Názory k článku S dětmi se člověk nikdy nenudí

Jejda, to jsem ráda, že někdo nabořil mýtus Nágl. :) (Snad se nerozzlobí, jistě je to hodný člověk.) Já jsem z té květnatosti vždycky celá ulepená, ale doposud jsem se neopovažovala prolomit tabu, že Luboš N. je nerozpoznaný Homér. Autoři, kteří staví styl na malebných přídavných jménech (čím víve tím lépe) mi byli vždy nemilí. To je tak s prominutím do Vlasty ...

Souhlasím, článek je opravdu silně přeplácaný a styl je, ve snaze o vtipnost za každou cenu, i příliš mnohomluvný a umělý. Ale každému se, samozřejmě, může líbit něco jiného. A pro případné kritiky mého příspěvku - ne, nejsem spisovatelka, ale překladatelka

... mnoha "vtipnostmi" a špatně se čte. Nemusíte to tak hrotit, méně je v tomto případě opravdu více.

Taky jsem nabourala do stromu, když mně můj, tehdy ještě přítel, půjčil jeho motorku, ať si zkusím jaké to je jí řídit. Bylo to bezva, ovšem jen do té doby, než jsem moc přidala plyn a řítila se jak kulový blesk. Výsledek = odřený strom, pomuchlaná motorka, moje naražená žebra a výron kotníku. Přítel stačil seskočit, takže se "jen" odřel. Od té doby motorky moc nemusím.

Loni v létě jsme jeli na výlet, cesta tam i zpět proběhla v pohodě. Celí uondaní jsme zaparkovali naše auto u nás před domem a šli jsme si odpočinout po náročném dni. A najednou...RÁNA manžel říká: "někomu nabourali auto", kouknu z okna a vidím nabourali nám auto. Jeden mladík co měl asi týden řidičák si při parkování podél silnice spletl brzdu a plyn a picnul nám do auta. No, jak se říká, hlavně, že se nikomu nic nestalo.

Vladane, stromy jsou opravdu nepřející a záludné. Též jsem jeden potkala, ale bylo to na Simsonu, no, z předního kola byla osmička, já byla taky lehce pocuchaná, ale naštěstí nic vážného. Strom stojí vesele dál, občas se na něj jdu podívat