Názory k článku Vyměnit a zapomenout? Těžko!

S tím souhlasím.
Kdyby se to stalo mě, nevím co bych zvolila, ale ať bych se rozhodla jakkoliv, stejně by se mi na mysl neustále vkrádala myšlenka: "kdyby se tak stal nějaký zázrak a já mohla mít obě děti u sebe." což by se dalo i přeložit jako: "kdyby se těm druhým rodičům něco stalo..." Ne že bych jim to vědomě přála. Vědomě bych si takové myšlenky zakázala, styděla bych se za ně a nikdy bych to nevyslovila nahlas.
Ale v okamžiku kdy by má "druhá" holčička měla nějaké problémy, by se ta myšlenka znovu a znovu vynořovala, spolu s tím, že já bych to přece dokázala zvládnout líp než její současní rodiče.

Mám 3letého synka a čekáme další přírůstek, samozřejmě jsem plna obav, aby se něco podobného nestalo nám. Ale jsem si jistá, že bych nedala pryč dítě, které miluji, i kdyby jinde žilo moje biologické, jen bych se starala, aby o něj bylo dobře postaráno. V takovém případě bych se chtěla stýkat s dítětem i rodinou a samozřejmě poskytnout pobyt u biologických rodičů i "mému" dítěti. Pokud to není na druhém konci světa, tak přece není problém zajet kdykoliv na návštěvu.

Já osobně bych výměnu dětí v žádném případě nedovolila.Naprosto s Vámi souhlasím.MOJE by bylo to dítě a jako bonus bych fofrem vyrazila toho chlapa,který si říká milující táta a přítel,pro nedůvěru,kterou ke mě má a kvůli které tohle všechno vzniklo...

Petulino,
nechci tu být za odborníka na NRP, ale nedá mi nereagovat, neb adoptovanou dceru mám.
Nneí vždy pravda, že dítě si nevytvoří vztah v DD či KÚ. Dnes již moderní zařízení fungují na bázi rodinných buněk, kde se v péči o děti střídají 3 sestřičky a pakliže tu děti stráví delší období, vztahy logicky vznikají! Nelze to přirovnávat se vzthem k mateřské osobě, ale obdobné jsou. Stejně tak i k dětem, se kterými tu žijí delší dobu...

Nevěříš...na to máš právo. Ale já vím, že někde jsou (pakliže se vše povedlo) "mé děti" V uvozovkách proto, že to jsou pouze mé buňky. Dala jsem souhlas s použitím svých oocytů...A takových žen je spousta!
Víš, pakliže od počátku počítáš s tím, že vše nebude jednoduché, že otázky přijdou a připravuješ si na ně odpověď, víš, které odborníky v případě potřeby můžeš kontaktovat, jednáš s dětmi na rovinu...nemusí to dopadnout nějak výrazně špatně. Je jasné, že puberta je zkouška vztahů obecně, u adoptovaných dětí o něco horší. Víme, co nás čeká (budeme to mít ještě o trošku horší z etnických důvodů)..., ale vzhledem k tomu, že jsme si oba s manželem odžili svou pubrtu také dost dramaticky, věřím, že to vezmeme s lehkým nadhledem a zvládneme to...
Rozdílů mezi dětmi v NRP a vyměněných holčiček je samozřejmě dost, ale přesto to evokuje určité srovnání. Z pohledu psychiky dětí určitě. Ale paradoxně si myslím, že vše možná bude nejhůř zvládat onen tatínek, který vše zinscenoval...Jeslti si mylsí, že biodcera ho bude od první chvíle milovat a přimkne k němu jen proto, že je "vlastní", může být hodně zklamaný...opět paralela z NRP...někdy trvá řadu měsíců, než si dítě zvykne a bere novou rodinu za svou...nevím, zda s tím počítá...snad psycholog s nimi jedná i o této možnosti...