili jinde :-) )

Můžu se zeptat, co ti teda je? A jak to, že jsi za laparo platila? Díky :-)
 Petra a 2 kluci 
  • 

Re: Co když se IVF nezdaří? 

(5.2.2009 20:02:59)
Chodila jsem a stále chodím k Jarošovi (asi ho taky znáš), laparku nedělá zdarma, ale zjistilo se při ní, že jsem měla zřejmě díky antikoncepci polycystické vaječníky, které mi znemožňovaly otěhotnět. Po zákroku jsem otěhotněla hned a pak to šlo jako po drátkách. Jen mě celkem mrzí, že s touto možností nepřišel dřív. Mohla jsem si ušetřit spoustu peněz....
Na druhou stranu, co člověk pro své mimi neudělá, že!?
Hodně štěstí!!!
 Molly Weasley 
  • 

Re: Co když se IVF nezdaří? 

(5.2.2009 20:08:15)
Jo jo, Jaroše znám, byla jsem u něj napoprvé, ale pak zdrhnul :-)
Myslela jsem, že na PCO se dá přijít i dříve než zrovna laparkou! Ultrazvukem, reakcí na léky...tož to mi řekni! :-)
 Petra a 2 kluci 
  • 

Re: Co když se IVF nezdaří? 

(5.2.2009 20:27:58)
No a chodila jsem k němu do Ovy něco přes rok, no možná rok a půl... Ale i přes to všechno jsem ráda, že k němu můžu chodit i nadále (i když teď už do klasické ambulance). Přece jen je machr
 Molly Weasley 
  • 

Re: Co když se IVF nezdaří? 

(5.2.2009 20:46:48)
To nemohu posoudit. ALe kritiku má slušnou :-) Otázkou je, jestli by byl machr i v případě, kdyby nebyl srovnáván pouze s Čermákem :-)
 Ifka... 


Re: Co když se IVF nezdaří? 

(5.2.2009 18:13:57)
Molly, omlouvám se, že jsem si dovolila zpochybňovat tvůj momentální optimismus. Já jsem taky byla 14 dní optimistická...pak přišla tvrdá realita. My podstoupili paradoxně nejprve IVF (špatný spermiogram), otěhotněla jsem při následující IUI (najednou byl spermiogram v pořádku, nevím, proč ho hned neopakovali kvůli objektivnímu výsledku). Řekla bych spíš, že pacientka víc platí za IVF, tak proč z ní nějaké peníze nevytáhnout.... Podruhé jsem otěhotněla spontánně (S nálepkou STERILITA 1.stupně!)
Oceňuji, jak se vyjádřila Denisa níž.
Samozřejmě bych přála KAŽDÉ ženě, aby otěhotněla okamžitě, jak si přeje, ale příroda si nedá poroučet...
Jak jsi psala, že po třech pokusech bys šla "OKAMŽITĚ" do adopce, představuji si, že si asi myslíš, že by tak měsíc po 3.IVF na tebe čekalo v kojeneckém ústavu modrooké blonďaté novorozeně. Kamarádce se to za 3 roky ještě nepodařilo...Dostat dítě z ústavu je běh na dlouhou trať, tady pro změnu neporučíš úřednické byrokracii a špatným českým zákonům, které jsou nastaveny PROTI dětem... (přece si nevyprázdníme ústavy...) Ale to je na jinou diskusi.
Trocha lidské pokory by SNAŽILKÁM slušela.~f~
Kéž bys mi za 3 týdny odpověděla, že test měl 2 čárky a bylas toho všeho ušetřená...~p~~x~
Přeji hodně štěstí.~R^
 Molly Weasley 
  • 

Re: Co když se IVF nezdaří? 

(5.2.2009 19:23:44)
1. Můj optimismus. Nemyslím si, že můj optimismus před prvním IVF je nějak špatný, nevhodný či nenormální. Myslím, že většina žen, která do IVF jde, má stejný. Nemyslím si, že myšlenky typu "Stejně se to nepovede, třicet tisíc v háji, cítím to v kostech" moc nepřidají. A taky si myslím, že pokud tato žena po IVF neotěhotní, tak bude zklamaná stejně jako ta, která se těšila a věřila v úspěch.
Mám optimismus v otázce otěhotnění, ale narozdíl třeba od jiných mám pochybnosti v donošení. Spolu se mnou se snaží otěhotnět i moje mamka, první IVF neproběhlo, měli špatné vajíčka, druhé vyšlo, ale o miminko přišla ve dvacátém týdnu po amniocentéze (zdravému dítku odtekla plodová voda). Potřetí otěhotněla přirozeně, ale měla mimoděložní těhotenství. Jsem si vědoma všech těchto rizik a přesto optimisticky doufám u svého IVF v úspěch. Moje mamka, i přes tyto neúspěchy, doufá u svého dalšího IVF v totéž. Myslíš, že by neměla? Myslíš, že by se měla užírat obavami o tom, jak jí to zase nevyjde?

2. Adopce. Nevím, z čeho jsi vyčetla, že je mou touhou mít IHNED doma blonďaté dítko. Pod pojmem "půjdem ihned do adopce" si já představuji to, že zajdem spolu s manželem na příslušné úřady, vyplníme, co bude potřeba a vydáme se na cestu nekonečného čekání, papírování a kontrol. O adopci jsme s manželem už uvažovali, ale nakonec jsme se rozhodli, že si nejdřív zkusíme dítě vlastní (které se buď povede nebo nepovede) a pak buď zkusíme adopci ihned anebo uvidíme podle situace.

3. Pokora. Myslím, že pokorná jsem dost. Nikdy jsem se nezapojovala do diskuzí typu "No to je nádhera! Pořádně se tulínkuj a za dva týdny budeš mít na testu určitě //!!!" Zároveň jsem nikomu neukazovala své grafy (u mě to vlastně nebyly grafy, ale přímky), nikdy jsem se při zpožděné menstruaci nedívala na botičky a dudlíčky. Vím, jaká může být cesta k dítěti, ale nemyslím, že by ji moje optimistická nálada nějak změnila.
 Ifka... 


Re: Co když se IVF nezdaří? 

(6.2.2009 21:44:21)
Molly,
tvoje články ve mně probudily pocity typu "Kdo chce kam, pomozme mu tam" a "Odvážnému štěstí přeje". Jsem jen na rozpacích, jak reagovat na těhotenství tvé mamky. Myslím, že přes její zdraví, vitalitu a optimismus jí dává příroda najevo, že něco není jaksi v pořádku, cítím z toho takový úkrok stranou z přirozené životní cesty. ~l~
Nechci se pouštět do nějaké kritiky, přemýšlím nad tím, proto nereaguji hned. Vím, že bych se mohla někoho dotknout, jen se mi z toho všeho tak nějak vytrácí přirozenost.~d~
Můžeme poručit svému tělu, psychice, hormonům, lékařům? Máme kontrolu nad vším?
 M-Lady 
  • 

Hodně štěstí 

(4.2.2009 22:50:42)
Vím, čím procházíš, z vlastní zkušenosti. Přeju ti, aby ti to vyšlo a kdyby ne, ať tě to příliš nezlomí, abys měla sílu i na další pokus. U nás to bylo až na druhý pokus, při prvním IVF se nepodařilo vajíčka oplodnit - prý nějaká genetická porucha vajíček, což žádný z předchozích testů nemohl poznat.

S tím pozitivním myšlením máš asi pravdu. Ale zpětně si myslím, že by bylo lepší pozitivně myslet na něco jiného než na početí, třeba na dovolenou. Jenže jen my, co jsme si tím prošly, víme, že je to zatraceně těžký.
 DENISA 
  • 

Re: "Však jsi mladá...nemysli na to...a co bylinky?" 

(5.2.2009 9:07:26)
Molly, pozitivni mysleni je super, ale opet spatne. Veris ze ti to najisto za 3 tydny vyjde. A co kdyz ne, tak se tvoje intenzivni vira zmeni v intenzivni zklamani a kolotoc depresi se roztaci. Je spousta zen, kterym se to napoprve nepovedlo, az na 2.,3.,4. pokus, stalo je to spoustu bolesti, nervu a penez. Ale nakonec se podarilo, takze to vsechno za to stalo. Nevkladej do prvniho pokusu tolik jistoty, ber to tak, ze nastupujete jinou cestu, nevite jak bude dlouha, ale ze urcite bude uspesna. Ale ke 3 tydnym se neupinej.
 fisperanda 


Přeinformovanost 

(4.2.2009 18:46:04)
Myslím, že v tomhle informace a internet vyloženě škodí. Při prvním těhotnění jsem věděla o takových věcech prd, a tak jsem si řekla rok těhotnění žádná lhůta, znám svůj pomatený cyklus... a kupodivu, zadařilo se třetí měsíc. Nechci se tady vytahovat, určitě jsem měla velký štěstí, ale určitě mi hodně pomohlo, že jsem svou pozornost měla nasměrovanou úplně jinam. Že jsem v podstatě nevěděla nic. U druhýho těhotnení se mi povedlo první měsíc. Což je taky velký štěstí, ale značně bych snížila svoje šance pokud bych chodila například na modrýho koníka a denně tam porovnávala s ostatníma snažilkama výsledky bazální teploty. Měla bych nastudovaný těhotenský příznaky, který bych samozřejmě na sobě pozorovala každý měsíc a rozebírala bych, jestli když mě bolí před menstruací břicho "trochu jinak než jindy" jestli už je to jako ono. Dyť to je na zbláznění a nemůže to vést k ničemu dobrýmu.
Špatný je trend, že všichni mají času dost, a najednou se ve 38 někdo probere, a chce dítě hned. A ono to nejde. A nejde si to koupit, a nejde tomu poručit. A člověk nerví.
Nechci aby to vyznělo že někoho odsuzuju, vůbec ne. Jenom mi připadne, že je to všechno nějak špatně nastavený, že chybí pokora nechat věcem volný průběh. Každý chce mít nad vším vládu a kontrolu, ale ono to nejde. A obzvlášť tady nám příroda dává pěkný kapky.
 Amazonka 4D 


Re: Přeinformovanost 

(4.2.2009 19:02:13)
Fisperando,to si nemyslím,mám známou nedotčenou internetem (až teď,poslední dobou),celých 5 let si myslela,že je po zánětech vaječníků neplodná,taky jí to potvrdil její lékař (bodrý to člověk,ale bohužel si 80ti letý,který jí nikem neposlal...)
Donutila jsem jí měřit BT,měla krátkou LF,došla k jinému lékaři,na zvýšený Prolaktin dostala lék,a do dvou měsíců byla těhotná...

Rozhodně nesouhlasím,že informace škodí...
 fisperanda 


Re: Přeinformovanost 

(4.2.2009 20:05:15)
Amazonko, špatně jsi to pochopila. Je samozřejmý, že pokud někdo má problém, nebo se delší dobu nedaří, tak se s tím něco dělat musí. Je taky spousta žen, kterým se otěhotnět nedaří, protože nejsou "rychlotěhotnící" typy a pak je lepší tomu pomoct. Je ale spousta takových, který hned při prvním pokusu o snažení začnou měřit, zkoumat a vědecky bádat, stresovat se na diskuzích a vsugerovávat si těhu příznaky. V tomhle případě je to špatně.
 Amazonka 4D 


Re: Přeinformovanost 

(4.2.2009 20:12:58)
Ale ano,pochopila...extrém je vždycky špatně,jenže ta míra má tenké ostří...

A informace jsou všude kolem (přesně to tu někdo popsal...zobejte HA,jinak prásk a budete v tom),čerpáš je chca nechca...tak je možná lepší,najít si informace validní a pracovat s nimi...

No a o tom to je,ne o přeinformovanosti,jako o problému to vstřebat a pracovat s tím...a s tím bohužel něco udělá jen ta dotyčná,a myslím,že zase spíš díky informacím...

 Veronika, školák a předškolačka 
  • 

Souhlas. 

(4.2.2009 19:44:50)
Do slova a do písmene souhlas.
 Petul.a a Babu 


Re: Přeinformovanost 

(5.2.2009 21:19:32)
Super napsáno, můžu jen souhlasit. Informace jsou sice fajn, ale nic se nesmí přehánět. To platí i v jiných věcech - dneska, když si člověk není něčím jistý, sedne k netu a hledá... Jenže třeba ohledně nemocí najdeš buďto pokec mamin, kde nenajdeš co hledáš, anebo např. studentská skripta, kde jsou z poloviny cizí slova a z druhé poloviny hrůzostrašné příklady (hledala jsem info o hemangiomu kvůli dcerce - ptala jsem se u doktora, jenže samozřejmě na x věcí jsem zapomněla). Takže řekla bych: Sice hledat, ale filtrovat~;)
 Tes 


Nemyslet na to... 

(4.2.2009 21:24:11)
No mě pomohlo nemyslet na to, myslím, že nebudu jediná.
Po více jak dvou letech snažení, lítání po doktorech, měření teplot a tří "nevyvedených" IUI, jsem naznala, že asi mít dítě nebudu. Udělala jsem příjmačky na vysokou a za 4 měsíce v prvním zkouškovém období, jsem najednou byla těhotná. Doted si říkám, že začít studovat, byla ta nelepší volba v mém životě co jsem kdy udělala, po všech směrech :-)
 pomala 


Re: Nemyslet na to... 

(9.2.2009 15:04:59)
Hmmm, tak tohle znám. Na prvním broučkovi jsme makali 2 roky. teprve kdyz jsme si řekli, že teda asi jsme neplodný, a hned po dovolený se chystali k doktorům , aby nám pomohli... no prostě, v okamžiku, kdy jsem si sama v sobě srovnávala, že to asi nepude, tak se to povedlo. Ted jsem těhu podruhý, šli jsme na to včas a já s přesvědčením, že to rozhodně tak rychle nepůjde... že snad za rok se to povede (byla jsem psychicky rozsekaná z úmrtí maminky, začly se objevovat nějaky zdravotní problemy...)- no, a světe div se... do dvou měsíců bylo zaděláno!
 Petul 
  • 

Re: Nemyslet na to... 

(10.2.2009 16:49:11)
Meli jsme to uplne stejne. Po 14 mesicich (ne uporne snazeni, ale posledni mesice jsem si plodne dny pocitala), jsem si rekla, ze to asi nepujde a ze se budu muset objednat k doktorovi ( pozor : 2 kamaradky,ktere o nasem snazeni vedely, me k doktorovi primo nutily !!) Rekla jsem si, ze po dalsi menstruaci zavolam doktorce a ejhle, menstruace uz neprisla.... Ted jsem v 6. mesici a zatim je vse v poradku.
 Evča, kluci 90+96 


Oceňuju upřímný článek 

(5.2.2009 7:26:12)
Ahoj, oceňuju upřímný článek a děkuju za něj. Jsem ve věku, kdy se mě už netýká téma "snahy o početí", neboť mám už velké děti. Ale fakt si cením toho, že autorka sem dokáže napsat, jaké chyby dělala. Určitě to pomůže více ženám v podobné situaci. Autorce moc přeju, aby vztah s přítelem vydržel napořád. Když partner zvládl vše, co se doposud dělo, a pořád má zájem o vztah, tak je to určitě ten pravý. Držím palce, ať vám spolu vyjde vztah i to miminko :-)

Myslím, že zkušenost autorky se dá vztáhnout i na jiné situace. Kolikrát v životě se nám stane, že nás nějaký problém zcela pohltí, my se v něm topíme... a k ostatním okolo sebe se chováme nevhodně.

Držím palce nám všem, abychom se v takových situacích dokázaly co nejdřív "probrat" a začít myslet i na ty druhé, nejen na sebe.
 Petul.a a Babu 


Příliš brzy na řešení neplodnosti 

(5.2.2009 21:11:07)
Myslím, že rok snažení o miminko ještě nic není. To se neoznačuje za neplodnost, tak proč to hned takhle hrotit. To je opravdu rychlá cesta k průšvihu. Mluvím z vlastní zkušenosti, my se snažili dva roky. První rok jsme to nechali čistě na přírodě a až pak začali s měřením bazální teploty atd. a svěřila jsem se gynekologovi. Pak se rozběhl kolotoč vyšetření (včetně spermiogramu). Ukončen byl 19. 9. 2007 - dva dny před plánovaným nástupem na laparoskopii vejcovodů. Ano, ano, byly tam - ty dvě nejkrásnější čárky na světě. Už 8 měsíců nesou jméno Barunka. Přeji všem snažilkám hodně síly, ono to fakt není jednoduché. Holky, nebojte, podaří se to!!!
 luslik+Niki07/07+ Terí04/10 


Re: Příliš brzy na řešení neplodnosti 

(6.2.2009 9:37:03)
Tak první, co mě napadlo bylo "Proboha měřit a stresovat se od prvního měsíce snažení - proboha, vždyť to je koledování si o problémy!" Větu "Nemysli na to" nenávidím. Slyšela jsem ji za ty roky snad sto milionkrát. Přeci jen o dítě se snažíme od prosince 2002, takže to táhneme sedmý rok. Už ani nepočítám všechna IUI,AID,KET.... Jen IVF máme za sebou 4x (a jistě by jich bylo víc nemuset řešit problém s vyčerpanými finančními možnostmi). Po dítěti jsem toužila(a stále toužím) hodně, ale tak nějak vůbec uvažovat o tom, že by mohl být problém jsem začla asi po půl roce snažení. Pak přišlo období, na které opravdu nevzpomínám ráda. Neplodnost je skutečně běh na dlouhou trať a těžká zkouška pro oba partnery. Ale myslím si, že řešit ji takhle dopředu, je opravdu to nejhorší, co při plození potomstva můžeme udělat. Za těch více jak 6let jsem byla po IVF dvakrát těhotná - dvakrát jsme o dítě přišli. Nepřála bych to zažívat nikomu, ale bohužel děje se to - a děje se to spoustě lidí (a i horší věci) a když už se stanou nějak se s tím musíme porvat, ale proč hned myslet na to, že to bude i váš problém? Tou úpornou snahou od samého začátku přišel bludný kruh psychiky a neúspěchu při plození (záměrně nepíšu neplodnosti, protože o tu v tomhle případě vůbec jít nemusí) mnohem dřív, než by na něj došlo (nebo taky vůbec ne, protože třeba by se bez měření atd. povedlo dřív než by pisatelka stihla nakoupit první sérii testů~;)). Jakmile člověk do toho kruhu úporné snahy a následných nezdarů jednou zapadne, pak už je cesta z něj opravdu hodně složitá.

Je to rok, co máme doma úžasnou holčičku, kterou jsme dostali do péče(adopce), když jí bylo půl ročku. Nenosila jsem ji v bříšku, neporodila jsem ji a nemohla jsem s ní být toho prvního půl roku jejího života -ale celou tu dobu jsem myslela na to, jaké to bude až se jednou toho děťátka z domečku dočkáme. Je poctivě odnošená v našich srdíčkách dřív než vůbec byla počatá a den, kdy jsme se o ní dozvěděli a mohli jsme ji poprvé vidět a pochovat, byl ten nejúžasnější v životě. Adopce byla to jediné, čeho jsem se držela, když bylo nejhůř a jsem ráda, že můžu říct, že nakonec adopce veškeré moje představy o tom, jak to bude jednou krásné, daleko překonala!

Omlouvám se za román, ale chtěla jsem říct, že jako dlouhodobá snažilka chápu ty stavy, kdy se opravdu nedá nemyslet. Ale taky si myslím, že na podobnou paniku je hned první snažící cyklus opravdu zbytečně brzy a může to nadělat jen zbytečné trable navíc. Bohužel jsem zažila i případ snažilky, která se zhroutila dřív než se vůbec dostala k první návštěvě centra asistované roprodukce. A vzhledem k těžkým depresím, které se pak musely léčit při hospitalizaci a léky..... - vlastní dítě s léky, které užívá je vyloučeno a na adopci v tomhle psychickém stavu se upínat taky nejde.

Takže buďme rády, dokud si dovedeme ulevit slzama do polštáře a přitom nepropadnout do psychické pasti, ze které už pak jde cesta ven jen hodně hodně těžko (jestli vůbec).
 Pavliina 
  • 

Pomohla hypnoza 

(8.2.2009 13:24:30)
Take se mi nedarilo dlouho dobu otehotnet, take jsem vyzkousela snad vsechno. A pomohla hypnoza. Kdyz jsem si na webu nasla, ze hypnoza pomaha i k otehotneni, nechtela jsem tomu verit. Vsechno je proste ve vasi hlave, ve vlastnim silnem presvedceni, ze vsechno je v poradku a nic nestoji v ceste otehotnet. Podvedomi zaktivuje telo samo, at je to hypnozou nebo jinou technikou. A podarilo se hned dalsi mesic! Staci se jen na to otehotneni tolik neupinat, zacit byt v klidu, v pohode, mit svobodny pocit bez zavislosti plodnych dnech. Podle meho nazoru je otehotneni strasne prirozena vec. Jen my z ni delame vedu a system, ve kterem se musi presne postupovat. Proto je nase populace tolik postizena neplodnosti, protoze na tu neplodnost a problemy s ni spojene porad myslime. Tisickrat jsme cetly, ze je treba byt v klidu, odpoutat se od vypoctu ovulace a nemyslet na to, priroda udela zazraky sama.

Komerční sdělení

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.