Názory k článku Tělesné tresty ve škole a v rodině

3. srpna 2008

Motto které chceme negovat:
„Uhodit zvíře se nazývá krutost.
Uhodit dospělého se nazývá agrese.
Uhodit dítě se nazývá výchova.“



Pozvánka na veřejnou členskou schůzi

o.s. výchova pro šťastné dětství



Vážení přátelé,
jménem výboru sdružení o.s výchova pro šťastné dětství si Vás dovoluji srdečně pozvat na veřejnou členskou schůzi o. s. výchova pro šťastné dětství, která se uskuteční dne 18.9.2008 ve 13:00 v pizzerii Galaxie v Olympia centru v Brně.

Naším společným úkolem bude zorganizování informační kampaně na podporu zlepšení výchovných postupů v rodinách. Na osobní setkání či jakoukoli jinou podporu tohoto projektu děkujeme.

Informace o naší činnosti:
Naše občanské sdružení o.s. výchova pro šťastné dětství si klade za cíl zlepšit informovanost rodičů a budoucích rodičů o vhodných výchovných postupech aplikovaných při výchově. Cílem projektu je zlepšení této situace – odstranění patologických jevů ve výchově - formou masivní informační kampaně. Kampaň bude probíhat na více úrovních: formou letáků a plakátů, www. prezentací, mediální prezentací, přednáškami a školeními, internetovou poradnou. Chceme dát rodičům jasný a stručný návod na výchovu dětí, rozčleněný dle věkových skupin.
Celý projekt má zajištěnu širokou odbornou podporu (v jednání je podpora projektu Českou pediatrickou společností) a má také zajištěn kvalitní PR. Odbornou náplň projektu zajišťuje odborná rada: Mgr. Michaela Mrowetz Bartáková – klinická psycholožka a psychoterapeutka a PhDr. Jaroslav Simon - klinický psycholog a psychoterapeut (autor knihy:Rodinné konstelace - tok lásky).


Mediální spolupráce – patronem projektu je herec Tomáš Matonoha.

Finanční podpora - tento projekt plánujeme pokrýt z nadačních fondů, grantů a sponzorských darů. Aktuálně má naše o. s. v jednání podporu grantu u Nadace OKD (www.nadaceokd.cz).






V současné době je projekt v počáteční fázi a jakákoli podpora projektu je vítána. (členství v o.s., odborná pomoc, sponzorský dar…). Souhlasíte-li s programem našeho sdružení a máte-li chuť zapojit se do našeho projektu, jste k němu srdečně zváni.
Naše o.s. zejména hledá správce www stránek, které nám budou v rámci sponzorského daru vytvořeny firmou Kami-kadze web solutions.

Přihlásit ke členství se můžete na naší emailové adrese: info@stastnedetstvi.cz

Pokud se rozhodnete podpořit náš projekt jakoukoliv částkou bankovním převodem na č. ú. 33403340/0300, zajistíme administraci darovacích smluv. Částka bude použita na pokrytí počátečních provozních investic (webhosting, provozní náklady, vedení účtu..), vyšší částky budou po dohodě s Vámi zahrnuty do financování projektu.

Pokud Vás naše práce zaujala a máte zájem o více informací, kontaktujte nás.

S pozdravem
Členové výboru sdružení:
Mgr. Leona Wunderlichová
Dora Daňková
Kateřina Benešová

No, ona jedna facka ve správný moment prokáže milovanému puberťákovi daleko větší službu než celovečerní vysvětlování.

Ano, Zuzi to shrnula skvěle.
Lepší, aby se pár slušných rodičů cítilo lehce pod tlakem, než aby se skupina rodičů "s těžkou rukou" cítila v právu.

Kudlo, zabudla si na to, ze v tej sedej zone je kopec ludi, ktore dieta neplacnu len obcas a nie slabo...

Cize rozdiel v nasich nazoroch je len v tom, na ktoru stranu sa priklonime:
1. bud budeme chranit rodicov, ktori obcas placnu svoje dieta a neublizuju mu, ale za cenu toho, ze tym vlastne suhlasime s rodicmi (alebo zatvarame oci pred faktom, ze taki rodicia su), ktore dieta sfackuju alebo zbiju a zakon proti tyraniu je na nich kratky...
2. alebo budeme chranit deti, ktore su bolestivo fyzicky trestane, za cenu toho, ze nechranime rodicov, ktori svoje dieta netrestaju bolestivo, ale len lahkym placnutim...

Mne viac vadi to, ze su deti, ktore rodicia biju a nikto nic nezmoze ako to, ze by mohli byt rodicia, ktori by sa bali ze budu stihani za lahke placnutie.
Je to o tom, co radsej tolerujeme. A v tom mame nazor rozdielni.

Xantipo, já si myslím, že už takhle je oproti naší generaci znát velký přechod od tělesných trestů k mírnějším formám, vysvětlování a domluvám, a je to tak dobře.

Můj postoj je zřejmě ovlivněn tím, že mě doma až na opravdu řídké výjimky nebili a snažili se mi věci vysvětlovat, ale, jak už jsem psala, v opravdu výjimečných případech, které je možné spočítat na prstech jedné ruky, jsem dostala a věděla jsem proč. Moji přátelé a kamarádi, kteří mají v současné době děti, s nimi vesměs také zacházejí spíše tím respektujícím způsobem, což ale nevylučuje, že občas dítě neplácnou přes ručičku nebo zadek (jedná se vesměs o děti cca do 5 let). Hodně se jim ale věnují (což se my snažíme taky), a můj názor na tohle je v podstatě shodný s tím, co napsala jedna přispěvatelka o příspěvek výše - že občasné plácnutí nevadí, pokud ho uštědří milující člověk a pokud je převýší počet pomazlení. A že kočka nebo psice, když už ji mláďata moc tahají, po nich taky chňapne.

Takže nemám ve svém okolí žádné případy toho, kdy by rodiče dítě jen otloukali, a ani na ulici to opravdu nevídám. A neznám nikoho, kdo by své děti tloukl třeba za známky. Takže mě tahle problematika tak neirituje jako ty, kdo třeba někoho takového znají.

Vezměme na jedné straně týrání dětí a na druhé straně výchovu zcela bez fyzických trestů. Proti tomu prvnímu zákon existuje, to druhé by měl ošetřit ten nový zákon. Ale podle mě tu je pořád ještě "šedá zóna" - neplácači si myslí, že každé plácnutí je špatné, ale pak jsou tu lidé jako naši kamarádi a (snad) i my, kteří občas plácnutí používají a žádnou tragédii v tom nevidí, přesto to však nejsou žádní tyrani, svým dětem se věnují a prostě tu hranici mají posunutou jinak. Podle mého nejlepšího přesvědčení tito lidé své děti nijak nepoškozují. Právě ta šedá zóna výchovy by podle mě měla být ponechána v kompetenci rodičů. Nehledě na to, že žádný zákon nenaučí důslednosti ve výchově, empatii... nehledě na to, že mi sám fakt, že někomu dám tyhle věci "befelem", připadá jako protimluv (chci vůči tobě, abys dítě respektoval, ale tebe respektovat nebudu).

A s tou učitelkou je to zajímavá příhoda - já bych (za svou osobu, rozhodně Ti to nehodlám vnucovat) tohle řešení považovala za nešťastné - učitel je jednou osoba, která by měla mít autoritu, a rodiče by ji myslím neměli bezdůvodně podkopávat. Už jsem na tohle téma mockrát uvažovala - jeden extrém je, že rodič dítěti všechno schválí a odkýve, že učitelka je kr*va (což se mi nelíbí), druhý extrém je to, že se rodič postaví zcela na stranu učitele bez ohledu na to, že se skutečně nechová ideálně, a seřve to dítě i když ví, že je v právu.

Já bych to (teoreticky) asi řešila tak, že bych dítěti řekla - ano, učitelka mluví nudně, to uznávám, ten trest bych také volila jinak, ale v tuhle chvíli je to tvoje nadřízená a autorita a ty se musíš podřídit, i když se ti to zrovna (a právem) nezamlouvá. (Samozřejmě nemluvím o šikaně a jiných skutečně velkých nespravedlnostech, tam bych se asi taky ozvala). Myslím, že není možné učit dítě jen to, že ono samo musí být respektováno, ale neměli bychom zapomínat na to, že i ono by mělo respektovat. Uvidíme ale, jak budu mluvit, až budou moje dětičky ve škole