1.dítě IUI, 2.dítě přirozeně

Můj první syn se nám "povedl" díky inseminaci na IVF klinice. Cyklus jsem neměla téměř žádný, podle lékařů jsem byla zralá na umělé oplodnění, jedno neúspěšné IVF jsem absolvovala také. Manžel šel na spermiogram, já různá gyn. vyšetření, hormonální léčbu, injekce, ultrazvuky... atd. Otěhotněla jsem.
Po porodu jsem byla v sedmém nebi, vděčná všem doktorům okolo, byl to čtvrtý rok našeho manželství. Smířila jsem se s tím, že lékaři na mě hledí jako na neplodnou. (anovulace = bez hormonů nic). Když byl synovi rok, zjistila jsem, že jsem opět těhotná !!!! Takže máme dva báječný rošťáky...
Chtěla bych touto cestou vzkázat:
1. LÉKAŘUM: Na jednu stranu jsem vděčná za syna, ale stejně ve mně hlodá červíček pochybnosti, protože jste určili zcestnou diagnózu nad mým momentálním zdravotním stavem, nejspíš zbytečně jsem procházela tou stresující mašinérií léčby (a ne levnou), byl to psychický blok. Dlouho jsem o IVF nic nečetla, ale zavání mi to KOMERCÍ....(samozřejmě, pominu-li opravdu nemocné ženy).
Dodnes jsem vlastně uvedená ve statistice neplodných párů,nikdo se víc nezajímá o to, že mám druhé dítě přirozenou cestou a vlastně plodná jsem... Paradox, že?
2. SNAŽILKÁM: Dítě je dar z lásky, mějte opravdu rádi svého partnera. Kdo sám miluje, bude milován a dítětem obšťastněn. Nebuďte tak naivní a nenechávejte se ovlivnit tím, že vaše tělo reaguje po svém, na zrovna tak, jak vy zrovna chcete, jak se všude píše a jak by to mělo podle medicínských učebnic být. Tělo není stroj, neznamená to, že když někde něco poopravíte, automaticky otěhotníte.