Ja to mela bohuzel naopak...

Tehotenstvim jsem se nijak nechlubila, samozrejme krome kolegyne v kancelari a rekla to asi v patem mesici, kdyz uz jsem zacinala nosit tehu obleceni. Cilene jsem to nerozhlasovala. Sef to vzal celkem v pohode asi nez mu to nejak doslo a pak to zacalo - buzerovat me za pozdni prichody, takze kdyz jsem dorazila do prace musela jsem se mu pisemne hlasit (paradoxne on tam rano jeste nebyl). Takze jsem mela i stavy kdy jsem s brichem dobihala tramvaj apod. Nastesti muzsti kolegove za me to hlaseni radi delali. Tehdy mi manzel i doktorka rikali at se na to vykaslu a zustanu doma. A ja dodnes lituju, ze jsem nezustala - bylo mi to totiz blby kvuli kolegyni, ktera by tam zustala sama (jeste dodam, ze nahrada za me prisla dva tydny pred mym oficialni nastupem na MD). Ted si zpetne rikam, ze jsem byla blba a nemela brat ohledy vubec na nikoho. Kdyz uz jsem byla na MD tak mi sef zavolal a do telefonu na me sproste rval, ze mi neda odmeny za lonsky rok, na ktere jsem mela narok. Tehdy jsem to i vlivem hormonu obrecela. Nastesti se zmenila struktura a ja uz pod nej nespadam, protoze kdyby jo tak se na svoje puvodni misto dobrovolne nevratim. Jediny co pak bylo, ze se mi pak omluvil, ale vzapeti dodal, ze jsem si to zaslouzila. Jo a bylo to ve velke nemecke firme. Vuci firme nic nemam, ale staci aby clovek narazil na blba, kterymu funkce vlezla na palici nebo na zavistivnou kolegyni a je na maler zadelano. Toz asi tak.