Názory k článku Události před narozením a jejich důsledky

Ireno, ty nevis, ze v Cesku, jako vsude v industrialnim svete stoupa pocet deti s LMD? Netvrdim ze to ma na svedomi pouze UTV, ale co je na tom neveryhodneho, ze kdyz pusobi na zvirata, zcela jiste pusobi i na lidi? Do jake miry, to je jina otazka. No, ale pokud jsi jaderny fizik, jiste vis, jakou radost kdysi melo lidstvo z RTG a jak odvazne zacalo pouzivat v prenatalni diagnostice. Studena sprcha prisla az po 10 letech.

Kdy v CR se zacal pouzivat UTV a jak masove, jsou sve ruzne otazky. "Nezbytnych" preventivnich vysetreni pribylo prave poslednich deset let. Jejich nasledky poznavame teprve ted: dite musi byt alespom skolniho veku, aby se rozpoznaly vsechny LMD. Takze poznaktky po kterych se tazas prijde teprve ted, az nekdo dostane chut udelat vyzkum. V Cesku bylo by problematicky ale sehnat tu vetsi kontrolni skupinu, ktera UTV neprodelala.

Pises, ze priroda mini to jinak nez my. To jiste, zivot obecne je krutejsi nez to minim ja. Kdyz musim kvuli zdravotnich duvodu na UTV tak proste musim. Kdyz musim cestovat s ditetem casteji nez bezna matka kvuli prace a jinych okolnosti, tak proste musim (Ale nevadi mi zpravy v TV varujici pred neobezretelnosti a nehodovosti na dalnicich). Nicmene, mluvi se tady o obezretelnosti pouzivani UTV, ktery pouziva se ZBYTECNE, s mizivym nebo zadnym preventivnim prinosem. Ver mi, ze presto, ze v mem okoli jsou same matky prestarle intelektualky se skodlivymi podminkami prace, znam spoustu zen vcetne sebe, ktere tehotenstvi prozivaji ci prozily naprosto bezproblemove. Pro tu bezproblemovou skupinu jsou tyhle varovani, aby se nezadelala na vetsi problemy, nez lidstvo uz ma.

Ano, pravdepodobnosti nejsou vysoke, a skutecne se bat neni treba. Pokud jsi dostala strach kvuli prodelanym intervencem a dostala jsi chut ujistit sebe, ze o nic nejde, to chapu, ale to co pises mi nepripada rozumne. Opravdu neni treba se bat, jen zvazit dostatecnost duvodu pro vysetreni.

Any, i Tobě moc děkuji za podporu. Dokázala jsem se víceméně vzpamatovat z toho, že jsem při porodu málem umřela já i holčička, všechny zdravotní komplikace, které následovaly (moje šestinedělí, s dětma cvičení rok s každým 4x denně Vojtu...) pro mě byl nejhorší pocit osamění a hlavně zodpovědnosti, která visela jen na mě (teď už díkybohu ne) nebylo s kým se dělit a řešit starosti a problémy a na druhou stranu ani nebylo s kým se dělit o radosti a pokroky dětí. Bohužel mojí psychickou nepohodu děti cítily a myslím, že je to poznamenalo též.. doufám, že ne trvale.
Díkybohu dětem jsou už 4 roky a žádné zásadní problémy s nimi nejsou, řekla bych, že jsou malinko pozadu, ale ne výrazně a jen v některých věcech, např. až ve třech a půl začaly kreslit obličeje a ve čtyřech postavy. Holčičku všichni milují na první pohled, s klukem je to obtížnější, prý stresové situace a nepohodové prostředí hůře snáší, ale i on je moc šikovný a jsem na oba moc pyšná a jsem ráda, že je mám!

Lassie,

Nevim jestli jeste sem kouknes. Napadlo mne, ze ve spechu v prvni odpovedi jsem zopakovala to, co jednou uz rekla jsem. Asi chtela jsi se zeptat o postojich meho manzele. Moje nazory zdili, jak by obstal (ani jak bych obstala ja) nevim, nemuzu vedet. Kazdopadne je to clovek, ktery jen tak svych zavazku a i radosti ze zivota nevzdava. Stejne jako ja nema dobry pocit z "vycisene" spolecnosti a vsima se, ze jinde kde spolu byvame je na verejnosti tech deti s postizenim s rodicmi vice, a i vztah spolecnosti (take sousedu a pratel) je k nim hezci. Myslim si, ze ty reci, ktere jsou casto slyset, ze pry po narozeni postizeneho ditete rodinu opusti otec a dite bude nesnesitelne trpet kvuli jinakosti jsou udrzovane strachem z nezaziteho a udrzuje ten strach z postizeni. Take asi ty predsudky castecne vytvari realitu, proc neopustit rodinu s nemocnym ditetem jestli je to normalni, ze? Kdyz dite s postizenim je jedine v okoli, vice se na nej kouka a nevi se jak s nim mluvit, ze? ¨

Hodne se take ospravelnuje potrat jako ohleduplnost vuci manzelovi ci detem. Podle mne, kolektivni vina neni mensi vina, a ja bych to jinak nez vinu videt nedokazala, i kdyz zopakuji, ze je to pouze muj soukromy pocit, a ano, vira.

Takze neznam v tehle otazce jedno spravne reseni, pouze svoji volbu a stojim za nej.

Zuzkosim, kdyz chces informace dopredu, je to tvoje volba. Nechci kritizovat tvoji volbu, jen doplnit pohled z druhe strany. Nevim jestli to mas informace z toho TV programu, ze 3-5 UTV jsou bezpecne. Nevim jaky dr. a na zaklade ceho mohl tohle rict. V clanku z MT je citovana Norska studie, ktera zjistila, ze u deti 8-9 let, ktere byli sledovani 2 UTV, stouplo procento deti s neurologickymi potizemi (ruzne formy LDM). Je ta korelace nahodna, kdyz uz se bezpecne vi, ze UTV NENI NEINTERVENCNI NESKODICI technika, jak se myslelo drive, a vliv na nervovy system u zvirat bez pochybnosti a i u lidi ma? Upozornuji, ze zeme, ktere UTV diagnostiku resi a zpochybnuje velmi intensivne (Skandinavie, UK), standardni jsou pouze 2 diagnosticke UTV. Takze jestli nekdo chce verit dr. o bezpecnych 3-5 UTV, at nezapomene se zeptat, na zaklade jakych vyzkumu tohle tvrdi, a zanotovat se jeho jmeno, aby pripadne mely pokom soudit odskodne.

Cizinko,píšeš, že jsi ochotna nezdravé dítě přijmout...ale záleží na tom,jak moc si to dokážeš v reálu představit. Mám postiženého bratra, po těžkém úrazu hlavy. Vím, že některé rodiny taková událost semkne, klobouk dolů. Často to ale v rodině zapůsobí jako časovaná bomba. Ta naše se například rozpadla na atomy...naštěstí na tom bratr není zdaleka tak zle, jak to prognosticky vypadalo. Věřím, že bych své dítě neopustila, pokud se mu něco přihodilo. Ale pokud bych dopředu věděla, že dítě bude postižené, volila bych přerušení těhotenství. Má volba totiž není pak tak úpně má, péče o postiženou osobu se týká celé rodiny a je to velmi, velmi náročné.
Jinak díky za ten odkaz, myslím, že to je zajímavý článek a jistě i poučný.