| DENISA | •
 |
(25.10.2005 23:16:04)
No, já si myslím, že v článku popsaný přístup k těhotné kolegyni je fajn a je to spíš zázrak. Většinou se opravdu spíš v práci chovají k těhotným nefér. Ale na druhou stranu to neustálé vyptávání a omýlání pořád dokola nemusí být zrovna pro někoho příjemné. Já jsem se vrátila z našeho třídního srazu totálně rozladěná a zklamaná, protože jsme se viděli po 10ti letech od matury a já se těšila jak si zavzpomínáme na školní léta a lumpárny co jsme vyváděli. Místo toho se celý večer řešily jenom plínky, prdíky a kojení. Jak se říká - všeho s mírou (i těch mateřských hormonů).
|
| Gerberka | 
|
(1.11.2005 8:45:30)
Deniso,
a co bys čekala jiného, než diskusi o dětech, miminech a péči o ně - myslím na tom vašem srazu? Vždyť po 10ti letech od matury je to myslím úplně normální. Kdy teda chceš mít děti ty? - to by mě hrozně zajímalo.
Víš, o čem se budete bavit za 20 let? O tom, kolik kdo má nemocí, jak kdo zvládá přechod a pubertu svých dětí. A za 30 let bude vaším tématem, koho vyhodili před důchodem z práce a kdo už mezi vámi není ... Vždyť pořád stárneme a život se vyvíjí, tak co prosím tě, chceš? Promiň, tvůj postoj naprosto nechápu.
Ahoj, Afr.
|
| Denisa | •
|
(2.11.2005 1:11:23)
No já bych tak nějak čekala právě to vzpomínání na časy malin nezralých, na to co jsme spolu zažily (tvrdé y protože ekonomka) zamlada, jaké lumpárny jsme vyváděly a co nás spojovalo. Prostě jsem si myslela, že toto je hlavní náplň srazů. Já bych nikomu, koho jsem neviděla 10 let nevyprávěla intimnosti z mého života, proto nejsem ani zvědavá na to, jakou barvu má hovínko miminka někoho, koho jsem 10 let neviděla. Ostatně to, jak se vyvíjel náš život po těch 10 let jsme si řekly hned na začátku. A opravdu mě zajímalo která se vdala a kolik má dětí, ale už mě tak nějak nebavilo poslouchat kdo a jak dlouho kojil. BTW: bez ohledu na to jestli děti mám či ne můj dotaz zní: máš pocit že v 28 je na děti extrémně pozdě?
|
| Gerberka |
|
(2.11.2005 8:11:11)
Ahoj Deniso,
jo, jasně, trochu chápu, jak to myslíš. Víš, já jsem trochu (nebo dost :-)) ojedinělý případ v tom, že naše třída se ještě nezmohla na to, uskutečnit nějaký oficiální maturitní sraz (nějaké neoficiální byly), takže to, co jsem Ti psala, vím ze zkušeností jiných a opravdu to tak asi je - hlavně si myslím, že to tak je.
Taky jsem maturovala na střední ekonomické, plná třída holek, pro mě to byla katastrofa - furt se řešilo, kdo s kým chodí, jak se namalovat, co si vzít na sebe, kam se jde na diskotéku, později jaký byl první sex a mne to vážně absolutně nezajímalo. Z tohoto pohledu to byl pro mne naprosto ztracený čas, ale zase jsem ráda, že mám střední ekonomickou a ne gympl. Maturovala jsem na samé jedničky (jasně - šprtka :-)) a jako jediná ze třídy jsem šla dál na vysokou - na fildu - a tam to teprve bylo ono! Konečně jsme se bavili o něčem jiném než o takových pitomostech, všechno jsem dohnala :-)) bez nějakých diskoték a teprve na život na vysoké mám super vzpomínky (hlavně na ty každoroční tříměsíční prázdniny).
A víš, k jakému došlo nakonec paradoxu? Samozřejmě, když jsme maturovaly, tak asi pět holek bylo už těhotných a spousta plánovalo svatbu atd., takže jsem logicky předpokládala, že já tyhle věci absolvuju asi jako poslední. A skutečnost byla taková, že když jsem se ve svých 24 letech vdávala, tak více než polovina holek z té třídy byla ještě svobodných a některé samozřejmě rozvedené - úplně jsem zírala, jak jsem spoustu z nich dohnala a předehnala :-)) a to ještě předtím stihla vystudovat vysokou. Co jsem tak slyšela (s některými holkami jsem v kontaktu), tak některé se vdávaly teprve teď (je nám 32 let), takže žádné spěchy a strachy!
K tomu dítěti: to, v jakém věku se rozhodneš pro dítě, je čistě Tvoje rozhodnutí. Podle mne věk samozřejmě hraje taky roli (stárneme, že jo), ale jinak je to čistě na Tobě - až potkáš někoho, u koho naznáš, že by byl dobrým tatínkem. Co se týká mě, tak já jsem měla synka ve svých 26 letech a podle mne to bylo úplně akorát. Teď ještě plánuju druhé, takže pokud to vyjde, tak jedno jsem měla před třicítkou a druhé bude až po třicítce :-)).
Ahoj, Afr.
|
| Denisa | •
|
(3.11.2005 4:48:01)
No tak ja jsem stejna generace, ale u nas ve tride to bylo docela jine. Ve 30ti byly ze tridy jenom 2 neprovdane a koukalo se na ne jako na neco divneho. Pritom to neni dnes az tak neobvykle, v zahranici uz vubec ne a Cechy to dohaneji. Me ty holcici blbe starosti taky tenkrat sly na nervy, ale dnes bych rada zavzpominala na ty prusvihy a srandicky. Ted uz maji prichut nostalgie a pripada mi to asi daleko legracnejsi nez tenkrat, protoze tenkrat z toho vzdycky byl prusvih a rodice v reditelne. Napr kdyz vychna otevrela nastavec skrine, protoze chtela zkontrolovat poradek a na hlavu ji spadly 4 flasky od piva. Nebo jak jedna spoluzacka musela na pohotovost, protoze se ji zatka ze sampanana trefila do oka, nebo jak jsme sli do prvomajoveho pruvodu v modrych, svazackych kosilich a kravatach a k tomu metalky, jelikoz jine kalhoty nez metalky ci tygrace jsme nevlastnily. Jo to bylo dutek. Nekdy pro kazdodenni starosti zapominame vzpominat a to taky neni dobre. Kdyz si uvedomim co veci jsem zapomela, je to smutny.
|
| Gerberka |
|
(3.11.2005 11:25:03)
Ahoj Deniso,
máš perfektní vzpomínky na školní léta, musela jsem se smát :-)). Myslím, že vzpomínky na takové srandičky určitě na maturitní sraz patří, nejenom jak kdo kojí a co vaří na večeři :-)). V tom mám stejný názor.
Takže Ti přeju další maturitní sraz podle Tvých představ - s nádechem oné nostalgie ... My těch srandiček taky pár měli, ale nebyly tak výrazné - každou holku zajímaly hlavně kluci, malování (líčení), diskotéky a sex - bylo to na palici, chvílemi jsem si připadala jak v blázinci. Fakt jsem byla překvapená, kolik jich ještě teďka není provdaných nebo nemá děti - a paradoxně to byly ty největší "bomby". Asi je to s těmi kluky přestalo bavit či co ...
Ahoj, Afr.
|
| Denisa | •
|
(3.11.2005 16:24:44)
Ahoj Afrikanko, no abych ti pravdu rekla, na dalsi sraz uz asi nepujdu. Ja jsem byla ve skole pekna pruserarka a co se tyce prospechu, tak ctyrkarka. Proste jsem nenavidela rustinu a politickou ekonomii, kde nas ucili o "zahnivajicim kapitalismu". Ovsem nastesti byla revoluce a ja jsem se chytla velice slusne a dotahla jsem to, i pres nevalne vzdelani, docela daleko. Jenze potom jsem se vdala a zacala s manzelem courat po svete. Naposledy jsme pobyvali docela dlouho v US a kdyz jsem proste na tom srazu povstanela a rekla jak jsem zila, tak to na vsechny pusobilo jako ze se vytahuju. Nikdo, krome skalnich kamosek ktere mi vydrzely do ted, se se mnou skoro nebavil, ba jsem zaslechla vetu "tobe se to rika, kdyz mas penez". Proc si nekdo mysli, ze jakmile jses venku musis mit zakonite miliony? Ja za to snad nemuzu ze jsem omylem neotehotnela v 17ti, nemam dnes zlobiveho pubertaka a nejsem 2x rozvedena. A jestli mam trochu vic penez nez nektere z nich (nebude jich mnoho - hodne z nich dostalo penize ci byt od rodicu, ja nic), tak diky tomu jak jsem makala, ne proto ze jsem byla zavysla na financich manzela v zahr. Proste je porad neco shnileho v te nasi spolecnosti.
|
| Gerberka |
|
(4.11.2005 7:29:24)
Ahoj Deniso,
a jak je to s Tvými plány do budoucna? Kdy ses vlastně vdala a kdy bys chtěla mít mimčo?
Ještě štěstí, že naše třída žádný oficiální sraz ještě neuspořádala - zřejmě bych na něj stejně nešla, protože jsem žila asi taky trochu jinak.
Ahoj, Afr.
|
| Denisa | •
|
(4.11.2005 15:55:45)
Vdala jsem se ve 30ti po 3 letem ziti na hromadce. Chtela jsem dite hned, ale dostala jsem v zahr. velmi vyhodnou pracovni nabidku na 1 rok, ktera se neodmita. Nyni jsem bez prace a mam nejlepsi prilezitost mit dite, ale problem je, ze manzel se do toho nehrne a zacinam ho podezrivat ze asi uz ani nechce (byt to nikdy nepriznal). Dle meho optimalni vek je vec individualni a musi se prihlizet ke spouste veci - vek, psychicka vyspelost, bydleni, finance, zamestnani, pripravenost partnera atd. Ja osobne si myslim tak mezi 28 az 32. Ja uz to asi do 32 nestihnu a jestli vubec, tak bych rada do 35, pak bych se diteti rozhodne nevyhybala (prave v zahr. vidim jak maji deti okolo 40ti bez jakychkoliv problemu), ale ja uz bych se docela bala vroz. vad a komplikaci. Ceho bych se rozhodne nebala, je muj vek a toho, ze bych byla unavena a vycerpana.
|
| Gerberka |
|
(7.11.2005 8:28:13)
Ahoj Deniso,
kolik je Ti teď teda let? Víš, trochu jsem zmatená - původně ses ptala, jestli je na dítě pozdě ve 28 letech, tak jsem myslela, že je Ti 28; a teď jsi psala, že ses vdávala ve 30ti a chtělas dítě stihnout do 32 let, což se Ti asi nepodaří. Tak teď nevím, kolik Ti vlastně je :-)). Mně je 32 let a žádné limity pro druhé dítě si nestanovuji. Chápu, že moje situace je jiná tím, že první nápor "mateřských pudů" už je za mnou, protože synek se mi narodil v mých 26 letech. Ale stejně - po několika letech Tě touha mít dítě = sourozence začne chytat zas :-))...
Veliká škoda, že manžel se do miminka moc "nehrne". Řekla bych mu: "Promiň, ale jak si to představuješ dál? Já bych dítě chtěla - to budeme naši rodinu tvořit pořád jenom my dva?" Věř mi, že s miminkem je všechno daleko lepší. Ještě malá poznámka k Tvojí poslední větě, že se nebojíš únavy a vyčerpání - no, nechci Tě strašit, ale já jsem prvních pět měsíců usínala vestoje, nádobí mi únavou padalo z ruky (několik kousků jsem rozbila), při kojení jsem usínala pravidelně a někdy jsem se musela do kalendáře jít podívat, jaký je vlastně den, protože jsem byla totálně mimo :-)). Ale stoprocentně bych to chtěla zažít ještě jednou :-)).
Ahoj, Afrikánka - Irena
|
| Denisa | •
|
(7.11.2005 16:33:48)
Tech 28 jsem pouzila v kontextu se skolnim srazem v 28mi. Ted mi bude tech 32. Moje situace je slozitejsi co se tyce potomstva, protoze jsem si vzala rozvedeneho a on ma 1 dite z predch. manzelstvi. Sice vzdy hlasal, ze se mnou dite chce, ale az.... . Ted uz vim, ze cim je starsi, tim mene se mu chce se zase honit a starat. Jednou uz si to zazil a tak vi, co male dite obnasi. Navic si svoji reprodukcni povinnost uz splnil. Jiste ma vycitky vuci me a tak je na vazkach, co udelat. Komunikace je dulezita a ve vsech jinych oblastech nemame problem, v teto oblasti ano. A proc? Protoze ja nechci udelat to, co jeho byvala, do ditete ho "nastrkat", nebo dokonce pouzit lest. Je to pod moji dustojnost nutit partnera zrovna do tohodle. Do jinych veci ho donutim raz-dva, to mi problem nedela. Je to proste ta jeho minulost co mi hazi klacky pod nohy. Je mi naprosto jasne, ze nebyt jeho min. manzelstvi a ditete, tak uz dite mame.
Co se tyce te unavy, nemyslela jsem to tak, ze bych to zvladala levou zadni {to si muze myslet jen naivka}. Myslela jsem tim, ze urcite nemam ted mene energie nez pred 10ti lety a doufam, ze mi to jeste par let vydrzi. Moje matka heka, pozoruje se a vyklada jak je stara uz od 30ti, tak ja se snazim takhle nedopadnout. A vim, ze nektere matky to maji v pohode ve 40ti, proste maji stesti na hodne a spave dite a naopak.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
? U nás v práci (jsem státní zaměstnanec)jsme otěhotněly během 1 roku všechny kolegyně v plodném věku v jednom oddělení, šéfová z toho samozřejmě nebyla nadšená, ale když jsem se chtěla do práce vrátit a rozpůlit si úvazek s kolegyní, se kterou jsem seděla v kanceláři a dělaly jsme stejnou práci, řekli že to "nejde". Bez důvodu. Takže jsem byla s malým do 3 let doma a právě mě čeká návrat...
V její náručí
Rekonstrukce husitské bitvyJičín 
Orchestr na dotek – ZápadPraha 1 
Mandaly obrácenou technikou s Monikou BrýdovouČeské Budějovice 
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Rekonstrukce husitské bitvy
Orchestr na dotek – Západ
Mandaly obrácenou technikou s Monikou Brýdovou
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)