Názory k článku Tělesné tresty ve škole a v rodině

Myslím to tak, že co se mých vztahů týče, tak jsem vždy byla ta komunikativnější. V jednom případě jsem i partnerovi navrhla společnou návštěvu odborníka. Ovšem problém nastává, když je člověk ten jediný, kdo se neustále nabízí a navrhuje řešení a od toho druhého není znát náznak snahy. A proto jsem psala ten příspěvek - Martina vychází z toho, že stačí si o všem promluvit, ovšem jak to udělat, když ten druhý nechce, neumí to, nevidí problém, odmítá svůj možný podíl na krizi či cokoliv jiného(?).
Člověk může mít snahu a trpělivost, ovšem má také právo vést normální život a když to nejde, tak to nejde. Existují minimálně stovky stárnoucích žen a mužů, kteří litují, že nedokázali odejít a vést o něco spokojenější život.

Doporučuji nahlédnout na tuto poznámku, doufám, že mi Lassie odpustí, že využívám její názor:
Konec jednoho manželství.

Čistě teoreticky si myslím, že i k tomu vede výchova BEZ vysvětlování. Tam, kde nejsou DĚTI zvyklé ze svého dětství o problémech hovořit, tam budou mít problém hovořit v rámci rodiny (partnerství) o problémech i v dospělosti.

ZuziP, já od Tebe přece nechci, abys tvrdila, že fyzické tresty schvaluješ. Ani Tě nenutím, abys kohokoli fyzicky trestala.

Vadí mi ta neochvějná jistota, se kterou bez znalosti konkrétních situací tvrdíš, že je to špatné vždy a za všech okolností.

Napriklad ten, ze zakon proti fyzickym trestom je nespravny, ze je cestou k totalite a ze je zly.

ok - jaký názor se snažím vnucovat já?