Názory k článku Jak jsme v práci čekali moje dítě

Ahoj, já to v práci musela říct v druhém měsíci, byli jsme na společném víkendu a vyhýbala jsem se některým sportům a alkoholu:-)), tak se zeptali a já nelhala:-).
Jinak se každý kochá pohledem na moje bříško a mě se to moc líbí, cítím se důležitá a moc krásná. Ale každý to máme jinak:-).
Eva

Tak ja som mala takisto šťastie na úžasného šéfa, keď sa dozvedel, že čakám bábo, tak mi nosil z vlastnej záhrady ovocie a orechy, aby som mala dosť vitamínov. Keď sa malá narodila, dal mi do obálky na prilepšenie 5000,- Sk a potom prišiel k nám na návštevu a doniesol malej darček a 1000,- Sk. Celkovo mi v tehotenstve vychádzal v ústrety. Je síce pravda, že chcel, aby som sa dosť skoro vrátila do práce, ale umožnil mi to voľnou pracovnou dobou. Daňovú uzávierku som robila s 2-mesačným bábätkom na rukách, na kojenie som chodila do vedľajšej miestnosti. Keď malá nespala, nosil mi ju na rukách, aby som mohla v kľude pracovať. Našťastie bola Sonička aspoň spočiatku ukážkové bábo, čo veľa spalo a málo plakalo. Pri mojom druhom tehotenstve už šéf nebol až taký nadšený, počítal s tým, že budem mať len jedno dieťa, ale nejako to prekúsol a pomohol mi aj pri druhom dieťati (aj finančne) a v ten rok sme mali naozaj bohatého Ježiška. Dostali sme balíky plienok a kopu hračiek pre obe deti (cez sociálny fond). Takého šéfa, akého mám ja, by som priala každému.

Navíc, pokud bys případný soud vyhrála, musel by ti zaměstnavatel dorovnat ušlý zisk. A rozdíl mezi nemocenskou a mzdou na lukrativním místě jistě nebudezanedbatelný.

Tehotenstvim jsem se nijak nechlubila, samozrejme krome kolegyne v kancelari a rekla to asi v patem mesici, kdyz uz jsem zacinala nosit tehu obleceni. Cilene jsem to nerozhlasovala. Sef to vzal celkem v pohode asi nez mu to nejak doslo a pak to zacalo - buzerovat me za pozdni prichody, takze kdyz jsem dorazila do prace musela jsem se mu pisemne hlasit (paradoxne on tam rano jeste nebyl). Takze jsem mela i stavy kdy jsem s brichem dobihala tramvaj apod. Nastesti muzsti kolegove za me to hlaseni radi delali. Tehdy mi manzel i doktorka rikali at se na to vykaslu a zustanu doma. A ja dodnes lituju, ze jsem nezustala - bylo mi to totiz blby kvuli kolegyni, ktera by tam zustala sama (jeste dodam, ze nahrada za me prisla dva tydny pred mym oficialni nastupem na MD). Ted si zpetne rikam, ze jsem byla blba a nemela brat ohledy vubec na nikoho. Kdyz uz jsem byla na MD tak mi sef zavolal a do telefonu na me sproste rval, ze mi neda odmeny za lonsky rok, na ktere jsem mela narok. Tehdy jsem to i vlivem hormonu obrecela. Nastesti se zmenila struktura a ja uz pod nej nespadam, protoze kdyby jo tak se na svoje puvodni misto dobrovolne nevratim. Jediny co pak bylo, ze se mi pak omluvil, ale vzapeti dodal, ze jsem si to zaslouzila. Jo a bylo to ve velke nemecke firme. Vuci firme nic nemam, ale staci aby clovek narazil na blba, kterymu funkce vlezla na palici nebo na zavistivnou kolegyni a je na maler zadelano. Toz asi tak.

Holky, je to někdy hrůza, ale musím se (i přes mou 1 špatnou zkušenost) trochu zastat německých šéfů, protože nemám ráda paušalizování. Nyní pracuji již ve třetí německé firmě. S mým prvním šéfem, pánem v letech, se vídáme dosud, tlumočím mu a pomáhám s projekty pro neziskový sektor. Můj současný šéf je taky fajn a má pro matku s malou dračicí naprosté pochopení. Jen ten prostřední se dost nevyvedl.